Děkujeme, že alespoň zvážíte přestat blokovat reklamy na Zatrolených hrách.
Je to náš hlavní zdroj příjmů, ze kterých financujeme provoz Zatrolených her.
Autor: mh | 21.6.2021 | 6
Spadla klec! Vězení nepatřilo mezi divadla, která jsem tento týden hodlal navštívit. Ale soudce byl neoblomný. A tak jsem se ocitl tady. Však všeho do času! Jestli jsem si dobře všiml, vězení je postaveno na jílovité půdě, takže s kopáním tunelu nebude takový problém, postačí mi k tomu pár vhodných nástrojů vyrobených z věcí, které se tu budou dát určitě sehnat. Nejdřív se sice budu muset trochu rozkoukat, jak to tady chodí, ale již brzy si začnu připravovat vše potřebné a pak chutě do díla.
Útěk z vězení jako by svým českým názvem odkazoval na stejnojmenný populární seriál, ačkoliv originální anglické názvy seriálu (Prison Break) a hry (Dig Your Way Out) spolu nekorespondují. Ať je to tak, či onak, každý hráč, kterých může být 2 až 6 ve věku 16+ let, představuje jednoho vězně, který již nemá zájem nadále využívat pohostinství zdejšího nápravně-výchovného zařízení a chce převzít plnou zodpovědnost za svůj další život mimo jeho areál. Zodpovědní pracovníci ústavu však nemají pro jejich sebeurčující tendence pochopení, protože bůhvíproč zastávají dávno překonaný názor, že doživotí je opravdu do konce života, takže je nutné naplnit svoji touhu svépomocí a sám si vykopat alternativní únikový koridor. Protože v ústavních prodejnách přetrvává dlouhodobý výpadek dodávek nástrojů vhodných k tomuto účelu, nezbývá nic jiného, než si je improvizovaně vyrobit z běžně dostupných materiálů.
Hra Útěk z vězení je dodávána v menší krabici o rozměrech pouhých 25 × 25 × 5,5 cm. Ne, že by se nedaly najít hry v ještě menších krabicích, ale málokdy obsahují tolik materiálu. Především je to oboustranný hrací plán, který po rozložení zabere prostor 45 × 45 cm a jehož jedna strana slouží k běžné hře a druhá ke hře týmové. Dále pak čtrnáct kartonových figurek vězňů, z nichž dvanáct je určeno pro hráče a dvě pro volitelnou variantu (rozšíření) Michel & Michelle. Polovina figurek je mužských a polovina ženských. Co mě překvapilo určitě příjemně, byl fakt, že v krabici najdete čtrnáct plastových podstavců, pro každou figurku jeden, i když maximálně bude ve hře šest figurek hráčů a jedna Michel(le), tedy celkem sedm. Zažil jsem totiž i dražší hry, kde se s podstavci šetřilo a byly k dispozici pouze pro figurky, které přijdou do hry, takže v případě jejich změny se musely v podstavcích vyměňovat, což se na jejich stavu kolikrát negativně projevilo. Zde si můžete nasadit všechny figurky do podstavců jednou provždy – místa v krabici pro jejich uložení bude dost.
Ke hře ještě obdržíte šest oboustranných hráčských kartiček, kdy jedna strana je určena pro mužské postavy a druhá pro ženské. V této oblasti už se nejspíš trošku šetřilo, protože vyberete-li si jednu postavu, automaticky znemožníte ostatním výběr postavy z druhé strany kartičky, ale zvolená varianta má svoji logiku, protože dnešní doba ještě není tak vyspělá a stále neexistují transgenderová vězení (zatím se nacházíme pouze ve fázi toalet a sprch), takže by asi stejně bylo stylovější volit genderově homogenní skupiny postav. Ovšem vzhledem k tomu, že všechny postavy mají totožné vlastnosti, je jejich výběr omezen pouze na líbí × nelíbí. Můžete se tak klidně posunout o pár let do budoucnosti a ve vašem vězení zkombinovat muže a ženy. Na vlastní hru to nebude mít žádný vliv, vetchá čínská stařenka je stejně schopná jako dvoumetrový zarostlý obr s tetováním Welcome to Jamaica and happy holiday.
Dále v krabici najdete žetony cigaret, které vzhledem k momentální nedostupnosti bitcoinových bankomatů ve věznici představují jedinou akceptovatelnou měnovou jednotku, šest oboustranných žetonů nakládačky (pro každého hráče jeden) a pak spoustu karet (celkem 180), které patří do 12 tematických balíčků. Výbavu doplňuje jedna klasická šestistěnná kostka a sešit pravidel, který je koncipován jako dvojjazyčný – z jedné strany česky a z druhé německy (?!), ačkoliv všechny texty na kartách jsou jenom v češtině.
Z výše uvedeného vyplývá, že herní komponenty jsou v krabici i po vylámání a nasazení na stojánky umístěny optimálně, takže nevzniká prakticky žádný zbytečný volný prostor, což je v současné době také hodno pochvaly. Ačkoliv jsem na BGG narazil na jeden komentář kritizující kvalitu komponent, já s ním nesouhlasím a dovolil bych si ji označit za standardní, tedy dobrou. Žetony a figurky jsou silné tak akorát, do stojánků šly zasunout hladce a drží v nich pevně, karty jsou také bez problémů. Po pár hrách jsem si nikde nevšiml známek opotřebení. Já bych dokonce pochválil i originální papundeklový insert, se kterým sice žádnou parádu nikde neuděláte, zato plně poslouží svému účelu a nezabere uvnitř téměř žádné místo navíc. Ano, dá se pořídit i hezký a sofistikovaný insert, který zároveň poslouží jako zásobník na karty při vlastním hraní, ale dáte za něj zhruba polovinu ceny celé hry.
A když jsme u té ceny, to je další z věcí, kterou bych rád pochválil. Není dnes již mnoho her s podobnou výbavou, které pořídíte do tisícovky. A troufám si říct, že kompromisy, které pomohly udržet cenu na této výši, pokud vůbec nějaké byly, při vlastní hře ani nepoznáte.
Na rozdíl od jiných mě osobně příliš neoslovily ilustrace, především se to týká postav, ačkoliv uznávám, že se zvoleným tématem korespondují více než dobře. Není to však takového rázu, že bych kvůli tomu nechtěl hrát, pouze z nich nejsem nadšený, ale beru je bez problémů jako součást hry.
– „Ubal třeba špeka, podkopej svou zeď, bachař ať se vzteká, začni s tím hned teď! Kopání, kopání, to nám volnost zachrání, kopání, kopání je lék.“
V současné době bývá zvykem vytvářet hry, které obsahují spoustu různých strategií a taktik, jak vyhrát. Hráči to většinou oceňují, ale občas se stane, že to autoři přeženou a ze hry se stane pověstný dort pejska a kočičky. Útěk z vězení jde proti tomuto trendu – existuje pouze jedna jediná podmínka vítězství: vítězem je ten, kdo jako první vykope tunel požadované délky. Při hře 2 a 3 hráčů je to 12 jednotek, při hře 4 hráčů 10 jednotek a při hře 5 a 6 hráčů 8 jednotek. Neexistuje žádné dohrávání kola, žádné remízy, žádné varianty. Kdo jako první vykope tunel, dostal se na svobodu a vyhrál – všichni ostatní byli chyceni a prohráli. Ke kopání hráč potřebuje vhodné nástroje a ty se snaží v průběhu hry získat.
Princip hry je příjemně jednoduchý. Na začátku se připraví herní plán a jednotlivé balíčky karet podle pokynů v pravidlech. Hráči si vezmou kartičku zvolené postavy a její figurku, kterou postaví do oblasti cel. Z příslušných balíčků si náhodně vyberou tři karty hledání (počáteční výbava) a jednu kartu minulosti, kterou si prohlédnou, ale před ostatními hráči ji drží v tajnosti. Hru pak začíná hráč s nejzajímavější jizvou a dále se hráči pravidelně střídají po směru hodinových ručiček. Každý hráč na tahu může provést až dvě akce (tedy může provést pouze jednu, případně žádnou, ale to nedává moc smysl). Některé se dají provést kdekoliv, jiné pouze v určitých oblastech herního plánu:
– „Tam venku jsem platil za slušného houslistu.“
Jak už jsem zmiňoval, všechny postavy mají ve hře stejné vlastnosti. To trochu nabourává karta minulosti, kterou si hráč na začátku hry náhodně vytáhne. Ta představuje jednorázový specifický efekt, který může hráč jednou za celou hru zahrát, pokud nastanou podmínky pro jeho vyvolání. Je-li zároveň členem gangu uvedeného na kartě minulosti, může zahrát ještě další efekt. Zahrání minulosti se nepočítá jako akce a popsané efekty nastanou okamžitě.
– „Na to pruhovaný tričko si dávej dobrý pozor. Potuluje se tu sem a tam, a když mu někdo zkříží cestu, hned na něj naběhne s vydíráním. Nejlepší je se mu úplně vyhnout, ale pro jistotu je dobré mít v zásobě pár ostřejších věciček, to je totiž to jediné, co na něj platí.“
Michel & Michelle je v zásadě minirozšíření, které je dodáváno společně se základní hrou. Pokud jej hráči chtějí hrát, zvolí si podle svého uvážení buď muže Michela, nebo ženu Michelle a příslušnou figurku na začátku hry umístí do oblasti sprch. Poblíž položí zamíchaný speciální balíček karet.
Nyní má každý hráč na konci svého tahu možnost přesunout figurku Michela, resp. Michelle do jiné oblasti. Postupuje přitom stejně jako při jednoduchém pohybu. Pokud se Michel(le) přesune do oblasti s jiným hráčem, začne ho okamžitě vydírat. Je-li tam hráčů více, bude postupně vydírat všechny v pořadí po směru hodinových ručiček od hráče, který Michel(le) přesunul. Vydírat bude také hráče, který do této oblasti přišel v rámci svého pohybu.
Oběť vydírání vytáhne jednu kartu Michel(le) z balíčku a ukáže ji ostatním. Pokud je prázdná, má hráč štěstí a vydírání končí. V opačném případě je na kartě uveden předmět, který Michel(le) chce. Hráč mu ho může vydat bez boje (kartu odhodí), jinak musí podstoupit boj podle standardních podmínek: Postupně střídavě vykládá svoje karty zbraní a otáčí karty z balíčku Michel(le) tak dlouho, dokud nenarazí na prázdnou kartu Michel(le) (pak vyhrává), nebo dokud mu nedojdou zbraně (pak prohrává). Pokud hráč prohrál, dostane nakládačku a musí odhodit kartu, která byla požadována na první otočené kartě Michel(le), nemá-li ji, musí odhodit náhodně jednu kartu z ruky. Pokud hráč vyhrál, vezme si jednu kartu hledání.
Ještě bych chtěl zdůraznit, že hráč Michel(le) na konci svého tahu přesunout může, ale nemusí.
– „Hele, mám plán, jak se odsud dostat, ale sám to nezvládnu, potřebuju helfnout. Půjdete do toho se mnou?“
V základním režimu Útěku z vězení hraje každý hráč sám za sebe. Pro čtyři a šest hráčů je však k dispozici ještě tzv. týmová hra. Při ní se hráči rozlosují do dvou týmů A a B, k čemuž poslouží přiložené žetony. Hra pak probíhá na druhé straně hracího plánu, kde je oblast cel rozdělena na dvě části – cely A a cely B; sprchy jsou uprostřed mezi nimi. Hra probíhá podle běžných pravidel s těmito rozdíly:
Útěk z vězení má na rozdíl od některých moderních her jednoduchý a přímočarý design. Hráči se snaží vykopat tunel požadované délky, a komu se to podaří jako prvnímu, ten vyhrál. Nejsou tu žádné jiné alternativy, není tu sdílené vítězství (pokud nepočítáme vítězství týmu v týmové hře). Všichni se tedy snaží o stejnou věc a snaží se jí docílit jako první. Tím se ale samotná hra příjemně zjednodušuje a hlavně zpřehledňuje, protože každý ví, jak je na tom a jak si vedou ostatní. Nemůže na konci jako u některých jiných her při sčítání vítězných bodů dojít k překvapení, kdy vyhraje o jeden bod někdo, kdo na to celou hru nevypadal. Někdo to určitě může považovat za nedostatek, protože ho baví hledat nové kombinace a postupy, které povedou k vítězství, ale mně osobně se tento čistý přístup docela líbí, je to tak trochu návrat k dávnějším hrám, jejichž herní design nenabízel nic jiného, než „kdo první umístí všechny své figurky do domečku“, „kdo první dojde na konec herního plánu“ apod. Někdy je očistné oprostit se od všech složitostí a střihnout si něco podobně přímočarého.
Hlavním náhodným prvkem je lízání karet hledání ze zamíchaného balíčku. Podobně by se za do jisté míry náhodnou dala považovat aktuální nabídka výsad členství v jednotlivých gangech, případně též úvodní vylosování konkrétní karty minulosti. Nicméně podobné rysy nacházíme i v klasických eurohrách, takže žádný extrémní „luckfest“ se určitě nekoná.
Dalším náhodným prvkem je házení kostkou pro určení cílové oblasti při jednoduchém pohybu. Ano, stávalo se docela často, že mi nepadaly hodnoty, které jsem potřeboval, a nemohl jsem se tak jednoduše přesunout tam, kam jsem chtěl. Ovšem toto lze celkem dobře eliminovat použitím opatrného pohybu, kterým sice vypotřebujete pro toto kolo všechny své akce, ale zase se dostanete přesně tam, kam chcete.
Náhoda tedy hraje v Útěku z vězení určitou roli, ale spíše takovou, která hru vhodným způsobem zpestřuje.
Pokud máte již vše vylámáno z matrice, figurky zasazené do podstavců a jednotlivé balíčky karet správně roztříděné, je samotná příprava hry poměrně rychlá. Protože všechny postavy mají stejné vlastnosti, není ani potřeba nad jejich výběrem příliš dlouho dumat a je možné prakticky hned přistoupit k vlastnímu hraní.
Co také příjemně překvapí, je herní doba. Krabice uvádí 45 minut a tento údaj rozhodně není podhodnocený. Hra odsýpá, prostoje jsou minimální, takže ve dvou jsme měli odehráno do půl hodiny, a to bez ohledu na (ne)použití Michel(le). Ve čtyřech nám to trvalo jen asi o deset minut déle. V plném počtu jsem neměl možnost hru hrát, ale nepředpokládám, že by se herní doba prodloužila nějak výrazně nad udávanou třičtvrtěhodinu. Samozřejmě že i zde se může občas vyskytnout situace, kdy některý hráč trochu déle rozmýšlí nad tím, co udělá, ale protože těch možností není moc, tak to zas až tak nevadí a do hodiny hru určitě odehrajete.
Téma hraje v Útěku z vězení důležitou roli. Lze se od něj sice oprostit a pojmout hru jako vykládání karet s vítěznými body v požadované celkové hodnotě, které jsme předtím získali vhodnou kombinací karet jiných druhů, ale to by asi bavilo málokoho. Hlavní díl zábavnosti tkví právě v tom, že se hráči vžijí do drsného vězeňského prostředí a do toho, že jsou vězni, kteří plánují útěk. Čím více se hráčům podaří ponořit do tématu, tím lepší zážitek z hry budou mít.
S předchozím souvisí i to, že hra se dá hrát buď konfliktně, nebo nekonfliktně. Při nekonfliktním hraní si hráči jdou z cesty, každý se stará o svůj cíl a ostatním nepřekáží. Při hře dvou hráčů to není vůbec žádný problém, ale jde takhle hrát i v plném počtu hráčů. Počítejte se mnou: ve hře je k dispozici 11 jednobodových karet lžic, stejný počet dvoubodových krumpáčů a taktéž 11 tříbodových lopat. To je celkem 66 bodů, na každého hráče pak připadne bodů 11. Pro vítězství je potřeba při hře šesti hráčů vykopat tunel o hodnotě 8 bodů. Jak je vidět, jistý politik měl svého času pravdu a zdroje fakt jsou. Je tedy bez problémů možné se zaměřit pouze sám na sebe.
Jenže nic si nenalhávejme, při tomto způsobu hraní se Útěk z vězení stává nudným a nezáživným a není moc důvodů, proč ho vůbec hrát. Veškerý jeho půvab přichází až s konfliktní strategií, kdy si jdou hráči navzájem „po krku“ a škodí si, seč můžou. Sama hra tomu napomáhá svými mechanismy, především vydíráním a pak některými akčními kartami (výměna, osobní prohlídka, umístění na samotku, vzpoura). Akce plodí reakci a pomsta bývá sladká. Jedno drobné zaškodění tak může spustit lavinu naschválů.
Škodit druhým však nepředstavuje jenom plezír, ale také to může být součástí strategie. Vždyť přece hráč s jednou nakládačkou nemůže vyrábět předměty a se dvěma dokonce ani kopat tunel. Pokud je tedy někdo se svým tunelem nebezpečně daleko, není na škodu mu přivodit dvě nakládačky (ideálně chtít po něm nástroj, který prokazatelně nemá), aby si nejprve musel chvíli lízat rány. Ovšem aby někdo dostal nakládačku, musí prohrát v boji a k tomu jsou potřeba zbraně. I těch je k dispozici poměrně dost, a pokud je nálada ve vězení vysoce nepřátelská, lze předpokládat, že se hráči budou více vyzbrojovat a jednotlivá vydírání mohou mít velice zajímavý průběh.
Další možností, jak trochu přiložit pod kotel, je hrát s Michel(le), ačkoliv i s nimi se dá hrát téměř bezkonfliktně, když hráči na konci svého tahu jejich figurku nepřesouvají a nechávají ji stát na místě. Tím se ale vytratí velká část efektu, kterou Michel(le) představuje a k jeho spuštění tak dojde téměř výhradně při nepřízni kostky při jednoduchém pohybu. Možná by stálo za úvahu použít house rule v tom smyslu, že na konci svého tahu každý hráč musí Michel(le) přesunout.
Jak je vidět, při hraní Útěku z vězení je vhodné trochu popustit uzdu svým temnějším stránkám. Když se ještě hráči budou snažit alespoň trochu o hraní rolí, může být o dobrou zábavu postaráno. Aneb je lepší si na vězně hrát, než jím skutečně být.
Je ovšem nutno poznamenat, že konfliktní strategie není vhodná pro každého. Kdo je citlivka nebo nedokáže dobře oddělovat hru od reality, si může křivdy spáchané na něm ve hře přenést do skutečného života a ty se mohou stát roznětkou vzájemných konfliktů, což určitě není to, co bychom si s hraním her chtěli spojovat. Je tedy potřeba dobře vážit, s kým hru hrát a jak moc při ní „tlačit na pilu“. Nejspíš proto je také spodní věková hranice stanovena až na 16 let, ačkoliv mechanismy hry jsou schopny pochopit i děti mnohem mladší.
Nemůžu si pomoct, ale mně karty minulosti přijdou jako spíše slabší herní prvek. Při hraní jsme je zatím nepoužili ani jednou. V první řadě jsou jednorázové, takže je po prvním použití odhodíte, resp. už je nemůžete použít podruhé. To by samo o sobě nevadilo a jistě to má i tématickou logiku – minulost představuje nějakou vaši schopnost (výhodu), o které ostatní nemají ponětí. Jakmile se s ní ale jednou vytasíte, odkryjete karty a příště už si na vás každý dá pozor. Efekty, které vám karty minulosti mohou poskytnout, však nejsou až tak silné, abyste se třásli netrpělivostí, kdy už je konečně budete moci uplatnit. Většinou jsou vázány na to, co provedou soupeři, a umožní vám tak získat pár cigaret, odhozenou kartu předmětu apod. Tedy nic, co byste si nebyli schopni opatřit jinak. Takže se stane, že na ně při hře jednoduše zapomenete a ve výsledku se obejdete bez nich.
Jako nápad karty minulosti nejsou špatné, ale chtělo to asi pro ně vymyslet trochu zajímavější efekty.
Jak již jsem několikrát uváděl, Útěk z vězení má jednoduché a přímočaré principy. Z toho důvodu i pravidla jsou jednoduchá, snadno pochopitelná a téměř všechna mají svoji logiku vzhledem ke zvolenému tématu, takže po prvotním přečtení již pak v zásadě do nich nepotřebujete nahlížet. Navíc na hracím plánu i kartičkách hráčů jsou pomocí jednoduché ikonografie prakticky všechna klíčová pravidla zobrazena. Stačí si tedy osvojit těch pár ikonek a vše máte při hře jako na dlani.
Pár nesrovnalostí v pravidlech jsem ale přece jenom našel. První se týká nepřesného překladu. Na straně 7 se v odstavci „Nakládačky“ píše: „Bez ohledu na počet prohraných bojů nemůže mít hráč současně více než 2 žetony nakládačky.“ Takhle napsáno by to znamenalo, že pokud hráč dostal dvě nakládačky, tj. má před sebou jeden žeton otočený na hodnotu 2, může při další nakládačce získat další žeton a ten postupně také otočit až na hodnotu 2, tedy že může dostat celkem čtyři nakládačky. To nemá úplně logiku a odporuje tomu i počet žetonů nakládačky, kterých je šest, pro každého hráče jeden. Nyní nám může být nápomocná německá polovina pravidel, kde se dozvíme logickou a očekávatelnou informaci, že „hráč nemůže mít současně víc jak dvě nakládačky“. Stejná formulace pak je i v originálních anglických pravidlech. Buď překladatel, nebo korektor chtěl nejspíš větu trochu vylepšit a výsledkem je poměrně zásadní nepřesnost, protože mít dvě nakládačky, nebo čtyři je docela rozdíl.
Druhá nesrovnalost už s největší pravděpodobností s překladem souviset nebude, ale protože nemám k dispozici anglickou verzi hry (především příslušných karet), tak pouze spekuluji. I když jsou pravidla celkem jednoduchá a přímočará, hra přesto obsahuje pár minipravidel, která jsou uvedena na některých kartách (karty akcí, gangu a minulosti) a která upravují některá základní pravidla. Není to samozřejmě v takové míře, jako u některých jiných her, ale přece jenom tu jsou.
V drtivé většině fungují dobře a jsou zpestřením hry, přece jenom jsme narazili na jednu kombinaci, která se vzájemně vylučuje. Pokud se hráč stane členem gangu Bratva a získá kartu Nedotknutelný, dozví se, že „během kola ostatních hráčů na něj nelze používat karty akce“. Pak tu ale máme kartu akce Vzpoura, která říká: „Vezměte všechny karty z ruky všech hráčů…“ Na jedné straně nelze na toho hráče používat karty akce, na druhou stranu karta akce říká, že se týká všech hráčů. Je efekt karty Nedotknutelný nadřazen efektu karty Vzpoura, nebo je to naopak? Z logiky věci, pokud dojde ve vězení ke vzpouře, tak ani příslušnost k nějakému gangu nehraje roli, vzpoura je prostě vzpoura a nikdo dopředu nemůže tušit, jak skončí. Výsledkem je v každém případě nový status quo. Vzhledem k této úvaze by karta Vzpoura měla být nadřazená kartě Nedotknutelný a ta by se měla vztahovat pouze na akce typu Výměna, Umístění na samotku, Mýdlo a Osobní prohlídka. Dá se samozřejmě argumentovat i z opačného směru: na nedotknutelného nelze používat karty akce, Vzpoura je karta akce, tak na něj neplatí; v takovém případě by se asi měly znovu rozdat pouze karty ostatních hráčů. Bohužel tato situace není v pravidlech řešená a nenašel jsem ji ani ve fóru na BGG. My jsme se k ní propracovali při normálním hraní, kdy hráč s nedotknutelností šel vykopat závěrečnou část svého tunelu a jedinou šancí, jak mu to překazit už zůstalo pouze případné zahrání vzpoury (pokus o přesun do stejné oblasti a uštědření druhé nákladačky zhatil hod kostkou). Nakonec po chvilkovém váhání a zhodnocení obou variant jsme vzpouru neaplikovali a hráče nechali vyhrát. I když já bych se asi klonil spíš k variantě, že vzpoura je nade vše.
Pak ještě mírnou nejistotu vzbuzuje formulace karty Klikař z gangu Bikers, kde se píše: „Během jednoduchého pohybu, pokud vám padne 5, vezměte si kartu s čepelí.“ Znamená to, že při pětce si beru kartu, ale nepřesouvám se, nebo si vezmu kartu a ještě se přesunu? Já bych se přikláněl ke druhé variantě vzhledem k tomu, že jinde v pravidlech se píše, že při pohybu hráč nemůže zůstat ve stejné oblasti, ale musí se přesunout, a také protože na kartě se píše „během jednoduchého pohybu“, což jasně naznačuje přesun.
Ale to jsou pouze drobnosti, které by neměly mít nějaký zásadní vliv na hru, snad s výjimkou kombinace karet Nedotknutelný a Vzpoura. Tam je dobré se na začátku hry dopředu domluvit, jak se bude tato situace případně řešit.
Útěk z vězení je sympatická a svižná hra, která ovšem pro dosažení toho správného prožitku vyžaduje od hráčů popustit uzdu jejich temnějším stránkám. Pokud však hráči nebudou schopni nebo ochotni „prasit“, ztratí většinu svého kouzla a zůstane pouze celkem fádní závod o to, kdo jako první vyloží karty v požadované hodnotě. Z toho plyne, že Útěk z vězení není hrou pro každého, citlivé a vztahovačné povahy by si ji měly radši odpustit, stejně jako děti. Naopak výhodou je sympatická cena do tisíce korun, menší krabice, kterou bez potíží přibalíte na cesty, jednoduchá a snadno naučitelná pravidla bez zásadních logických chyb a také krátká herní doba. Budete-li mít k dispozici vhodnou hráčskou skupinu včetně lidí, kteří s touto hrou doposud neměli žádnou zkušenost, můžete po Útěku z vězení s klidem sáhnout vždy, když budete chtít vyplnit čas, který by pro jiné hry byl příliš krátký.
Zatím nebyl přidán žádný komentář...
Děkujeme, že alespoň zvážíte přestat blokovat reklamy na Zatrolených hrách.
Je to náš hlavní zdroj příjmů, ze kterých financujeme provoz Zatrolených her.
Dobročinná dražba: That Time You Killed Me
Akt. cena: 880
Končí za: 1 den
Art Socierty
Akt. cena: 599 Kč
Končí za: 3 hodiny