Parky. Psí parky.

Autor: Technorocker | 22.5.2023 | 2

Je to tak, hry s přírodní tematikou jsou stále v kurzu. Ty se zvířátky obzvlášť. A kdo u nás vydává nejúspěšnější hry se zvířátky? No přeci MindOK. Nebylo se proto čemu divit, když právě oni oznámili vydání rodinné hry Psí park. Ano, čtete správně, není kočičí, skutečně si budeme hrát s pejsky. Konečně.

Autory jsou mladí manželé, deskoherní nadšenci Lottie a Jack Hazellovi z Velké Británie. Společně založili vydavatelství Birdwood Games, s nímž si kladou za cíl vytvářet snadno hratelné rodinné hry. A to se jim, jak se záhy dočtete, s jejich prvotinou povedlo.

Hra je určena pro jednoho až čtyři hráče, kteří se na zhruba hodinku stanou majiteli chovných stanic. Své miláčky budete chodit venčit do parku, obstarávat jim hračky a pamlsky a za to sbírat body věhlasu. Hrát může každý, kdo ovládá čtení s porozuměním.

Obsah misky

Velikost krabice si nezadá s lecjakým hráčským titulem. Ostatně ani herní plán rozčleněný na několik oblastí není z nejmenších (50×56 cm). Zato je krásně přehledný. Připočítáme-li k němu prostor potřebný pro každého hráče, konferenční stolek vám rozhodně stačit nebude. To nejdůležitější, co najdete pod víkem a na čem hra staví, jsou karty psů. V základu jich najdete 163 a bude chvíli trvat, než je všechny protočíte. Oceňuji jejich přehlednost. Hafani jsou rozděleni do sedmi kategorií – honební, lovečtí, pastevečtí, pracovní, společenští, teriéři a užitkoví psi. Barvou pozadí karty je jasně určena příslušnost každého psa do jedné z nich. Po straně jsou velkými ikonami vyobrazeny požadavky, bez kterých byste daného jedince na procházku do parku nedostali ani párem volů. Každý má dále určitou schopnost, jež můžete využít v konkrétní chvíli (při výběru psa, při venčení, při závěrečném bodování), tu najdete ve spodní části karty. Zejména při závěrečném bodování oceňuji tučné zvýraznění toho, kdy se schopnost vyhodnocuje. To vše jsou ryze praktické věci. Nechybí samozřejmě jméno plemene a na samém spodku karty pak k němu menším písmem ještě stručná zajímavost. Nad čím se budete rozplývat, jsou nádherné ilustrace ze štětců Kate Avery, Holly Exley a Dann May (poslední zmiňovaný se podílel například na Divukraji).

Dále tu máme karty parků a okolností, o nichž si povíme později, a karty specialistů. Specialistou na určitou kategorii psů se stane – a patřičný počet bodů na konci hry obdrží – ten, kdo bude mít ve své stanici nejvíce psů dané kategorie.

Též na vás čeká množství žetonů. Na první pohled zaujmou roztomilé tvarované dřevěné klacíky, pamlsky, míčky a hračky. Jsou tu však i tradiční kartónová kolečka značící obojky či pomocné akce. Dřevěné jsou ukazatele věhlasu ve tvaru pejska, bouda coby žeton prvního hráče, ukazatel kola i vysoké figurky hráčů, jejichž drobnou nevýhodou je, že když náhodou do jedné při manipulaci s čímkoli na plánu drknete, složíte většinou všechny jako domino.

Důležitou herní pomůckou budou otočné dražební kotouče a desky hráčů, k nimž mám výhradu ohledně barevného vyvedení. Barva na lícové straně tří z nich je totiž hůře rozeznatelná. Další materiál slouží k obsluze virtuálního hráče a nechybí ani přehledová karta pro každého u stolu, což v začátcích hru znatelně ulehčí. Nakonec tu máme i stostránkový bodovací zápisník. Tužku už si najdete vlastní.

Produkční stránka věci je na jedničku. Od ilustrací a žetonů přes pevné karty a kvalitní kartón po funkční úložný systém. Snad jen, a to neberte jako výtku, dospělácké prsty a titěrné žetonky spolu s úzkými přihrádkami v pořadačích moc nejdou dohromady. A zatímco příprava je (jak si popíšeme níže) vcelku rychlá, roztřídit a narovnat zdroje zpět na své místo, aby šla krabička bezpečně zavřít, to už pro někoho může být výzva hodná bobříka trpělivosti. Mršky jedny růžové, ještě že nejsou pískací.

Jak úspěšně provozovat chovnou stanici

Doprostřed hrací plochy rozložíte herní plán a umístíte na svá místa karty okolností, specialistů a psů. Karet psů stačí připravit jen půlku a ani tu zdaleka nevyužijete. Vytvoříte nabídku psů (ve čtyřech hráčích vyložte čtyři psy, v ostatních případech tři). Poblíž herního plánu umístěte obecnou zásobu zdrojů – znovu chválím praktické zásobníky. Zamíchejte a připravte balíček městských parků, hrajete-li ve čtyřech, pak sáhněte po sadě lesoparků. Vrchní kartu otočte a položte vyobrazené zdroje a akce na daná políčka pěšin. Ukazatel kol připravte na první pole počítadla kol.

Každý hráč obdrží desku vodítek, dražební kotouč, figurku a ukazatel věhlasu (ten umístí na počáteční hodnotu pět) ve zvolené barvě, dále pak počáteční zdroje z obecné zásoby. A v tuto chvíli přichází vaše první rozhodnutí. Ještě před začátkem partie si totiž musíte zvolit jeden ze dvou náhodně rozdaných úkolů, přičemž jeden je vždy lehčí a druhý složitější. Ten, kdo jako poslední venčil psa, nebo taky někdo úplně jiný, obdrží žeton začínajícího hráče.

Hraje se na čtyři kola, přičemž každé nějakým způsobem ovlivňuje vyložená okolnost poskytující všem hráčům možnost získání nějakého bonusu či naopak postihu a každé má čtyři následující fáze:

Dražba: Nejprve potřebujete do své chovné stanice získat nové pejsky. K tomu slouží dražba, řečeno deskoherním žargonem draft. Počínaje prvním hráčem si každý vybere jednu z vyložených karet psů, kterou by rád získal, a na kotouči nastaví, kolik bodů věhlasu je ochoten za psa utratit. To je zajímavý mechanismus, který se musí ubalancovat. Body věhlasu jsou body vítěznými, snažíte se tedy pokud možno na stupnici stoupat nebo alespoň nenechat soupeře příliš vám utéct. Zároveň ale ukrutně potřebujete shih-tzu, o kterého mají zájem i vaši protihráči. Vyplatí se za ni utratit pět bodů věhlasu, nebo se raději spokojím se shiba-inu, který umí aportovat a na konci hry mi přinese X bodů za každou zbylou větvičku? Jakmile si tohle ujasníte a máte vsazeno, postavíte k vybrané kartě figurku psa a pokračuje další hráč. A protože jde o hru hodnou a rodinnou, nějakého pejska nakonec v dražbě získá každý. Všichni neúspěšní dražitelé, včetně těch, jejichž bodové konto dražbu nedovoluje, si v pořadí hráčů rozeberou karty, které v nabídce zbyly. Dražby se v jednom kole konají dvě, za celou hru tedy nasbíráte osm psů.
Výběr psů: Během druhé fáze všichni hráči společně vybírají jednoho až tři pejsky, kteří od vás dostanou obojek a vyrazí s vámi do další fáze. Za každého musí uhradit zdroje vyobrazené na jeho kartě. Samozřejmě se snažíte postupně vyvenčit všechny své hafany, některé i víckrát. O tom, kterému z nich nasadíte obojek, rozhodují i jejich vlastnosti, jejichž využitím v této fázi lze při troše štěstí vykřesat i malé kombo.
Venčení: Ve třetí fázi se konečně dostanete do parku. Střídáte se v tazích, během kterých smíte postoupit o jedno až čtyři políčka a využít bonusu, které vaše cílové pole přináší. Primárně jde o sběr zdrojů, bodů a případně taktickou výměnu psů. V tuto chvíli již vidíte nabídku psů pro další kolo, což vám může pomoct při rozhodování, na co se zaměřit. Ale pozor, pokud se rozhodnete postoupit na již obsazené políčko, bude vás to, pokud chcete využít jeho bonusu, stát jeden bod věhlasu. Tomuto postihu se můžete vyvarovat, vezmete-li s sebou na procházku kamarádského psa. Kdo parkem projde nejrychleji, získá důležité body. Kdo naopak zůstane nejdéle, body ztratí. Nepřipomíná vám to něco? Ano, inspiraci hrou Parky autoři nezapřou. A to včetně karty parků, kterou před každým kolem otáčíte a která vám do hry přinese nějaké extra zdroje. V Parcích je to karta počasí. Během procházky můžete také využít dvou doprovodných akcí – čmuchání (umožňuje obměnit nabídku psů) a výměnu (vyměnit venčeného psa za některého z nabídky). To se hodí, ať už sledujete určitý cíl, nebo vám jen nevyšla dražba.
Odpočinek: Poslední fáze je udržovací, ve které si přičtete dva body za všechny právě vyvenčené psíky, a naopak odečtete bod za všechny nevyvenčené z celé vaší stanice. Vyvenčené psy vrátíte mezi ostatní ve své stanici a vezmete si zpět svoji figurku. Aktuální karta okolností se otočí lícem dolů, lícem vzhůru se naopak otočí nová karta parku a podle ní se rozmístí žetony pro další kolo. Posunete ukazatel kola a žeton začínajícího hráče putuje ve směru hodinových ručiček.

Po čtvrtém kole přichází závěrečné bodování, jež určí vítězného chovatele. Sčítají se body věhlasu na počítadle herního plánu, body za schopnosti psů „při závěrečném vyhodnocení“, body za karty specialistů, za splněné úkoly a po jednom bodíku nakonec hodí i každých pět zbylých surovin.

Sejdete-li se u stolu jen dva nebo nedej bože hrajete sami, přidává se do hry virtuální hráč, jehož hlavní úlohou je získávat nejhodnotnější psy a překážet v parku. Je jasné, že v tuto chvíli jakákoli dražba postrádá smysl. V pravidlech je jasně popsáno, jak se protivník chová, a víte, jaké psy si bude nárokovat. A pokud byste náhodou trvali na tom samém, rozsoudí vás hod kostkou. Ta ostatně řídí i pohyb virtuálního hráče na procházce.

Již nyní MindOK nabízí dvě malá rozšíření spočívající v balíčku devětadvaceti nových karet. To je fajn, ale herně mnohem zajímavější je fakt, že noví psi mají dvě, respektive tři schopnosti, které mohou zpestřit vaši hru. První rozšíření se jmenuje Evropští psi a najdete v něm třeba jezevčíka, českého teriéra nebo pudla. V druhém, pojmenovaném Psí hvězdy nečekejte Beethovena nebo Lassie, nýbrž bernardýna a kolii dlouhosrstou. Čistě osobním zklamáním je fakt, že ani evropské rozšíření nepřineslo podobiznu Českého strakatého psa – našeho reálného čtyřnohého parťáka.

Kdo chce psa bít, hůl si najde

Hlavním problémem Psího parku je podle mě to, že „klame tělem“. Velká krabice spolu s množstvím kvalitně zpracovaného obsahu navozuje mnohem hráčtější dojem, než jaký se nakonec ve skutečnosti dostaví. Když se ale nenecháte zmást, nebudete očekávat žádné velké rozhodování nebo herní hloubku a půjdete do hry s vědomím, že jde o nenáročnou, ryze rodinnou záležitost, nebudete zklamaní a možná si odpočinete od denních starostí stejně jako při venčení skutečného mazlíčka. Ostatně leccos napoví už čtení pravidel. A když je o nich řeč, vězte, že jsou napsána jasně, stručně a z mého pohledu naprosto přehledně.

Autoři sázeli na vizuální stránku (to jim skutečně vyšlo) a téma, které nějak našroubovali na mechaniky, o kterých si mysleli, že budou vyhovovat co nejširšímu spektru hráčů. Nejsem kdovíjaký chovatel a milovník čtyřnohých přátel člověka, přesto i mně v určitých okamžicích unikají spojitosti. Opravdu je chovná stanice tím slavnější, kolik pejsků vyvenčí? Smysl by mi dávaly například výstavy. Nepozdává se mi ani sběr zdrojů v parku. Klacík tam najdu, možná i nějaký ten rozkousaný míček. Asi to přeháním, ale není to tak, že při procházce naopak pamlsky spotřebovávám? A co akce výměna? Mohu si coby chovatel usilující o věhlas dovolit vypustit v parku psa a odchytit tam jiného, který se mi hodí do party? Co se naopak povedlo, jsou schopnosti. Přijde mi, že ty jsou zvoleny tak, že odpovídají reálným vlastnostem jednotlivých plemen. Tolik tedy z mého pohledu k tématu. Děti tyhle věci naštěstí neřeší, dokonce i žena byla spokojená, že venčí pejsky, a víc se v tom nevrtala.

Nemalou roli hraje náhoda. Myslím tím zejména fakt, že z velkého množství karet jich do hry přijde pětina. Člověk tak musí být schopen během partie přehodnotit plány a vykřesat maximum z toho, co se nabízí. Pro ty nejmladší je zde možná víc věcí, které si musí hlídat, na druhou stranu stačí pár her a oni na to přijdou. Takže cenná lekce, jak se seznámit s mechanikami draftu, správy zdrojů a výběru akcí.

Jednoznačnou odpověď nemám ani na otázku znovuhratelnosti. V souvislosti s tím si nejprve musím povzdechnout, jak málo je k dispozici úkolů – pět těžkých a pět lehkých. Už od třetí hry jsme všichni hráli na ty těžší. Rozhodně by si jich hra zasloužila více a nebyl by problém je vymyslet, mnohé se samy nabízejí. Trochu jsem doufal, že se objeví v rozšířeních, ale nestalo se. Někdo by mohl říct, že karet psů je tolik, že se vám v prvních hrách stěží přihodí hrát s tím, kterého už jste měli. To je pravda. Ve finále však nejde o psy ale o jejich vlastnosti, potažmo kategorie – a těch už je podstatně méně. Každou partii sice ovlivňují jiné okolnosti, jednotlivé skupiny psů mají jinou hodnotu, navštěvujete jiné parky, přesto je tu jistá repetitivnost, díky které máte dojem, že hrajete dokola furt to samé. Ale to je opět něco, co nejmladším nevadí, možná to dokonce vítají. Proto jako unavený rodič oceňuji sólo mód, do kterého bych se sám sice nepustil, ale ve kterém mě zastoupí virtuální hráč a já si můžu zahrát něco dospělejšího. Automatický hráč je nastaven tak, že děti v pohodě zvládnou jeho obsluhu a samotné hraní nijak nezdržuje. A to je při sólohře v přesile, poněvadž proti vám hrají hned dva automatičtí psovodi. Sólo můžete hrát na čtyři obtížnosti, přičemž vyhrát můžete pouze v případě, že splníte úkol. Svůj výkon pak ohodnotíte na základě přiložené tabulky.

Absolvoval jsem hru v každém počtu hráčů a s čistým svědomím říkám, že nejlepší je od tří hráčů, kde už interakce mezi hráči (ať už v draftovací fázi, nebo třeba při vzájemném blokování si pozic při procházce parkem) vyžaduje špetku toho rozhodování, potažmo plánování. Ticho u stolu určitě nebude.

Hodný pejsek

Sečteno a podtrženo přes všechny mé výhrady shledávám Psí park ideálním pro nenáročné rodinné hraní. Téma, snadná pravidla, přehlednost, plynulost a krásné provedení navíc může ke stolu přilákat i příležitostné hráče, ba dokonce nehráče, kterým ukáže, že desková hra nemusí být jen o házení kostkami.