Monumentální souboj o vládu nad světem

Autor: Azz | 23.8.2023 | 5

Na sklonku starověku přišel čas, kdy se střetnou mocné civilizace své doby a rozhodne se, která z nich bude tou, jež se zapíše do dějin a která zapadne v prachu dějin. Nejde však jen o vojenskou nadvládu, ale také o zbudování kultury, která přetrvá věky a zanechá svůj odkaz i pro příští generace.

Ve hře Monumental se 1–4 hráči ujmou rolí vůdců starověkých civilizací a provedou je několika vývojovými etapami k finálnímu rozhodnutí o vítězi. Monumentál se řadí mezi takzvané 4X hry (eXplore, eXpand, eXploit, eXterminate), které jsou většinou poměrně komplexní a vyžadují větší plánování. V tomto ohledu Monumental požadavky naplňuje, ale v rámci kategorie 4X patří mezi hry jednodušší a přístupnější.

Co najdete v krabici

Krabice je poměrně velká a plná herních komponent. Jak si přiblížíme později, je hra poměrně modulární, tedy můžete přidávat různá rozšíření (moduly) a tím hru obzvláštňovat po tom, co si dostatečně osvojíte základ. Nicméně to vezměme pěkně svrchu. 

Česká verze od vydavatelství BlackFire neobsahuje plastové figurky, ale žetony. Těch najdete v krabici opravdu požehnaně, takže vám chvilku rozhodně zabere jen je všechny vyloupat. Rád bych vyzdvihl volbu žetonů oproti variantě s figurkami, jelikož herní plán je v této variantě přehlednější než s plastem (nemám osobní zkušenost, ale z fotek, které jsem viděl, je to celkem jasné). Zároveň se tato varianta určitě projevila i na přijatelnější cenovce. Hra sice stojí i tak kolem 2000 Kč, ale s plastem by to bylo určitě ještě mnohem více a bavíme se o poměrně velké hře.

Po vyloupání všech žetonů se přesunete k loupání dílů mapy. Ta je opět modulární a můžete udělat vlastní rozložení, nebo si vybrat jednu z předpřipravených map. 

Postupně jsme se tedy proloupali k pravidlům. Pravidla nejsou napsána špatně, ale některé věci se v nich trochu hůř chápu, nebo hledají. A pár detailů chybí. Co mi chybělo nejvíce, je absence velkého obrázku rozložené hry, kde jsou popsány jednotlivé komponenty. V pravidlech je sice část věcí vyobrazena postupně a separátně, ale zvláště před první partií mi toto chybělo k zorientování se v tom, co je vlastně co. Některá pravidla nejsou úplně jasná, ale i přes drobné bolístky jsme hru zvládli slušně zahrát hned od první seance. Sice jsem si pak pravidla přečetl ještě jednou (nebo možná dvakrát) a doladil některé omyly, ale vlastně to ve výsledku celkem šlo. 

Po pravidlech vám padne do ruky sešit s mapami pro různé počty hráčů. Pro každý počet hráčů existují 3 předpřipravené mapy. V pravidlech k tomu ještě naleznete návod, jak si vytvořit mapu vlastní. Možností je tedy dost.

Jelikož je hra řízena primárně kartami, naleznete zde celou řadu různých balíčků karet. Ty jsou poloplastové, ale bohužel musím říct, že už po několika partiích se na některých začaly projevovat výraznější známky používání: ošoupané nebo třepící se hrany. Je to škoda, protože s kartami manipulujete ve hře hodně a bojím se, že brzy budou ve špatném stavu. Můžete argumentovat, že si je mám obalit, ale já osobně obalené karty strašně nerad a jejich pocit v ruce mi není příjemný. Jen se bojím, že pro zachování této hry nebude zbytí.

Nicméně – v krabici jsou karty jednotlivých civilizací (těch je 5) a každá z nich má rozdílné základní balíčky, pak karty rozvoje, obecných budov a karty pro rozšiřující moduly, případně pro sólové hraní.

Na závěr objevíte plastové žetonky, které slouží jako suroviny základních zdrojů. Právě to je jedna z komponent, na kterou jsem napoprvé marně koukal, k čemu že má být, ač by stačil jeden malý obrázek s popisem à la: „Toto jsou žetony (kostičky) zdrojů.“ Prostě mi to nebylo jasné.

K uložení komponent je krabice opatřena plastovým insertem. Tedy… insert to je, ale jeho promyšlenost mi nepřijde moc valná. Většina žetonů nakonec přijde do svých pytlíčků, které horko těžko natlačíte do vyhrazeného prostoru všechny k sobě. Karty mají své přihrádky a stejně tak dílky mapy, ale pokud budete krabici skladovat/přenášet jinak než v horizontálním stavu, ideální je stejně vše upevnit gumičkou. Insert bych řekl, že se tak úplně nepovedl.

Přejdu ještě ke grafické stránce. Karty a většina žetonů mají parádní ilustrace! Jsou opravdu povedené a mně sedí.

Kde bych možná trochu ubral, jsou mapové dílky. Některé jsou barevnější (například bažina) a pokud na nich pak je více různých žetonů, vše dohromady může působit nepřehledně. Mě osobně to nijak nevadilo, ale některým mým spoluhráčům ano.

Jak se hra hraje

Monumental kombinuje dva principy – deck building a area control. Znamená to, že primárním nástrojem jsou karty, respektive balíček karet, který hráčům určuje počet zdrojů a další akce, které následně mohou využít k získání dalších karet nebo pro pohyb po mapě. 

Základní balíčky jednotlivých civilizací jsou rozdílné a přináší tak vždy trochu jiný prožitek a strategii. Krom karet dobíracího balíčku má každá civilizace ještě unikátní sadu pěti kulturních politik a jednoho vojevůdce se zvláštní schopností. Karty kulturní politiky ani vojevůdce nejsou součástí dobíracího balíčku.

Poté, co si hráči vyberou (případně sestaví) mapu, umístí všechny své jednotky do hlavního města a vyloží na stůl z velkého balíčku karet pokroku nabídku karet, které mohou nakupovat. Balíček je rozdělen na 3 epochy (případně 4, při použití rozšíření Renesance) a určuje délku trvání hry, jelikož jakmile dojde, hra končí a vyhodnotí se zisk vítězných bodů.

K dispozici jsou ještě 3 základní typy budov (opět formou karet), které mohou hráči nakoupit a přidat si do balíčku. Jejich nabídka je všeobecná a permanentně dostupná všem hráčům.

Na začátku hry si každý hráč vyloží 9 karet do čtverce 3×3. V každém herním kole si na začátku vybere jednu řadu a jeden sloupec, které aktivuje. Tyto aktivované karty následně hráči přinesou zdroje a případně mu umožní provést další akce. Zdroje hráč využívá k akcím a nákupu. Ve chvíli, kdy použije všechny zdroje, které v daném kole chtěl využít, své kolo ukončí a aktivované karty odhodí do svého odhazovacího balíčku. Volná místa následně doplní z dobíracího balíčku. Poté může začít další hráč. Takto by se dal průběh kola popsat ve velmi hrubé kostře. 

Nyní si přiblížíme trochu do detailu, co všechno může hráč se svém kole podniknout.

V první řadě ještě rozdělíme zdroje:

• základní zdroje (vojenská síla, budovatelské body a věda) na konci kola propadají, pokud nejsou využity, a nepřenáší se do dalšího kola.
• speciální zdroje (zlato a body kultury) jsou pak přenositelné do dalších kol.

A nyní již k samotným akcím. Jejich princip je celkem jednoduchý – zaplatíte zdroje a provedete akci. Na výběr je z následujících:

• Nákup karty rozvoje nebo základní budovy – prostě zaplatíte požadovanou cenu a kartu si vezmete. V případě, že se nejedná o kartu divu světa, umístíte tuto novou kartu na vršek svého dobíracího balíčku. S divy světa je to náročnější, jelikož je nejdříve takzvaně „rozestavíte“, přičemž kartu si položíte bokem.
• Dostavba divu světa – kartu divu můžete na vršek svého dobíracího balíčku položit až poté, co zaplatíte cenu za druhou fázi jeho výstavby. Zároveň umístíte na své území žeton daného divu světa. Ten přidává území obrannou sílu 2.
• Zisk kulturní politiky – zaplatíte žeton kulturní politiky a vyberete si jednu z vašich dostupných karet. Ty přináší různé bonusy a jsou pro každou civilizaci unikátní.
• Dobývání území – po zaplacení vojenské síly přesuňte žetony jednotek na libovolné pole sousedící s vaším územím (jeden žeton jednotky za každý zdroj). K dobytí musíte alespoň dorovnat sílu soupeře (neutrální žeton nebo jiný hráč) + sílu poskytnutou terénem. Každý žeton jednotky má útočnou sílu 1.
• Přesun jednotek – po zaplacení 1 vojenské síly můžete přesunout 1 jednotku na libovolné pole na svém území. 
• Stavba pevnosti – stáhněte 3 žetony jednotek z jednoho mapového dílu a postavte zde místo nich pevnost. Ta má obrannou sílu 3.
• Pohyb zvědy – zvědi slouží ke speciálním akcím na mapě a nejsou nic platní v útoku, ale mohou přinést užitečné zdroje. Za každý utracený žeton vojenské síly můžete pohnout zvědem o 1 pole. Na konci svého pohybu vykoná akci: sběr zdrojů / akci trhu. K dispozici jsou dva zvědové a každý se může za kolo pohnout pouze jednou.
• Vědecký pokrok – zaplaťte dva zdroje vědy a doberte si z vrchu dobíracího balíčku jednu kartu, kterou rovnou zahrajete.
• Využití efektu aktivované karty ve vašem městě, nebo kulturní politiky.

Poté, co hráč dohraje všechny své akce (akce může využívat opakovaně, kromě efektu karet a pohybu zvědů – ty lez provést nejvýše jednou za kolo), doplní nabídku karet rozvoje. Případně, pokud žádnou kartu nenakoupil, odhodí poslední kartu a doplní novou. V tu chvíli může začít další hráč.

Pravidla základní hry obsahují ještě odkaz na variantu hry, kdy se hráči střídají po jednotlivých akcích. Tato varianta má trochu jiný postup přípravy hry. Nicméně základní pravidla uvádějí hru, kdy jeden hráč odehraje všechny akce a následně hraje další.

Hra končí ve chvíli, kdy dojde balíček karet rozvoje a hráči dohrají právě probíhající kolo. Následně se sečtou vítězné body a určí se vítěz. A za co jsou vítězné body, ptáte se? Nuže, vítězné body získáte za:

• karty znalostí (modré) ve svém balíčku (1 bod za každou + 3 body pro hráče, který jich má nejvíce)
• karty divů světa ve svém balíčku (2 body za každou + 3 body pro hráče, který jich má nejvíce)
• aktivované karty kulturní politiky (2 body za každou + 3 body pro hráče, který jich má nejvíce)
• ovládaná území (1 bod za každé + 3 body pro hráče, který jich má nejvíce)

Jaká hra je

Když se prokousáte trchu nešťastně napsanými pravidly, zjistíte, že Monumental je mechanikami poměrně jednoduchá hra. Neznamená to, že v ní není co vymýšlet, ale akce jsou celkem jasné a jakmile si je hráči trochu osvojí a rozkoukají se, jsou jednotlivé akce poměrně rychlé. 

V tomto směru je potřeba upozornit na dvě možnosti hraní hry, jak jsem naznačil výše. V základu hra instruuje k odehrání všech akcí jednoho hráče, než začne hráč další. To pochopitelně znamená, že hráči chvíli trvá, než provede svých několik akcí. Zvláště pokud mu přidávají další zdroje, se kterými může dále hospodařit, ale nemohl s nimi úplně plánovat do začátku. To si pak musí rozmyslet, kam s nimi a následně provést další akce, které mu případně mohou přinést další zdroje… Asi chápete, kam tím mířím. Akce jsou relativně rychlé, ale celý tah hráče se může poměrně slušně natáhnout. Pokud hrajete ve 3–4 hráčích, ostatní hráči si mohou jít udělat svačinu, v dalším kole zaběhat… Prostě než přijdete znovu na řadu, tak to trvá a trvá. I když jsou hráči celkem rychlí, tak v pozdějších fázích hry se prostoj může protáhnout klidně na 20–25 minut. 

Naštěstí(!) autoři přidali mód, kdy se hráči střídají po jednotlivých akcích. Ten v původní hře zahrnutý nebyl a objevil se až s pozdějšími rozšířeními. Ta u nás nevycházejí (aspoň zatím), ale jelikož základní hra vychází v re-edici, je tato možnost v pravidlech zmíněna i s odkazem na online verzi pravidel. A ejhle, už to funguje mnohem lépe!

Při střídání se po jednotlivých akcích se dostanete na tah jednou za cca 1–2 minuty a prostě to jede. Máte nad čím přemýšlet, můžete reagovat na vývoj na mapě – vlastně najednou hrajete podstatně jinou hru! 

Jako první a nejdůležitější bych tedy všem doporučil, aby si sice základní pravidla přečetli, možná i zkusili ve dvou hráčích na první seznámení se s hrou… a pak už nikdy nepoužili. Hrál jsem obě varianty několikrát, ale k té základní už rozhodně nemám důvod se vracet!

Tak to bylo to nejdůležitější, co jsem potřeboval sdělit. Teď se již přesunu k hodnocení dalších aspektů, které nejsou závislé na výše zmíněných variantách hry.

Začněme u mechanik. Pokud se na hru díváme trochu shora, vlastně se nejedná tak úplně o 4X, ale spíš tak o „3,5X“. Je to hlavně z toho důvodu, že své soupeře v této hře nemůžete nikdy zcela eliminovat. Poražené jednotky jsou pouze odsunuty zpět do hlavního města. Navíc mají všichni hráči k dispozici stejný počet jednotek, takže vojensko-ekonomickou silou zde nemá vlastně nikdo šanci vyhrát. Prostě ostatní nemůžete převálcovat jako například v Eclipse. Zároveň na obsazených územích musíte vždy alespoň jednoho vojáka nechat, tudíž máte omezený počet území, která můžete ovládat. Není to na škodu, hra je tak prostě nastavená a všichni mají stejné podmínky, co do počtu jednotek. Jen prostě neočekávejte dlouhodobé budování vojska, které vyústí v monstrózní bitvu všech armád v posledním kole. Nechci tím tvrdit, že v poslední kole nemění území držitele, jak poslední cigareta na studentské párty, ale ta epická bitva tu není. 

Kombinace deck buildingu a area control mne velice baví. Mám tuto kombinaci rád, ale znám jen velice málo her, které ji využívají. O to víc jsem se na Monumental těšil. Jsem v tomto směru rád, že se kombinace povedla a je ještě ozvláštněna použitím jednoho sloupce a jednoho řádku z vyložených karet. Hra tak oproti klasickému deckbuildingu, kdy záleží na tom, co vám přijde do ruky, nabízí další rozměr plánování. Ten je ještě zajímavě podpořen tím, že nově získané karty nedáváte do odhazovacího balíčku, ale navrch dobíracího. I tak se nám někdy stalo, že hráč hrál stále stejnou řadu a sloupec, protože ve zbytku měl takové plevy, že vždy jen čekal na nové karty do stejných pozic. Ale to byla spíše výjimka a možnost vybírat si karty k aktivaci považuji za velice podařenou.

Volně na to navazuje nutnost rozumně si svůj balíček upravovat – krom nabírání karet musí mít hráči možnost balík zbavovat také těch, které již nepotřebují. V tomto ohledu Monumental trochu pokulhává a těch možností není zase tak moc. Zbavovat se karet (Monumental používá výraz „archivovat“) je poměrně náročné, respektive musíte mít v nabídce svých karet kartu se schopností archivace, aktivovat ji a zároveň se můžete zbavit pouze vyložené neaktivní karty. Máte tedy vlastně na výběr pouze ze 4 karet, kterých se můžete zbavit. K tomu je počet karet se schopností archivace velice malý. Na dokonalé čištění balíku to tedy rozhodně nestačí a nejspíš vám bude zbývat v ruce/balíčku pěkných pár plev. Vybudovat vysoce efektivní balík je tedy celkem náročné.

Na schopnost čištění balíku volně navazuje zhodnocení rozdílnosti jednotlivých národů. Ty se právě v možnosti čistění balíku liší. Krom toho mají i rozdílné schopnosti vojevůdců, kulturních politik a dalších základních karet. Jejich vyvážení není úplně dokonalé. Některé národy jsou silnější, jiné trochu slabší. Ve výsledku sice asi více záleží na tom, jaké karty nakupujete z nabídky, ale i základní karty hrají docela podstatnou roli. Schopnost vojevůdce je takový příjemný bonus, použitelný asi u všech národů, ale výraznější rozdíl představují kulturní politiky. Ty mohou sehrát opravdu významnou roli ve hře (krom toho, že jsou za ně body), ale u některých národů tak nějak nevidíte důvod je vůbec stavět, zatímco u jiných národů je chcete mít co nejdříve. Je pak trochu rozporuplnou otázkou, zda investovat do něčeho, co vám sice přidá na konci hry pár bodů, ale v průběhu hry moc nepomůže. Zvláště když pak vidíte soupeře, který kulturní politiku pravidelně zvládá využívat. To může přinášet lehkou frustraci.

Pokud bych měl vyváženost národů zhodnotit, tak sice nejsou vyrovnané, ale pořád ještě mi to přijde v únosné rovině. Jen u těch kulturních politik je to velmi viditelné. Na druhou stranu jsme v průběhu testování zažili vítězství asi každého z národů a někdy i bez jediné kulturní politiky. Celkově tedy záleží více na vhodné strategii, než na základních vlastnostech, které přinášejí spíše ozvláštnění hry.

Teď už k samotné hratelnosti. Jednotlivé akce jsou celkem jednoduché a jasné. Jejich provedení netrvá dlouho. Pokud se hráči tedy střídají po jedné akci, vše je velice příjemně rychlé. Jasně, i tak se dostanete do fáze čekání, kdy jeden hráč pasuje a čeká, až dohrají ostatní, ale není to tak dlouhé. A v této chvíli si alespoň můžete rozmyslet pár tahů dopředu a naplánovat strategii. Strategie je totiž to, co v této hře rozhoduje. Pokud se podíváte, za co jsou na konci hry vítězné body, musí hráč adekvátně volit, z čeho chce primárně získávat body. Problém nastává, když stejnou cestu zvolí i další hráč a pak přijde na řadu kompromis pod heslem „od všeho něco“.  Asi nejde hrát čistě jen na jedno bodovací kriterium, vždy se vám do cesty připlete něco z těch ostatních, ale je celkem možné se zaměřit primárně na jednu činnost – např. stavbu monumentů nebo sběr karet vědomostí. Hra tak poskytuje celkem variabilní cestu k vítězství a vždy trochu jinou.

Trochu jiná je hra hlavně proto, že nabídka karet rozvoje, které mohou hráči nakupovat, je vždy jiná. Balíček je rozdělen na tři epochy a ty nabízí postupně lepší karty. Takže zatímco začínáte u karet jako „výroba papíru“ v první epoše, v té třetí již stavíte orbitální stanice a hadronové urychlovače. V tomto ohledu hra pěkně ilustruje vývoj civilizace od jejího počátku až po moderní věk. Co je k tomu trochu paradoxní je, že žetony jednotek a karta vojevůdce se nemění. To je celkem pochopitelné, ale představa, že váš velký viking (a je to takovej ten správnej fantasy viking s velkou přilbou s velkejma rohama a ještě větší sekerou!) letí do vesmíru, je trochu komická. Hře to pochopitelně nijak nevadí, jen se tou představou můžete bavit stejně jako já. 

Celkově vzato je hra v základní verzi příjemná a zábavná. ALE, to není všechno! V základní krabici totiž rovnou dostanete hned 3 možnosti modulárního rozšíření:

1. První je možnost přidat si do hry další epochu – Renesanci. Krom toho, že toto rozšíření hru prodlouží, nabízí řadu zajímavých karet. Osobně mne sice toto rozšíření zase až tak moc neuchvátilo, ale možnost to je. Herní doba je při standardním balíčku a ve čtyřech hráčích někde kolem 2,5 hodiny a myslím, že to hře svědčí. Prodloužit ji třeba ještě o hodinu je sice zajímavá možnost, ale vlastně pak už není na mapě zase tak moc co dělat. Území se tak přelévají od jednoho hráče k druhému a sice nabíráte zajímavé karty, ale hernímu prožitku zase tak moc tato expanze nepřidá.
   
   
2. Rozšíření, které už dodá trochu více šťávy, nese název Hrdinové. Do balíčku rozvoje zamícháte do každé epochy dvě karty hrdinů. Na výběr je k tomu z více karet pro každou epochu, takže opět se jedná o poměrně variabilní prvek. Hrdinové fungují jako určitý typ žoldáka, kterého si můžete najmout, využít a pak vrátit do nabídky, aby ho mohl najmout někdo jiný. Je to takový zajímavý proměnlivý prvek využitelný všemi a přidává další možnou akci do hry.
   
   
3. A posledním nabízeným rozšířením jsou Monstra. Ta fungují tak, že mezi žetony neutrálních jednotek zamícháte určitý počet monster, a nahradíte tak několik žetonů standardních. Nikdo ale neví, kde tato monstra jsou (a případně ani jaká to jsou, pokud je vylosujete náhodně). Ve chvíli, kdy některý hráč dobude neutrální území, otočí žeton neutrální jedotky a místo odměny se mu dostane nestvůry. Ta mu požere pár jednotek a jednou za čas spustí svoji schopnost. Schopnosti monster většinou uškodí tomu, na jehož území se nestvůra nachází. Vtipnou záležitostí je, že některá monstra můžete vhodnou akcí přesunout na soupeřovo území a tím mu zatopit. Monstra tedy můžete využívat i strategicky a je velice zábavné sledovat, jak monstrum putuje po mapě a škodí hráčům (hlavně tedy v případě, že se tak děje na opačné straně mapy). K tomu lze monstrum pochopitelně porazit. Za každé poražené monstrum získáte vítězné body, tudíž tento modul přináší i další možnost bodového zisku a podpůrné cesty k vítězství. Tento modul považuji za nejpovedenější. Je velice zábavný a přináší do hry novou rovinu.

Všechny tři moduly se dají vzájemně kombinovat a je jen na vás, které z nich chcete využít. Podle mého je nejlepší kombinace použití Hrdinů a Monster. Ve hře se tak otevřou nové možnosti a pokud vám základní hra už poněkud zevšední, tímto jí dodáte nový náboj.

Co říci závěrem

Monumental patří mezi jednodušší 4X hry. Není tak epická jako třeba Střet civilizací, Eclipse nebo Twilight Imperium, ale pořád dostanete slušnou porci zábavy a strategie. Ta se k tomu vejde do rozumného časového rámce, takže i když začnete v 8 večer, nevstáváte od hry rovnou do práce/školy. 

Nyní bodově zmíním nějaké ty plusy a mínusy.

Co se povedlo:

• Zajímavá kombinace deck buildingu a area control
• Mechanismus aktivace karet
• Modulární rozšíření již v základní krabici
• Variabilita a znovuhratelnost
• Herní doba
• Celkové grafické zpracování

Co zas tak super není:

• Horší zpracování pravidel – ne že by nešla pochopit, ale mohlo by to být lepší
• Kvalita komponent – karty i některé žetony jsou již po několika zahráních lehce jeté
• Vyvážení národů – mohlo by být vyrovnanější
• Náročnější příprava mapy 
• Některé díly mapy jsou se všemi komponenty trochu nepřehledné
• Insert

Ačkoliv se může na první pohled zdát, že je minusů stejně jako plusů, asi vidíte, že negativa jsou z větší části hlavně kosmetické záležitosti. Ve chvíli, kdy už hru zvládnete párkrát zahrát, odpadne nutnost dívat se do pravidel a naučíte se i rychleji připravovat mapu. Ve výsledku mne mrzí asi hlavně ta kvalita komponent.

Co tedy říci na úplný závěr?

Většinou si na recenzi beru menší až střední hry, hlavně proto, že nemám časové možnosti ty větší pořádně zahrát tak jak bych chtěl, abych si dokázal vytvořit komplexnější názor. U hry Monumental jsem šel trochu do rizika a jsem za to rád. V herní skupině jsme ji prozkoušeli zleva zprava, v různém počtu hráčů, v různých herních variantách (což se asi od recenzenta očekává, že? :) ), a ačkoliv jsme teď trochu přemonumentovaní, určitě hru zase brzy rád vytáhnu!

Sdílet s přáteli: