Přátele si drž u těla, nepřátele ještě blíž…

Autor: Kew | 1.3.2022 | 5

Máte rádi hry, v nichž můžete uplatnit obratné vyjednávání a soupeřům můžete v pravou chvíli zavařit svými tahy, které nemůžou nikdy zcela předvídat? Kde se vliv přelévá z jedné strany na druhou a všichni u stolu čekají, jaké další eso vytáhnete z rukávu? Pak jste u recenze Hry o Trůny: Spiknutí správně.

Tento titul vydaný v Česku pod hlavičkou vydavatelství Blackfire postaví 3–6 hráčů do role vůdců hlavních rodů v u nás řekl bych poměrně již známém fantasy světě Západozemí, jehož otcem je spisovatel Píseň ledu a ohně G. R. R. Martin. Jedná se o převážně karetní hru a jedna partie vám zabere zhruba 90 minut.

Princip hry

Cílem hry je hraním karet vlivu získávat přízeň spojenců, které budou hráči následně umisťovat do tzv. „rad“, neboli uskupení karet spojenců a žetonů moci. V každém kole hry se soupeří právě o jednoho spojence a jeden žeton moci. Rady si každý z hráčů „pěstuje“ dvě: jednu společně s hráčem po své levici a druhou s hráčem po své pravici. Na konci hry pak zvítězí ten z hráčů, jehož „slabší“ rada z této dvojice má největší součet bodů moci.

Příprava hry

Hráči si rozdají postavy vůdců, pomocí nichž ukazují ostatním, zda jsou ještě ve hře, nebo zda se již vzdali tahu. V závislosti na počtu hráčů ve hře se nachystá počítadlo ročních období a herních kol (počty období i kol se liší – viz níže). Každý hráč dostane 10 karet vlivu ze společného balíčku a nápovědní kartu. Na stůl se skrytě (lícem dolů) připraví zásoba žetonů moci (s hodnotami 1–3). Zamíchá se balíček karet spojenců a otočí se první z nich – o ni se bude bojovat v prvním kole. Určí se začínající hráč a souboj o moc může začít.

Každá karta vlivu obsahuje číslo, které udává hodnotu vlivu, a zpravidla také speciální efekt, který se jejím vyložením spustí. Každá karta spojence obsahuje (kromě bodů moci, tj. vítězných bodů, které přináší radě, v níž se ocitne) také buď efekt „v průběhu tohoto kola“, který ovlivňuje např. možnosti hraní karet, nebo efekt „při převzetí“, který typicky vyhodnotí hráč, jenž kartu spojence získá.

Průběh kola

Hra samotná je pravidlově velmi jednoduchá: skládá se z jednotlivých kol, v nichž se hráči střídají v tazích. Hráč, který je na tahu buď odehraje jednu z karet ze své ruky (přidá ji na svou hromádku sázek), nebo poklekne (pasuje – otočí svou kartu vůdce na černobílou stranu – a do konce aktuálního kola již nehraje).

Zahráním karty hráč zvýší svůj vliv (kterým bojuje o zisk aktuální karty spojence) a často také spustí zajímavý doplňkový efekt karty (rovnou uvedu, že část z nich dokáže pěkně zavařit vašim protihráčům – což ale ve hře s tematikou ságy Písně ledu a ohně asi nikoho nepřekvapí…).

Jakmile pokleknou všichni hráči, vyhodnotí se, kdo má ve své hromádce sázek karty s nejvyšším součtem bodů vlivu, ten převezme aktuálně draženého spojence a umístí jej do jedné ze svých rad. Zároveň získá také jeden žeton moci, který rovněž umístí do jedné ze svých rad (může ale nemusí to být ta, do níž umístil právě získaného spojence).

Poté se odhodí všechny karty vyložené před všemi hráči (některé spustí svůj efekt až právě v tuto chvíli), odhalí se nový spojenec, předá se žeton začínajícího hráče směrem doleva a začíná nové kolo.

Hra trvá vždy 2–3 roční období (s fixním počtem kol) a na začátku každého nového období hráči odhodí své zbylé karty vlivu a dostanou nových 10 (v posledním kole každého ročního období se tedy většinou vyplatí zahrát všechny karty, které hráči zbyly).

Po skončení posledního kola hry se odkryjí všechny žetony moci ve všech radách (do té doby jsou tajné pro všechny – včetně jejich majitelů), spočítá se „hodnota“ jednotlivých rad a jejich vzájemným porovnáním je určen vítěz hry.

Pravidla – překlad, komplexita, srozumitelnost

Překlad je odveden poměrně standardně a pravidla jsou srozumitelná. Jedná se navíc o pravidlově jednoduchou záležitost (jak snad vyplynulo i z předchozího popisu jejího průběhu; pravidla mají 12 stran řídkého textu formátu A5), takže znalý hráč ji vysvětlí během pár minut (pokud se nechce předem zdržovat s popisem efektů karet).

Efekty všech karet – tj. vlivu i spojenců – jsou popsány textem, takže pro urychlení hry je možné hráčům po rozdání úvodní ruky a vysvětlení základních pojmů (vůdce, spojenec, hromádka sázek, žeton moci, jednotlivé druhy karet, kola a období, pokleknutí) naordinovat samostudium. Ovšem základních karet vlivu je pouze devět druhů, takže se mi osvědčilo vysvětlit jejich efekt s pomocí „lama karty“ ještě před začátkem každé hry. Navíc pak byli hráči lépe připraveni na to, co je může potkat.

Hra bohužel trpí „syndromem stručných pravidel“: vzhledem k tomu, že základní principy jsou jednoduché a většinu efektů zprostředkovávají karty, jsou pravidla vysvětlena pouze rámcově. Často ale dochází ke kolizi efektů (nejčastěji asi při schopnostech, které se spouštějí při převzetí spojence). Několik málo interakcí je upřesněno na zadní straně pravidel, ale zdaleka se nejedná o všechny situace, na které jsme již během prvních několika her narazili. Není např. ani vysvětleno, zda se karty událostí (viz níže) považují za karty vlivu (používají se stejným způsobem, ale v seznamu komponent jsou uvedeny zvlášť – přitom některé z efektů cílí na „karty vlivu“). Rovněž fórum hry na BoardGameGeeku prozatím mlčí a zdá se, že prozatím neexistuje ani žádné FAQ.

Komponenty

Kvalita komponent je standardní. Karty je lepší obalit (minimálně karty vlivu), protože jejich balíček se protočí vícekrát za hru. Přípravu hry maličko zdržuje otáčení všech žetonů moci na rubovou (skrytou) stranu – pomohlo by např. jejich losování ze sáčku, ale stejně by se pak musely na stůl pokládat správnou stranou dolů, což by vyžadovalo nějakou jejich další úpravu. Krabička je přiměřeně velká, ale pokud karty obalíte, možná z ní budete muset vyndat původní papírovou vložku (nejedná se o insert v pravém slova smyslu, ale pozohýbaný papír, jak jej asi většina hráčů zná).

Škálování a atmosféra hry

Hra je určena pro 3 až 6 hráčů, a přestože původně jsem očekával, že v různých počtech bude fungovat různě – zejména ve třech hráčích, kdy hráč může napřímo ovládat dvě rady ze tří a má i nástroje k manipulaci s tou zbývající. To se mi ale nepotvrdilo a myslím, že větší vliv má asi spíš ochota herní skupiny intrikovat, dohadovat se u stolu co za co.

Ve třech a čtyřech hráčích se hraje na tři roční období, v pěti a šesti jen na dvě. Počet kol v jednom ročním období vždy odpovídá N+1, kde N je počet hráčů ve hře. Tím je dosaženo toho, že kol ve hře je vždy podobný počet (12–15) nehledě na počet hráčů. Ve hře více hráčů je sice rozděleno více karet vlivu a přítomno více hlav, které se rozhodují, řekl bych ale, že i délka partie je vždy zhruba podobná a osciluje kolem 90 minut, což je upřímně na hru tohoto ladění za mě trochu moc. Ocenil bych spíš herní čas mezi 45–60 minutami, protože princip hry je stále stejný (vykládání karet a spouštění jejich efektů) a hra neobsahuje žádnou gradaci ve smyslu nějakého engine buildingu nebo rozšířených možností v pozdějších fázích.

Z toho, že v méně hráčích se hraje méně kol v každém ročním období (při stejném příjmu 10 karet na jedno roční období), vyplývá také to, že čím méně hráčů, tím více karet mám na každou „dražbu“ k dispozici. Vede to k trochu větší kontrole nad hrou, ale ne zas tolik, protože ani soupeři se nebudou bát hrát své karty proti vám. Na druhou stranu v plném počtu hráčů budete muset chtě nechtě dražbu o některé karty vynechat úplně, abyste zůstali konkurenceschopní v jiných kolech.

Jak jsem uvedl na začátku této kapitoly, více než počet hráčů ovlivňuje atmosféru hry jejich naturel. Dvojice hráčů vždy sdílí jednu radu, a každý z hráčů potřebuje obě své rady balancovat a zároveň oslabovat rady soupeřů (k čemuž má ve hře také nástroje). Hra tak přímo vybízí k dohodám ve stylu: „Tohle kolo vynechám a ty zkus tu kartu získat pro nás, já se budu snažit zase příště.“ Případně ke snaze spiknout se (ano, povedlo se mi udělat narážku na název! :) ) a oslabit momentálně vedoucího hráče (jeden z efektů karet umožňuje odhazovat soupeři karty vlivu z ruky). Bohužel je ale potřeba k tomuto nové hráče trochu motivovat, protože pokud nemají s vyjednávacími hrami zkušenosti, samotné je to ne vždy napadne.

Za odměnu ale hra dokáže vyvolat poměrně silné emoce – a to jak rozčilení podvedených a poškozených, tak smích těch ostatních, kteří jsou v té chvíli jen škodolibými přihlížejícími. V tomto ohledu bych vypíchl, že je dobré k partii této hry sednout s lidmi, kteří budou po celou dobu hry brát na vědomí, že vzájemné škození a „bodání kudly do zad“ začíná prvním kolem hry a tím posledním zase končí.

Pro příznivce knih, seriálu a jiných her na téma ságy Písně ledu a ohně bude Spiknutí sympatické i tím, že obsahuje známé tváře jak mezi spojenci, tak mezi vůdci. Jednotlivé karty (zejména karty vlivu vůdců a karty událostí) jsou pak doplněny více či méně známými citáty hrdinů díla a slouží k lepšímu vtažení do atmosféry tohoto světa plného intrik.

Pokročilá varianta

Hra obsahuje několik volitelných variant, které jsou detailně popsány v pravidlech. Výše uvedený popis se týká základní hry, ale doplním ještě zkušenosti s přidáním dvou modulů, které využívají zbytek komponent v krabici – karty událostí a karty vlivu pro jednotlivé vůdce.

Karty událostí jsou v podstatě kartami vlivu s unikátními efekty. Ve hře se přimíchávají do balíčku karet vlivu na druhé (a popř. i třetí) roční období (v počtu 0+6, resp. 0+3+3). Z něj se pak náhodně rozdávají hráčům spolu s běžnými kartami vlivu. V první hře s tímto „modulem“ se stalo, že jeden z hráčů dostal rovnou dvě z nich, což při celkovém počtu tří těchto karet na balíček působilo trochu nevyváženě. Zavedli jsme tedy house rule, že každý hráč dostane do počáteční ruky jednu. Ve hře bylo méně překvapení – věděli jsme, že každý z nás jednou „zahrozí“ něčím nečekaným, ale přišlo nám to spravedlivější.

Stejným způsobem totiž fungují unikátní karty vlivu vůdců – v tomto případě má každý hráč svůj vlastní balíček vztažený k vůdci (jehož volba v tomto případě tedy už není čistě kosmetickou záležitostí) a na každé roční období si náhodně dobere jednu z těchto karet (které jsou celkem čtyři). Jak u událostí, tak u karet vůdců však platí, že celkový startovní počet karet v ruce se nemění (tzn. zůstává na počtu 10 karet).

Ale ještě ke kartám vůdců – jednotlivé balíčky jsou tematicky sladěné a umožňují např. odhazování určitých typů karet z ruky protihráčů, nebo např. nutí ostatní vůdce za určitých podmínek pokleknout. Časem se dá určitě zapamatovat, co který balíček obsahuje, ale při 9 vůdcích a 4 kartách pro každého to přece jen bude chvilku trvat, zvlášť když se do každé partie dostanou vždy jen 2–3 karty z každého.

Osobně hraní s oběma moduly rozhodně doporučuji (ať už pro události použijete standardní pravidla, nebo si je mírně upravíte jako my). Myslím, že je jejich přidání navíc natolik snadné, že hru s nimi můžete učit již prvohráče a nemusíte se zdržovat základní hrou.

Spiknutí kromě toho obsahuje ještě další varianty zahrnující draft počátečních karet, odkrytí několika karet spojenců „dopředu“, nebo draft se zamícháním všech karet vlivu vůdců i událostí. Draftovací varianty a odkrytí spojenců z hry činí strategičtější záležitost (a pravidla výslovně upozorňují, že draft také protahuje hru). Vzhledem k tomu, že už dříve jsem uvedl, že hra je dost dlouhá i v základní variantě, draft jsme ani nezkoušeli. Na druhou stranu umožňuje také zkrátit hru o celé jedno roční období, pokud mají hráči méně času na hru. Možná by se dalo zkombinovat obojí, o to víc by se pak ale projevila např. náhoda v nalosovaných kartách spojenců.

Co se líbilo a nelíbilo

Na hře se mi líbí její pravidlová jednoduchost (tím pádem přístupnost i pro méně zkušené hráče) a to, že nutí účastníky jít do konfliktu. Oceňuji také znovuhratelnost, která spočívá v náhodném mixu 10 karet vlivu do startu každého ročního období, a pro pokročilou variantu i v tom, že obsahuje více vůdců, takže ani v plném počtu hráčů nedojde vždy na stejnou kombinaci postav. Na druhou stranu je ve hře přítomna velká míra náhody v tom, jaké přijdou hráčům na ruku karty vlivu a o jaké karty spojenců se bude hrát (často může mít vliv i to, v jakém pořadí budou taženy). Částečnou kompenzací budiž fakt, že karty vlivu většinou kombinují nižší hodnotu se silnějším efektem a naopak, takže dochází k určitému vyvážení a hráči tak nemají nikdy vysloveně slabou ruku (i když v kombinacemi s kartami vlivu vůdců může absence některých konkrétních karet v ruce trochu zamrzet).

Problém mám tedy zejména s nejasností ohledně pořadí vyhodnocování některých efektů. Důležité je to např. při současném vracení karet na ruku a odhazování karet z ruky. V závislosti na interpretaci tak můžu z prázdné ruky neodhodit nic, abych si následně dobral, nebo dobrat kartu, kterou budu muset – jako jedinou v ruce – následně ihned odhodit… Menší výtkou může být i již zmiňovaná delší herní doba – zejména ve spojení s faktem, že hra ve svém průběhu nikam moc „neroste“. Původně jsem počítal s tím, že Spiknutí bude fillerem, který si zahrajeme na oddych ve volné půl- až třičtvrtěhodince. Bohužel se z ní vyklubala hra s herní dobou, která sluší spíš lehčímu euru, nebo třeba svižně odehranému Rootu.

Sumář

Komu tedy Hru o Trůny: Spiknutí doporučit? Zaměřte se na ni, pokud disponujete škodolibou skupinkou hráčů, kteří si odpustí, když si jednou za čas budou navzájem krást a zabíjet karty spojenců a žetony moci. Také, pokud potřebujete častěji usadit ke stolu až šest hráčů a nevadí vám pravidlově jednoduchá hra, s možná časem maličko repetitivním průběhem a trošku delší herní dobou. Připravte si trochu prostoru na house-ruling, nebo trpělivost na procházení webových fór při hledání dotazů na nejasnosti vzešlé z konfliktů efektů některých karet. Pokud toto hře odpustíte, bude vám odměnou zábavný herní zážitek s velkou mírou znovuhratelnosti a s pocitem, že s málem pravidel můžete celkem dost vymyslet – a pokud na to máte náturu, tak i dost ukecat.

Za mě Hra o Trůny: Spiknutí splnila (až možná na tu herní dobu) to, co jsem od ní čekal, a pokud mě na ni někdy pozvete ke stolu, určitě si ji rád zahraju.

Sdílet s přáteli: