Michelinská hvězda čeká na svého majitele

Autor: Karotkaa | 15.10.2022 | 1

„Je-li vůbec něco smutnějšího než zneuznaný génius, je to nepochopený žaludek.“ 

– Honoré de Balzac

Také rádi koukáte na pořad Master Chef Junior v televizi a slintáte při pohledu na dobroty, jejichž jména nejste schopni ani vyslovit? Nebo byste rádi uvařili podobná jídla světových kuchyní jako ty děti v televizní soutěži? Pokud jste odpověděli alespoň na jednu z těchto otázek „ano“, jste tu na správném místě. 

Pot Pourri je hrou pro 3–5 šéfkuchařů starších 8 let, kteří se utkají v souboji o prestižní hvězdy a na konci si rozdají medaile. Na krabici je uvedena herní doba 40 minut, která odpovídá 4–5 hráčům, ale pokud budete mít za soupeře zkušené hráče, dostanete se i pod 30 minut. Autory hry jsou Ananda Stimm a Florian Mayerhofer. Jedná se o jejich prvotinu na poli designu deskových her a po přečtení dalších řádků uvidíme, zdali stojí tato hra za zahrání. 

Hru si pod svá křídla vzalo vydavatelství Piatnik, a to i v rámci velkých evropských trhů. V každé krabici najdete hned 6 jazykových mutací. Kromě pravidel hra obsahuje i podrobnější popis jednotlivých pokrmů.

Nasaďte si kuchařskou čapku a jdeme vařit jednu dobrotu za druhou!

Vzduch a zase jenom vzduch – obsah balení

Po rozbalení hry a vyloupání několika žetonů vás nejspíš překvapí, kolik volného místa ve hře najdete. Kdo má zkušenosti s hrami od vydavatelství FFG, rozumí, o čem mluvím. Jediným důvodem k velikosti krabice je bodovací deska z tvrdého kartonu, což zamrzí. Bez ní by mohla být krabice třetinová a na trhu bychom měli krásnou malou cestovní verzi kuchařky pro děti.

Největší podíl na množství komponent mají karty, a to dvojího druhu. Ty větší obsahují recepty světových kuchyní (americko-mexická, slovanská, francouzská, italská, asijská) a ty menší suroviny potřebné k jejich přípravě. Kvalita papíru, který byl použit pro výrou karet je hrozná a k poškození hran dojde během pár her. V tomto případě se bez obalů karet neobejdete. Tento problém je patrný hlavně u karet surovin, které často kolují ze stolu do ruky a zpět.

Z fotek je patrné, že grafické orgie se zde nekonají. Pár surovin s číslem, které je v barvě suroviny a občas je hůře čitelné (např. oranžová čísla u mrkve), jinak na nich nenajdete nic zajímavého. Karty surovin sice obsahují krásné ilustrace, ale ve hře si více budete všímat spodní části se zvýrazněným typem suroviny, který slouží k přehlednosti při vložení do hrnce. Dětem se s kartami hrálo dobře, ale já měl u každé hry problém s držením karet v ruce. Nemohl jsem pořád najít to správné rozložení, abych věděl, jaké suroviny držím v ruce.

Zajímavou komponentou, která zpříjemňuje zážitek ze hry jsou knihy receptů. Schováte si do ní dva recepty, postavíte otevřenou knihu před sebe a máte stále přehled, jaké suroviny pro dané recepty potřebujete.

Frk, frk a máte to za sebou – příprava hry

Příprava hry je velice jednoduchá a během chvilinky máte hotovo.

Vyložíte na stůl bodovací desku, na kterou vyložíte žetony světových kuchyní (rozdělení bodů na konci hry), pod desku připravíte 3 hrnce a jednu pokličku. Každému hráči dáte knihu receptů, 3 recepty (vybere si dva) a dvě suroviny. Nakonec vyložíte 4 suroviny do nabídky a hra může začít.

Já vařím sushi a on mi tam dá brambory – průběh hry

Jedná se o velmi jednoduchou hru. Každý hráč má ve svém tahu tři možnosti:

1. Vzít si dvě suroviny – z nabídky, z balíčku, či kombinace obojího.
2. Vzít si dva recepty a poté dva odhodit.
3. Vložit až dvě suroviny do jednoho z hrnců, či po jedné do dvou hrnců. Poté musíte přemístit pokličku na jiný hrnec. Pokud ale v tento okamžik některý hrnec obsahuje 6 surovin, není nutné pokličku přesouvat.

Takto se hráči střídají v tazích. Pokud dojde k naplnění jednoho z hrnců (obsahuje 6 surovin), hráč, který tak učinil, posune svůj žeton o jeden bod výše a vybere jeden ze svých receptů. Podle počtu shodných surovin na receptu a v hrnci získá body. Ostatní hráči poté postupně mohou též vyhodnotit jeden ze svých receptů a získat body. Suroviny z hrnce se uklidí, každý hráč, který uvařil recept, si lízne dva nové recepty a jeden si nechá.

Hra pokračuje, dokud jeden z hráčů neuvaří šestý recept. Dohraje se kolo a dojde k závěrečnému bodování. Za každý recept dostanou hráči body dle tabulky bodování.

Babicovy dobroty – atmosféra

Už při rozbalování se děti těšily na vaření specialit a museli jsem si hru okamžitě zahrát. A hned při první hře se ukázalo, že základní pravidla hry jsou velice jednoduchá a pochopí je i menší děti. Uvařit jakékoliv jídlo není problém. Tady nikdo neřeší, že si objednal sushi a dostal místo rýže brambory s mrkví. :) Chvílemi hra připomíná Babicovy dobroty. :)

Herní zážitek závisí na počtu hráčů a složení party lidí, která hru hraje. Pokud si dáte rodinnou partii s menšími dětmi, budou všichni nadšení a spokojení ze všech jídel, která uvařili a nebude záležet na bodovém zisku. V takovém případě je vhodnější nižší počet hráčů, aby nedocházelo k naplnění hrnců, které si vybraly děti. Pokud si dáte závod na body, je hra se vzrůstajícím počtem hráčů více a více škodící, plná náhody a štěstí, ale zároveň vzrůstá napětí a herní zážitek. K dispozici jsou jen tři hrnce, jeden z nich navíc přikrytý pokličkou. V pěti hráčích je šance na 100% shodu prakticky nulová, zato máte jistotu toho, že váš plánovaný pokrm bude mixem několika jídel. O výsledku tedy bude rozhodovat spíše množství bodů za barvu receptu (náhodně nastavené bodování na začátku hry, během hry jej 3× mění hráč s nejméně body).

Hra odsýpá velice rychle, ale z pohledu dětí až moc rychle, pokud si dospělí nedají pozor. Hra končí poté, co některý z hráčů splní šestý recept, což může znamenat šest zaplněných hrnců, kde byla shoda třeba jen ve dvou surovinách. Děti naopak cílí na 100% shodu s receptem a hra se tím může dosti protáhnout. 

Téma hry je velice zajímavé, ale při žádném hraní mne zcela nevtáhlo do děje. Na receptech najdete jen počty surovin s jejich obrázkem, ale chybí mi zde obrázek finálního pokrmu. Pod těmi cizími názvy si nic nepředstavím a děti mají stejný problém. Těžko jim pak vysvětlovat, co znamená třeba Pepes Jkan.

I přes všechny výtky si hru určitě užije každý a na krátkou chvíli si zkusí práci Romana Pauluse z gauče. Výhodou je, že tady se nic nepřipálí a nikdo nebude mít řeči, že jste to málo osolili nebo zapomněli přidat mouku.

Doporučení

S dětmi hrajte bez bodů a každý si vyberte svůj hrnec. Radost z vaření je lepší než frustrace ze záškodnických akcí dospělých. Ty si nechte na strategické orgie s otrlými deskohráči.

Pokud hrajete s dětmi, nebojte se zahrát si i ve dvou. Jde spíše o zážitek a radost z vaření, nežli boj o každý bod. Při čtení podivných názvů pokrmů se nám osvědčilo hledání na internetu, aby i ti menší měli představu jak daný pokrm vypadá ve skutečnosti. Přeci jenom soupis „3 × ryba a 3 × rýže“ toho o sushi moc neřekne.

Hodnocení

Plusy: 

• Přístupnost dětem
• Jednoduchá pravidla
• Délka hry
• Délka přípravy hry

Minusy:

• Kvalita komponent
• Názvy pokrmů
• Téma hry se vytratí velmi brzy
• Vícejazyčná verze
• Velikost krabice

Shrnutí:

Hra Pot Pourri je zajímavým kouskem, který se dostal na náš trh. Děti si ji užijí a s chutí budou každý den vařit nová a nová jídla. Určitě ji mohu doporučit do rodin, pokud si lehce upraví pravidla a vynechají škodící efekty.

Limitujícím prvkem může být počet hráčů, ale v tomto případě si určitě i mamka ráda udělá čas na hraní s těmi nejmenšími. Radost tím udělá určitě i tatínkovi. :)

Zkušeným hráčům bych hru moc nedoporučoval a hodnocení bych z jejich pohledu snížil tak o 1 hvězdu. Hra je to tematicky velice zajímavá, ale herní zážitek tomu bohužel neodpovídá.

Sdílet s přáteli: