Kvap časí… tedy, ehm… Čas letí!

Autor: Caranthir | 24.9.2023 | 5

Kvap časí…tedy, ehm… Čas letí!

Zase nadešel ten čas roku. Rána už zase studí do nohou, kolem je cítit jemná vlhkost a nebude trvat dlouho, než se do ní vkrade všudypřítomná vůně mokrého listí, spadaných jablek a dýmu bramborové natě. Zatím ale stromy hýří všemi barvami pableskujícími v paprscích slunce, které se ještě nějakou chvíli nehodlá vzdát. Ve vzduchu je podzim, a nejen on – v studených závanech, prvních poslíčcích zimy, se třepotají barevní draci…

Jednu věc mám na psaní recenzí pro Zatrolenky opravdu rád. Máme v tom našem recenzním programu všelicos a já jsem velice rád, že vám dnes mohu představit hru zase ze zcela jiné kategorie, než tomu bylo doposud.

Drakiáda: Čas letí (v originále prostě Kites) je poměrně neotřelou hrou od designéra Kevina Hamana, jíž prostřednictvím ilustrací vdechla život a propůjčila své umění famózní Beth Sobel (Mariposas, Na křídlech, Pokojovky, …). Jedná se o kooperativní party hru založenou na jednoduchém konceptu – snažíte se udržet ve vzduchu co nejvíce vypuštěných draků najednou. A stačí vám k tomu vlastně jen velice málo.

What’s in the box? 

A co že tedy přesně? To zjistíte při otevření krabičky, kterou bych subjektivně označil za „menší střední velikost“.  Kromě dvou brožurek s pravidly (CZ a SK) zde najdete 53 karet draků, 12 karet výzev pro náročnější, a ústřední prvky, které daly hře geniální český podtitul „Čas letí“ – šestici přesýpacích hodin v šesti různých barvách.

Konkrétně tedy červené, oranžové, žluté, modré, fialové a bílé. Každé s odpovídajícími stojánky a barevným pískem; a také s rozdílnou dobou přesypání. Červená začíná na 30 vteřinách a s 15vteřinovými inkrementy pokračují barvy až k 90sekundovým fialovým. Bílé hodiny se přesýpají také 60 vteřin.

Karty draků jsou jednoduché: kromě ilustrace draka na nich najdete jeden nebo dva barevné symboly odpovídající pětici barevných hodin.

Karty výzev jsou tři – zamotaná lanka, bouřka, a letadlo. Co dělají, to si ale povíme až o oddíl níže.

Jak se to hraje?

Vlastně zcela jednoduše. Hrajete všichni společně proti hře. Na začátku hry se všech šest hodin položí (naležato) na dosah hráčů doprostřed hrací plochy a každému z hráčů se rozdá odpovídající počet karet (2–3 hráči: 5, 4 hráči: 4, 5–6 hráčů: 3). Ze zbytku se vytvoří uprostřed balíček dobírací. Pak hráči jeden po druhém odehrávají dokola své tahy. Ve svém tahu vždy hráč zvolí jednu kartu z ruky a tu zahraje před sebe na svou odkládací hromádku, načež si dobere jednu kartu z dobíracího balíčku.

A v čem že je ten vtip, ptáte se? Pokaždé, když zahrajete kartu, musíte otočit hodiny všech barev, které se na kartě nacházejí. Jsou-li tedy na drakovi symboly dva, musíte otočit oboje.

Poznámka: Pokud jste první, kdo v dané hře symbol dané barvy zahráli, ležící hodiny postavíte do svislé polohy (pískem nahoru, samozřejmě).

Výjimkou jsou bílé hodiny. Ty postaví první hráč, než zahraje svou kartu, a můžete je otočit libovolnou kartou s JEDNÍM symbolem.

Jinými slovy, s odstartováním hry bílými hodinami vypukne mela. Jakmile začnete hrát, už se nezastavíte. Musíte se samozřejmě domlouvat dle toho, co máte v ruce, a hlídat jednotlivé přesýpačky – zejména 30 vteřin u nejkratší dobu se sypajících červených je kratších, než byste si mysleli. A nelze zapomínat na to, že vždy MUSÍTE otočit hodiny VŠECH barev na kartě uvedených – i kdyby je zrovna před vámi otočil hráč jiný.

Pokud se náhodou stane, že doberete poslední kartu z dobíracího balíčku, nesmíte již od té chvíle otočit bílé hodiny. Můžete ale stále dohrávat to, co máte v rukách.

Hra končí v okamžiku, kdy se v jakýchkoli hodinách dosype písek; anebo výjimečně tehdy, kdy se podaří hráčům dobrat balíček PLUS odehrát všechny karty z rukou.

Na každý pád na konci hry spočítáte, kolik karet zbylo v dobíracím balíčku a rukách hráčů. To je vaše (negativní) skóre. Čím menší je, tím lepšího výsledku jste dosáhli. Naopak počet zahraných karet reprezentuje počet draků, které jste dokázali udržet najednou ve vzduchu.

Jak už asi tušíte, celé je to o spolupráci a komunikaci. Musíte se se spoluhráči stále (a rychle) domlouvat, kdo které hodiny otočí, jak rychle, a ještě dávat pozor na všechny se sypající.

Pokud by vám to po pár hrách přišlo ohrané, můžete přimíchat do balíčku libovolný počet karet výzev (tři druhy, vždy 4 karty).

• Bouřka: Doberete-li si bouřku, MUSÍTE to říci ostatním po dobrání slovy „Bude bouřka!“. Ve svém dalším tahu pak MUSÍTE bouřku zahrát a obrátit VŠECHNY hodiny.
• Zamotaná lanka: Doberete-li si je, NESMÍTE to ostatním říci, ale MUSÍTE je v dalším tahu zahrát a ohlásit „Zamotali jsme se!“. Každý z vás pak vybere a předá jednu kartu ze své ruky spoluhráči nalevo a jednu spoluhráči napravo.
• Letadlo: Doberete-li si je, NESMÍTE to ostatním říci, ale MUSÍTE je v dalším tahu zahrát a ohlásit „Letadlo!“. Dokud je letadlo viditelné na vaší odhazovací hromádce (tedy dokud jej sami nepřekryjete jinou kartou), je všem ZAKÁZÁNO mluvit (včetně oznamování výzev).

A jaké to tedy je?

Rozhodně jde o hru typu, jakou jsme doma ještě neměli. Her s přesýpacími hodinami už jsem sice pár viděl, počínaje klasickými Activitami přes Ubongo, RoboRally atd., kde měly čistě roli nastavení limitu pro něco… až k poněkud kontroverznímu Kyvadlu. Drakiáda má rozhodně blíže k posledně jmenovanému.

V jádru bych Drakiádu nazval v podstatě párty hrou, protože klíčová je zde především interakce a komunikace mezi hráči. Zároveň jde o kooperativní hru, kde mají všichni pocit (zcela oprávněný), že pracují na společném cíli. (Popravdě bych se tuhle hru vůbec nebál využít třeba i v rámci teambuildingů).  Samozřejmě, jako jiné kooperativky, je náchylná na to, že se může jeden hráč pokoušet ostatní „řídit“, ale popravdě je na to při samotné hře tak málo času, že ve výsledku je stejně klíčem komunikace mezi všemi a koordinace hraní správných barev draků. Pro slabší povahy (či menší děti) může být ale rychlost hry poněkud stresující. Hra se také těžko „pauzuje“, ale vzhledem k tomu, že partie zřídka trvá déle než pět minut, to ani nevadí.

Hrací doba je – přirozeně – velmi krátká, písek se sype nemilosrdně rychle. Když se vám napoprvé nepodaří hru porazit, chcete to ihned zkusit znova, a znova.  

Drakiádu jsme poprvé zkoušeli doma s dcerkami (9,5 a 6,5). První dvě hry jsme vždy zapomněli sledovat některé z hodin a odehráli jsme sotva půlku balíčku. Zajímavé bylo obě sledovat – mladší se „zažrala“ do společného úkolu až tak, že začala trochu panikařit, když neměla správnou barvu, zatímco starší to brala více s nadhledem a snažila se hlídat jak hodiny, tak to, co má hrát ségra. Každopádně ani jedna nedala pokoj, dokud se nám nepodařilo hru pokořit a odehrát komplet všechny karty.

To se nám povedlo již potřetí, a tak si dovoluji říci, že k zjednodušující variantě – odebrání fialových (90 s) a oranžových (45 s) hodin za nás není ani s takto malými hráčkami potřeba přistupovat a hru ještě více zjednodušovat.

Kvitujeme nicméně možnosti, jak obtížnost zvýšit – jak se dalo čekat, největší komplikace způsobuje letadlo, které vám zabrání se domlouvat a odkazuje vás pouze na to, co dělají soupeři. Tam se bez váhání přiznáme že letadlo pro nás většinou byla komplikace, ze které jsme se už nezvedli, alespoň ne v sestavě s dětmi. U zapletení lanek je pak asi největším problémem čas ztracený prohazováním karet.

Super na tom ale je, že si můžete sami zvolit, kolik ze 3 různých komplikujících prvků si do balíčku draků zařadíte a v jaké kombinaci, můžete si tak sami vytvořit (relativní) nespočet úrovní obtížnosti.  

Konečně se sluší říci, že herní zážitek závisí na počtu hráčů. Osobně jsme hru zkoušeli ve dvou, třech a čtyřech a jednoznačně mohu říci, že čím vyšší počet, tím zábavnější. Což jde vlastně ruku v ruce s duchem hry.

Je něco, co bych Drakiádě vytknul?

Kvalita komponent

Jak jsem napsal výše, ve hře najdete kromě pravidel 53 + 12 karet a šestici přesýpaček. Kartám nelze vytknout nic, Bethiny ilustrace jsou jako obvykle špičkové, draci jsou krásní, každý symbol či kombinace symbolů má svého draka v odpovídajících barvách. Zde nemohu říci ani popel.

Dojem ale maličko kazí přesýpací hodiny; minimálně v naší krabičce byly prostě, jak to říci slušně, křivé. Na funkci a hru to zásadní vliv nemá, esteticky to ovšem ruší. Jejich přesýpací doby jsou také spíše orientační – starší dcerka se ihned jala experimentovat se stopkami – někde se jednalo až o odchylku 2–3 vteřin… no ale abych byl spravedlivý, vydavatelé toto sami uvádějí v pravidlech.

Co tedy říci o Drakiádě: Čas letí nakonec?

Moje hodnocení: 7/10

Plusy:

• Jednoduché na vysvětlení, krátká herní doba
• Vizuálně atraktivní, krásné ilustrace
• Široce nastavitelná složitost
• Krátká kooperativka
• Moc hezké české jméno

Minusy:

• Křivé přesýpací hodiny narušující jinak dokonalou vizuální stránku.

Bonusová sekce hodnocení:

Hodnocení hráčky Alenky (9,5 roku): „Super hra! Moc mne to baví a mám radost, když se nám podaří vypustit všechny draky!“

Hodnocení hráčky Gábinky (6,5 roku): „Mně se to líbí, ale jak je to hrozně rychlé, tak bych to nedoporučovala pro úplně malé děti, protože to třeba nebudou stíhat.“

Hodnocení hráčky Lenky (38 let): „Není to špatné. Kam to hodláš dát?“

Je Drakiáda: Čas letí hrou, kterou bych si pořídil domů?

Tady bych asi odpověděl šalamounsky. Je to hra, kterou mi nevadí mít doma, ale nikoliv hra, kterou bych aktivně doma mít musel – což je ale dáno i trojcifernou hodnotou mé sbírky her a chronickým nedostatkem prostoru. Je to ale hezká malá a neotřelá hra na rozehřátí a prolomení ledů, kterou bych s chutí použil třeba i při zmíněných teambuildinzích; i na hraní s dětmi. A ten pocit uspokojení, když se vám podaří letící čas pokořit, za to stojí.

Sdílet s přáteli: