Kronika zlatem vykládaná. Stojí zlato za to si hru zahrát?

Autor: martinsun | 14.4.2022 | 10

Všechny exempláře jsou roztříděny. Teď je jen potřebuji katalogizovat a zanést do manuskriptu. Psací brk je připraven, zlaté gravírování taktéž. Doufám jen, že mé dílo bude slavnější než ta škrábanice bratra Benedika ze západního kláštera. 

Ve hře Codex Naturalis se hráči stávají mnichy, jejichž úkolem je sepsat nejslovutnější přírodovědeckou encyklopedii dané doby. Cílem je vsadit do své encyklopedie takové živočišné a rostlinné druhy, které hráčům přinesou co nejvíce vítězných bodů. Ten hráč, kterému se to podaří nejlépe, je vítězem celé hry. 

Nachystejte brky a kalamáře – Příprava hry

Doprostřed stolu se položí společná bodovací deska a každý hráč umístí svůj bodovací žeton na počáteční pole. Vytvoří se balíčky základních přírodních karet, zlatých bodovacích karet a balíček s úkolovými kartami. 

Každý hráč dostane jednu počáteční kartu, dvě přírodní a jednu zlatou. Navíc si vezme dva úkoly a jeden z nich si ponechá – to bude jeho osobní úkol, který mu přinese body na konci hry. Na stole se vytvoří společná nabídka karet. Tu tvoří dvě přírodní karty a dvě zlaté karty. Vedle nich se náhodně vyberou dva společné úkoly. 

Nerušit, píšeme! – Průběh hry

Na začátku hry si hráč vybere, kterou stranou nahoru umístí svou počáteční kartu a může začít hrát. V průběhu hry se hráči střídají ve svých tazích. Ve svém tahu hráč provede dvě akce:

1. Umístí kartu z ruky ke svým již vyloženým kartám
2. Dobere si novou kartu

Kartu musí umístit tak, aby překrývala alespoň jeden roh jedné dříve vyložené karty. Pokud má právě vyložená karta na sobě body, hráč je ihned obdrží. Poté si dobere jednu z karet připravených ve společné nabídce nebo vrchní kartu z dobíracích balíčků (přírodních nebo zlatých karet).

Aby hráč mohl vyložit a obodovat zlatou kartu, musí se na jeho již vyložených kartách nacházet potřebný počet symbolů. Tyto symboly tvoří podmínku pro její vyložení. Přírodní karty obsahují více symbolů, na zlatých zase najdete vyšší hodnotu vítězných bodů.

Karty je možné umístit rubovou nebo lícovou stranou. Rubová strana má uprostřed karty symbol, který tím pádem nikdy nemůže být překryt. Lícové strany naopak mají na svých otevřených rozích přírodní symboly, ale také mají některé rohy uzavřené a nepůjde na ně dál pokládat další karty. 

Ikonografie na vyložených kartách říká, za co získáte body: 

• čistý zisk vytištěného počtu bodů
• body za všechny určené písařské symboly, které hráč doposud získal
• body za rohy, které byly překryty právě vyloženou kartou

Dopsáno jest – Konec hry

Konec hry se spouští v okamžiku, kdy některý z hráčů přesáhne 20 bodů. Poté se ještě započítají body za splněné společné úkoly a osobní úkol. Vítězem se stává ten hráč, který má po finálním spočítání nejvíce bodů. 

Jaký zvolíme pergamen? - Komponenty

Na první pohled vás zaujme kovová krabička. Přesně takové velikosti jakou můžete najít u rychlé a oblíbené hry Spiknutí: Království hlubiny. Krabička vás vítá sytými barvami, které pak najdete i v samotné hře. Navíc je velmi skladná a můžete si ji s sebou vzít téměř kamkoliv. Do tašky se vám s přehledem vejde. 

Po otevření na vás vykouknou barevné karty, které jsou vydatně doplněny zlatou barvou. Ilustrace jsou velmi povedené a do hry přesně sedí. Opakují se na nich motivy ze všech zkoumaných říší – rostlin, hub, hmyzu a zvířat. 

Herní deska je oboustranná a nepoznali jsme, jaký je mezi jednotlivými stranami rozdíl. Takže to vypadá, že autoři počítají s tím, že se hra bude často dostávat na stůl a tím pádem se opotřebuje a tak nám naservírovali náhradní desku. Díky za ni. 

Nakonec si musím nechat jednu věc, která se mi moc líbí. Tou je vůně. Budete se divit, ale karty voní. Nevím jestli to je použitou barvou nebo materiálem, ze kterého jsou vyrobeny karty. Prostě voní. 

Víme, jak to napsat? – Pravidla

Pravidla jsou napsána velmi přehledně. Na jedné straně brožurky najdete česká pravidla a z druhé strany slovenská. Samotná hra je docela jednoduchá a jejímu snadnějšímu pochopení navíc pomáhají i vhodně zvolené příklady – podrobně rozepsané efekty jednotlivých karet a situací. 

To nám ta práce jde od ruky – Jak se to hraje? 

Všem, se kterými jsem Codex hrál, se tato hra líbila. Její jednoduchost přímo vybízela k tomu, že jsme po první partii hned hráli druhou nebo i rovnou třetí. Krásným příkladem je, že na víkendové deskoherní akci se stala nejhranější hrou celého víkendu. Hra je navíc dohrána do 20 minut, což je její další velké plus. 

Systém větvení svých karet má své kouzlo a při hře přemýšlíte, jak co nejlépe nachystat svou hrací plochu, abyste pak získali co nejvíc bodů za položení jediné karty. 

Nejsilnější se nám ukázaly karty, které dávají body za překryté rohy. Pokud se nám podařilo získat jediným umístěním karty 6 bodů nebo výjimečně i 8 bodů, byla to téměř vždy jistá cesta k vítězství. 

Při hře se musíte smířit s tím, že prostě nemůžete získat všechny symboly a barvy, a soustředit se na ty, které vám navíc přinášejí body – buď ve společném nebo v osobním úkolu. Pravdou je, že snadněji se body získávají za symboly, než za karty umístěné do konkrétního tvaru. Jednou se mi stalo, že jsem seděl naopak k vyloženému úkolu a až na konci hry jsem si všiml, že jsem ho poskládal zrcadlově, takže jsem za něj neměl žádné body. 

Interakce s ostatními hráči je zde velmi omezená. V podstatě vás ostatní ovlivňují jenom tím, že vám mohou sebrat kartu ze společné nabídky, kterou právě potřebujete. Vy pak musíte změnit strategii a soustředit se na něco jiného a čekat, až se do nabídky opět dostane karta v požadované barvě. Důležité také je si hlídat, kolik bodů mají vaši soupeři: pokud utečou moc, ani dobře splněné úkoly vás pak nezachrání. Takže spíš než o přímou interakci jde o neustálé vnímání toho, jak dobře jsou na tom vaši spoluhráči. 

Světlo… dones víc světla… – Drobné neduhy

Bohužel pro hru je situace úplně opačná, než jak by mohl napovídat nadpis. Při hře na denním světle si ničeho nevšimnete. Při hře pod bílým světlem také ne. Drobný problém ale nastává pod žlutým světlem, kdy se nám stávalo, že jsme dobře neviděli na zlaté symboly karet vyložených uprostřed stolu. Žluté světlo a zlatá barva prostě nejdou dohromady. A my se často museli naklánět, aby jsme viděli, co je na kartě vlastě za ikony. 

Ale jak říkám, jedná se o drobný detail, který se vyskytoval jen v konkrétních světelných podmínkách. 

Piš mnichu sám ve své cele – Sólo hra

Ke hře existuje oficiální sólo mód, který však není součástí českého balení. Na netu jej však najdete. A já vám doporučuji to udělat. Sólo je to povedené a vy v něm hrajete proti Automě - mnichu Tiborovi. Ten podle jednoduchého klíče buď získává zlaté karty a body na nich nebo si doplňuje suroviny (symboly) ze společné nabídky. Jinak se hra hraje podle běžných pravidel a vy nebo on musíte dosáhnout 20 bodů pro spuštění konce hry. Kdo má na konci hry více bodů, je vítěz. Hra proti Automě je vyrovnaná a většinou vám vítězství zajistí až splněné úkoly. A musím uznat, že to bývá velmi těsné. 

Sepsáno a shrnuto – Závěrečné shrnutí

Plusy

• Rychlá a svižná hra
• Jednoduchá pravidla
• Vysoká míra zábavnosti
• Krátká hrací dobra
• Krásný vizuál a kovová krabička
• Vhodná i pro začátečníky

Mínusy

• Zlatá barva nemusí být dobře vidět pod žlutým světlem
• Sólo pravidla nejsou součástí krabičky se hrou

Hru můžu s klidným srdcem přírodovědce a hráče doporučit všem, kteří hledají svižné hraní. Hru můžete přinést do herní skupiny nebo kamkoliv na návštěvu a určitě s ní zaujmete. Nejen že skvěle vypadá, ale navíc se velmi dobře hraje a baví se u ní všichni zúčastnění i náhodní kolemjdoucí. Jen zde nečekejte nějakou velkou míru interakce. Nějaká zde sice je, ale o ní tato hra prostě není. Za mě kousek, který určitě zůstává v mé sbírce a doporučuji i vám se na něj podívat a zkusit si jej zahrát. 

Sdílet s přáteli: