Mysleli jste si, že pohádky jsou pro děti? Tak to jste se teda šeredně spletli!

Autor: Meeshab | 13.5.2022 | 5

„Neviděl jste někdo tu roztomilou holčičku v červeném oblečku? Počíhala si na mě u studny, obrala mě o všechny prachy a pak bezostyšně zdrhnula! Já jí příště ukážu, zač je v Brémách muzika!“

Když jsem poprvé uviděla herní plán tenkrát připravované hry spolu s přehršlí kostek a pohádkovými postavičkami, něco mi zabrnkalo na nějakou zapomenutou strunu v hlavě. No jasně – Z pohádky do pohádky! Hra, kterou několik generací dětí milovalo a stejný počet generací rodičů naprosto nesnášelo. Hodiny ploužení se po plánu, a když už měl člověk vítězství na dosah, šup hezky zpátky pást do pekla prasata! Čarovné kostky jsou však naštěstí úplně jiné. Ačkoliv jsem na ně zpočátku nahlížela se smíšenými pocity, nakonec jsem moc ráda, že jsem hře dala šanci.

Čarovné kostky, které na český trh přinesla firma Blackfire, má na svědomí designer Istvan Szauer. Jedná se o jeho první deskoherní počin, který prošel v roce 2019 úspěšnou Kickstarterovou kampaní. Hráčům slibuje příběh plný napětí v kulisách pohádek bratří Grimmů. Pojďme se tedy podívat, jak se záměr vydařil.

Hra k vám přijde v krabici, která na sobě má namalované pohádkové postavy, za které můžete ve hře hrát, sedící kdesi na kraji lesa kolem ohně a bavící se nad spící Šípkovou Růženkou. V krabici je poměrně pevný plastový insert s dedikovanými výřezy na devět různých pohádkových postav, suroviny, karty a kostky. Inzert se dá uzavřít průhledným víkem, na které se vkládá složený herní plán a návod.

Kvalita komponent je velmi dobrá, karty jsou pevné, příjemně se míchají, přiměřeně kloužou, figurky všech volitelných postaviček mají krásné detaily, jsou robustní a dostatečně velké i pro dětskou ruku. Žetony surovin, mince, jablka a pecny chleba jsou bohužel jen kartonové, ale dostačující (deskoherní nadšenci je mohou substituovat třeba nějakým vhodným plastem). Herní plán vměstnáte i na menší stůl a nemusíte kvůli hraní vyklízet obývák a půjčovat stůl od sousedů.

Herní plán překypuje krásnými ilustracemi, jen nám první hru nebo dvě trvalo, než jsme zjistili, které cesty jsou navzájem průchodné a které nikoliv. Když se vám krásná písková cesta mění v kameny, prochází skalou a podobně, na přehlednosti to nepřidává, ale na kloub jsme tomu přišli celkem rychle, takže později už nás tato drobnost od hraní nijak nezdržovala. 

Nápad na plastový inzert jistě nebyl špatný, ale zdá se mi mírně nedotažený. Políčka na karty jsou velmi těsná (hlavně to, ve kterém jsou uloženy větší karty lektvarů a úkolů) a průřezy na okrajích nesahají až na dno, takže vydolovat karty z jejich přihrádek vyžaduje buď opravdu dlouhé nehty, trpělivé šťourání, nebo prstýnky na bendžo. Průhledný kryt taky není zcela bez chybky – klame tělem. Ačkoliv se zdá, že výřezy, kterými zapadá do inzertu, jsou přesně v půlce, není tomu tak. Ten, kdo mě viděl, jak se pět minut snažím natlačit víko na inzert, musel zažít flashback s obrázkem batolete urputně se snažícího dostat dřevěnou krychličku do dírky ve tvaru půlměsíce. A i po úspěšném narotování a zadeklování jsem zjistila, že karty ze svých dedikovaných šochtlíků unikají volně do podvíkového prostoru a hře tak sluší spíše poloha „na ležáka“. Ale konec reptání (a nenápadného poukazování na vlastní nešikovnost), pojďme se podívat, jak se to hraje!

Hlavním cílem hry je putovat po pohádkové říši a plnit úkoly. Jakkoliv to zní snadně, není to zase až tak jednoduché. Pro pohyb po herním plánu totiž budete potřebovat kostky. Těch má každý hráč pět a přichystá si je hned na začátku hry spolu s kartou své postavy, na které má každý nějakou specifickou vlastnost, kterou může během hry využívat. Dále si vezme figurku své postavy, umístí ji do hlavního města a dobere si dvě karty úkolů (vybírat může libovolně ze tří obtížností) a kartu magického předmětu. Na spodní okraj herního plánu se pak vyloží náhodně vylosované karty kapitol příběhu lícem dolů. Začínající hráč si k sobě vezme žeton se zaječí hlavou, otočí první kartu, která udává pravidla pro danou kapitolu, všichni hráči zároveň hodí svými kostkami a hra může začít.

Hráč, který je na tahu, vezme jednu ze svých kostek a umístí ji na herní plán. Může ji umístit na křižovatku, přes kterou se chystá přejít, nebo na křižovatku, kam si myslí, že má v plánu jít protihráč, aby ho tak zablokoval, nebo na některého ze 4 zvířecích pomocníků, kteří vykukují v rozích herní desky. Pravidla pro umístění kostky jsou jednoduchá – číslo na kostce musí být vždy stejné nebo vyšší než číslo na dané křižovatce popřípadě na kostce, která už je tam umístěná. Na křižovatce zároveň nesmí být více než 3 kostky na sobě (nebo dvě, hrajete-li hru dvou hráčů), neurčí-li nějaký speciální efekt jinak. Na kostkách najdete čísla od jedné do šesti a na některých je i speciální symbol, který má sám o sobě hodnotu 6, ale zároveň přechodem přes tuto kostku spouštíte dodatečnou akci, kterou musíte bezprostředně vyhodnotit. Díky speciálním akcím tak můžete: 

• Dobrat kartu magického předmětu
• Dobrat a hned vyhodnotit kartu příběhu
• Umístit na danou křižovatku „stopku“
• Zdvojnásobit počet dobraných žetonů v lokaci, na kterou míříte

Umístěním správné kostky odemknete pro svou postavu pomyslný průchod a můžete se přesunout do sousedící lokace. Ta je buď bez speciálního efektu a plní jen funkci místa, na kterém můžete dokončit některý z úkolů, nebo vám z ní něco kápne. Buď některý z žetonů, který zpravidla potřebujete pro splnění úkolu, nebo nová karta úkolu či magického předmětu, který mívá jednorázový účinek, a je jen na vás, kdy jej použijete, abyste pomohli sobě, nebo naopak zaškodili někomu z protihráčů. Možná však narazíte na některou z karet příběhů, které hru značně okořeňují. Mohou na nich být vedlejší mise, které vám na konci hry přinesou nějaký ten bodík, některá prokletí vás naopak mohou při nesplnění podmínky o body oškubat, můžete se díky nim dostat do úplně jiné lokace a v neposlední řadě můžete mít prostě jen tak štěstí a něco jen tak zadarmo získat.

Pokud nechcete nebo nemůžete nikam cestovat, stále ještě můžete pěkně nadrobit svým protihráčům. Svou kostkou jim můžete třeba zablokovat cestu, nebo využít některého ze zvířecích duchů. Ti jsou na mapě čtyři a každý z nich umí jiné kousky. Pokud vložíte vaši kostku na zajíce (a jste buď jediní, nebo je vaše kostka nejvýš), budete nejen v příštím kole začínat, ale také získáte žeton zajíce, který můžete použít místo kostky na proběhnutí jakékoliv křižovatky. Pole s vlkem je škodící – vložíte-li tam kostku, musí tam odložit jednu ze svých dosud nepoužitých kostek i všichni ostatní protihráči. Vlk jim prostě kostky sežere. Na poli s liškou je volno pro dvě kostky. Kdo tam tu svoji umístí, může si ji v příštím kole otočit na libovolnou stranu. No a poslední políčko s hadem opět dovoluje kostky na sebe vrstvit až do max. počtu tří. Ten, kdo má na políčku kostku nejvíc nahoře, může si v příštím kole ke svému hodu přidat speciální hadí kostku. Ta má kromě číselných hodnot 4 a 5 také strany symbolizující jednotlivé suroviny. Pokud hodíte na kostce symbol suroviny, hned si ji doberete za zásoby a kostku položíte zpátky na pole s hadem. Pokud budete mít smůlu a na kostce vám padne had, kostka vám vyklouzla a vy z ní nemáte nic.

Každá z osmi kapitol, kterými při hře projdete, má své speciální pravidlo. To se určuje pomocí karty kapitoly, kterou na začátku každého kola otočíte. Někdy tak můžete po navštívení určitého místa získat surovinu zdarma, někam se přesunout nebo si po použití magického lektvaru hned dobrat nový. 

Hra má několik variant, které můžete pro hraní použít. Jednak můžete spolupracovat a snažit se během osmi kapitol sesbírat co nejvíce bodů, můžete také hrát bez příběhových karet anebo karet magických lektvarů. Hru si můžete dokonce zkrátit nebo prodloužit. Možností je opravdu spousta a můžete je mezi sebou libovolně kombinovat.

My začali hrát pozvolna. Se sedmiletým synem jsme zvolili kooperativní variantu bez karet magických lektvarů a příběhů. Tím pádem byla k ničemu i většina karet kapitol, využili jsme tedy jen charakteristiky jednotlivých postav. Tato varianta byla velmi jednoduchá, hned v první hře jsme nahráli 54 bodů, čili velmi dobrý výsledek. S používáním karet nabrala hra mírně na dramatičnosti. Ve dvou jsme si ale příliš nelezli do zelí, hráli si každý na vlastním písečku a lektvary využívali spíš pro svoje dobro než pro škození tomu druhému. Ještě i ve třech se dalo po plánu běhat jak takž volně a hrát si svoji hru bez většího škození, ale už bylo nutno mnohem více plánovat a na nějaké to škodolibé podání lektvaru nebo zablokování cesty také došlo. Největší masakr nastal v plném počtu pěti hráčů. Teprve tehdy se rozvinul souboj na život a na smrt, kdy se každý snažil uzurpovat si cesty a zdroje pro sebe, nepokrytě škodil všem okolo a pálil za sebou mosty. A teprve tehdy také získala hra ten správný říz a náboj! Magické lektvary létaly vzduchem, políčka některých lesních strážců byla obsazována někdy hned v prvních tazích a mnohem častěji se stávalo, že některý z hráčů zůstal beznadějně uvězněn někde, kde vůbec nechtěl být, zatímco ostatní vesele planýrovali okolní pohádkovou krajinu.

Ač se tedy na první pohled může zdát, že jde o nevinnou hru pro malé děti (a samozřejmě ji tak můžete i hrát), s dobrou partou zjistíte, že jde o velmi tuhý boj na život a na smrt odehrávající se v pohádkových kulisách a že ta křehká princezna Růženka nakope svým drobným střevíčkem zadek všem zvířecím zpěvákům z Brém a ještě stihne plivnout jedovatou slinu po chudákovi Palečkovi.

Ale i přes její krvelačnost (od bratří Grimmů by stejně nikdo nic jiného nečekal, že?) se mi líbí jistý kulturní přesah. Mezi všemi těmi mluvícími letadly, auty měnícími se na roboty a duhovými jednorožci vás hra tak nějak donutí seznámit vaše potomstvo (a někdy i sebe) s klasickými pohádkami, což velmi oceňuji. 

S povděkem kvituji i její skladnost a srozumitelnost – herní plán se vám krásně vleze i na menší stůl, takže se do sebe můžete pustit skoro i v kavárně, piktogramy na kartách úkolů jsou velmi jednoznačné a návodné, takže je na první dobrou pochopí i děti a pravidlově je hra tak jednoduchá, že ji během pár okamžiků vysvětlíte doslova každému.

Kdybych měla hru doporučit nějaké skupině, určitě bych se neomezovala jen na dětské hráče. Není to samozřejmě žádné heavy euro, kde by byla nutnost promýšlet X tahů dopředu a u něhož by se vám zavařil mozek, ale na druhou stranu to není ani na poklidné hraní bez emocí. Podle mého názoru si hru užijete ve větším počtu hráčů, kterým nebude vadit jít si po krku, protože ačkoliv je možnost spolupracovat, teprve se záškodnictvím v podobě hraní karet magických předmětů se vám otevřou nové obzory a hra se vyloupne v celé své kráse!

Ale ani rodiče malých dítek nemusí hru zatracovat. S úpravami uvedenými v pravidlech si s ní mohou užít nejen odpočinkové putování po nádherné pohádkové zemi, ale uvidí, že potomci si užijí i hru se samotnými postavičkami a s tím spojeným vyprávěním pohádek a časem se s nimi dopracují až k plnohodnotné verzi. A ještě jedna skupina si hru určitě zamiluje – malíři figurek! Ti, kteří s malováním teprve začínají, určitě ocení jejich velikost, díky které budou mít možnost i plochu popustit uzdu své fantazii. Figurky totiž k malování přímo vybízí a tak se i ti, kteří dosud váhali, mohou směle pustit do práce. 

Sdílet s přáteli: