Masters of Renaissance

Autor: DA | 29.11.2020 | 2

Masters of Rennesaince: Lorenzo il Magnifico – The Card Game je jazykově nezávislá strategická hra pro 1–4 hráče s lehkou obtížností a s herní dobou kolem hodiny. Téma je zasazeno do období renesance a navazuje na hru Lorenzo il Magnifico. Obě tyto hry mají více autorů, ale společným pro obě je Simone Luciani. Hru nám v české verzi přináší vydavatelství TLAMA games.

V Masters of Renaissance jste váženým občanem Florencie a snažíte se získávat moc a slávu. Moc a sláva jsou vlastně vítěznými body, které získáváte prostřednictvím karet rozvoje a svou neochvějnou vírou v Boha. Abyste získali karty rozvoje a upevnili svou víru, musíte nejdříve zamířit na trh, kde seženete potřebné zdroje, ať už se jedná o zlato nebo třeba o služebníky. Získané karty rozvoje vám pak umožňují vykonávat produkci a získávat tím zdroje i víru ve větším množství. S větším množstvím zdrojů pořídíte karty rozvoje vyšších úrovní. S těmito kartami získáte ještě více zdrojů a ještě více víry. A hra už nám vlastně míří ke konci – jen chvilku poté, co započala. Konec je totiž limitován počtem karet rozvoje, popř. dosaženou vírou.

Obr. 1: Deska hráče

Ve vrchní části desky hráče je vidět stupnice víry, po které postupujete zleva doprava. V levé části desky se nachází skladiště a pod ním pokladnice. V obojím skladujete zdroje. Na místa ilustrovaná zavřenými knihami pokládáte své získané karty rozvoje.

Průběh hry:

Hráči se střídají po tazích, přičemž každý ve svém tahu vykoná jednu ze tří akcí:

• Vezme si zdroje z trhu: Vybere si řadu, či sloupec barevných kuliček představujících zdroje (viz Obr. 3). Zdroje si vezme a uloží si je ve skladišti.
  
  
• Koupí kartu rozvoje: Za zdroje koupí kartu rozvoje (viz Obr. 4) z nabídky a umístí ji na příslušné místo na své desce.
  
  
• Spustí produkci na svých kartách rozvoje: Tím získá příslušné zdroje, které si umístí do prostorově neomezené pokladnice. Produkcí se také získává víra.

Ve hře je důležité získávat víru. S rychlým ziskem víry pravděpodobně získáte i přízeň papeže a s tím další body. Stejně jako získávat víru je důležité také důmyslně produkovat a získávat nové karty rozvoje. Pokud dokážete splnit určité podmínky, vstoupí do hry váš vůdce (viz Obr. 2), který vám přinese určité výhody a/nebo body navíc.

Konec hry nastane, pokud někdo koupí sedmou kartu, nebo dojede na konec stupnice víry. Ve hře se získávají body za víru (a přízeň papeže), karty rozvoje, v menší míře za vůdce a nakonec i (v nepatrném množství) za zbylé zdroje. Všechny body se na konci hry sečtou a ukáže se vítěz.

Obr. 2: Karty vůdců

První vůdce na obrázku výše vyžaduje po hráči získat 2 modré karty a 1 žlutou kartu rozvoje. Pak ho můžete vyložit a získáte za něj 5 bodů. Kromě bodů ještě díky tomuto vůdci na trhu dostáváte za bílé kuličky kameny. Bílé kuličky jsou jinak bezcenné a nepředstavují žádné zdroje.

Vzhled:

Co se týče provedení komponent a grafiky, nelze hře příliš vytýkat. Hra má příjemně barevný vzhled s kamenným motivem. Ilustrace karet jsou unikátní, vyjma několika karet rozvoje, kde se obrázky i opakují. Vzhledově dominujícím prvkem jsou kromě hráčských desek zejména lesklé plastové kuličky (viz Obr. 3), které zaujmou nejeden pár očí. Ohledně kuliček bych měl jednu drobnou výtku. Několikrát za hru se mi stalo, že vystrčená kulička jedoucí žlábkem se zasekla a zastavila. Ještě častěji než s kuličkami ale manipulujete s drobnými žetony zdrojů. Tyto dřevěné žetony mají svůj vyjímatelný zásobník, takže zapomeňte na nepříjemné a zdlouhavé „pytlíkování“. V krabici této hry je insert, do kterého lze bez potíží uložit všechen herní materiál. 

Masters of Renaissance připravíte do pěti minut a sklidíte za podobný čas. Nejdéle asi trvá roztřídit karty rozvoje. Díky insertu je hra připravena a sklizena rychleji. To je příjemné. Tip: krabici při přepravě neklopte, nebo si před touto hrou zahrajete ještě na Popelku a budete vesele třídit všechny žetony.

Obr. 3: Trh s kuličkami a deska s vysvětlivkami

Pravidla hry:

Pravidla Masters of Renaissance jsou krátká a jednoduchá na pochopení. Dají se vysvětlit do 15 minut se vším všudy – včetně názorných ukázek herních situací. Jsou napsána převážně jasně a stručně. Ale právě stručnost pravidel vyvolává několik nejasností, z nichž jedna mi přijde celkem významná: Dle pravidel je víra zvláštním zdrojem. Nejasnost vzniká ve chvíli, kdy při spuštění základní produkce hráč vybírá libovolný zdroj. Nikde není psáno, zda tímto libovolným zdrojem smí být právě i „zvláštní zdroj“, tedy víra. Toto samo o sobě ještě nezní tak nejasně, ale ve hře je karta vůdce, který umožňuje produkovat libovolnou surovinu a 1 bod víry (viz Obr. 2 dole uprostřed). Právě (nikde nevysvětlený) termín „surovina“ použitý v českém překladu pravidel, může zmást nejednoho jejich čtenáře. V anglických pravidlech se termín nerozlišuje. Není to tedy surovina, ale jednoduše zdroj. Nicméně zmínka o tom, jestli se dá získat víra v rámci produkce libovolného zdroje v pravidlech prostě není, přestože by zabrala pár slov.

Mechaniky:

Masters of Renaissance se vyznačuje jakýmsi „skladovým managementem“. Pokud chcete zahrát slušné body, potřebujete (alespoň v počáteční fázi hry) dosti rozmýšlet, které zdroje si z trhu vezmete. Sklad, který máte na své desce, je totiž dost omezený. Potřebujete tedy získat nejlépe jen to, co vzápětí uplatníte. Zdroje, které využijete třeba až za 6 tahů, vám nejspíš budou jen zabírat drahocenné místo ve skladu.

Dalším neodmyslitelným aspektem hry je závod na stupnici víry. Pokud budete tím, kdo na víře oproti ostatním zaostal, přijdete o body, které vám už budou chybět po zbytek hry. Můžete závodit i v počtu karet rozvoje, tam ale záleží spíše na tom, kdy a kdo pořídí sedmou kartu. Dosažení konce stupnice víry nebo získání sedmé karty rozvoje totiž ukončuje hru. Nepočítají se žádná kola, ale nejrychlejší hráč hru ukončí, přičemž nemusí být vítězem.

Stěžejní je ale produkce. To je prvek, který dělá tuto hru zábavnou. Pořizování karet rozvoje, které vám udělají kombo, je přesně to, co chcete, nemusíte se pak dále zdržovat na trhu. Místo toho budete pěchovat bezednou pokladnici zdroji získanými produkcí. Ujíždění na stupnici víry ostatním hráčům a plnění pokladnice je to, co vás bude bavit, a obojí nabízí právě prvek produkce.

Obr. 4: Zelené karty rozvoje

Příklad produkce na kartě rozvoje 3. úrovně (karta vpravo se třemi tečkami na praporcích): utratíte 2 služebníky, získáte 3 kameny do své pokladnice a posunete se na stupnici víry o 2 políčka.

Téma:

Hra je velmi abstraktní. Do role váženého občana Florencie se jen horko těžko vžijete. Osobně mě zajímalo, co je to třeba ten modrý štít, který jsem si vzal na trhu. Podíval jsem se tedy do pravidel a zjistil, že to je… ejhle štít.

Příběh Masters of Renaissance může pak být s trochou představivosti vyprávět o tom, že jste vážený občan renesanční Florencie mající zálibu v zavírání služebníků do pokladnic. Podlézáte papeži, kterému se potřebujete pokud možno vždy včas zavděčit. A když ne to, tak na trhu sháníte kromě jakýchsi modrých štítů další služebníky, které zavřete pro změnu do skladu. V Lorenzo il Magnifico (hra, ze které Masters of Renaissance vychází) modrý štít s mečem znázorňuje vojenskou sílu. Mohu se tedy jen domnívat, že modrý štít zde znamená také vojenskou sílu. Potěšilo by mě, kdyby i v pravidlech Masters of Renaissance byly takovéto detaily dokreslující příběh.

A podobných připomínek by mohlo být mnoho. Hra příběhem zkrátka neoplývá, ale navzdory tomu je velmi zábavná. Zábavnost totiž netkví v nějakém jejím příběhu či tématu. Zábavu zaručuje mechanická stránka hry. Ta na oplátku nabízí opravdu nefalšovanou porci zábavy.

Pro koho je hra určena:

Hra, jak se píše na krabici, je pro starší 14 let, což je celkem nadsazené – je totiž mnohem jednodušší. Klidně by na krabici mohlo být „12+“, ne-li méně. Hra působí, jako by by byla určena především znalým hry Lorenzo il Magnifico. Zřejmě vznikla se snahou upoutat ty hráče, jež s Lorenzem strávili nějaký ten čas a chtějí zažít něco dalšího z tohoto světa. Kdo ví? Nejsem si však jistý, nakolik pro ně dokáže hra nabídnout pocit nostalgie. Přesto jsem si jist, že většinu z nich tato hra bude bavit. Hra je sice jednoduchá a téměř nekonfliktní, ale ne tak úplně rodinná. Ve hře se dá totiž i dost plánovat. Zejména tedy ve dvou hráčích, kdy se nabídka karet a trhu výrazně nemění. Hluboká strategie to ale také rozhodně není. Zaměření hráčů je tak nějak stejné, nebo alespoň podobné. Snažíte se získat maximum bodů z karet rozvoje, z víry, mít papežovu přízeň, a nakonec do toho zakomponovat vaše vůdce. Přesto se ale dají vymýšlet zajímavé kombinace karet rozvoje. Každý hráč tak může mít odlišnou strategii produkce. Masters of Renaissance si tak bezpochyby najde cestu i ke zkušeným hráčům, kteří si rádi zahrají něco svižného, ale důmyslného.

Hra jednoho hráče:

Někomu, kdo plánuje hrát sólo variantu, bych vzkázal toto: Hra ve dvou a více hráčích je mnohem zábavnější. Můžete mít pocit, že jen pořád mícháte drobné žetony svého protivníka. Žetony je totiž při sólové hře potřeba míchat dost často, což se může stát nepohodlným úkonem, zvlášť vzhledem k tomu, jak jsou drobné. Negativním aspektem je také rychlý úbytek karet rozvoje (tím se zvyšuje prvek náhody). Můžete mít pocit, že si toho pak nemůžete tolik naplánovat. Na druhou stranu je tah protivníka i přes nepohodlné míchání a značný prvek náhody dost svižný (odhodíte karty z nabídky / navýšíte víru protivníka / navýšíte víru protivníka a zamícháte jeho žetony). Rubová strana žetonů vám k tomu všemu svým obrázkem po celou hru připomíná, s kým máte tu čest: se samotným Lorenzem il Magnifico (viz Obr. 5 - kulatý žeton vlevo dole).

Obr. 5: Kalamář začínajícího hráče, žetony papežské přízně, kulaté žetony pro sólovou hru.

Shrnutí:

Hra na mě působí jako mezistupeň rodinné a strategické hry. Zabavit dokáže široké spektrum hráčů: děti od deseti let, příležitostné hráče, ale bezpochyby i zkušené hráče. Ano, i těm má tato hra co nového nabídnout. Masters of Renaissance je dosti abstraktního rázu (nehledejte v ní příběh), ale mechanicky je velmi příjemně zpracovaná. Na stole nevypadá špatně a každá partie uteče jako voda. Naučit ji nového hráče trvá chvilku. Je navíc celkem rychle připravena, či sklizena ze stolu. Doporučuji všem nenáročným hráčům eurovek, tedy hráčům ochotným hrát i jednodušší tituly. Nedoporučuji těm, kteří od her na prvním místě očekávají silný příběh.

Sdílet s přáteli: