mArveL(E)A IACTA EST!

Autor: Caranthir | 22.7.2024 | 6

„Ty porušíš pravidla a mají tě za hrdinu. Já je poruším, a jsem za nepřítele číslo jedna.“

– Wanda Maximoff k Stephenu Strangeovi, Doktor Strange v Mnohovesmíru šílenství

Marvelácké filmy nám často ukázaly, jak tenká hranice může existovat mezi tím, aby se z hrdiny stal padouch nebo z padoucha hrdina. Thor a Loki. Stephen Strange a Wanda Maximoff. Nebo jak málo stačí, aby je okolnosti postavily proti sobě, a hrdinové tak museli své schopnosti nasadit jeden proti druhému. Nyní máte možnost si to v jejich kůži vyzkoušet i vy. Pomůckou vám k tomu budiž karty a především kostky.

Úvodem

Milí přátelé deskových her, vítám vás u další recenze. K velké radosti mých dcer jsem se tentokrát mohl podívat na zoubek jedné z her upravené do populární tematiky komiksů a filmů od Marvelu.

Ani deskové hry totiž nezahálely a popularitu Marvel Cinematics Universe se nebály využít – pominu-li ty úplně prvoplánové reskiny her jako Monopoly, mohli jsme se v poslední době potkat s „marveláckými“ verzemi hráčštějších titulů, sem tam i s mírně modifikovanými pravidly. Dočkali jsme se tak například Marvel Splendoru, Rukavice nekonečna (Milostný dopis), Marvel Remixu (Tajuplné říše), marvelácké Zombicide, ale i dalších samostatných titulů.

Marvel Dice Throne, krabice č. 2 patří do té první kategorie. Hra je do Marvelverza převedenou verzí klasického Dice Throne = hry, ve které se utkávají bezejmenné postavy odpovídající klasickým „dračákovým“ povoláním, rasám nebo bytostem – změřit síly tu mohou měsíční elfka, upír, seraf, prokletý pirát, mnich, paladin, temný ent, pyromant, barbar a další. Hra si poměrně rychle získala srdce hráčů a designéři přidávali stále další a další postavy, včetně věcí jako Santa proti Krampusovi....

V případě Marvel Dice Throne mají ovšem jednotlivé postavy konkrétní jména hrdinů či padouchů (respektive deuteragonistů, abych nebyl k Lokimu a Scarlet Witch až tak příkrý).

Zatímco v zahraniční byl Marvel: Dice Throne vypouštěn po dvojicích hrdinů, pro české vydání se REXhry rozhodly sdružit osm zatím v angličtině dostupných hrdinů do dvou krabic po čtyřech. V té první najdete ásgardské bráchy Thora a Lokiho, Wandu Maximoff aka Scarlet Witch a Spider-Mana (verze Miles Morales). V boxu 2, který vám nyní představím, je to pak Carol Danversová neboli Kapitánka Marvel, Nataša Romanovová neboli Černá vdova, T’Challa jako Černý panter a konečně Doktor (Stephen) Strange

Peter Parker: „Já jsem záloha.“

Tony Stark: „Ne, ty jsi černý pasažér. Teď mluví dospělí.“

Stephen Strange: „Omluvte mne, trochu se teď neorientuji v těch vztazích. Co je tenhle zač, váš chráněnec?“

Peter Parker: „Ne. A jsem Peter, kdyby něco.“

Stephen Strange: „Doktor Strange.“

Peter Parker: „Aha, vy používáte vymyšlená jména. V tom případě jsem Spider-Man.“

– Avengers: Infinity War, na vesmírné lodi Černého řádu

What's in the box?

Na krabici vás čekají všechny čtyři obsažené postavy ve výtvarném podání ilustrátora a herního designéra Mannyho Trembleyho, který designoval a ilustroval i původní Dice Throne. Když ji otevřete, čeká na vás velice inteligentně designovaný vnitřek – pro každého z hrdinů dvě přihrádky na jejich balíček karet a ostatní herní propriety. Samotné (poměrně velké) desky postav pak díky výkroji v insertu dokonale zapadnou do výřezu a krabici snadno zavřete.

Po prvním rozbalení si užijete trochu „plokání“. Každý z hrdinů disponuje větším či menším množstvím žetonků stavů, jedním „karťákem“ postavy (bez herního významu a bez podstavce), plus dvěma prvky spadajícími do kategorie „some assembly required“. Konkrétně jde pro každého hrdinu o počítadlo bojových bodů (sloužících jako platidlo za karty) a dvoukotoučové dvouciferné počítadlo životů. Nejde ale o více než secvaknutí plastovými čepy dohromady. Každé z počítadel je opět odpovídajícím způsobem ilustrováno, aby bylo hned zřejmé, komu patří.

Počet a podoba žetonů se u jednotlivých hrdinů liší, sedí ale designově k jejim rozdílným schopnostem. Podobně je tomu u balíčků – ve všech najdete podskupinu totožných karet s obecnými efekty a pak karty příslušející konkrétnímu hrdinovi. Ty buď okamžitým efektem posilují či podporují jeho schopnosti, nebo se jedná o karty vylepšení schopností, kterými překryjete počáteční schopnosti vytištěné na desce postavy.

A konečně, tato hra se jmenuje přece *Dice* Throne. Každý z hrdinů má tedy pět šestistěnných kostek s hodnotami 1–6 a několika různými symboly. Barva kostek a symboly na nich tematicky vždy odpovídají hrdinovi.  

Jejich přesné významy máte sepsány na tenké pomocné desce hrdiny – z jedné strany zde najdete popis schopností souvísejících se žetony stavu, kterými hrdina disponuje, a právě popis symbolů na kostkách, z druhé strany upřesnění pravidel pro tyto schopnosti a krátké představení hrdiny.

Na velké desce hrdiny máte pak uvedeny všechny možné schopnosti, které můžete pomocí hodů kostkami spouštět. Je jich vždy osm. Jistotou je vždy obranná schopnost, kterou můžete využít, pokud je na vás zaútočeno, a jedna ultimátní schopnost, která se spustí jedině tehdy, pokud vám na všech kostkách padne symbol odpovídající hodnotě 6.

Jak se to hraje?

Nechme krabici krabicí a pojďme si říci, jak na to. Příprava je naprosto jednoduchá, zvolíte si hrdinu, vezmete si jeho počítadla, kostky, žetony, balíček karet a obě desky, hlavní i pomocnou. Životy si nastavíte na 50, bojové body na 2, karty si vezmete 4. Plus případně cokoli, co vám říká schopnost postavy (Černá vdova například začíná se třemi žetony Tajné operace).

Pak se se soupeřem střídáte ve stejně odehrávajících se tazích. První je fáze údržby, kdy se spouští schopnosti některých postav či jejich žetonů. Ve fázi příjmu si doberete jednu kartu z balíčku a přidáte si jeden bojový bod. Pak následuje hlavní fáze, ve které můžete hrát karty z ruky. K jejich zahrání používáte jako platidlo právě bojové body, které si počítáte na kruhovém počitadle.

Pak následuje hod na útok. Zde využijete kostky, které daly celé hře jméno. Hodíte všemi kostkami postavy. Pokud se vám výsledek nelíbí, můžete (jako u spousty her, např. u Kulišáka) až dvakrát přehodit. Jakmile už nechcete nebo nemůžete házet, musíte se podle naházených symbolů, případně hodnot rozhodnout, kterou schopnost vaší postavy spustíte. Různí hrdinové mají různé požadavky na kombinace a jejich následné efekty, ale u všech hrdinů najdete například nějakou variantu postupky. Ultimátní schopnost má pak vždy stejný požadavek – pět symbolů s hodnotou 6. To sice není snadné naházet, ale soupeř s ultimátní schopností nemůže prakticky nic udělat ani jí zabránit.

Pokud útočíte a karta uděluje blokovatelné zranění, soupeř může využít svou obrannou schopnost. Ta obnáší hod několika kostkami (liší se zase hrdinu od hrdiny) a možnost jednak nějaký počet zranění vyblokovat, jednak získat nějaké bonusy a konečně udělit i něco nazpátek. Vše záleží opět na tom, jaké hodnoty vám padnou. Zranění lze ovšem různě ovlivňovat či blokovat i pomocí dalších karet, stavů apod. O tom později. Když se vyhodnotí veškeré parametry útoku a případné obrany, bránící se hráč svému hrdinovi odepíše na hranatém počítadle životů odpovídající počet bodů.

Po útoku můžete opět hrát karty, pokud vám zbyly bojové body. Karty, které aktuálně nechcete či nepotřebujete, můžete prodat kdykoli za 1 BB (a získat tak možnost zahrát jiné karty). Na konci svého tahu nesmíte mít více než 6 karet v ruce.

No, a to je celá věda, přátelé. Takto se střídáte, dokud některý z vás nepřijde o všech 50 životů.

A jaké to tedy je?

Vizuální stránka a komponenty

Paráda. Osobně nejsem úplně fanda hodně specifických výtvarných, hlavně komiksoidních stylů, kupříkladu díla Mica Dimitrievského (Severní moře / Západní království / Jižní Tigrid) nebo Kyle Ferrina (Root, Fort, Oath...) nejsou vůbec můj šálek čaje – první mne vyloženě odpuzuje. Zde mi komiksový styl nevadí, postavy jsou hezké a snadno rozeznatelné, kostky i ostatní komponenty jsou pěkně udělané, snad jen trochu nevím, proč nebyly i pomocné desky postav udělané z ne-li silného, pak aspoň maličko silnějšího kartonu.

Karty mají hezký finish a jsou příjemné na omak. Při obalování do Diamond Purple obalů mi nicméně přišlo, že možná byla řezačka nastavena o chloupek více, než by to chtělo – některým kartám se totiž do obalu fakt nechtělo a dostat je tam bez újmy bylo celkem zenové cvičení.

Rozhodně musím ocenit řešení uložení hry. Takhle by to mělo vypadat.

Herně

No co dodat, je to prostě kostková řežba. Vše se točí kolem toho, co se vám podaří naházet a jak s tím dokážete pracovat. Podpůrnou roli hrají balíčky karet – najdete zde karty umožňující modifikovat výsledky hodů sobě nebo soupeři (můžete tak sami spustit lepší schopnost nebo naopak soupeři pokazit jeho plány), další karty vám například dávají možnosti dalších hodů kostkami nebo možnosti získávat různé žetony stavů, a ještě další přinášejí trvalá vylepšení předtištěných schopností na herních deskách postav. Důležité je naučit se zacházet s kartami a vědět, které si v danou chvíli ponechat a které případně ne a směnit je za bojové body – protože bez bojových bodů, kterými za zahrání platíte, jsou vám karty v ruce na nic.

Váš cíl je jasný – dostat životy soupeře na nulu dříve, než on ty vaše. Co musím opravdu z designového hlediska ocenit, je rozdílnost herních stylů jednotlivých postav,  a to jak z hlediska strategie, tak komplexnosti. Tu vám mimochodem sami autoři uvádějí na rubu pomocných desek. V této sadě mají Kapitánka Marvel a Černý panter komplexnost 2, Černá vdova 4 a Doktor Strange 5.

Můžete si proto zvolit hrdinu podle vašeho momentálního gusta. Panter vs. Kapitánka bude ultrarychlá řežba závisející na tom, komu to rychleji napadá. Nataša Romanovová s Doktorem Strangem bude naopak strategičtější.

Karty, schopnosti i styly hraní hrdinů přetékají flavorem. T’Challa se žene po hlavě do boje, jeho vibraniový oblek umí vykrýt rány a kinetickou energii útoků, které míří na něj, umí ve finále využít a obrátit proti nepřátelům. Carol Danversová umí posílit své již tak silné útoky, spalovat soupeře svou září či vylepšovat si hody. Nataša Romanovová, aneb Černá vdova, je špičková agentka, ale přece jen proti ostatním pouhý smrtelný člověk – spoléhá proto na početná vylepšení a svůj výcvik – umí se velmi účinně díky své hbitosti vyhýbat zranění, přidělovat časované bomby, které při nezneškodnění soupeři vybuchnou „pod zadkem“. No a Doktor Strange si umí připravovat kouzla z tajemného grimoáru Višántiů, pohlédnout do budoucnosti, kousek vrátit čas nebo spoutat soupeře Karmínovými stuhami, a zabránit mu tak hrát karty.

Samotný herní zážitek se odvíjí od zvolených hrdinů.  Jeden box vám poskytne celkem šest různých možností souboje 1 na 1. Můžete ale hrát i týmově proti sobě ve dvojicích nebo variantu „Krále na trůnu“ pro tři hráče.

Co se týká pravidel, jsou napsaná poměrně jednoduše a přehledně. Karty v balíčcích vám také samy říkají, kdy je máte nebo můžete zahrát, ikonografie je jasná a v pravidlech se pamatovalo se dokonce i na případné konflikty v načasování.

Jediný, ale vzhledem k hernímu mechanismu dosti podstatný problém mám s celou sekcí týkající se zranění. Ve hře najdete hned pět druhů zranění – běžné, neblokovatelné, čísté, plošné a ultimátní, která mohou mít následující schopnosti: Blokovatelné, ovlivnitelné, vyhnutelné a mající speciální pravidla pro cílení. A podle toho se rozlišují. Přátelé, já vám řeknu – hraji skoro 30 let Magic: The Gathering, her mám taky odehráno hodně, ale na stránku s těmito pravidly jsem vejral několik minut, než jsem se šel pro jistotu podívat na anglická fóra. Tohle není v žádném případě výtka překladatelům, spíše autorům. Přišlo mi to u takto relativně jednoduché a hravé hry až trochu překombinované.

Druhá věc týkající se téhož a související – asi ze mne opět mluví veterán Magicář, ale neseděl mi použitý způsob vyhodnocování zranění – naházíte, soupeř nahází, uplatníte karty, žetony, efekty apod. A teprve když už nikdo hrát nechce, vše se spočítá najednou. V praxi to pak znamená třeba to, že když v rámci obrany Černá vdova použije dva žetony Hbitosti, které zabrání udělení poloviny zranění z útoku, zabrání ve výsledku udělení veškerého. Což je pro mne poněkud antiintuitivní, ale co už.

A úplně poslední věc, co se sluší říci – ve hře prakticky chybí léčení (minimálně v tomto boxu). Můžete se tedy jen bránit a pokusit se být rychlejší, nežli soupeř. I to je důvodem, proč se hry zbytečně nezdržují.

Co tedy říci o Marvel Dice Throne CZ (Sada 2) nakonec?

Máte-li rádi Marvel, nemáte-li doma přetlak rychlých odpočinkových her a netrpíte-li silnou alergií na „kostkování“ a náhodu, pak by si u vás rozhodně tahle věc místo najít měla. Jedno vám ale musím říci zcela upřímně – pokud vás zaujme, poběžíte ihned i pro box č. 1, abyste si zvýšili variabilitu a obohatili pool o takové borce, jako je Thor, Loki nebo Spider-Man. A to ještě neříkám nic o tom, že v roce 2024 by mělo vyjít 8 nových hrdinů s tematikou… X-Men (zde si představte slintajícího smajlíka, kterého sem nemohu z důvodu potenciálního „rozbití“ editoru vložit). Konkrétně Storm, Wolverine, Iceman, Jean Greyová/Dark Phoenix, Cyclops, Psylocke, Rogue a Gambit. 

Hra má neskutečně jednoduchou přípravu a krátkou herní dobu, ideální jako odpočinkový filler. Těch pár her, při kterých si hru osaháte, vás tak nebude stát mnoho času a brzy začnete přemýšlet, jak hru maximálně optimalizovat. Pro tuto hru platí okřídlené „easy to learn, difficult to master“. Naštěstí si obtížnost můžete regulovat volbou hrdinů. Možnosti hrát proti sobě v týmech nebo ve třech zaručují, že by se hra nemusela brzy ohrát. A ono na tom prostě něco je, rozdat si to třeba za Thora proti jeho proradnému bráchovi, postavit kouzelnické učení proti magii chaosu, nebo si prostě jen ukázat, zda jsou rychlejší vibraniové drápy nebo paprsky kosmického záření. A samozřejmě, pokud nejste obecně příznivci házení kostkami, pak bude lepší, když tuto hru přenecháte jiným. 

U nás si každopádně tato hra své místo najde a rádi po ní s dcerkami sáhneme, zejména s ohledem na to, že jsem po pár hrách běžel dokoupit i zbylé 4 hrdiny. 

Sdílet s přáteli: