Děkujeme, že alespoň zvážíte přestat blokovat reklamy na Zatrolených hrách.
Je to náš hlavní zdroj příjmů, ze kterých financujeme provoz Zatrolených her.
Autor: mh | 21.4.2023 | 7
Vítám vás u dalšího pokračování zábavné hry „Na lovu superspeciál: Mám vás na háku!“. Podaří se našim čtyřem přeživším porazit lovce? To uvidíme za chvíli. A kdo z lovců bude dnes soutěžící nahánět? Bude to Krizová dáma Klekánice? Když si před nějakého muže klekne, je to jenom proto, aby ho chytila za nohy a pověsila na hák. Nebo to bude Doktor Vševřed? Přeživším dělá odporné přednášky na nudná témata, takže ti se radši na hák zavěsí sami, aby už od něj měli pokoj. Přijde Sestra Belladonna? Používá vlastní formu akupunktury – jeden hák do zátylku a už vás nic nebolí. Může to být také Pan věšák Přízrak. Na otázku, jestli má holku, odpovídá, že mu za krk visí nejméně tři. Nebo přijde Karkulkátor Traper? Napije se myslivce, honí po lese Karkulku, uloví místo ní babičku a nakonec chytí vlka. Poslední možností je Ondřej Vrána Vidlák. Na otázku, proč rád používá motorovou pilu, odpovídá, že přeživší v malých kouscích neškodí v jakémkoliv množství. Nakonec se ale ukázalo, že je obchodním zástupcem firmy Mountfield. Tak uvidíme, kdo z nich přijde.
Dead by Daylight: Desková hra je předělávka stejnojmenné počítačové hry určená pro 3 až 5 hráčů, kterou těm českým přináší vydavatelství TLAMA games. Věková hranice není odvozena od složitosti herních mechanismů, ale od tématu a od toho, co se ve hře dělá. V anglické verzi je stanovena na 17+, český vydavatel je benevolentnější a na krabici udává 15+. Osobně bych se přikláněl spíše k té nižší hodnotě, když si vezmu, čím se dnešní mládež baví a na co kouká.
Jeden hráč představuje zabijáka a dva až čtyři další pak přeživší, kteří se spolu utkají na život a na smrt v jednom ze dvou prostředí, které hra nabízí. Jedná se o asymetrickou hru, kdy každá ze dvou stran má rozdílné cíle. Zabiják se snaží pochytat přeživší a zavěsit je na nejbližší řeznické háky, za což bude získávat žetony obětování. Jakmile jich získá osm, vítězí. Na druhou stranu přeživší se budou snažit spolupracovat a opravit čtyři z osmi generátorů a následně také jeden ze dvou východů. Jakmile se tak stane, vyhrávají oni bez ohledu na to, kolik z nich zrovna visí na hácích.
Než se však pustíte do hry, je nutné ji nejprve vybalit. Na krabici standardních rozměrů vás po jejím otevření zaujme to, že téměř vše je zabaleno do fólií. Desky přeživších a zabijáků, karty a dokonce i matrice s komponenty určenými k vylámání. Otázkou je, jestli to není už zbytečné, myslím si, že poškození matric v krabici nehrozí ani bez této ochrany.
Vzhledem k tomu, že téměř všechen materiál až na figurky, které mají standardní šedou barvu, je laděn do černých nebo alespoň tmavých odstínů, působí to na člověka zvláštně elegantním dojmem. Kvalita je podle mého názoru spíše mírně lepší průměr, žetony šly z matrice vyloupat bez problémů a bez jejich fyzické újmy. Tloušťka karet je dostačující.
Dále se v krabici nachází pět kostek (čtyři černé a jedna červená), čtyři červené plastové kroužky představující zranění, sešit pravidel a velký list, který z jedné strany obsahuje logo a z druhé přehled hry.
Zajímavé je, že ve hře této cenové kategorie (běžná cena je stanovena na 1 119 Kč) dostanete také třináct různých plastových miniatur (sedm přeživších a šest zabijáků). Každá z nich má své místo v prolisu plastového insertu a celý jejich sektor je krytý průhledným víkem. Jsou to klasické figurky, jaké známe z jiných her. V naší krabici měla jedna z nich mírně zdeformovaný kruhový podstavec, takže na ni nešel nasadit kroužek zranění. Ale nahřátí nad horkou párou vše napravilo. Při hře jsme pak občas měli problém s jejich identifikací, obzvlášť při variantě, kdy jeden hráč hrál za dva přeživší. My jsme to vyřešili nalepením jmenovky na spodek podstavce, kreativnější hráči to zajisté vyřeší nabarvením figurek. Jinak ale nemám k figurkám žádné výhrady.
Samozřejmě nesmím zapomenout na vlastní herní plán, bez kterého by se nedalo hrát. Je oboustranný a každá strana představuje jedno herní prostředí – MacMillanovy doly a Vrakoviště Autohaven. Někde jsem četl postesknutí, že grafika je příliš tmavá a že prý to nepřidává na atmosféře. To je samozřejmě subjektivní názor, já jsem spíš asi neutrální. Protože jsem viděl záběry z počítačové hry, která posloužila jako předloha, chápu, proč je to takto uděláno. Má to vyvolat dojem postapo světa, bezútěšných míst plných kouře, prachu a zničených staveb. Na druhou stranu chápu i autora postesku – při hraní toho z vlastní lokace až tak moc nevnímáte a soustředíte se především na žetony, které jsou na ní umístěny, identifikace s prostředím tak mírně utrpí. Ve výsledku mi to osobně ale nijak nevadí. Koneckonců, každý sám můžete posoudit na obrázcích, které jsou přiloženy k této recenzi.
Jak už jsem zmiňoval a jak také dovětek názvu „desková hra“ naznačuje, je tato hra vytvořena na základě stejnojmenné počítačové hry. Ač jsem původně ani nechtěl, nakonec jsem se nechal zlákat a aspoň jsem se na youtube podíval na jeden gameplay, abych si udělal představu. Můžu tak říct, že vizuál komponent (včetně grafické úpravy pravidel a desek přeživších a zabijáků) velmi věrně výchází ze zmiňované předlohy, stejně jako základní herní principy. V této recenzi se však nehodlám věnovat tomu, jak moc se autorům povedlo převést počítačovou hru do deskové podoby. Budu ji hodnotit výhradně podle toho, jak funguje jako desková hra.
Hráči si mezi sebou nejprve rozdělí role. Ten, který bude představovat zabijáka, si vybere jednoho ze šesti možných, přičemž se může řídit informací o obtížnosti jeho hraní, která je uvedena na jeho desce. Zbylí hráči budou představovat přeživší, a vyberou si tak ze sedmi možností. I oni se teoreticky mohou řídit informací o obtížnosti, nicméně v krabici se nacházejí pouze přeživší s lehkou obtížností. Ti složitější jsou součástí sběratelské edice. Ke každému zabijákovi i přeživšímu přísluší kromě desky také jedna figurka. Zabiják hraje jenom jeden, ale přeživší musí být vždy čtyři, takže v případě hry v pěti hráčích bude každý hráč hrát za jednu figurku, v případě hry ve čtyřech hráčích musí jeden hráč ovládat dva přeživší a ve třech hráčích musí dva hráči ovládat každý dva přeživší. Pokud by vás zajímalo, jestli lze hrát v menším počtu hráčů, podívejte se v recenzi níže, kde se touto otázkou zabývám.
Poté si každý hráč vezme sadu karet pohybu. Sada vždy obsahuje čtyři karty – plížení, běh, přikrčení a skok. Zabiják jako jediný si navíc vezme ještě kartu vyčkat. I když bude hráč hrát za dva přeživší, stále si vezme pouze jednu sadu karet pohybu, která bude pro oba společná.
Na desku každého přeživšího umístěte dva žetony krve (trojúhelníkové), jeden žeton obětování a jeden z přeživších si vezme žeton začínajícího hráče. Na desku zabijáka umístěte čtyři žetony krve, kromě toho někteří používají ještě další herní materiál, jehož popis najdete na příslušné desce; v takovém případě si ho připravte k ruce.
Zamíchejte balíček karet vybavení a umístěte jej lícem dolů poblíž herní desky. Stejně tak poblíž umístěte další herní materiál.
Hráči si vyberou stranu herního plánu, na které budou hrát, zamíchají žetony předmětů lícem dolů, rozdělí je podle typů (barev) a umístí je na jednotlivé lokace herního plánu tak, jak je na nich uvedeno. Na cesty s kostrbatými okraji umístí žeton poškozené zdi (jsou na plánu čtyři). Každý hráč včetně zabijáka hodí jednou kostkou zkoušky (černá) a podle výsledku hodu umístí svou figurku na příslušnou lokaci herního plánu. Nevadí, když na jedné lokaci bude začínat více přeživších, ani to, když tam s nimi bude zabiják. Každý přeživší pak otočí jeden libovolný žeton na libovolné lokaci lícem nahoru (začínat se tedy bude se čtyřmi odhalenými žetony).
Hra se hraje na kola, každé kolo se skládá ze čtyř fází. Nejprve všichni hráči naplánují své karty pohybu. Pro každého přeživšího naplánuje jeho hráč jednu kartu tak, že ji položí lícem dolů na stůl, pro zabijáka jeho hráč naplánuje karty dvě a v požadovaném pořadí je taktéž položí lícem dolů na stůl. Je potřeba mít na paměti, že pokud hráč hraje za dva přeživší, pořád má (jak bylo výše uvedeno) jenom jednu sadu karet, takže nemůže pro oba své přeživší naplánovat stejný druh pohybu.
Poté začnou odhalovat své naplánované karty nejprve hráči, a to v pořadí od začínajícího hráče po směru hodinových ručiček. Každý hráč musí se svým přeživším provést naplánovaný pohyb a přesunout ho po určené cestě do sousední lokace (nemůže se dobrovolně rozhodnout zůstat stát na místě). V cílové lokaci hráč otočí jeden dosud neotočený žeton lícovou stranou nahoru a může provést jednu interakci s žetonem nebo s dalším přítomným přeživším. Možnosti interakcí si přiblížíme v dalším textu. Přeživší se může pohnout pouze po cestě odpovídající zahranému druhu pohybu, a to pouze v případě, že taková cesta z lokace existuje, přičemž se nemůže pohnout po cestě, která je zatarasená žetonem poškozené zdi, ani se nemůže přesunout po žluté cestě (skok) proti směru šipky. Pokud z nějakého důvodu (především vinou špatného plánování) není možný přesun přeživšího naplánovaným druhem pohybu, zůstává jeho figurka stát na místě a neotáčí žeton, ani neprovádí žádnou interakci.
Jakmile svoje tahy odehrají všichni přeživší, je na řadě zabiják. Jeho tahy jsou prakticky stejné jako tahy přeživších, pouze s tím rozdílem, že zabiják hraje postupně dvě karty pohybu a interakci provádí po zahrání každé z nich. Hráč musí dodržet původně zvolené pořadí karet, nemůže je prohodit, pokud by se situace na hrací ploše změnila. I zde platí, že když není možný naplánovaný přesun, zůstává figurka stát a neprovádí interakci. Výjimku tvoří karta vyčkat, při které zabiják zůstává v původní lokaci, ale jinak se chová, jako kdyby do ní právě přišel (otočení žetonu + interakce).
Poslední fází je tzv. úklid, neboli příprava dalšího kola. Pokud v tuto chvíli visí nějaký přeživší na háku (o zavěšování na háky si povíme níže v části o interakcích), zabiják za každého takového umístí na svoji stupnici jeden žeton obětování. Je-li to osmý, okamžitě vyhrává hru. Dále se odstraní žeton entity (byl-li umístěn) a žeton začínajícího hráče se předá dalšímu hráči v pořadí. Všichni hráči si vezmou zpět do ruky všechny zahrané karty pohybu a začíná další kolo.
Po příchodu do lokace (a zabiják i po zahrání karty vyčkat) a po otočení jednoho dosud neotočeného žetonu může hráč se svou figurkou interagovat buď s nějakým žetonem, který je v této lokaci lícem nahoru, nebo s přítomným přeživším. Co se v takovém případě stane, záleží na tom, jestli reaguje přeživší, nebo zabiják.
Pro přeživší jsou klíčové žluté žetony generátorů a východů. Když přeživší interaguje s generátorem, hodí si černou kostkou a padne-li normální úspěch (tj. padne-li hodnota 1–4), přidá na žeton generátoru jeden žeton opravy (žárovka). Padne-li velký úspěch (hodnota 5), přidá na generátor žetony dva. Padne-li však neúspěch (symbol zabijáka), nepřidá na generátor žádnou opravu a zabiják si navíc z banku vezme jeden žeton krve. Jakmile jsou na generátoru minimálně tři žetony opravy, přeživší si přidají generátor na svoji stupnici. Až budou mít na stupnici čtyři opravené generátory, další už nemusí opravovat a místo toho začnou opravovat východy. Při interagování s východem na něj hráč přidá vždy pouze jeden žeton opravy, pokud mu na kostce padne jakýkoliv úspěch (velký úspěch tentokrát nemá speciální význam). Jakmile na některém z žetonů východu leží tři žetony opravy, přeživší okamžitě vyhrávají hru.
Zabiják se naproti tomu snaží opravované generátory opět poškodit. Když zabiják interaguje s generátorem, odebere z něj všechny žetony opravy (bez házení kostkou). S východem však zabiják interagovat (a žetony oprav z něj odstraňovat) nemůže.
Hlavním zabijákovým cílem je zraňovat přeživší, chytat je a věšet na háky. Interaguje-li zabiják s nezraněným přeživším, automaticky jej zraní (bez hodu kostkou). Na figurku přeživšího jeho hráč nasadí červený kroužek na znamení zranění. Interaguje-li zabiják se zraněným přeživším, chytí ho a pokusí se ho pověsit na hák. Je-li na stejné lokaci aktivní hák (představovaný červeným žetonem háku otočeným lícem nahoru), zabiják na něj chyceného přeživšího okamžitě pověsí (figurka přeživšího je umístěna na žeton háku). Není-li na stejné lokaci aktivní hák, musí se zabiják pokusit chyceného přeživšího k nějakému háku přemístit. Hráč hrající za zabijáka řekne libovolné číslo v rozmezí 1–4. Hráč hrající za chyceného přeživšího hodí tolikrát kostkou. Pokud mu v kterémkoliv hodu padne velký úspěch (hodnota 5), vymanil se zabijákovi a je umístěn na aktuální lokaci. Pokud mu však velký úspěch ani při jednom z hodů nepadnul, zabiják se s ním posune, a to maximálně o 1 lokaci za každý hod kostkou (takže maximálně o 4 lokace). Cestou zabiják normálně otáčí dosud neotočené žetony (chycený přeživší však ne). Podaří-li se zabijákovi dorazit do lokace s aktivním hákem, přeživšího na něj pověsí (pokud ne, přeživší se také vymanil a je volný). Pokud má pověšený přeživší na své desce žeton obětování, zabiják si jej vezme a umístí ho na svou stupnici obětování. Je-li to osmý, okamžitě vyhrává hru. Všimněte si, že za jednoho pověšeného přeživšího může zabiják získat až dva žetony obětování – jeden z jeho desky (ten ale pouze, pokud tohoto přeživšího pověsil poprvé) a druhý ve fázi úklidu.
Ostatní přeživší však mohou zabijákovu snahu mařit několika způsoby. Pokud přeživší interaguje s jiným zraněným přeživším, hodí si kostkou a padne-li úspěch, uzdraví ho (červený kroužek se z figurky odstraní). Padne-li neúspěch, zůstává přeživší dále zraněný a zabiják si vezme z banku žeton krve. Přeživší však nemůže léčit sám sebe, vždy jenom jiného. Pokud přeživší interaguje s hákem, tak ho tzv. sabotuje. Na hák se umístí žeton entity a zabiják na něj toto kolo nemůže nikoho pověsit (ve fázi úklidu se však žeton odstraní). Visí-li na sabotovaném háku přeživší, hráč, který sabotáž provádí, získá z banku jeden žeton krve a zavěšený přeživší je zachráněn. Oba se pak smí pohnout po libovolné cestě bez zahrání karty pohybu (nemusí společně). Pozor, zachráněný přeživší však není vyléčen!
Další žetony jsou spíše podpůrné a o nich jen stručně. Zelenou paletu může přeživší shodit na libovolnou cestu, která vede z (nebo do) jeho lokace. Zabiják musí, chce-li se touto cestou přesouvat, nejprve obětovat jeden pohyb a paletu odstranit, teprve pak je cesta volná. Přeživší se mohou po cestách s paletami pohybovat bez omezení. Interaguje-li přeživší se zelenou vránou, zabiják si z banku vezme jeden žeton krve, ale přeživší může provést jeden bonusový tah se vším všudy (jeho hráč však musí pro pohyb použít jednu dosud nezahranou kartu ze své ruky). Interaguje-li s vránou zabiják, získá jeden žeton krve a žeton vrány odstraní z hrací plochy.
V modré truhle se skrývá předmět – přeživší si vezme jednu kartu předmětu, kterou si umístí lícem dolů na svou desku. Každý přeživší může mít maximálně jeden předmět, má-li již nějaký, musí jeden z nich bez efektu odhodit. Předměty se dají použít v souladu s popisem na jejich kartě a poté se odhodí. Zabiják předměty nezískává. Na modrou skříňku může přeživší vylézt a tzv. se schovat před účinky všech efektů (interakce, vlastnosti a schopnosti zabijáka). Zabiják však může se skříňkou, na které je schován přeživší (a pouze tehdy, s prázdnou skříňkou nikoliv), interagovat – hodí kostkou a padne-li úspěch, přeživšího chytí a může ho pověsit na hák, a to i v případě, že dotyčný není zraněn. Padne-li neúspěch, je žeton skříňky odstraněn ze hry a přeživší je opět nechráněný.
Červené žetony slouží především zabijákovi. Ten hlavní, hák, jsme si již popisovali. Druhým typem červeného žetonu je prokletý totem, ze kterého zabiják interakcí získává dva žetony krve. Když s ním reaguje přeživší, hodí si kostkou a v případě úspěchu získá dva žetony krve on a žeton totemu odstraní z hrací plochy. Poškozené zdi také hrají pro zabijáka. Přes cestu s poškozenou zdí nemohou přeživší procházet. Zabiják ji bez problémů prorazí (normálně se posune), ale v takovém případě žeton poškozené zdi odstraní a od té chvíle je cesta volná pro všechny.
Základní herní principy popsané výše ozvláštňují vlastnosti postav. Každý přeživší i zabiják má na své desce uvedeny tři vlastnosti, které může v průběhy hry používat a které ho činí jedinečným. Vlastnosti může hráč používat v souladu s jejich popisem a za použití některých z nich musí zaplatit určitý počet žetonů krve (toto číslo je uvedeno v levém horním rohu schopnosti). Nemá-li dostatek žetonů krve na zaplacení, nemůže vlastnost použít. Hráč může použít libovolný počet svých vlastností, každou však maximálně jednou v každém kole.
Každý zabiják má navíc jednu specifickou schopnost, kterou může jednou za kolo použít místo své interakce. Kromě toho někteří zabijáci mají ještě jednu pasivní schopnost, která platí vždy.
Bonusový tah je tah navíc, který se hraje na konci tahu přeživšího nebo zabijáka, hráč však musí ze své ruky zahrát příslušnou kartu pohybu. Přeživší mohou získat možnost zahrát bonusový tah z karet vlastností, předmětů, nebo interakcí s žetonem vrány a můžou zahrát tolik bonusových tahů, na kolik mají nárok. Naproti tomu zabiják si musí možnost zahrát bonusový tah zaplatit čtyřmi žetony krve a může zahrát maximálně jeden, a to pouze na konci svého druhého tahu (po vyřešení jeho druhé karty pohybu).
Jak již bylo zmíněno výše, hra končí dvěma možnými způsoby – vítězstvím všech přeživších, pokud se jim podaří opravit čtyři generátory a jeden východ, nebo vítězstvím zabijáka, pokud se mu podaří nashromáždit osm žetonů obětování. Hra končí okamžitě, jakmile dojde ke splnění jedné z uvedených podmínek.
Pravidla uvádí možnost hrát ve třech variantách (módech). Všechny se týkají vlastností postav. První, nazvaný Adept, je základním módem popsaným v předchozích řádcích. Další dva, nazvané Krvavé dědictví a Oddanost lovu, pracují s balíčky karet možností, které byly zatím ponechány stranou.
Při Krvavém dědictví si každý hráč pro každou svou postavu lízne pět karet z příslušného balíčku (přeživší z balíčku s modrým rubem a zabiják z balíčku s červeným rubem). Pokud by si náhodou líznul kartu vlastnosti, která už je vytištěná na desce postavy, odhodí ji a lízne si jinou. Nyní může překrýt libovolný počet vlastností na desce libovolnými z pěti líznutých karet. Je také dovoleno překrýt všechny tři vlastnosti anebo žádnou. Nepoužité karty odhodí. Při Oddanosti lovu se postupuje podobně, ale hráči si karty nelížou náhodně, ale vybírají si je přímo z balíčku. V obou módech pak celou partii hrají s upravenými vlastnostmi svých postav.
Již ve chvíli, kdy jsem držel v rukou ještě nerozbalenou krabici, a pak i poté, co jsem ji rozbalil a uviděl obsah, měl jsem díky ladění celé hry do temějších tónů pocit určité elegance. Své sehrál i fakt, že i kartonové matrice s žetony byly zabaleny do fólie. Prostě hra se evidentně snažila udělat dojem. Navíc, když si uvědomíte, že ve hře za tisícovku dostanete hned třináct různých plastových figurek, které si nikterak nezadají s těmi z mnohem dražších her, říkáte si, že tohle není kategorie, kde byste mohli hře něco vyčítat. Laťku nepodlézají ani ostatní komponenty – karty, kostky a žetony.
Mně se líbí i zvolený design. I když jsem nechtěl porovnávat deskovou hru s její počítačovou předlohou, přece jenom to v tomto případě udělám. Podle toho, co jsem měl možnost vidět, tak jednotlivé postavy i místa na hracím plánu vycházejí z předlohy. Ano, je to celé trochu tmavší a méně výrazné, ale podle mého názoru to vhodně zapadá do celkového vyznění světa, ve kterém se hra odvíjí. Mírně rušivě na hracím plánu působí cesty – spojnice mezi jednotlivými lokacemi a svou velikostí především obrázek druhu pohybu, kterým se po ní můžete pohnout. Na druhou stranu je dobře viditelný a rychle si na to zvyknete.
Ovšem i zde se potvrdilo známé rčení, že méně někdy znamená více. Jak se hra snaží udělat dojem, obsahuje i jeden velký list (přes celou krabici), na kterém je tzv. přehled hry. Vypadá pěkně, jenže je moc velký. A vyvstává nerudovská otázka, kam s ním. S tím trochu souvisí i to, že zadní strany desek postav obsahují nápovědu k hraní za daný typ postavy (zabiják, přeživší). Opět na první pohled šikovné, ale při hře těžko budete desku otáčet, protože na ní budete mít umístěny žetony a případně karty předmětu či vlastností, nicméně můžete využít zadní stranu nepoužité desky. Avšak opět narážíme na to, že samotná deska je pro tento účel zbytečně velká. Tady si myslím, že praktičtější by byly klasické „lama kartičky“ velikosti normální hrací karty, ideálně oboustranné (jedna strana přehled hry, druhá strana nápověda pro přeživšího nebo zabijáka).
Jak už jsem zmiňoval, herní plán má dvě strany, dvě herní prostředí – MacMillanovy doly a Vrakoviště Autohaven. Rozdíl je kromě barvy ohraničující lokace (šedá × zelená) především v rozmístění a propojení jednotlivých lokací. Ačkoliv to v pravidlech není nijak zmíněno, nám připadlo, že zelené Vrakoviště Autohaven je o ždibíček složitější, nebo spíš že MacMillanovy doly jsou o ždibíček přímočařejší. Na Vrakovišti totiž najdete dvě křižovatky (aspoň my jsme si je tak pojmenovali), kdy jeden druh cesty (konkrétně zelená — běh) propojuje hned tři různé lokace (a ne pouze dvě jako všude jinde), takže je o něco složitější předvídat tah protihráčů. Na druhou stranu je to stejné jak pro přeživší, tak pro zabijáka, takže rozdělení šancí zůstává beze změny. Rozhodně se ale na každé straně herního plánu hraje trošku jinak (i když ne nijak zásadně), což určitě přispívá k variabilitě hraní.
Ke komponentám a designu se váže ještě jedna poznámka. V krabici, kterou si zakoupíte, jsou háky představovány červeným žetonem s obrázkem háku. To funguje dobře v situaci, kdy jsou červené žetony otočeny lícem dolů a vy je při navštívení lokace otáčíte. Už to ale není ono ve chvíli, kdy máte na hák zavěsit přeživšího. To se podle pravidel řeší umístěním figurky přeživšího na žeton háku. Jenže žeton háku je menší než podstavec figurky, nota bene s nasazeným kroužkem, protože až na drobné výjimky se na hák zavěšují především zranění přeživší. Tím pádem podstavec žeton háku celý překryje, takže to vypadá, že figurka na lokaci normálně stojí. Nezbývá vám tak nic jiného, než si pamatovat, že tato figurka je pověšená. V tomto případě by už bylo spíš lepší žeton háku opřít o figurku.
Když se ale pozorně podíváte na figurky přeživších, zjistíte, že každá z nich má pod svým zátylkem dírku. Tlamácký e-shop nabízí k zakoupení za necelé tři stovky sadu pěti plastových stojanů s háky. Pokud tak učiníte, můžete figurky skutečně věšet a pak už není pochyb, jestli přeživší visí nebo jenom stojí. Samozřejmě na začátku rozdáte všude žetony a jakmile je otočen hák, žeton jde pryč a na jeho místo v lokaci nastupuje stojan s hákem. Pokud budete mít o koupi hry zájem a můžu-li vám poradit, obětujte ještě trochu peněz a háky si kupte. Hra tím získá na autentičnosti a také na přehlednosti. Já jsem tak učinil ještě před první hrou a rozhodně nelituji. I s tímto příplatkem hra vyjde na rozumné peníze. Rozdíl si můžete prohlédnout i na následujícím obrázku.
Základní herní principy hry Dead by Daylight jsou v zásadě strašně jednoduché. Na začátku kola všichni hráči naplánují kartu pohybu (přeživší jednu, zabiják dvě) a potom je zahrají – přesunou se do nové lokace, otočí jeden dosud neotočený žeton lícem nahoru a můžou interagovat s žetonem nebo jiným přeživším v cílové lokaci, přičemž nejdřív odehrají všichni přeživší a po nich zabiják. Cílem přeživších je nasbírat čtyři opravené generátory a jeden východ, cílem zabijáka zase osm žetonů obětování.
Pravidla jsou napsána také z větší části srozumitelně a s dostatkem příkladových obrázků. Co nám dělalo trochu problém, je existence spousty malých pravidel. Někdy se na úspěch zamýšlené akce hází kostkou (opravy, léčení, chycení přeživšího na skříňce), jindy ne a úspěch je automatický (sabotování háku, použití vrány, shození palety, zranění přeživšího, poškození generátoru), někdy za nějakou akci získá zabiják žeton krve, jindy ne, někdy se žeton po použití odhazuje (prohledání truhly, použití totemu přeživším, použití vrány zabijákem), jindy ne (použití vrány přeživším, použití totemu zabijákem).
Něco je zřejmé, např. když prohledám truhlu, tak už v ní příště nic nenajdu, takže její žeton odstraním z hrací plochy. Něco už je zřejmé méně, např. proč na léčení přeživšího je potřeba házet kostkou a na jeho zranění nebo třeba sabotování háku nikoliv? Něco se dá pochopit, např. když přeživší interaguje s vránou nebo zabiják s totemem, tak mu to pomáhá a není důvod to odhazovat, zatímco když s tím interaguje protistrana, tak to odhodí, aby druhé straně uškodila. Ale proč paleta shozená na cestu zabijáka zdrží (musí ji místo pohybu odstranit), zatímco pobořená zeď znemožní pohyb jenom přeživším a zabiják se tudy může pohnout bez zdržení (ale zával zároveň odstraní, takže cestu uvolní)? V reálném životě bych to předpokládal naopak – paleta mě skoro nezdrží, ale zával budu odstraňovat trochu déle.
Ne že bych chtěl kritizovat, že ta pravidla jsou takto nastavena (ono to nejspíš souvisí s vyladěním pravidel pro jednotlivé strany a také se snahou zachovat některé prvky z počítačové předlohy), problém jsme měli především v tom, že jsme často zapomínali některá z těchto malých pravidel hrát správně, například jsme po interagování přeživšího s vránou tento žeton odhodili, nedávali jsme žetony krve zabijákovi, když nastaly některé situace, nepohybovali jsme zabijákem přes zavalené zdi, protože jsme si mysleli, že tím přijde o tah apod. Ono si to nakonec sedne, ne že ne, ale je otázka, jestli to nešlo vymyslet trochu jednodušeji.
Při hraní jsme přece jenom nakonec na nějakou nejasnost v pravidlech narazili. Týká se vlastnosti Třetí pečeť u Klekánice. Na kartě se píše: Na začátku fáze plánování odhoď kartu pohybu. Během tohoto tahu se nemohou přeživší pohnout pomocí tohoto druhu karty pohybu. Není však specifikováno, jestli se má tato karta odhodit lícem nahoru, nebo lícem dolů a otočit až poté, co přeživší své karty naplánují. Při prvním způsobu totiž mohou přeživší naplánovat jiný pohyb, zatímco při druhém se může stát, že si někdo naplánuje zakázaný pohyb a nebude tedy moci v tomto tahu nic dělat. Druhá možnost je rozhodně silnější a pro zabijáka výhodnější.
My jsme nakonec při vlastním hraní používali první variantu, přišlo mi, že aby platila ta druhá, muselo by být na kartě uvedeno přece jenom o něco více, než tam je. Nebylo to sice tak drastické, ale přesto tato vlastnost přinášela přeživším komplikace pro plánování jejich pohybu. Dokonce můžu říct, že partie, kde byla zabijákem Klekánice, byla asi nejtaktičtější a také nejdelší, kterou jsem hráli (trvala cca o půl hodiny déle než většina ostatních a po zhruba půl hodině ještě žádná ze stran neměla ani jeden žeton na své stupnici). Nicméně vzhledem k (ne)vyváženosti hry pro jednotlivé role by se mi asi více zamlouvala varianta druhá.
Herní návrh také obsahuje jeden prvek, který není pro hráče úplně příjemný. Jakmile totiž přeživší visí na háku, nijak nehraje a v pořadí je přeskočen (ani neplánuje svůj pohyb). Má-li jeho hráč dva přeživší, není to takový problém, protože hraje aspoň s tím druhým. Pokud ale hraje pouze za jednoho, anebo hráči visí oba jeho přeživší, je prakticky mimo hru, a to až do doby, než ho jiný přeživší případně zachrání. Což může trvat i několik kol a dokonce se tak až do konce hry nemusí stát vůbec. Po tu dobu takovému hráči nezbývá nic jiného, než se dívat, jak hrají ostatní, případně se nudit. Tento pocit se stupňuje s tím, jak dlouho tento stav trvá. Protože zavěšení je celkem běžným herním prvkem, musí se na to hráči připravit a srovnat se s tím. Bohužel si neumím představit, jak by to šlo zařídit jinak.
V tištěných pravidlech najdete QR kód, který vás má navést na výukové video v češtině. To je naprosto super a palec nahoru vydavatelství TLAMA games, že se rozhodli něco takového zrealizovat. Jenže hra je již nějaký čas v prodeji a v době psaní této recenze je na odkazované adrese pouze informace o tom, že tady video bude, ale zatím bohužel není. Nepochybuji o tom, že video bude nakonec časem publikováno, ale ti, kdo si do té doby hru pořídí, budou nejspíš zklamáni. Jasně, přečtou si pravidla, ti jazykově znalí se podívají na nějaké zahraniční návody. Ale ten QR kód v pravidlech jim už bude k ničemu. Netuším, co je příčinou tohoto zpoždění, ale myslím si, že je velká škoda, že se nepodařilo sesynchronizovat natočení návodu se zahájením prodeje. AKTUALIZACE 22.04.2023: QR kód z pravidel již vede na očekávané video.
Náhoda ve hře hraje svoji roli. Když má přeživší při různých příležitostech provést zkoušku, hází obvykle černou kostkou. Pokud padne strana s maskou, počítá se to jako selhání (neúspěch), pokud padne libovolná jiná strana, počítá se to jako úspěch, přičemž hodnota 5 se bere jako tzv. velký úspěch. Ve většině hodů tak má přeživší 83% šanci, že uspěje. Pouze v případě, že se přeživší snaží vymanit zabijákovi, který ho vleče zavěsit na nejbližší hák, je tato šance v závislosti na počtu hodů 17 % / 31 % / 42 % / 52 %, protože v tento okamžik je potřeba velký úspěch.
Na červené kostce, tzv. kostce nebezpečí, je neúspěch na čtyřech stranách (což představuje 67 %) a na zbylých dvou stranách je velký úspěch (33 %). Jenže tou si přeživší hází pouze ve specifických případech. Vnutit červenou kostku místo černé může pomocí jedné své vlastnosti Traper a Sestra, případně Doktor svou pasivní schopností (ten ale pouze těm přeživším, které se mu předtím podaří nechat zešílet pomocí své aktivní schopnosti). Dále pak v balíčku vlastností pro módy Krvavé dědictví a Oddanost lovu je ještě šest karet, které to také umožňují (jedna z nich však funguje pouze při léčení a jedna pouze při použití vybavení).
Co z tohoto matematického rozboru pravděpodobnosti vyplývá? Že hra v této oblasti nadržuje přeživším a že ti ve většině zkoušek uspějí. Těch 17 % možného neúspěchu je pouze takovou úlitbou, aby tam jakás takás nejistota pro přeživší (a šance pro zabijáka) byla. Červená kostka nebezpečí je sice zákeřnější (i když třeba na druhou stranu zase zvyšuje pravděpodobnost velkého úspěchu), ale využít ji mohou jenom někteří zabijáci, případně je nutné hrát některý z rozšiřujících módů a těmito kartami si svého zabijáka vylepšit.
Upřímně řečeno, mám z principu zkoušek trochu smíšené pocity. Na jednu stranu je to princip jednoduchý a rychlý (nemusí se nic složitě počítat, jeden hod to rozhodne), na druhou stranu mi přijde, že pravděpodobnost úspěchu je poněkud přesílená. Ano, stalo se nám při hrách, že padl neúspěch, ale bylo to opravdu v jednotkách případů za partií.
U asymetrických her je vyváženost jednotlivých rolí úhelným kamenem. Ne vždycky se to však podaří na sto procent a pak hrát za jednu stranu je výhodnější (jednodušší) než za jinou. V Dead by Daylight máme proti sobě dvě skupiny rolí – zabijáka a přeživší. Základní herní principy jsou sice pro obě skupiny stejné (naplánování karty pohybu, pohyb, interakce), jiný je ale jejich cíl. Hráč hrající za zabijáka je sám a musí nashromáždit osm žetonů obětování, které získává především chytáním přeživších a jejich věšením na háky. Hráči hrající za přeživší jsou dva až čtyři, mohou spolupracovat a potřebují opravit čtyři generátory a jeden východ.
Jak obtížné je pro zabijáka získat žeton obětování? Potřebuje nejprve zranit přeživšího a teprve pak jej zraněného může pověsit na hák. Musí to však udělat jiným tahem a dokonce nikoliv ve stejném kole. Tedy pokud by zabiják přesunem do lokace zranil přeživšího a pak zahrál kartu vyčkat, tak stejně nemůže tohoto přeživšího pověsit. Musí počkat až na některé z dalších kol a přeživší mu mezitím samozřejmě zmizí (už jenom proto, že se musí pohnout). Existuje sice možnost chytit přeživšího skrývajícího se na skříňce a pověsit ho i bez předchozího zranění a Traper může získat žeton obětování tak, že se zraněný přeživší přesune po cestě, na kterou předtím umístil svoji past, a na kostce mu padne selhání. Ovšem ta past tam již musela být umístěná a je otázkou, proč by se přeživší po takové cestě vůbec přesouval? Ve většině případů má totiž na výběr i jiné cesty a proč riskovat, nota bene když je již zraněný (i když pravděpodobnost, že se tak stane, je zmiňovaných 17 %). Podobně je to s přeživším ukrytým na skříňce. Hrozí-li, že zabiják přijde do lokace s ukrytým přeživším, není nic jednoduššího, než včas ze skříňky slézt. Na druhou stranu zabiják hraje až po přeživších, má dvě akce za kolo a k dispozici kartu vyčkat.
A jak je obtížné pro přeživší splnit svůj cíl? Každý generátor musí být opraven třemi žetony oprav. Při každé interakci lze přidat buď jeden (při normálním úspěchu), nebo dva žetony (při velkém úspěchu). Pravděpodobnost selhání je malá (i když občas k ní dojde), takže generátor může být opraven cca na dva až čtyři pokusy. Zabiják sice může generátory zase rozbíjet, nepotřebuje k tomu žádný hod kostkou a odebere všechny přítomné žetony oprav, ale když si to přeživší dobře naplánují, mohou generátor plně opravit třeba i v rámci jednoho kola a zabiják jim v tom nemá jak zabránit. S východem to mají přeživší trochu těžší, protože na něj se i při velkém úspěchu přidá pouze jeden žeton opravy, na druhou stranu zase zabiják nemá možnost východy rozbíjet a s jednou přidanými žetony na nich už nic nenadělá.
Ve prospěch zabijáka slouží ještě jeden vyrovnávací mechanismus, když veškerá komunikace mezi hráči musí být veřejná a hráč hrající za zabijáka ji musí slyšet, je to ale malá náplast. Nicméně nic v pravidlech nebrání přeživším vytvořit si nějakou formu kódované komunikace a komunikovat sice veřejně, ale přesto pro zabijáka nesrozumitelně.
Když se na věc budeme dívat čistě z teoretického hlediska, zdá se, že přeživší mají lepší vyhlídky na úspěch než zabiják. Jak to ale dopadalo při skutečném hraní? Po prvních sedmi hrách to bylo 4:3 pro přeživší, což vypadá celkem vyrovnaně. Nicméně je nutné podotknout, že zabiják zvítězil ve třech ze čtyř prvních her, pak už vítězili jen přeživší. Vypadá to, že zabiják má solidní šanci tehdy, když přeživší ještě nemají takovou herní zběhlost. Jakmile se v předchozích partiích zorientují, pochopí, jak optimálně hrát, zabiják už je jen těžko dohání.
Je však třeba zmínit, že v některých partiích bylo vítězství ať jedné, či druhé strany poměrně těsné. Například hned v té první. Protože dcera musela odjet na trénink, přerušili jsme ji ve chvíli, kdy to vypadalo na jasné vítězství přeživších a já, hrající za zabijáka, jsem se již prakticky smířil s porážkou. Když se ale dcera večer vrátila a šli jsme partii dohrát, byla děvčata trochu rozhozená a než se dostala do tempa, špatně se domluvila a udělala několik chybných rozhodnutí, takže se mi (zpočátku spíše s pocitem, že stejně už nemám co ztratit) podařilo zafinišovat, získat potřebné žetony obětování a vyhrát, s čímž jsem už nepočítal. Jsem však přesvědčen, že kdybychom hráli nepřerušovaně, tak by děvčata vyhrála. Jiná hra, ve které za zabijáka hrála dcera, se stále vyvíjela nerozhodně, nakonec nám chybělo přidat jednu opravu na východ a dceři získat jeden žeton obětování. Vše naznačovalo, že v následujícím kole se nám to podaří a přeživší vyhrají. Dcera se však se zabijákem přesunula na naši lokaci a otočila dosud neotočený červený žeton. Naštěstí pro ni a naneštěstí pro nás to byl hák, a protože na té lokaci jsme měli zraněného přeživšího, tak ho hned chytila, pověsila a získala vítězný žeton. Jindy se zase situace šťastně vyvinula pro přeživší, kdy by zabiják zvítězil, ale přeživší měli štěstí (například když dcera jako přeživší v jedné partii třikrát za sebou po chycení zabijákem a při jeho pokusu ji dotáhnout k nejbližšímu háku hodila velký úspěch, což představuje pravděpodobnost 0,5 %).
Zabiják tedy bez šance na úspěch není, ale jeho pozice se zdá být oproti přeživším těžší. Je proto lepší, pokud za zabijáka hraje někdo zkušenější, který to tak může brát jako výzvu. Málo zkušený hráč v roli zabijáka proti zkušenějším hráčům v roli přeživších podle mého názoru nemá žádnou šanci, při zhruba stejně zkušených hráčích mají přeživší mírnou převahu také. Vychýlit misku vah na stranu zabijáka mohou varianty s výběrem vlastností (ideálně Oddanost lovu, kdy si vlastnosti hráči sami vybírají), ale k tomu je již potřeba jistá zběhlost v hraní této hry, aby člověk věděl (nebo aspoň tušil), co mu která vlastnost přinese za klady a co za případné zápory. A je potřeba si uvědomit, že v těchto variantách si vlastnosti vybírají i přeživší, takže i oni se mohou vylepšit.
Budeme-li se však snažit hledat pozitiva, minimálně jedno bych viděl – pokud máte skupinu nestejně zkušených hráčů, když ten nejzkušenější bude hrát za zabijáka a ostatní za přeživší, může to představovat ideální variantu, u které se budou bavit všichni a pro všechny bude hra představovat výzvu.
Ačkoliv používání vlastností (a u zabijáka ještě jeho speciální schopnosti) není povinné, naději na úspěch dává až jejich co nejlepší využívání v průběhu hry. Pokud zůstanete pouze u základních mechanismů, samozřejmě že i tak můžete vyhrát, ale je to, jako když si koupíte třeba drahý fotoaparát se spoustou vychytávek a nakonec s ním jenom fotíte na automatický režim. Proto je před každým hraním vhodné se dobře seznámit se svou vybranou postavou, ať už je to zabiják, nebo přeživší, uvědomit si, jaké má vlastnosti, a zkusit si v hlavě naplánovat jejich používání. Zkušenějším hráčům pak určitě doporučuji mód Oddanost lovu a možnost naboostovat si postavu podle vlastního uvážení.
Na druhou stranu přínos některých herních prvků mi přijde diskutabilní. Například taková skříňka. Přeživší se na ni může ukrýt před interakcemi a vlivem některých efektů. Jenže s ukrytým přeživším nemohou interagovat ani ostatní přeživší, takže ho nemohou případně vyléčit. Zabiják s ním sice nemůže interagovat také, ale místo toho může interagovat přímo se skříňkou a v případě, že ukrytému přeživšímu následně padne selhání, chytí ho a může pověsit i v případě, že tento není zraněný. Pokud tedy hrozí, že se na danou lokaci přesune zabiják, zraněnému přeživšímu skříňka dává šanci na záchranu (mimo skříňku ho zabiják automaticky chytí a může pověsit, je-li na skříňce, má 83% šanci, že unikne), ale pro nezraněného představuje spíše vyšší riziko (mimo skříňku může být maximálně zraněn, ale na skříňce může být se 17% pravděpodobností chycen a pověšen).
Podobně některé vlastnosti nebo schopnosti zabijáka mi přišly nepříliš použitelné. Například Spencerův dech u Sestry sice umožňuje se pohnout na libovolnou sousední lokaci, ignorovat přitom palety a poškozené zdi a případně se pohnout i proti směru šipky u jednosměrných cest, ale protože je to schopnost, musí se hrát místo zabijákovy interakce. Přesunete-li se tedy na lokaci s přeživším, nemůžete ho zároveň zranit nebo chytit (protože to je taky interakce). Jedinou možnost vám tedy skýtá kombinace Spencerova dechu s následnou akcí vyčkat, ale pro to taky nejsou vždy vhodné podmínky. Podobně je na tom Přízračný zvon, který používá Přízrak. Nebo Traper a jeho Past na medvědy – přeživší sice při přesunu po cestě s touto pastí může být zraněn, nebo zabiják získá přímo žeton obětování (byl-li již přeživší zraněn), jenže za prvé si přeživší hází kostkou a negativní efekt nastává pouze v případě selhání, a za druhé mu většinou nic nebrání v tom přesunout se po jiné cestě a pasti se vyhnout (tím spíš, když je už zraněný). Při reálném hraní byl efekt Pasti na medvědy jedna velká nula.
Závěr z této kapitoly však nemá být ten, že vlastnosti zabijáků jsou k ničemu. Jenom ten, že některé prvky mají podle mě menší přínos pro hráče než třeba jiné. Ony slabší a silnější vlastnosti najdeme i u přeživších. Ale ti jsou čtyři a mohou se tedy vhodně doplňovat a slabší vlastnosti si kompenzovat, zatímco zabiják je na všechno sám, a pokud máte zrovna nějakého se slabšími vlastnostmi nebo schopností, jste docela hendikepováni. Myslím si, že důsledkem toho časem vykrystalizuje určitá skupina preferovaných zabijáků a těch, za které skoro vůbec nebudete hrát.
Pro koho je hra určená? Jaká je její cílová skupina? Vzhledem k tématu a tomu, co se ve hře dělá (lovení lidí a jejich věšení na řeznické háky), což je také zohledněno ve věkové hranici, nelze hru zařadit mezi rodinné hry. Samozřejmě tím míním rodiny s dětmi nedosahujícími na věkové omezení. Jinak my jsme se u nás v rodině při hře celkem dobře pobavili, nutno však podotknout, že dceři je již dvacet. I když bychom však toto pominuli, je potřeba mít na paměti, že hra je poměrně dost konfliktní, a to především mezi zabijákem a přeživšími, což také rodinnému charakteru nenahrává.
Nedá se ani říct, že by to byla příliš hráčská hra. Pravidla jsou jednoduchá, náročnost vlastního hraní také není nijak vysoká. Ale vlivem ne úplně stoprocentního vyvážení jednotlivých rolí záleží na tom, jaké konkrétní postavy s jakými vlastnostmi si hráči pro partii vyberou. Při některých kombinacích to může být pro některou z rolí těžko řešitelný oříšek.
Nejblíže asi bude mít k označení „párty hra“, ačkoliv některé její aspekty se pro tuto kategorii také příliš nehodí. Mám tím na mysli třeba přípravu, která ač není nijak komplikovaná nebo zdlouhavá, přece jenom toho je na typickou párty hru o něco víc, než by bylo zdrávo. A při samotné hře se musí zase o něco více přemýšlet a taktizovat, takže nějaké bujaré popíjení také není to pravé ořechové. Nehledě na to, že plastové figurky a žetony na hrací ploše nejsou úplně odolné proti nějakému tomu drcnutí, polití nebo převrhnutí.
Hra je podle mého názoru nejlépe vhodná pro partu správně naladěných lidí, kteří nejsou příliš útlocitní a kterým nechybí nadhled. Kdo by se hroutil z toho, že jeho přeživší byl zabijákem zavěšen na hák, nebo že jim zabiják rozbil téměř opravený generátor, ať radši tuto hru nehraje. Ti, kdo se nad toto dokáží povznést, si mohou hru dobře užít. Herní doba kolem tři čtvrtě hodiny je velmi přívětivá, takže se nedá vyloučit i sehrání více než jedné partie za sezení.
Počet hráčů je všude udáván v rozmezí tři až pět (jeden za zabijáka a dva až čtyři za přeživší). Již z principu věci není možné hrát sólo, teoreticky by sice asi mohla vzniknout nějaká automa na tahy zabijáka, ale nemyslím si, že by to bylo nějak zvlášť zábavné.
Otázkou tedy zůstává, jestli je možné hrát ve dvou (jeden hráč hraje za všechny čtyři přeživší). Podle autora není hra na tento počet hráčů designovaná. Dalo by se to asi trochu více rozebírat, ale myslím, že to nemá smysl a že se spokojíme s autorovým konstatováním. Nicméně sám autor nakonec na BGG publikoval neoficiální verzi pravidel pro dva hráče. Varuje však, že některé vlastnosti či schopnosti nejsou připraveny na tento režim. Je to jednoduché: Hráč hrající za přeživší smíchá dohromady dva balíčky karet pohybu a vytvoří z nich dobírací balíček. Na začátku tahu si z něj lízne čtyři karty. Po umístění karty pohybu k přeživšímu si z balíčku dolízne další kartu a takhle pokračuje pro všechny přeživší. Po vyložení karet přeživších se již nemůže vrátit a svůj výběr změnit. Pokud někdo nemáte zbytí, můžete tuto variantu zkusit. Jen mějte na paměti, že se jedná o neoficiální verzi a tudíž nebude optimálně vyladěná.
Ač jsem tak původně nechtěl učinit, nakonec jsem přece jenom tuto variantu vyzkoušel v praxi a musím říct, že se nehrála nijak zle. Hra ve dvou se tedy zdá životaschopnou, nicméně bych ji bral spíše jakou nouzovku a asi bych nedoporučil pořídit si hru někomu, kdo nemá žádnou možnost hrát standardně aspoň ve třech hráčích.
Hra nabízí na výběr dvě herní prostředí (dvě strany herní desky), šest zabijáků (ze kterých se vybírá jeden) a sedm přeživších (ze kterých se vybírají čtyři). To samo o sobě dává 420 herních kombinací. A v módech Krvavé dědictví a Oddanost lovu přichází ještě možnost namíchat si svou postavu téměř podle libosti. Kromě toho si hráči ve skupině můžou zkusit tu zahrát za zabijáka, tu za přeživšího. Ze všeho toho vyplývá, že znovuhratelnost je technicky téměř nekonečná.
Otázkou je, zda budete vůbec chtít hru hrát znovu. Tady si myslím, že není problém, aby se hra potkala se svojí cílovou skupinou, a že takoví lidé si opakovaně zahrát chtít budou. Ačkoliv nikdo z naší rodiny nepatří mezi fanoušky počítačové předlohy, její deskoherní varianta pro nás sice nebyla přímo must-have, ale bavila nás přiměřeně a neměli jsme problém si ji zahrát vícekrát.
Na téměř závěr si neodpustím jedno bezvýznamné rýpnutí. Ale nikoliv do hry samotné nebo do jejích autorů, ale do těch, kteří o hře na různých platformách referují. Několikrát jsem v souvislosti s ní narazil na charakteristiku „hra se skrytým pohybem“. Prosím pěkně, já jsem tedy na skrytý pohyb nenarazil. Hra se skrytým pohybem je třeba Scotland Yard (Fantom staré Prahy), Bestie nebo Běsnění Drákuly, kde se některé figurky pohybují skrytě (ostatní hráči nevědí, kde přesně se na hracím plánu nacházejí). Zato zde je pozice všech figurek vždy viditelná a jediné, co je skryté, je plánování pohybu. Proto je podle mě charakterizovat Dead by Daylight jako „hru se skrytým pohybem“ nepřesné a zavádějící a proto jsem se rozhodl na to aspoň touto formou upozornit.
A úplně nakonec před závěrečným zhodnocením se krátce zmíním o tzv. sběratelské edici, neboli o Dead by Daylight: The Board Game – Collector's Edition. Ta se dá objednat na e-shopu amerického vydavatele (samozřejmě v angličtině) a nepředpokládám, že by někdy byla lokalizována do češtiny. Oproti retailové verzi obsahuje dvě oboustranné herní desky, šestnáct zabijáků a sedmnáct přeživších (včetně figurek), originální plastové háky, plastové miniatury generátorů, mnohem více karet vlastností a také nějaké žetony navíc, které souvisejí se speciálními vlastnostmi nových zabijáků.
Vzhledem k většímu počtu herních prostředí, zabijáků a přeživších hra nabízí 152 530 kombinací a samozřejmě mnohem více také pro módy Krvavé dědictví a Oddanost lovu a za to všechno si prodejce řekne o 3 422 Kč. E-shop mi cenu již automaticky přepočítal na české koruny, je v ní zahrnuto DPH, ale nikoliv doprava, která se pohybuje od cca 1 700 Kč do cca 4 800 Kč. A to nepočítám clo, kterému by zásilka nejspíš také podléhala.
Upřímně řečeno, i když počet kombinací zní úchvatně, miniatury generátorů a nových postav na obrázku vypadají krásně a dvě další specifická prostředí také nejsou k zahození, nic zásadně nového z herního hlediska tato edice podle všeho nepřináší. Jasně, za deset nových zabijáků a za deset nových přeživších se bude hrát trochu jinak (mají své specifické vlastnosti), ale obávám se, že stejně nakonec budou hráči směřovat k několika málo oblíbeným kombinacím, se kterými se jim bude hrát nejlépe. Tato edice tak má (alespoň v našich končinách) šanci oslovit buď nadšené fanoušky počítačové předlohy, nebo nadšené sběratele. Nám, běžným hráčům bude podle mého názoru bohatě stačit verze nabízená Tlamou a já sám si určitě dovedu představit, že za těch cca 3 900 Kč navíc, které bych musel zaplatit za sběratelskou edici (míněno včetně dopravy), bych si pořídil něco jiného. Můj názor je dokonce ten, že herní mechanismy hry si tuto vyšší cenu už stěží obhájí, a to bez ohledu na větší množství materiálu, které je v ní zahrnuto.
Dead by Daylight: Desková hra je asymetrická hra typu jeden proti všem. Vzhledem k jejímu tématu se však nehodí pro každého a rozhodně ne pro hraní s dětmi (spodní věková hranice je stanovena na 15 let). Klíčem k úspěchu jedné nebo druhé strany je efektivní hraní vlastností jednotlivých postav, což se ještě více projeví v rozšiřujících módech Krvavé dědictví a Oddanost lovu, kde si je hráči částečně nebo plně sami vybírají.
Herní mechanismy jsou jednoduché a dobře vysvětlené. K některým z nich sice můžeme mít určité výhrady, celkově však hra drží pohromadě a funguje dobře. Na pár nejasností v pravidlech jsme také narazili, ale žádných zásadních chyb jsme si nevšimli.
Ačkoliv se nedá říct, že by jedna strana byla výrazně slabší než druhá, přece jenom se zdá, že uspět za zabijáka je o trochu těžší než za přeživší. Je proto lepší, pokud se této role ujme zkušenější (silnější) hráč ze skupiny. Nejlépe pak bude hra fungovat ve skupině přátel (případně v rodině s dospělými potomky), jejíž členové se dokáží povznést nad věc a budou se na hru dívat jako na zábavný souboj dvou stran. Zároveň se jedná o představitele AT her, takže je potřeba počítat s vlivem náhody.
Cena, za kterou se hra prodává, je i vzhledem k obsahu, který přináší (kromě jiného 13 miniatur postav), více než přívětivá. Jen bych doporučil obětovat ještě pár stovek a dokoupit plastové háky, které zlepší jak přehlednost, tak atmosféru hraní. Neumím bohužel posoudit, jak moc je hra lákavá pro fanoušky počítačové předlohy (nikdy jsem ji nehrál), ale hráčům, kterým nevadí krvavé téma a mají rádi systém jeden proti všem, může hra přinést dostatečnou porci zábavy s velmi dobrou znovuhratelností. Poctivě přiznám, že kdybych hru nedostal k recenzování, nejsem si jistý, jestli by mě její téma zaujalo natolik, abych si ji sám pořídil, ale teď, když ji mám, tak si ji rozhodně nechám a občas rád zahraju.
Díky za recenzi a upozornění na videonávod. Link v dynamickém QR kódu jsme již aktualizovali a vede již k videonávodu od Deskofóbie, kam měl. Trochu se na něj čekalo, ale stálo to za to.
Děkujeme, že alespoň zvážíte přestat blokovat reklamy na Zatrolených hrách.
Je to náš hlavní zdroj příjmů, ze kterých financujeme provoz Zatrolených her.
Arena (Morituri te salutant) - 1997
Akt. cena: 1800 Kč
Končí za: 1 den
