Přemnož tučňáky, kup si kolotoč

Autor: Slouha | 9.7.2021 | 6

„Nejlepší zoologická zahrada je ta, kde je hodně prázdných travnatých povrchů, málo zvířat a hromada stánků s párky v rohlíku.“

Pokud výše uvedený výrok popisuje zoo podle vašich představ, tak jste tady správně. Bavit se totiž budeme o hře Zoo New York – novém kousku věhlasného herního návrháře Uwe Rosenberga. V této hře pro 1–5 hráčů či hráček budete hojně stavět výběhy rozličných rozměrů a ještě hojněji množit roztomilá zvířátka. A to často jen proto, abyste je záhy vyměnili za horskou dráhu.

Zoo New York je hra založená na skládání různě tvarovaných tetrisoidních dílků. Každý hráč či hráčka začínají se svou deskou, kterou budou danými dílky plnit. Kdo desku celou zaplní, vítězí.

Možná si říkáte: „To zní povědomě.“ Ano, tzv. polyomino her je celá řada, Ubongem počínaje a Ostrovem koček konče. Deskoherní trh je jich vlastně docela přesycený. Otázkou, kterou bych chtěl v téhle recenzi zodpovědět, je, čím se Zoo New York liší od všech ostatních a zda stojí za to věnovat jí čas, pozornost a peníze.

Závody v množení

Nutno podotknout, že na poli polyomino her není Uwe Rosenberg žádným nováčkem. Již jich navrhl celou řadu – počínaje dvojkovkou Patchwork a konče kolosem A Feast for Odin. Nutno ale také podotknout, že já jsem žádnou z jeho předchozích her tohoto druhu nehrál. K Zoo New York jsem ale přistupoval jako ke hře, kterou navrhl někdo, z jehož posedlosti tímto mechanismem si lidé na internetu už vyloženě utahují. To jsem bral jako znamení, že pan Rosenberg má s polyomino hrami tak velkou zkušenost, že když už tedy přichází s novou hrou, která tento mechanismus používá, přišel patrně na něco originálního, čím lze tento typ her dále rozvíjet.

Premisa Zoo New York je docela zajímavá. Snažíte se brát dílky výběhů z omezené zásoby, skládat je na svou desku hráče, čímž ji budete zaplňovat. Pokaždé když si dílek vezmete, musíte na něj umístit figurku zvířete ze své zásoby nebo z jiného svého výběhu. Ke zvířatům ve výbězích můžete přidávat další zvířata, ale pouze stejného druhu. V určitých momentech hry může dojít rozmnožování zvířat. V té chvíli vám samovolně přibude ve vybraném výběhu či výbězích, kde máte alespoň dvě zvířata stejného druhu, jeden další exemplář. Pokud takto zaplníte celý výběh, zvířata z výběhu odstraníte, vezmete si bonusový dílek vybrané velikosti (obsahující pouťové atrakce nebo stánky s občerstvením) a umístíte jej do své zoo. To vám umožní vaší hrací desku zaplnit trochu rychleji.

Ve zkratce se jedná tedy o závod. A to hned na dvou úrovních. Samozřejmě závodíte, kdo dřív zaplní celou svou herní desku a vyhraje hru. V průběhu toho ale neustále závodíte, kdo dřív zaplní výběh jedním druhem zvířat, čímž bude mít nárok na bonusové dílky, které na jeho desce zaberou víc místa. Celé toto dvojaké závodění je ještě ovlivněno celou řadou drobných pravidel, které hru dělají trochu zapeklitější. A za část té zapeklitosti může sdílený slon.

Elephantsharing

Ne, vážně. To, jakou akci ve svém tahu zvolíte, rozhoduje sdílená figurka slona, respektive jeho pozice na „liště akcí“. Tu před začátkem hry položíte doprostřed stolu a do „výřezů“ po jejím obvodu umístíte podle daného vzorce dílky výběhů. Ve standardní hře budou v každém „výřezu“ tři výběhy, poskládané na sebe od nejmenšího po největší.

Ve svém tahu můžete figurkou slona pohnout po zmíněné liště o určitý omezený počet políček. Volba, o kolik políček se v daném limitu posunete, je jen a jen na vás. Jako políčko se počítají ony „výřezy“ a pak modrá políčka značící zisk zvířat. Políčko, na kterém slon skončí, určuje akci, kterou vykonáte. 

Pokud se jedná o „výřez“, vezmete si vrchní dílek výběhu, umístíte ho na svou desku hráče a nastěhujete do něj zvíře ze své zásoby nebo z jiného výběhu (tento výběh tak ale nesmíte vyprázdnit). Musíte přitom mít možnost dílek umístit tak, aby nepřesahoval mimo vaši desku ani se nepřekrýval s jinými dílky.

Pokud se jedná o modré políčko, můžete si vzít jedno jakékoliv zvíře nebo dvě zvířata na daném políčku vyobrazená a umístit je do a) prázdného výběhu, b) výběhu, který již obsahuje zvíře daného druhu či c) do své zásoby („domečku“ na své desce). Newyorkská zoo má očividně hodně omezený budget nebo velmi nenáročnou klientelu, protože na výběr máte celkem jen z pěti různých zvířátek – surikat, polárních lišek, klokanů, tučňáků a plameňáků. Všichni plazi nebo ryby zkrátka ostrouhají.

Onen výběr akce pomocí slona nastavuje rytmus hry a také představuje největší omezení, se kterým se v ní hráči a hráčky budou muset vypořádat. Ne všechny dílky a všechny druhy zvířat jsou pro vás vždy dostupné. Důležitý je fakt, že všichni pohybují stejnou figurkou. Místo, kde slon skončí po vašem tahu, bude jeho výchozí pozicí pro tah dalšího na řadě. Když si tedy vezmete dílek, který se vám hodí víc, možná pomůžete dalšímu hráči či hráčce k tomu, aby ve svém tahu získali výběh, který se jim hodí dokonale. K tomu ještě můžete uvažovat nad tím, zda si chcete radši vzít menší dílek, který lze snáze vyplnit zvířaty, nebo větší dílek, který zabere na desce více plochy. Dále musíte myslet na to, že svým tahem možná překročíte „linii rozmnožování zvířat“. V takovém případě totiž nastane rozmnožování (daných druhů) zvířat pro všechny, kteří se hry účastní. Je tedy lepší překročit ji hned, nebo to nechat až na protihráči či protihráčce, co hraje po vás? Právě tato dilemata, před která vás hra staví téměř neustále, jsou na ní asi to nejzábavnější.

Eklektický návštěvní řád

To ale z drobných pravidýlek není vše. Pokaždé, když umístíte do výběhu zvíře, můžete s ním do stejného výběhu umístit zvíře stejného druhu ze své zásoby v „domečku“. Což přidává do hry trochu toho prvoplánového kombení.

K tomu všemu se celá hra trochu mění s počtem hráčů – a to na více rovinách. Jednak pro každý počet hráčů disponuje hra speciální sadou hracích desek. Navíc v sudém počtu hráčů ještě pohybujete slonem o jiný počet políček než v lichém. A v nižším počtu hráčů navíc po každém překročení „linie rozmnožování“ provádíte ještě jedno rozmnožování navíc.

Výše zmíněné a několik dalších drobností činí Zoo New York trochu (a teď cituji jednu z hráček, se kterou jsem hru zkoušel) zmatečnou. Když se hrou začnete, není úplně jasné, na co máte dávat pozor a může se stávat, že prostě něco zapomenete udělat. Člověku chvíli trvá, než se v návštěvním řádu téhle zoo vyzná. A ještě déle mu pak zabere, než si všechna pravidla internalizuje.

Navíc samotná brožura pravidel jejich pochopení moc nejde naproti. S pravidly ke hrám Uwe Rosenberga jsem se již předtím setkal a vždy mi přišla trochu zbytečně složitá a zvláštně strukturovaná. Jakoby se jejich autor snažil ze hry vysát veškerou její barvitost a podmanivost jejího tématu.

To je i případ odlehčeně působící Zoo New York. Nejde zde o to, že by byla pravidla špatně napsaná, ale že u jejich čtení usnete. Česká pravidla se z nějakého důvodu navíc lehce liší od oficiálních pravidel od původního vydavatele. Ta mi ale přijdou trochu přehlednější a třeba víc místa věnují samotnému principu polyomino her, který česká pravidla jen zběžně glosují. Nejspíše přepokládají, že čtenáři pravidel již podobnou hru hráli. V obou případech jsou pravidla pochopitelná, jen nejsou napsaná tak, aby šla novému hráči naproti a do jejich čtení jsem se opravdu musel trochu nutit.

Zkrátka na to, že hra svou roztomilou grafikou a dřevěnými figurkami zvířátek působí tak, že by měla oslovit celou rodinu, je její vysvětlování i dospělým lidem někdy trochu zdlouhavější. Dá to dvě tři hry, než se člověk se vším seznámí a začne mít trochu pocit, že ví, co má ve hře dělat. To je na hru, která má takové přívětivé (až dětské) téma možná trochu moc.

Sexuální výchova z množírny

Pojďme se ale u tématu na chvíli zastavit. Ono totiž je dost zvláštní. Osobně jsem vůbec neměl dojem, že se snažím stavit zařízení, ve kterém by byla hlavní péče o ohrožené a exotické druhy a jejich prezentace veřejnosti. Spíš jsem měl při hře dojem, že neustále pořizuju kusy trávníků, na kterých chci co nejrychleji přemnožit surikaty, abych je mohl všechny prodat a koupit si kolotoč nebo celou řadu stánků s rychlým občerstvením. Což na mě působilo až komicky zvráceně. Člověk se pak musí ptát, co za maso ve vaší zoo dávají do těch párků, které v těch stáncích rvou do rohlíků. Když se na to soustředíte, nepřipadáte si v tak Zoo New York jako chovatel, ale spíše jako pozemkový magnát, který se snaží, aby se zvířátka v jeho zoo co nejvíce pářila.

Předchozí odstavec je nutno brát trochu s nadsázkou. Netroufnu si tvrdit, že Zoo New York není hra pro děti. A jakožto ne-rodič stejně nejsem vůbec schopen odhadnout, jakou komplexitu pravidel jsou dnešní děti schopny zvládnout. Nicméně jak z hlediska tématu, tak z hlediska pravidel zde jde o hru, která trochu klame tělem. Je více abstraktní a trochu složitější, než by se z roztomilých tučnáčích figurek mohlo zdát.

Trochu smutné je, že i když téma Zoo New York působí tak zábavně rozporuplně, při hraní na něj po chvíli zapomenete. To se mně osobně stává u téměr každé hry o umísťování polyomino dílků. Zde mi ale tohle odpojení od tématu přišlo o to patrnější, oč celá hra staví téma zoo do popředí. Z celé té zoologické nakonec zbude opravdu jen to množení.

Koupit lístek do zoo?

Přesto, když jsem se od tématu zcela oprostil, stala se pro mě Zoo New York poměrně záživnou hrou, která neurazí ani nenadchne. Navzdory mému očekávání zde Rosenberg nepřichází s ničím výjimečné osvěžujícím. Ale nějak to zkrátka funguje.

Z hlediska hratelnosti pro mě největší problém byl, že hra často od určitého bodu přestala být napínavá. Celý koncept závodu se trochu zhroutil s tím, že někdo ze zúčastněných stavitelů a stavitelek byl v závěru o krok či dva napřed. Ostatní mohli v té chvíli buď jen oddalovat neodvratné nebo se snažit zkrátka hrát, jak nejlépe dovedou, navzdory mrzkým šancím. A to mi připadalo trochu rozpačité.

V tomhle ohledu bych ocenil sólo variantu hry. V ní totiž nezávodíte s ostatními, ale s časem a dodatečnou limitací pohyblivosti figurky slona. Hra se tak mění v zajímavou logickou a plánovací úlohu.

Jako u mnoha dalších her i zde platí, že čím víc času do hry investujete, tím víc zábavy se vám vrátí. Protože je ale podobných her všude kolem tolik, si nejsem jistý, jestli můžu Zoo New York doporučit. Než udělat si výlet do New Yorku, tak se raději vypravím do zoo se samými medvědy, do Paříže nebo do generického města vlastní výroby v neurčité lokalitě.

Sdílet s přáteli: