Máte tady památky? A mohla bych je vidět?

Autor: Meeshab | 23.7.2024 | 3

Léto je v plném proudu a většina z nás už si balí kufry, aby se podívala, jestli je opravdu u sousedů tráva zelenější. Se hrou Kudy? Tudy! se můžete vydat do nejnavštěvovanějších světových metropolí a zakusit jejich jídlo, památky i kulturu. Ale jak se ke kýženým atrakcím dostat, pokud si nemůžete vzpomenout, jak se jmenují, a musíte je popsat jen s pomocí přídavných jmen, která většinou zrovna nejsou úplně taková, jaká byste potřebovali? Přesně tento frustrující zážitek si s touhle hrou můžete dokonale prožít a nacvičit!

Ve hře Kudy? Tudy!, kterou na český trh přinesla firma Blackfire, se totiž dostanete do jedné ze čtyř metropolí – Londýna, Paříže, Tokya nebo New Yorku, ve kterých podle záznamů ve svém pasu musíte navštívit až osm míst, která jsou pro dané město typická.

Nejedná se však, jak by se na první pohled mohlo zdát, pouze o stavby. Může se jednat třeba i o typický pokrm, postavu, událost… prostě cokoliv, co byste v metropoli našli. Všechny tyto zážitky máte úhledně nakreslené v mřížce 7 × 7 polí, přičemž uprostřed této tabulky je vždy startovní pole s názvem města.

 

 

 

 

V krabici této kooperativní hry pro dva až pět hráčů od deseti let naleznete dvě oboustranné kartonové skládací herní desky s jednotlivými městy, pět žetonů stop, šest žetonů suvenýrů, dřevěný žeton holuba pro počítání bodů, přesýpací hodiny, dva oboustranné průvodce městy, které vysvětlují, co která pamětihodnost znamená, a pro každého z pěti hráčů plastový pas – obal, do kterého si vložíte jednu náhodně vylosovanou mapu (ve hře je jich dvacet a jsou oboustranné) a případně i přehledovou kartu (pro každého hráče je ve hře jedna), která vás provede jednotlivými tahy, dřevěnou figurku a pět šipek s čísly. Hlavní součástí hry je však 165 oboustranných kartiček se slovy, která budete používat k navádění spoluhráčů. A součástí jsou samozřejmě i osmistránková pravidla.

Jak se to hraje

Ve hře Kudy? Tudy! Se stáváte cestovateli, kteří se navzájem navádějí na různá místa ve vybrané metropoli. Každý z hráčů si na začátku hry vylosuje jednu mapu, která má na sobě síť 7 × 7 polí a v ní vyznačená místa zájmu, kam by se turista rád podíval. Hráč si tuto mapu vloží do svého pasu a před ostatními ji drží v tajnosti. Po obvodu mapy (na bodovací stupnici) se rozmístí žetony suvenýrů na místa určená počtem hráčů, každý hráč si postaví doprostřed herního plánu svou figurku cestovatele a dostane deset kartiček se slovy, otočí se časomíra a všichni zaráz začnou plánovat svou trasu.

Celá hra se odehrává během dvou herních dnů. Během prvního dne se turisté snaží navštívit až tři památky, druhý den až pět. Hráči si během omezeného časového úseku (4 minuty) musí vybrat, kterými z deseti slov, která mají v ruce, dokáží popsat danou památku. V praxi tedy hráč nejprve umístí na stůl šipku ukazující směrem, kterým se má jeho figurka vydat a pod ni naskládá slova, která určují pole, na které by se figurka měla posunout.

Kartičky se slovy jsou oboustranné – jedna strana je bílá a má na sobě uvedeno nějaké přídavné jméno (např. „rušné“), druhá strana je černá a obsahuje negaci stejného přídavného jména („není rušné“). Hráč může pod šipku vložit kolik slov chce (je omezen jen celkovým počtem 10 vylosovaných kartiček) a každé z nich libovolnou stranou. Nemusí však použít všechny šipky nebo naopak může panáčka schválně navést na nebodované pole, pokud mu tím umožní se pak dostat na políčko, za které třeba získá více bodů.

Po uplynutí časové lhůty hráči skončí umísťování šipek a nápověd a začíná se cestovat. Hráč sám svojí figurkou posouvat nesmí. To je zcela v režii spoluhráčů. Nejprve se tedy rozhodnete, kterým panáčkem budete hýbat jako prvním a tím pak dle nápovědných slov a šipek posouváte po plánu. Dejme tomu, že první šipka ukazuje vlevo a má pod sebou cedulku se slovem „kulaté“ a „zábavné“. Na plánu tedy budete hledat takové pole vlevo od figurky hráče, které by danému popisu vyhovovalo. Pokud se vám podaří zastavit se na bodovaném políčku, posunete dřevěného holuba po bodovacím poli. Zastavíte-li s holubem na poli se suvenýrem, vezmete si ho do zásoby. Potom pokračujete stejnou figurkou z nového pole ve směru druhé šipky a v potaz berete slovo (nebo slova) pod touto novou šipkou. Když s prvním panáčkem provedete všechny pohyby (během prvního dne tři, během druhého pět), začnete cestovat s dalším. Když jsou přesunuti všichni cestovatelé a započítány body, odhodí hráči všechny kartičky se slovy, doberou si deset nových, otočí si v pasu kartičku s mapou na druhou stranu, opět otočí přesýpací hodiny a všichni zároveň začnou plánovat trasu druhého dne. Tentokrát mohou navštívit až pět míst, přičemž svou cestu začínají na poli, na kterém předešlý den svou cestu skončili.

Poté, co opět všichni cestovatelé projdou městem a nasbírají body, spočítají hráči, kolik za hru nasbírali suvenýrů (max. 6). Počet získaných suvenýrů pak určí, jak dobří jste cestovatelé.

 

 

Náš názor

Tato rychlovka, která se na první pohled zdá jako velmi jednoduchá – spíše dětská – hra, trošku klame tělem. Popsat totiž nějaký objekt náhodně vybranými přídavnými jmény, která se zpravidla zrovna příliš nehodí, je obtížné. Zvláště mladší hráči s tím mohou mít problémy způsobené i tím, že neznají daná města, jejich kulturu a podobně. K eliminaci těchto problémů hodně pomohl průvodce městy, který má ke každému obrázku stručný popis, o co se jedná, a který jsme si před každou hrou prošli, ale i tak to byla pro nejmladšího hráče (9,5 let) celkem výzva.

Časem jsme si osvojili pár fint, které hraní usnadňují, a z nichž některé jsou i uvedeny v návodu. Zejména se vyplatí používat při určování i slova, která naznačí, které z možných míst v daném směru to určitě není, popřípadě se podívat, na která místa mohou s největší pravděpodobností vést další nápovědy a podle toho vystopovat, kam vedou ty předchozí.

Hra mi vzdáleně připomíná Krycí jména – na základě nápověd hledáte vhodné pole, ale s tím, že máte velmi omezené vyjadřovací schopnosti. Co mi ve hře opravdu chybí, je absence podmínek prohry. Hru prostě prohrát nelze – lze tedy jen útočit na co nejvyšší bodové skóre, které je za oba dva dny maximálně 10 bodů na hráče, přičemž 7 bodů na hráče stačí k tomu, abyste se stali „světoběžníky“, což je nejvyšší dosažitelná meta, při které seberete všech 6 suvenýrů.

 

 

Téma cestování je na hru navlečeno vlastně spíše okrajově. Docela dobře si dovedu představit, že by si někdo mohl vyrobit svoji vlastní mapu, která by zohledňovala jeho zájmy, což by hru zpřístupnilo právě třeba i mladším hráčům.

Co mi na hře přišlo hodně příjemné, byl fakt, že při ní nedochází k žádným prostojům u hráčů, kteří zrovna nejsou hlavními cestovateli. Na řadě jste totiž v podstatě všichni pořád. Ať už všichni najednou plánujete svou cestu, nebo když se domlouváte, které políčko chtěl cestovatel navštívit, popřípadě kontrolujete, jestli vaši spoluhráči posunuli vašeho panáčka na políčko, které je bodované.

Dalším plusem jsou komponenty. Zpracování figurek (každý cestovatel cestuje jinak – pěšky, na kole, na skútru… – a tomu odpovídají malovaní dřevění meeplíci), perfektní pasy – příjemné do ruky, kapsy na mapy i na nápovědu – tomu není co vytknout. I ostatní komponenty jsou kvalitní, jen bych uvítala promyšlenější inzert. Není úplně špatný, ale vzhledem k možnostem je v něm dost nevyužitého prostoru, který by šel jistě zpracovat efektivněji.

Hra nám připadala zábavná, zkoušet se dopídit toho, co cestovatel myslel danou nápovědou, jaké pochody se mu asi odehrávaly v hlavě, když použil zrovna tohle slovíčko, a také asociace, které jsme měli dosti rozdílné – to vše dokáže ve správné herní skupině navodit příjemnou a veselou atmosféru.

Celkově bych hru zařadila spíše mezi party hry – žádný velký hlavolam to opravdu není. Tím, že ji odehrajete během zhruba 30 minut (počítejte zhruba deset minut na plánovací fáze plus pět minut na hráče, kdy hledáte pro jeho cestovatele správnou trasu), je to spíše filler, který můžete zopakovat vícekrát po sobě. U této hry platí – čím více hráčů, tím lépe. Díky tomu, že na jednom políčku může stát i více cestovatelů, je mnohdy zajímavé sledovat, jakými slovy stejné místo popsali různí hráči.

Pokud tedy hledáte rychlou zábavnou hru raději do větší skupiny, kde vám jde spíše o zážitek než o podávání výkonů, je tato hra přesně pro vás. Chcete-li zapojit děti, zkuste se zamyslet nad tím, zdali znají jednotlivé reálie a pokud ne, můžete tuto příležitost využít k tomu, abyste je nenásilnou formou něco naučili.

Shrnutí hodnocení hry

Sdílet s přáteli: