Město králů

Autor: Azz | 9.12.2019 | 6

V kooperativní hře The City of Kings se 1 až 4 hráči snaží splnit zvolený scénář a navrátit trochu slávy a lesku do kdysi krásného světa...

Hráči představují skupinku hrdinů, kteří byli zatlačeni do posledního města odolávajícího armádám zlovolného a samozvaného vládce jménem Vesh. Ten si se svými armádami podmanil celý svět až na tuto poslední baštu svobody. Jako správný despota přitom vyhladil pár ras a národů, zotročil nebo vypálil co šlo a celkově by se o něm asi dalo říci, že to není zrovna klaďas... A protože už se mu povedlo zabrat si všechno, krom posledního města, je na hráčích, aby vrátili úder.

Asi takto je nastíněna situace, do které je hra situována. Ponurou atmosféru se autor snažil navodit nejspíš již při designování samotné krabice. Celá černá, s ústředním motivem rozbitého meče, co tak trošku připomíná hrobeček, a o velikosti dětské rakve...

Co je uvnitř rakvičky, tedy krabičky, aneb komponenty, zpracování, pravidla atd.

Při prvním rozbalení vás čeká pochipitelně nespočet žetonů k vyloupání. Není jich málo, jelikož i mapa je generována z kartonových dílů, žetony surovin, desky nepřátel, jejich atributy, suroviny, postihy... Celkově bych řekl, že komponenty jsou ve standardní kvalitě, papír se netrhá, kde nemá, tisk je pěkný. Co bych za sebe vylepšil jsou desky hrdinů, které jsou rozměrné, ale vytištěné pouze na obyčejném papíře trochu vyšší gramáže. Nepůsobí to na mne úplně nejlíp. Navíc se na tuto desku umísťuje celá řada komponent, které po papíře kloužou. Neopatrné drcnutí do stolu tak může vyvolat dost nepříjemností. Osobně by se mi líbil dvojvrstvý karton, ale co nadělám.

V rámci Kickstarteru se daly přiobjednat plastové pořadače na komponenty na desce. Ale šlo jen o jakýsi plastový kryt, kterým se deska hráče překrývala. Určitě takové řešení pomůže, ale všespásné to taky není. Tak či tak, jsem vlastníkem pouze retailové verze, tudíž jsem odkázán pouze na holý papír.

V krabici takového rozměru by v dnešní době člověk čekal hromadu plastu, nicméně toho zde dostanete opravdu pomálu – krom držáčků na kartonové figurky a ručičky hodin na počítadlo času více plastových komponent nenajdete (dobře, ještě kostky). Za mne je to příjemná změna. Nic proti figurkám. Mám doma celou řadu her s tunou plastových figurek a mám je rád, ale plast dobrou hru nedělá a tady mi plastové figurky nechybí. Hrdinové mají své kartonové figurky a nepřátelé jsou reprezentovány jakýmisi prapory (bannery).

Než jsem si hru koupil, četl jsem hodně vyčítavých názorů, že nepřátelé představovaní pouze prapory se symbolem ubírají na atmosféře a hře celkově na líbivosti. Můj subjektivní názor je jiný a hra se mi takto líbí. Dokonce bych naopak řekl, že jí to přidává na přehlednosti. U některých figurkových her jsou si figurky podobné, tady prostě kouknu na symbol a odpovídající tabulku atributů a mám jasno. Jako u každé hry je to otázka vkusu, já jsem spokojený.

Dále v krabici najdete několik balíčků standardních i malých karet, dřevěné kostičky a žetonky barevně odlišené pro každého hráče, vše ve standardní dobré kvalitě, a 3 sady kostek pro různé akce. Trochu bych vytkl volbu černé barvy pro jednu sadu kostiček/žetonů pro hráče, jelikož desky hrdinů jsou celkově dost tmavé a nepřispívá to k přehlednosti. Toto se dá částečně eliminovat volbou některé z těch baravně světlejších desek hrdiny k této sadě.

Od komponent se přesunu k pravidlům, ta jsou rozdělana na dva sešity – jeden s pravidly, druhý s vysvětlením některých komponent. Pravidla jsou zpracována přehledně a docela dobře. Hra jako taková je hodně exaktní a tedy co je psáno, to je dáno. Nicméně pár dotazů, na které se mi nepovedlo najít odpověď v pravidlech, se stejně vyskytlo. Ke hře je vydaný i FAQ, který mi na otázky dobře odpověděl. V pravidlech jsou i příklady akcí a situací, vše přehledně strukturováno. Na zadní straně pravidel se nachází přehled kola, hlavně ze začátku je velmi užitečný. Kdyby to náhodou nestačilo, na BGG je autor hry poměrně aktivní a odpovídá na dotazy ve fóru, což oceňuji.

Druhý sešit pravidel obsahuje vysvětlivky jednotlivých efektů. Tato kniha je velmi důležitá, protože různých efektů je ve hře celá řada a často v této příručce hráči listují. Časem si některé efekty hráči zapamatují, ale občasnému listoávní v tomto sešitu se hráči asi úplně nevyhnou nikdy.

Příprava hry

Ve hře je toho relativně dost na přípravu, ale neřekl bych, že je toho o mnoho víc, než u jiných her. Asi nejvíce času zabere příprava samotné mapy a dále nastavení jednotlivých kostiček na atributy hrdiny. Já hrál hru nejčastěji sám, tedy jsem nastavoval atributy u dvou hrdinů. Po několika hrách jsem zvládl připravit hru během cca 15 minut. Pokud bych používal nějaký insert (alespoň na žetony) a neměl vše v samostatných pytlících, určitě bych to zvládl rychleji, ale 15 minut považuji za slušný čas.

Hra se připravuje podle vybraného scénáře – těch hra nabízí celou řadu a to ještě ve dvou provedeních: delší kampaňové scénáře a kratší jednorázové scénáře/úkoly. Hrál jsem zatím hlavně ty kratší a tak budu hodnotit hlavně ty.

V nabídce jsou hned 3 obtížnosti – normální (normal), těžké (hard) a velmi těžké (very hard). Jednoduché scénáře ve hře nenajdete vůbec . Asi tím autor chtěl naznačit, že tato hra vám nedá nic zadarmo.

V nabídce je zároveň i několik cílů, které budete moci plnit. Jeden scénář je zaměřen na boj, jiný na stavbu, v dalším děláte doprovod vesničanům, atd. Zaměření scénáře většinou napoví, jaké atributy je třeba vylepšovat, aby hráči dosáhli vítězství. Pokud je úkolem budovat, je určitě potřeba vylepšovat dělníky, aby lépe sbírali suroviny, pro boj zase útočnou sílu hrdinů.

Celkově se mi líbí rozmanitost scénářů a výběr z různých možností cílů. Co mne velice mile překvapilo, bylo zjištění, že autor hru stále aktivně podporuje a na oficiálních stránkách (nebo na BGG) si mohou hráči stáhnout zcela zdarma cca 10 dalších scénářů. Žádné poplatky, žádné rozšíření, prostě stáhnete a hrajete. Za to teda klobouk dolů.

Jak to vlastně funguje – hrdinové, akce, dělníci, boj...

Deska hráče, akce

Nejprve bych se zaměřil na desky hráčů, na kterých nejde totiž jen o hrdiny, ale deska představuje přehled dostupných akcí pro hrdinu i dělníky a hráč mezi ně rozděluje své dostupné akce. Co může být lehce frustrujícím faktorem je, že ve hře je určeno, kterou akci můžete kolikrát za kolo provést. Například pohyb s hrdinou mají hráči pouze jeden. Nedá se přerušit jinou akcí a pak v něm pokračovat. Na jednu stranu je hra tak prostě navržena a pravidla jsou taková, ale pokud hráči propadnou nějaké akce, protože prostě nemá co, tak je to smutné... Ale je nutné si uvědomit, že akce hráč nepoužívá pouze pro svého hrdinu, ale také pro dělníka a tak se situace, kdy akce propadají, nestávají zase tak často.

Akce, které provádí hrdina, jsou takové standardní – pohyb, boj/léčení, odkrývání mapy, interakce s mapou. Od dělníka se neočekává taky nic převratného, pohybuje se, může také prozkoumávat mapu a získává suroviny, případně staví budovy. Za zmínku stojí systém získávání surovin, kdy dělník nejenže musí dojít na vhodné pole, natěžit suroviny, ale aby mohly být suroviny použity, musí se s nimi také vrátit do města, kde se přidají do skladu. Až pak je možné tyto suroviny využívat. Je to tedy vlastně systém „pick up and deliver“. Navíc, pokud je dělník nešikovný a padnou mu opakovaně špatně kostky, přiláká na své pole nepřítele. To může dalšímu plánování pěkně zatopit.

Vývoj postav, získávání schopností a atributů

Ve hře je kladen velký důraz na vylepšování postav. Hráči za splněné úkoly a poražené nepřátele dostávají zkušenosti a pokud jich nasbírají dost, mohou si vylepšit některý ze svých atributů, nebo schopností. Prvek, který mě na hře baví, je ten, že všichni hráči zde hrají jako tým a tak dostávají společně i zkušenosti. Všichni se tak vylepšují současně. Zároveň je na každém hráči, který atribut si vylepší. Pokud se hráči dohodnou, že jeden bude útočník, druhý léčitel a třetí se bude specializovat na těžbu, může si každý vylpešovat patřičné atributy a tým tak roste jako celek. Se zlepšujícími se atributy se hráčům odemykají i nové možnosti na umístění vybavení a případně i druhý dělník a další akce.

Krom jednotlivých atributů (útok, pohyb,...) vylepšují hráči i své schopnosti. Ty jsou hlavním rozlišovacím prvkem hrdinů, jelikož atributy si mohou nastavit všichni vlastně stejně. Schopnosti mají hrdinové rozdílné a ještě k tomu se vylepšují v jakémsi stromě. Pokud tedy chcete nějakou pokročilou schopnost, musíte si k ní vybudovat cestičku. Je to model hodně podobný počítačovým hrám.

Správně naplánovaný vývoj postav je velmi důležitý, protože hlavní způsob zisku zkušeností je zabíjení nepřátel. Ale každý další nepřítel je těžší než ten předchozí a přilákat si silného nepřítele příliš brzo se rozhodně nevyplácí. Celkově bych vlastně řekl, že správně naplánované vylepšování atributů je v celé hře klíčovým prvkem. Atributy se dají vylepšovat také skrz nákup nového vybavení. Na to ovšem hráči musí získat suroviny a vybavení se vykládá náhodně z balíčku karet obchodu. Nedá se na něj tedy moc spoléhat.

Co se mechaniky týče, tak to funguje dobře. Tím, že se vylepšují všichni hráči zároveň, se nestane, že někdo, kdo se stará třeba o těžbu, a ne o zabíjení nepřátel, zůstane někde vzadu bez schopností. Všichni hráči mají stejné možnosti a záleží hodně na dohodě, jakým způsobem se na vývoji dohodnou a jak svůj postup naplánují. Většina dalších věcí se pak odvíjí od schopností jednotlivých hráčů a jejich efektivity při vykonávání požadovaných akcí.

Nepřátelé

Za zmínku určitě také stojí boj a nepřátelé celkově. Jak bylo řečeno výše, úroveň nepřátel se zvyšuje s každým novým objeveným nepřítelem. Pro vybalancování hry v různém počtu hráčů je pro každý počet hráčů připravena sada žetonů s atributy nepřátel. Aby to bylo zajímavější, nejedná se o pouhé navýšení zdraví/útoku v poměru k počtu hráčů, ale atributy na žetonech se liší. Žetony jsou číslovány 1 – 30 a mají tak jasně dané pořadí. Nestane se tak, že narazíte na náhodně losovaného nepřítele, kterého nemáte čanci porazit. Místo toho se vám může stát, že narazíte na nepřítele, který jde v pevně daném pořadí, a stejně ho nemůžete porazit. Ale to pak můžete hledat chybu jinde, nejspíše ve strategii, kterou si hráči zvolili.

Tento systém může naznačovat, že ve hře budete brzy znát pořadí nepřátel a jejich atributy (navzdory tomu, že jich je 30 pro každý počet hráčů). Je to pravda jen částečně. Počet životů a útočnou sílu nepřátel a to, jak přicházejí popořadě, si hráči skutečně zapomatovat mohou, ale zároveň se nepřátelům losují náhodné schopnosti. Nikdy tak není jisté, jestli nepřítel bude honit hrdiny po mapě, metat po nich ohnivé koule nebo si vyvolávat na pomoc démony. Tyto schopnosti se losují z pytlíku a na žetonech s atributy nepřátel je naznačeno, kolik žetonů schopností z kterého pytlíku máte vytáhnout. Barvy pytlíků zároveň značí obtížnost: zelené = lehčí, žluté = střední, červené = těžké. Samotné pytlíky jsou velmi pěkně zpracované, z dobré látky, s hezkou výšivkou. Jen na to, že je v každém 40-60 malých žetonů, by nemusely být tak velké. Velikostně totiž odpovídají tomu, že si na herní seanci můžete k žetonům přibalit i slušnou svačinu. Tudíž, na jednu stranu působí velice pěkně, dobře se do nich vejde ruka, ale pokud bojujete s místem na menším stole, tak vám budou lehce překážet. Osobně bych uvítal tak poloviční rozměr.

Soubojový systém je ve své podstatě velice prostý. Každý hrdina má svoji útočnou sílu, kterou si může v průběhu hry vylepšovat. A právě takový útok na nepřítele provede a odebere mu daný počet životů. Hod kostkou se koná, jen pokud si vylepšíte atribut Luck (štěstí). Pak můžete k útoku přičíst nějaký bonus. Někteří nepřátelé mají schopnost obrany a váš útok redukují, jiní například vrací část úderu zpět, ale ve výsledku je útok na nepřátele velice jednoduchý.

Trochu se to komplikuje ve chvíli, kdy dojde k útoku z opačné strany – tedy když útočí nepřítel. Tady je procedura trochu složitější. Vše začne ve chvíli, kdy se na mapě objeví některý z nepřátel. Hráč, který tohoto nepřítele ve svém tahu objevil, si k sobě přiřadí destičku nepřítele, přiřadí mu patřičné atributy, nalosuje žetony schopností a umístí jeho prapor na mapu. V tuto chvíli se nepřítel ještě neaktivuje. Aktivace přijde na řadu až před dalším tahem hráče, který má tohoto nepřítele k sobě přiřazeného. Hráči tak mají vlastně jedno kolo, aby se na tohoto nepřítele připravili. Hráč s nově přiřazeným nepřítelem, je limitován svými zbývajícím akcemi v tomto tahu – nepřítel hraje před tímto hráčem. U prvních nepřátel se většinou stává, že jsou eliminováni ještě dřív, než přijdou na řadu. Záludnější to bývá tak u 3.-4. nepřítele, kde už začíná jít do tuhého.

Při aktivaci nepřítele se nejprve určí jeho primární cíl a případně se vyhodnotí některá z pasivních schopností (např. léčení nepřítele). Pak začíná útok. Nejprve zaútočí nepřítel na svůj primární cíl. Poté přijde útok na všechny hráče v dosahu včetně primárního cíle. Stejně tak, jak útočí hráči na nepřítele, útočí nepřítel na hráče. Prostě jim uštědří takovou ránu, kolik je napsáno na jeho tabulce. Aby toho nebylo málo, následně se ještě aktivují jeho vylosované schopnosti. Ani ty, pochopitelně, nemají pro hráče pozitivní efekt. Těchto schopností je celá řada a ani po několika hrách si jich přiliš nepamatuji, tudíž dohledávání v příručce je nutnost. Příručka je ale připravena právě na tuto možnost a schopnosti jsou v ní dobře popsány a seřazeny abecedně. Krom toho, že losované schopnosti znepříjemňují hráčům život, zajišťují i slušnou znovuhratelnost, jelikož dvě monstra nikdy nejsou stejná, ačkoliv mají stejný počet životů a útok dle pořadí destičky.

Mapa

Mapa je sestavena z jednotlivých dílů a velikost mapy je 4 × 5 dílů. Pro každý scénář je mapa sestavena individuálně. Na kartě scénáře je uvedeno, jaké díly jsou použity, případně jsou uvedeny některé, již odkryté. Zbytek dílů se zamíchá a mapa se z nich sestaví. Mapa je tak také proměnlivá, což opět přispívá k vyšší znovuhratelnosti. Po mapě se hráči pohybují se svými hrdiny a také dělníky, netušíce, co je čeká. Průzkumem mapy odkrývají místa pro těžbu surovin či stavbu budov, úkryty nepřátel, obchodníky a místa pro vedlejší úkoly. Je tu opět důležité plánování, jelikož zběsilé odkrývání dílků mapy může zapříčit přetlak odkrytých nepřátel (a někdy jsou i dva nepřátelé přetlak), se kterým si hráči nebudou již schopni poradit.

Celkový dojem

Asi u žádné hry, kterou jsem si kdy koupil, jsem si předem nenačetl tolik různých názorů, hodnocení, recenzí a neshlédl tolik Youtube videí. Zpětně vlastně ani nevím proč. Většinou, když se dostanu do stádia „je čas si koupit nějakou novou deskovku“, to moc neřeším. Prostě se zamyslím, co se mi v poslední době líbilo, nebo mám v dlouhodobějším plánu, jdu a koupím.

Jediná odlišnost asi byla, že jsem chtěl hru, kterou bych mohl primárně hrát sólově, což normálně nedělám. Respektive jsem tou dobou zkusil většinu her, které doma mám a mají variantu pro 1 hráče, a nic mne moc nebavilo. Možná hlavně proto, že jsem u těchto her zvyklý je hrát ve skupině. Jen pro ilustraci, zkoušel jsem hry jako Mansions of Madness, Eldritch Horror, Big book of Mandess, ale třeba i Cavernu. Tak jsem asi nechtěl šlápnout úplně vedle. Dobrá zpráva (tedy hlavně pro mě) je, že jsem vedle nešlápl. Chtěl jsem něco trochu nestandardního a toho se mi taky dostalo. Tuto hru úplně nemohu připodobnit k ničemu ze své sbírky (cca 60 různých titulů), ani ze sbírky mé deskoherní skupiny (celkově cca 200 titulů).

City of Kings v sobě kombinuje různé mechaniky, ale ústředním motivem je pro mě vývoj hrdiny. Zabíjíte nepřátele, získáváte zkušenosti, vylepšujete hrdiny, potkáváte silnější nepřátele, ty zabíjíte a tak dokola. K tomu se snažíte splnit nějaký úkol a neumřít u toho víckrát, než je nutné. Navíc vás tlačí čas, respektive počet zbývajících kol. To zní docela standardně jako kdejaký dungeon crawl, říkáte si asi, ale rozdíl tady je v tom, že hráči se rozhodují, do kterého atributu budou investovat, a pokud se rozhodnou nesprávně pro daný scénář, může je to stát vítězství. Různí hráči si mohou myslet, že jsou důležité různé atributy (to se mi teda nestávalo, když jsem hrál sólo) a vznikají tak zajímavé diskuze.

Krom hrdinů ovládají hráči ještě své dělníky a i těm mohou vylepšovat atributy. V některých scénářích je to docela nutné, např. pokud máte za úkol postavit budovu a tlačí vás čas. Ale zase investovat vylepšení jen do dělníků se vyplatit nemusí, jelikož pak může přijít nepřítel, kterého slabí hrdinové neudolají. Zároveň dělník může získávat suroviny na nákup vybavení, které vylepšuje vaše hrdiny. Ale vyplatí se nákup vybavení za těžce natěžené suroviny, pokud je potřebujete na stavbu budov? Takových otázek si v průběhu hry kladou hráči celou řadu.

A to je asi to, co se mi na hře líbí. To dilema, jak se rozhodnout. U prvních několika her to byl velmi silný zážitek, kdy jsem opravdu nevěděl, který atribut si vylepšit. A pak jsem si nějaký vylepšil, abych o dvě kola později přišel na to, že to byla chyba a ten jeden bod mi chybí někde jinde.

Ve většině her, které jsem zmínil výše, je vylepšení nějakého atributu takovým příjemným bonusem. Přidá vám kostku, nebo přehození, nebo tak něco, ale v City of Kings to je často otázka výhry a prohry. Špatně zvolené vylepšení jednoho atributu vám může hru velice znepříjemnit, pokud takovou chybu zopakujete, většinou vám to hra již neodpustí a prohrajete. Alespoň taková je moje zkušenost.

Tím se dostávám k tomu, že tato hra prostě není lehká a nedá vám vítězství zadarmo. I to je to, co jsem od této hry chtěl, očekával a dostal. Většinou se ale dá poučit ze svých chyb, což opět hodnotím velice pozitivně. U několika mých sólo her se mi stalo, že jsem hru rozložil, začal, za 30 minut prohrál. Následně jsem se na 10-15 minut zamyslel, kde se stala chyba, nachystal scénář znovu a vyhrál. A ten pocit z vítězství byl pak opravdu dobrý. Po několika partiích jsem se již naučil se hrou lépe pracovat a již pro mě není rozdělování bodů na vylepšení takovým dilematem, ale i tak se většinou musím zamyslet. K tomu se neodvažuji říct, že by moje strategie byla taky tou jedinou možností.

Chvály a opěvování už ale bylo dost, a ačkoliv již asi každý čtenář, který dočetl až sem, pochopil, že se mi hra líbí, je potřeba zmínit i to, co ve hře za až tak brilantní nepovažuji. Některé věci jsem již lehce zmínil.

U komponent bych asi hlavně vytkl způsob zpracování samotné desky hrdiny. Je na ni opravdu hodně komponent položených jen tak na hladkém papíru. Stačí pak jen malé drknutí a něco se vám rozhodí. Možná jsem jen nemotora a problém je v rukou, ale stejně ten kluzký papír, na kterém pohybuji s cca 20 komponenty nepovažuji za šťasnou volbu. Zbytek, bych řekl, že je již hodně o osobních preferencích. Jak už to tak bývá, hra se někomu líbí a někomu ne. Pro mne je hra vizuálně zajímavá a atmosféru navozuje zpracování dostatečně. Ale i ve svém okolí mám hráče, kteří by uvítali figurky.

Dalším faktorem je asi proměnlivá obtížnost hry. Zatím jsem nepochopil logický klíč, podle kterého autor určoval náročnost scénářů. Respektive jsem zatím rozšifroval jen to, že těžší scénář znamená vyšší úroveň nepřátel hned ze startu, ale k tomu mají hráči většinou k dispozici také odpovídající počet vylepšení svých hrdinů. Tudíž se mi s herní skupinou stalo, že jsme scénář na „hard“ prohráli, zatímco „very hard“ byl vlastně pohoda. Přijde mi tak, že obížnost více záleží na tom, jak si hráči nastaví atributy a schopnosti, než na samotném nastavení scénáře. Asi jsem schopný to akceptovat, ale přijde mi to trochu zvláštní. Nicméně jak jsem již zmínil výše, v City of Kings záleží na správném nastavení atributů jednotlivých hrdinů opravdu hodně.

Velmi důležitým a pro mne osobně asi nejvíce rozporuplným bodem je faktor náhody ve hře. V tomto ohledu se nemůžu zbavit pocitu určité nekonzistence. Na jedné straně je tu poměrně striktní systém atributů a souboje, kdy je propočet utržených/udělených zranění jasně určen. Což ve výsledku znamená, že jakmile se hráči s nepřítelem setkají, začíná taktické plánování, jak se s ním vypořádají, a vše se dá do značné míry propočítat. Hrdinové i nepřátelé mají jasně nadefinovaný útok, dosah, atd. a jen máloco může tyto hodnoty náhodně ovlivnit. Na straně druhé ale není o náhodu nouze. Výše zmíněný propočet boje je aplikovatelný jen do chvíle, kdy se nepříteli nalosuje schopnost, která na náhodě závislá je – např. pohyb.

Dalším faktorem je částečně náhodná mapa. K polím pevně daným scénářem vede cesta přes náhodně seřazené mapové díly. Může se tak stát (a mně se to stalo), že ve scánáři zaměřeném na budování jsem měl cestu ke svým těžebním polím bez jediného setkání s nepřáteli a stejně tak na cílová pole. Těžba v sobě zahrnuje také náhodu, jelikož je založená na kostkách a můžete si tedy přilákat nepřátele i tak. Ale v tomto jednom případě se mi stalo, že mi zázračně padaly kostky. Ve výsledku jsem celým scénářem prošel bez jediného setkání s nepřítelem.
Dělníci se vydali natěžit suroviny, natěžili, odvezli domů, odjeli na stavební pole a postavili. Scénář tím skončil, já vyhrál a bylo hotovo. Pro mé dělníky na mapě to byl dozajista produktivní pracovní den a hrdinové si dali nohy nahoru, kafe a cigárko. Co ovšem bylo zvláštní, vlastně mi to vůbec nevadilo. Chvilku jsem měl trochu rozporuplný pocit, ale ve výsledku jsem měl radost z vítězství, jelikož jsem si nastavil atributy, jak jsem potřeboval a trochu mi k tomu přálo štěstí. V tomto případě možná i trochu víc. Ale nevím, jak bych byl spokojený, kdyby se toto opakovalo napříč několika scénáři.

Jenže ne vždy je štěstí na straně hráčů a tak jsme také čelili situaci, kdy byl jeden hrdina schopností nepřítele odsunut daleko na neprozkoumaná pole (náhodná schopnost + náhodný pohyb). Ten musel toto pole prozkoumat, aby se vůbec mohl někam pohnout, objevilo se pole přinášející vedlejší úkol (náhoda, že tam bylo pole, které generuje náhodně losovaný úkol) a ten nám přinesl dalšího nepřítele na pole, které jsme již náhodou měli prozkoumané. Tento soubor náhodných událostí způsobil rychlý konec scénáře, jelikož hrdinové následně pomřeli v rychlém sledu po sobě, aniž jsme přišli na jakýkoliv způsob záchrany.

Celkově vzato je podíl náhody ve hře dost velký. Což přispívá k velké znovuhratelnosti všech scénářů, ale může způsobovat i poměrně frustrující situace, jak jsem uvedl výše. V kombinaci s dosti exaktním nastavením soubojového systému (a také pohybu, omezenému počtu opakování akcí, atd.) může hra jako celek působit trochu nekonzistentně.

Závěrečné zhodnocení

The City of Kings je určitě velice zajímavý počin a za mne se jedná o hru, která sice má své mouchy, ale nabízí intenzivní herní zážitek v trochu netradičním hávu. Určitá nekonzistence náhody a exaktnosti a ne úplně tradiční zpracování může být pro některé hráče překážkou, ale celkově hra působí velmi dobře. Mechaniky fungují a znovuhratelnost je velká.

Pokud hledáte těžší kooperační hru se silným fantasy tématem a vývojem postav, ale již vás nebaví další z řady dungeon crawlů, které se od sebe liší jen lehce upravenými pravidly a zpracováním figurek, určitě stojí The City of Kings za zvážení.

Mě si tato hra získala a už se těším na další partii.

Sdílet s přáteli: