Recenze – Divukraj

Autor: 3,14 | 19.11.2020 | 10

Úvod

Ahoj hráči deskových her, rád bych vám něco pověděl o hře Divukraj.

Když jsem minulý rok psal Ježíškovi, které deskovky mi má nadělit, zaujala mě na první pohled pestrobarevná krabice s kreslenými motivy lesa a zvířátek. Zapátral jsem maličko po internetu, načetl fóra, zhlédl videa a zjistil jsem, že tuto hru musím mít ve své sbírce.

Všeobecné informace

Můžou si ji zahrát až čtyři, ale má i variantu pro osamělého hráče. Jedna partie zabere podle počtu lidí čtyřicet až osmdesát minut. Věk hráčů by měl být alespoň třináct let.

Divukraj využívá systém pokládání figurek na herní plán, sbírání surovin a nakupování karet za tyto suroviny, které hráč vykládá před sebe. Interakce mezi hráči spočívá pouze v zabírání míst na herním plánu, jinak si každý hraje na svém vlastním písečku.

Hráči představují skupinu lesních zvířátek, která z jara přichází do Divukraje vystavět nové město pro mnoho rozmanitých lesních tvorů. Na konci podzimu musí být budovy postavené, aby zvířátka našla útočiště před prvním mrazem.

Rozbalení hry

Už když jsem si nesl krabici domů z obchodu, obdivoval jsem nádherné kresby na krabici, to však není nic proti tomu, co mě čekalo uvnitř.

Po odklopení víka jsem narazil na netradičně tvarovaný herní plán představující lesní říši Divukraj, balíčky nádherně ilustrovaných karet městských budov a jejich obyvatel, menší karty významných událostí a rozmanitých míst v lese, růžové lesní plody a materiál na stavbu budov - hnědé větvičky dřeva, zlatavé kamínky pryskyřice, uhlazené šedé říční oblázky. Suroviny jsou vyrobené z příjemných materiálů, které přímo vybízí je při hře neustále prosévat mezi prsty. Dále jsem objevil kartonové žetony bodů, žetony zavřených dveří – to když se do budovy nastěhuje zvířátko – a větší kartonové dílky událostí v Divukraji. Nádherné jsou dřevěné vyřezávané figurky zvířátek, v nichž i bez pomoci pravidel okamžitě poznáte veverky, ježečky, myšky a želvičky. Nezbytnou součástí komponent je osmistěnná kostka pro sólovou hru. Po sestavení dle návodu všemu vévodí kartonový 3D strom („Prastrom“), který pak na plánu slouží jako zásobárna figurek a významných událostí. Všechny komponenty můžu s přehledem uložit do plastové vložky, která je součástí krabice. Přihrádky na karty jsou dostatečně velké, takže si můžu karty i obalit.

Pravidla

Když jsem se dostatečně nabažil pohledem na herní prvky, začal jsem listovat pravidly. Jsou hravě a srozumitelně napsaná, přehledná a plná nádherných výjevů ze života v lesní říši.

První dvoustrana seznamuje s příběhem hry a souhrnem základních pravidel hry. Následuje přehled komponent a příprava hry. Nechybí ani závěrečný rejstřík budov a tvorů na konci. Při studování pravidel jsem si napoprvé vůbec nevšiml, že spousta obrázků je doplněna různými texty s příběhy ze života obyvatel Divukraje.

Na úplně první hru jsme se hned sešli v plném počtu. Pravidla jsem měl načtená pouze já, vysvětlení s pomocí příručky však nebylo těžké a všichni byli během nějakých deseti minut připraveni k samotnému hraní. Samozřejmě, že se první hra trošku protáhla, protože jsme se teprve museli seznámit s jednotlivými kartami, jejich vlastnostmi a návazností na další karty.

Cílem hráče je vybudovat v lesní říši nové město skládající se z co nejhodnotnějších patnácti karet, ať už obyvatel nebo staveb. K tomu používáte své zvířecí pomocníky, které posíláte na různá místa herního plánu pro stavební materiál, potravu a nové karty. Hráči se v tazích střídají, každý má na výběr vždy ze tří možností: umístit pomocníka, zaplatit suroviny a vyložit novou kartu do města, nebo (ve chvíli, kdy umístí všechny pomocníky na plán a nemůže už vyložit žádnou kartu do města) ukončit roční období a přejít do dalšího. Přecházející hráč vždy dostane předepsaný bonus, vezme si zpět své pomocníky z plánu a vezme si dalšího pomocníka z Prastromu.

Hra každého hráče končí na konci podzimu – ve chvíli, kdy má všechny zvířecí pomocníky umístěné na plánu a nemůže již zahrát do města žádnou novou kartu. Každý hráč si tempo své hry řídí sám, a tak se často stává, že jednotliví hráči skončí hru v jiný čas. Při našich hrách jsme však na posledního hráče nikdy nečekali déle než pět minut.

Ve hře najdeme pět typů karet odlišujících se od sebe značkou. Zelené karty sběru přidávají další suroviny při vyložení a přechodu některých ročních období, šedé karty poutních míst aktivují akci pouze při vyložení, červené karty míst rozšiřují možnosti pro umisťování pomocníčků, modré karty služeb poskytnou výhody při vykládání dalších karet a fialové karty rozkvětu umožňují na konci hry získat další body navíc.

Náhoda ve hře

Pokud máte při hře trochu toho štěstíčka, dají se karty nádherně kombinovat a své tahy lze krásně optimalizovat. Když totiž vybudujete ve svém městě některou budovu, můžete do ní zdarma nalákat příslušného obyvatele, na kartu budovy se položí žeton dveří a tím je domeček obydlen. Ušetříte tedy bobule za kartu vyloženého tvora.

Problém je, když štěstíčko nemáte a karty prostě nepřijdou. Tato situace nastává zejména ve hře dvou hráčů, kdy se skoro nemění nabídka karet na louce a ani balíček karet není celý spotřebován.

Ve hře v plném počtu je situace jiná, karty na louce se mění skoro pořád a balíček karet je spotřebován a znovu utvořen z odhozených karet. Na začátku hry se tedy nemusíte bát zbavit drahých a hodnotnějších karet z ruky, protože se do hry ještě dostanou.

Sólo hraní

Několikrát jsem zkusil i hru osamoceného hráče, ale musím se přiznat, že mě nijak neoslovila. Ne že by hra byla špatná, hráč hraje v několika obtížnostech proti zlotřilému myšákovi Břitvovi, ale u této hry mi prostě chybí lidé kolem stolu – odhadování jejich karetních kombinací, hlídání počtu karet jednotlivých barev a boj o určité karty. Břitva si karty z louky bere náhodně podle hodu kostkou.

Co se mi líbí a co ne

Divukraj je nádherně graficky zpracovaná hra s příjemnou zápletkou, s kvalitními materiály.

Nejvíce jsem si ji užil ve čtyřech hráčích, kdy hra příjemně odsýpala, často se měnila nabídka karet na stole a neustále bylo co sledovat a plánovat. V některých jiných hrách je až úmorné čekat, až ostatní spoluhráči dohrají a budu zase na tahu, nicméně zde se mi to ještě nestalo. Vždy bylo o čem přemýšlet. Hráči, kteří zvládají promýšlet strategii o několik kol dopředu, se zabavili prohlížením obrázků na svých kartách a sledováním kombinací ostatních, takže ani oni se nenudili.

Hru zvládla odehrát i má osmiletá dcera, která samozřejmě nic neplánovala a bavila se stavěním domečků, které se jí líbily a do kterých mohla nastěhovat zvířátka. Samozřejmě jsme však hráli s upravenými pravidly, bez bodování událostí.

Trošku mě mrzí, že autor hry více nevyužil Prastrom čnící do výše nad herním plánem. U kořenů máte položený balíček karet, na prvních větvích nabídku vzácných událostí a ve vyšších patrech skladujete své budoucí zvířecí pomocníky, to je vše. Prastrom nám v konečném důsledku na stole spíše zavazel ve výhledu.

Doporučení

Pokud přemýšlíte o koupi deskové hry a jste nováčci ve světě her, neváhejte a Divukraj si kupte – je to hra s jednoduchými pravidly, kterou si se svou herní partou užijete a jistě se k ní budete často vracet, aspoň u nás to tak funguje.

Pokud přemýšlíte o koupi deskové hry a jste ostřílení hráči ve světě her, neváhejte a také si Divukraj pořiďte – hra vás překvapí svou hratelností a množstvím kombinací. Když budete se svou herní skupinou sedět kolem stolu a přemýšlet, co budete dnes vlastně hrát, často sáhnete do knihovny pro Divukraj.

Pavel

Sdílet s přáteli: