Mezi Dominionem a Arnakem

Autor: Shark | 27.2.2024 | 11

V dálných dálkách v zámoří, ční prý zlaté pohoří…
Dík těm svůdným pověstím, zástupy šly za štěstím,
Chátra i ti bohatí, s vírou, že se vyplatí
jít a hledat Eldorádo…

– Waldemar Matuška, Eldorádo (1982)

V roce 2008 spatřila světlo světa hra Dominion a její mechanika tvorby balíčku karet během samotné hry (tzv. deckbuilding) se stala vyslovenou senzací a velmi rychle pronikla i do dalších titulů. V roce 2017 se jí chopil i zkušený německý autor Reiner Knizia a propojil deckbuilding s pohybem po herním plánu, když nás zavedl do jihoamerické džungle při pátrání po bájném zlatém městě Eldorádu. A konečně o tři roky později se vynořila hra českých autorů Mín a Elwena Ztracený ostrov Arnak, aby ukázala, že spojení deckbuildingu, prozkoumávání herního plánu a pátrání po ztracených civilizacích ještě neřeklo své poslední slovo.

Jak již bylo řečeno výše, mezi celkově prvním vydáním Hledání Eldoráda a jeho českou, resp. československou verzí uplynulo již celých sedm let. V tomto mezidobí vyšlo i několik větších či menších rozšíření a hra získala nový vizuál, když původní výtvarné zpracování Franze Vohwinkela vystřídala grafika Vincenta Dutraita (českým hráčům bude znám především díky hře Ostrov pokladů). V této recenzi se mimo jiné pokusíme zodpovědět otázku, zda po tak dlouhé době má tento titul mezi hráči šanci a zda vydavatelství Ravensburger nešláplo s jeho volbou vedle.

Herní materiál

Na první pohled vás zaujme již samotná krabice. Na rozdíl od valné většiny ostatních her totiž není zabalená ve folii, ale uzavřenou ji drží pouze čtveřice izolepových průhledných kruhů. Tohle uvítají především odpůrci zbytečných obalových odpadů. Po otevření krabice se na vás doslova vyvalí několik archů pevného kartonu, z nějž musíte vyloupat segmenty herního plánu a nejrůznější desky a žetony. Dále uvnitř najdete balíčky karet, osm dřevěných figurek a pravidla. Jedná se opravdu o česko-slovenskou hru v pravém slova smyslu, protože hra neobsahuje pouze oddělená česká a slovenská pravidla, ale dokonce i samostatné sady karet v obou jazycích. 

Vzhůru do džungle

Hráči se ujímají rolí velitelů expedic, které se snaží proniknout jako první k legendárnímu Eldorádu. V tomto závodě musí překonávat terén, který tvoří džungle, vodní plochy, štěrková pole, hory a jeskyně, stejně jako základní tábory či domorodé vesnice. Aby se jim to úspěšně dařilo, musí dát dohromady efektivně fungující balíček karet, jejž tvoří nejrůznější postavy a předměty, které jim mají být nápomocny.

Každý začíná s identickou sadou osmi karet. Jedná se o postavy, které poskytují schopnosti pro putování a/nebo nabízí peníze, za něž je možné si dokupovat další karty. Ty se nachází na tzv. tržišti a v průběhu hry se jejich nabídka bude podle rozhodnutí hráčů obměňovat.

Kudy a jak k pokladu

Základní herní plán je tvořen pěti velkými segmenty, mezi nimiž se nachází tzv. blokády, a cílovou deskou Eldoráda. Každý segment je rozdělen na šestiúhelníková pole, jež obsahují 1–3 symboly odpovídající ve většině případů symbolům na kartách postav. Ty představují náročnost vstupu na dané pole, a liší se podle druhu terénu – v džungli upotřebíte ostré mačety, u vody kvalitní pádla, průchod vesnicemi domorodců vám zjednají peníze a na štěrkových polích budete ztrácet síly v podobě karet odhozených bez efektu. Stejné symboly obsahují i blokády. Zde však platí, že za jejich překonání platí jen jeden hráč (zpravidla ten, kdo se k nim dostane jako první). Ten po zaplacení blokádu odstraní, vezme si ji k sobě a ostatní pak mohou pokračovat bez zdržování dál.

Vtip spočívá v tom, mít ve správnou chvíli v ruce ty správné karty. Ruka plná mačet vám nepomůže, jestliže máte před sebou široký vodní proud nebo zlatachtivé původní obyvatele. Takže se pojďme podívat, jak se ke kartám dostanete.

Karty nad zlato

Když přijde hráč na tah, může použít libovolný počet karet z ruky (standardně čtyři) k pohybu, pokud symboly poskytované kartami souhlasí s terénem, na nějž chce vstoupit. Platí, že pomocí jedné silné karty můžete překonat více polí, ale nelze dát naopak dohromady více slabých karet na zvládnutí obtížnějšího pole. Jakmile se svým pohybem skončíte a máte k dispozici ještě nějaké vhodné karty, lze si jednu novou kartu koupit. Oproti Dominionu zde přichází jedna šikovná inovace – každá karta, která sama o sobě neposkytuje peníze, má při nákupu hodnotu ½ mince, a může tak být alespoň někdy k užitku. (Pokud jste někdy v Dominionu zažili moment, kdy máte ruku plnou akčních karet, které ale nejde zahrát, pochopíte, o čem mluvím). 

Dostupnost karet se nachází někde mezi Dominionem, kdy máte přesně daný počet balíčků s velkým množstvím karet, a modernějšími hrami jako Star Realms nebo Břink!, kdy máte v nabídce každou kartu v jednom exempláři a nabídka se díky tomu dynamicky mění. V Hledání Eldoráda je každá karta na tržišti zastoupena třemi kopiemi. V počáteční nabídce je takových minibalíčků šest, ale jakmile se jeden z nich vykoupí, můžete do nabídky na tržišti přidat jakýkoli další, který byl dosud mimo váš dosah. Určitě vám na tomto místě došlo, že v partii čtyř hráčů si tak jednu konkrétní kartu nemohou pořídit všichni, ale zase si ten, kdo má na začátku svého tahu volné místo na tržišti, může přidat do nabídky kartu, která bude vyhovovat právě jemu (a v ideálním případě pouze jemu). A že se jedná opravdu o podařené karty! Kromě poskytování symbolů a peněz vám umožňují například dobrat si další karty, získat zadarmo jakoukoli kartu či ignorovat podmínky pro vstup na sousední pole.

První bere vše

V této hře se totiž skrývá neúprosný závod. Nejsou zde žádné body, o vítězství rozhoduje to, kdo první dosáhne Eldoráda (v případě, že se do něj dostane více hráčů, rozhoduje počet blokád, které během hry odstranili). Kromě rychlosti přesunu zde hraje roli ještě skutečnost, že nemůžete vstupovat na pole, na němž se již nachází figurka jiného hráče, ani přes takové pole projít. Jestliže se tak zastavíte na segmentu „I“ před základním táborem uprostřed neprostupných hor a v patách máte všechny konkurenty, můžete jim cestu zajímavě ztížit.     

A to ještě není všechno…

Hledání Eldoráda si můžete ozvláštnit hned několika způsoby. Předně krabice základní hry obsahuje rovnou tři promo karty, které bez potíží přidáte do nabídky. Dále zde existuje možnost variabilního skládání herního plánu, přičemž několik možností nabízí samotná pravidla a další si můžete vymyslet sami. A konečně je zde varianta Jeskyně se speciálními žetony. Při přípravě hry na každé políčko jeskyně na herním plánu položíte čtyři z nich lícem dolů, a jestliže se před tímto polem zastavíte, můžete si jeden z nich vzít. A odměna za tu zastávku určitě stojí: od symbolů na překonání terénu přes dobírání dalších karet až po možnost měnit symboly na kartách nebo procházet přes obsazená pole. Ačkoli pravidla doporučují přidat tento modul až po několika hrách, zkušenější hráči s ním mohou klidně začít i napoprvé.

Našli jsme herní Eldorádo?

Při hodnocení začnu materiálovým zpracováním. Kartonu použitému na herní komponenty ani kartám nemám co vytknout, navíc oceňuji přiložení několika prázdných karet, jež můžete využít jako náhradu za ztracené či poškozené karty nebo k realizaci vlastních návrhů. Naopak za nepovedenou považuji papírovou vložku. Pokud se totiž do zúženého prostoru vnitřku krabice pokusíte naskládat veškerý herní materiál, můžete mít problém krabici zavřít. Kdyby byly její skládané části na okraji o několik milimetrů vyšší, daly by se pod ně zasunout například karty v jazyce, který normálně nepoužíváte. Když to zkusíte nyní, tyto balíčky vám vložku zvednou nad dno, a tak bude místa ještě o něco méně, i když při troše snahy tam už všechno jakž takž naskládáte. Poněkud zbytečné mi přijdou expediční tabulky, které slouží v podstatě pouze k tomu, aby hráč věděl, kde má mít dobírací balíček a odhazovací hromádku, a dvoudílná destička tržiště, oddělující od sebe momentálně dostupné a nedostupné karty.

Pravidla jsou přehledná a srozumitelná, jen možná někdy až otrocky přeložená (například pro zmiňovanou „expediční tabulku“ by byl podle jejího vzhledu vhodnější termín „deska expedice“).

Z hlediska hry se ale máte na co těšit. Začnu velmi příjemnou herní dobou, kdy máte partii v plném počtu hráčů odehranou do hodiny, a to včetně vysvětlení pravidel. Jako optimální počet hráčů se mi jeví tři až čtyři. Lze samozřejmě hrát i ve dvou, kdy má každý z vás k dispozici dvě figurky a dostupný pohyb mezi ně může libovolně rozdělovat. V našich partiích to však vypadalo tak, že si většina hráčů zvolila jednu primární figurku a s tou se hnala vpřed. Na druhou stranu však může být zajímavý moment, kdy jednou figurkou zablokujete strategické pole a nutíte ostatní dělat okliky. Ale k tomu musíte dosáhnout specifické situace.

Reiner Knizia touto hrou dokázal, že designerskému řemeslu opravdu rozumí. Spojení zmiňovaných mechanik deckbuildingu a pohybu po herním plánu je zdařilé, staví hráče před řadu taktických rozhodnutí zahrnujících volbu trasy, nákup vhodných karet a odhad jednání soupeřů. Určitě vás potěší možnost ponechat si karty, které sice v daném tahu neupotřebíte, ale hodily by se na ruce dříve, než se vám opět protočí balíček a budete si je moci dobrat znovu. Snad jen možností zbavit se méně hodnotných karet je zde relativně málo (kromě polí základních táborů to umožňují některé pozdější karty na tržišti, případně žetony jeskyně). Na druhou stranu však základní hra neobsahuje žádné karty, jež by vysloveně škodily, a pokud hrajete rádi třeba Břink!, určitě pro vás „macaté“ balíčky nebudou žádným překvapením.

Pro začínající či příležitostné hráče je tato hra opravdovým Eldorádem. Obsahuje jednoduchá pravidla, zajímavé herní mechaniky, nutnost rozhodování, které ale není příliš zatěžující, a v neposlední řadě i kvalitní materiálové a výtvarné zpracování. Dokáže však leccos nabídnout i zkušeným hráčům, a proto si myslím, že své místo na našem deskoherním trhu určitě má. A věk v tomto případě není překážkou, ale spíše důkazem toho, že kvalitní hra se zkrátka neztratí. 

Sdílet s přáteli: