Napněte plachty, otevřte sudy s rumem a hrrr na ně!

Autor: Meeshab | 23.6.2023 | 3

Bruno Cathala. Jméno, které v deskoherním průmyslu zná snad každý, kdo to s hrami myslí alespoň trošku vážně. Vrátíme-li se v čase o více než 15 let zpátky, dostaneme se k jedné z Brunových prvotin, kterou spoluvytvořil s Malcolmem Braffem a Sébastienem Pauchonem – Jamajce. Tahle hra tedy rozhodně není na stolech nováčkem a za tu dobu si získala řadu obdivovatelů. Pojďme se jí tedy podívat na zoubek.

Hra Jamajka je hrou závodní. Coby piráti se plavíte na svých bárkách kolem ústředního ostrova a snažíte se co nejdříve doplout do cíle v Port Royal. Ale samozřejmě to není žádné „člověče“. Během své plavby totiž kotvíte v různých přístavech, kde musíte platit jídlem nebo mincemi, bojujete se svými soupeři v námořních bitvách, ale také se snažíte během své cesty vyzvednout poklady ukryté v pirátských doupatech.

Co je v krabici

Nejprve ale nakoukněme do krabice. Pod víkem je velice slušný plastový inzert, do kterého pohodlně umístíte všechny komponenty, a to rovnou tak, že každý hráč má vlastní přihrádku na šalupu a karty akcí své barvy. Plastové lodičky jsou krásně zpracované a pevné a člověk se nemusí bát, že je manipulací poškodí. Karty akcí jsou kvalitní, na každé z nich je jiný obrázek, který se ale vždy vztahuje k akcím, které můžete s pomocí karty spustit (viz dále). Obrázky jsou líbivé, vtipné, poskládáte-li je vedle sebe, vytvoří krásné panorama, ale to je asi to to jediné, co obhajuje velikost akčních karet. Se svým rozměrem 12 × 6 cm se totiž hůře míchají (zvlášť pro dětské ručičky je to příliš velké sousto) a o obalování raději nemluvím.

Kromě lodiček a karet akcí jednotlivých hráčů je v krabici herní plán, kartonový kompas označující kapitána pro dané kolo, 2 klasické dřevěné šestistěnné kostky akcí, 1 speciální dřevěná kostka boje a nedostatku, kartonové desky nákladního prostoru pro všechny hráče, 12 karet pokladů, zlaté dublony, žetony jídla, žetony střelného prachu a pokladů. Nesmíme zapomenout na desetistránková pravidla. Ta jsou velmi přehledně zpracovaná: na svém boku mají „ouška“ s jednotlivými kapitolami (včetně jasné grafiky), takže potřebujete-li nalistovat nějakou situaci, budete se v nich rychle orientovat. Nutno ale říct, že pravidla jsou elementární a rychle se vám dostanou do krve. Po prvních dvou třech hrách už tak žádné listování pravidly není potřeba.

Jak se to hraje

A tím se dostáváme ke hře samotné. Jak jsem už naznačila, vaším úkolem je co nejrychleji obeplout ostrov Jamajka a doplout zpět do Port Royal. Každý z hráčů má k dispozici 11 karet akcí, přičemž každá má na sobě 2 akce – jednu z nich provede hráč „ráno“ a druhou „večer“. 

V každém kole hodí nejprve kapitán dvěma šestistěnnými kostkami a rozhodne, která kostka určuje sílu ranní akce a která té večerní. Všichni hráči vyberou skrytě jednu kartu akcí ze tří, které mají každé kolo na ruce, potom své akce odhalí a počínaje kapitánem provede každý nejprve ranní a poté večerní akci. Dojdou-li jim akční karty, zamíchají odhazovací balíček a vytvoří nový.

Akce jsou následující:

• Pohyb lodí vpřed: Posunete svou lodí o daný počet políček (hozený na kostce) ve směru hodinových ručiček.
• Pohyb lodí vzad: Posunete svou loď o daný počet políček proti směru hodinových ručiček.
• Zlato: Získáte tolik zlatých dublonů, kolik ukazuje síla kostky.
• Jídlo: Získáte tolik žetonů jídla, kolik ukazuje síla kostky.
• Střelný prach: Získáte tolik žetonů střelného prachu, kolik ukazuje síla kostky.

Pokud bude jednou z vašich akcí pohyb (ať už vpřed nebo vzad), budete muset zakotvit na některém z políček. Za kotvení se zpravidla platí mincemi nebo jídlem. Nemáte-li potřebné zdroje k zakotvení, musíte si hodit kostkou nedostatku a couvnout na kostkou určené pole (pokud máte štěstí a hodíte hvězdičku, hýbat se nikam nemusíte). Výjimkou jsou pirátská doupata. Na políčku pirátských doupat za kotvení platit nemusíte, naopak si můžete vyzvednout poklad, který je tam ukrytý, pokud už si ho nevyzvedl někdo jiný před vámi. Takový poklad může být velmi užitečný (přidá vám body na konci hry nebo nějaké vybavení), ale také prokletý (o body na konci hry přicházíte).

Pokud si zvolíte zisk komodit, vezmete počet určený kostkou a naložíte si ho do svého nákladního prostoru. Ten má 5 oddělených přihrádek. Získané zboží naložit musíte a máte-li prostor již zaplněn, musíte nějakou komoditu (jiného druhu, než je získávaná) bez užitku zahodit.

Vplujete-li svou akcí pohyb na políčko, na kterém již kotví jiná loď, nastane, ať už chcete nebo nechcete, boj. Právě při něm můžete využít žetony střelného prachu, které vám dodají sílu. Útočník (ten, který vjel na pole s kotvící lodí) odhodí (chce-li) žetony střelného prachu a přičte k nim výsledný hod bojovou kostkou. Obránce poté udělá totéž. Ten, kdo má vyšší bojové číslo, vyhrává boj a může poraženému vzít náklad z lodi, některý z pokladů, nebo mu podstrčit svůj prokletý poklad získaný z pirátského doupěte (pokud nějaký má).

Hráč, který dopluje jako první do Port Royal, spustí konec hry. Hráči dohrají kolo, poté si spočítají body – za místo na mapě, kam dojeli, za karty pokladů a za dublony, které vlastní, a kdo má nejvíce, vyhrává hru.

Jak se nám to líbilo

No a teď konečně k tomu, jak se nám to hrálo a líbilo. Já osobně jsem byla zpočátku ke hře, kde se hází kostkou a jede od startu do cíle, poměrně skeptická. Tenhle koncept se mi v dnešní době zdál už poněkud přežitý a to, že hra už není žádnou novinkou, mému nadšení nepřidávalo. Vždyť co v té době bylo za hry? Vrcholem bylo Cluedo a Carcassonne. Nebo ne?

Jak už jste jistě odhadli, ačkoliv má hra už nějaký ten pátek, příjemně nás překvapila. Nutnost vybírat akce, které provedete, zjišťování, jestli máte na zaplacení poplatku v přístavu, přemýšlení, jestli se vyplatí bojovat se soupeřem a pokud ano, co byste od něj chtěli, zdali se vracet do doupěte nebo je nebezpečí, že poklad před vámi ukradne někdo jiný, příliš velké… Tahle drobná rozhodnutí dělají ze hry velice zajímavou záležitost.

Tím, že je hra pravidlově velmi jednoduchá, hodí jako vstupní hra i pro úplné začátečníky. Možnost hrát až v šesti lidech je dalším příjemným bonusem – vzít ji tedy můžete i na akci, kde se vás kolem stolu sejde větší počet. Zároveň, hrajete-li v jakémkoliv menším počtu, můžete do hry zapojit „loď duchů“ – černou plachetnici, za kterou hraje kapitán daného kola a která proplouvá vodami tak, aby napadla co nejvíce hráčských šalup.

Jednoduchost hry je ale dvojsečná. Pro začátečníky a dětské hráče bude hra dostatečně zábavná, ale ti, kteří už mají něco odehráno, budou nejspíš postrádat větší variabilitu. Přece jen je to stále jen o házení kostkou a vybírání vhodných akcí.

Pro tyto příležitosti vyšla k Jamajce 2 rozšíření. To první přidalo jen šest nových karet pokladů, které při líznutí ovlivní všechny hráče u stolu (musí se někam pohnout, bojovat, získají jídlo, …). Mnohem zábavnější je rozšíření druhé – The Crew. To vyšlo v roce 2017 a přidává do hry možnost najmout si v přístavu některého z 20 členů posádky. Ti zaplňují místo v nákladovém prostoru a přináší svému kapitánovi různé výhody v průběhu plavby (a body na jejím konci). Mohou například přidávat sílu do soubojů, zaměnit mezi sebou ranní a večerní akční kostky nebo získat vždy o jeden zdroj více. Bohužel, ani jedno z rozšíření není v češtině dostupné. Nicméně jsou jazykově nezávislá, takže máte-li zájem posunout hru na vyšší level, směle do toho!

Nás ale hra zabavila i ve své původní verzi. Jelikož jsou v ní silně škodící elementy (vykrádání pokladů, přepadávání lodí), bude hodně záležet na tom, s jakou partou budete hrát a kolik vás bude. Ve dvou nebo třech nekonfliktních hráčích bude hra opravdu spíše o tom, kdo se první dostane do cíle (i při použití lodě duchů jsme se ve dvou hráčích k soubojům zase tolik často nedostávali), zato pokud budete mít v partě nějakého škodiče, budou nejspíš souboje podstatnou součástí hry. Navíc tím, že při soubojích často přijdete o zdroje, kterými byste mohli platit za kotvení, bude se hra protahovat. Nicméně i v šesti lidech jsme hru zvládli odehrát zhruba za hodinku a kousek, což je pro rodinné nebo začátečnické hraní tak akorát. 

Zároveň se mi líbilo, že ani ve více hráčích ve hře nevznikaly dlouhé prostoje. Hned po hodu kostkami si všichni hráči museli vybrat, kterou akční kartu v tomto kole zahrají, takže když přišli na řadu, měli už připraveno, co udělají a nezdržovali tak plánováním. Na druhou stranu je potřeba zmínit, že byli-li přepadeni předtím, než se dostali na řadu, a někdo jim ukradl zdroje, kterými chtěli zaplatit za kotvení a podobně, nepodařilo se jim s největší pravděpodobností dosáhnout toho, co si na začátku kola plánovali. Ale to právě činilo hru napínavou.

Celkově bych řekla, že hra Jamajka se nejvíce hodí na rodinné nebo začátečnické hraní. Ve více lidech je hra zajímavější, poskytuje více interakcí a zvratů, ale i ve dvou s lodí duchů si užijete příjemné chvilky.  Neočekáváte-li tedy epický deskoherní zážitek, ale chcete se jen tak pobavit „na lehkou  notu“ s partou přátel, hra Jamajka je přesně pro vás.

Sdílet s přáteli: