Základní verzi Kaskádieasi netřeba dlouze představovat. Kdo o ní nikdy neslyšel, pravděpodobně není v deskoherním světě natolik zběhlý, aby si vůbec chodil číst recenze na Zatrolenky. Jedna z nejpopulárnějších rodinných her posledních let si právem vydobyla své místo na předních místech v českých i zahraničních žebříčcích, kde se drží již několik let, a kromě prestižního Spiel Des Jahres stihla získat i neméně prestižní ocenění Trolí palec! :)
Co však v záplavě obřích titulů, kterými nás letos Mindok zásobuje, možná někomu proletělo pod radarem, bylo jarní vydání prvního velkého rozšíření ke Kaskádii s názvem Krajiny Kaskádie. Říkám „velkého“ hned ze dvou důvodů. Tím prvním je jeho konfekční velikost. Krabice s rozšířením naprosto přesně kopíruje proporce té základní. Pokud ji tak máte po letech užívání v dezolátním stavu, můžete klidně obsah obou krabic spojit do krásné, nové s obrázkem lišky :) Pokud si však jako já původní krabici opečováváte, můžete si například obě vystavit vedle sebe na výsostné místo na střeše Kallaxu a vytvořit tak krásné přírodní panorama s ilustracemi Beth Sobel :)
Nová krabice pojme i celou základní hru
Druhým důvodem je dříve vydané mini-rozšíření obsahující promo karty z Kickstarteru, kterých se sice tato recenze netýká, ale mohu je všemi deseti doporučit, pokud podobně jako já vlastníte Kaskádii primárně pro hraní s méně vyhranými přáteli, polovičkami nebo dětmi, ale chcete ji občas vytáhnout i jako filler v hráčštějších skupinách. Některé promo karty představují opravdovou výzvu a mohou „srazit hřebínek“ leckterým pohrdavým eurařům, co na podobné rodinné hry koukají přes prsty :)
A to mě dostává přímo k rozšíření Krajiny Kaskádie. Škálování obtížnosti bylo vždy jednou z designových předností Kaskádie. Zatímco zmíněné mini-rozšíření nijak neměnilo základní hru a pouze přidalo do hry obtížnější bodovací karty, Krajiny posouvají celou Kaskádii na úplně nový level. Nedělají to však invazivním způsobem, jenž by vyžadoval učení nových pravidel nebo zbytečně nafukoval hru, která tak skvěle fungovala právě díky své jednoduchosti a svižnosti. S Krajinami se hraje Kaskádie úplně stejně. Stejný počet tahů, stejný průběh kola, maximálně o minutku delší příprava, při níž je potřeba nachystat nabídku zbrusu nového typu karet. Dokonce ani oběti chronické analytické paralýzy nepocítí výrazný dopad na tempo hry. Pokud chtějí, můžou Krajiny při hře úplně ignorovat a soustředit se pouze na základní hru. Krajiny zkrátka otevírají ve hře nové možnosti těm, kdo je využít chtějí, a nijak nepenalizují ty, kteří chtějí prostě jen hrát starou dobrou Kaskádii :)
Jsou totiž postaveny na jedné z méně uspokojivých částí původní hry, obzvláště pro ty, kdo ji hráli primárně ve dvou. Řeč je o budování biotopů napojováním dílků. Já osobně měl s tímto aspektem hry takový love-hate relationship. Mé kreativní OCD chtělo mít vždy krásně barevně rozčleněnou herní plochu, miloval jsem tvořit různá pohoří a koryta řek. Pak došlo na bodování a přítelkyně s její chaotickou mozaikou a hromádkami sněhu v poušti mě porazila, protože bodový zisk z karet zvířat byl vždy násobně vyšší než z budování biotopů. Nemělo tak smysl draftovat dílky na základě typu povrchů, ale primárně podle dostupných zvířat. Když při tom i navazovaly povrchy, byl to pouze fajn bonus. S modulem Krajin už toto rozhodování není tak jednoznačné.
Na stole je totiž nová nabídka malinkých karet, které jsou jakýmisi jednoduchými osobními úkoly přinášejícími body na konci hry. Karty jsou seřazeny do pěti sloupců podle jednotlivých biotopů. V okamžik, kdy k některému z biotopů přiložíte 5. dílek, máte možnost si z příslušného sloupce vzít libovolnou dostupnou kartu. Má to však jeden háček. Na právě přiložený dílek nesmíte vyložit žádné zvíře! Namísto toho stvrdíte splnění podmínky pětidílného biotopu krásnou dřevěnou soškou stromu, hory nebo třeba rákosu. A právě tím vzniká pro mnohé velmi záživné, pro někoho nervydrásající dilema. Když přiložím 5. dílek lesa a je na něm liška, která mi pravděpodobně přinese 3–4 body, rád se jí vzdám za kartu Krajiny, která mi dá dvakrát tolik bodů. Co ale v okamžik, kdy spolu s kýženým 5. dílkem biotopu nadraftuju wapitiho, kterého krom mě sbírají i všichni soupeři a může znamenat rozdíl mezi 12 a 0 body? Tady nabývá úplně nové důležitosti startovní destička, která dříve sloužila pouze k tomu, aby měl hráč v každém tahu více možností umistění zvířat. Nyní je často jedinou záchranou, jak nemuset zahodit nadraftovaný žeton zvířete. Z toho důvodu se také během přípravy rozšiřuje o jeden dílek, nicméně samotná partie trvá stále 20 kol.
Jak jsem již zmínil, dobírání karet Krajin není povinné ani jakkoliv esenciální. Pokud je pro vás tato přídavná vrstva plánování už příliš, můžete se klidně soustředit pouze na bodování zvířat a třeba tak nahrajete více bodů než někdo, kdo cíleně spojoval biotopy, aby získal co nejvíc karet Krajin. Ten hlavní rozdíl je, že nyní máme my, „malíři půdorysů“, kteří na svou posedlost dříve často dopláceli, možnost být za ni náležitě odměněni, a vyrovnat se tak boduchtivým zoologům :)
Pokud byste i přesto nechtěli karty Krajin do hry zapojovat, jednoduše je nechejte v krabici. Rozšíření je plně modulární, stačí se tak před začátkem každé partie rozhodnout, jestli na ně máte zrovna náladu. Místo toho si hru můžete okořenit zapojením některé z 15 nových bodovacích karet zvířat. Ty jsou opět o další level komplexity výš než karty ze základu a Kickstarterového mini-rozšíření. Některé dokáží už opravdu zavařit mozek! Máme doma nepsané pravidlo, že nikdy nezapojujeme do hry více než 3, jinak bychom po naší milované, odpočinkové, zenové hře potřebovali platíčko Ibalginu :)
Závěrem je třeba zmínit dvě důležité novinky, které já jako výhradní dvojkovkář nijak neocením, ani je nemohu objektivně zhodnotit. Tou první je sólo. Po vzoru původní hry obsahují i Krajiny Kaskádie zbrusu novou sólovou kampaň a od přátel jsem slyšel na nové výzvy a kombinace celkem pochvalné ohlasy. Stejně jako hraní v sólu je pro mě velkou neznámou i hraní ve velkých skupinách, nicméně i tam Krajiny Kaskádie přináší velký upgrade. Kaskádii je nyní možno hrát až v 6 hráčích! Dokonce není třeba ani jakkoli upravovat pravidla. Do hry se jen přimíchá přídavná sada destiček a žetonů zvířat a hraje se jako dřív. Pokud byste však v 5-6 hráčích narazili na dlouhé prodlevy, v pravidlech je alternativa pro urychlení hry, která jde aplikovat při hře v jakémkoliv počtu hráčů.
Závěrečné hodnocení
Jaké je tedy finální zhodnocení a komu bych rozšíření doporučil? Pro všechny milovníky původní hry je to must-have, i kdyby jen kvůli obrovskému množství variability v podobě 15 nových karet zvířat. Za sebe spatřuji výrazné zlepšení hry ve 2 hráčích. Nový herní modul opravuje bodovací prvek jednotlivých biotopů, který ve 2 hráčích často postrádal smysl, a navrch přidává lehkou asymetrii, protože si každý může bodovat svou krajinu na základě jiných kritérií. Zároveň jde naprosto neinvazivně do hry vložit a hned v další partii vyjmout, což skvěle doplňuje modulární povahu hry, navíc jí přidává desítky až stovky hodin životnosti.
Zatímco u základní Kaskádie byl problém najít kohokoliv, komu hru nedoporučit, s výjimkou radikálních eurařů, u Krajin Kaskádie bych případný otazníček viděl přesně na opačném konci hráčského spektra. Pokud hrajete Kaskádii výhradně s dětmi nebo příležitostnými hráči a nestává se vám běžně, že na někoho nevyjde místo u stolu, kromě možnosti hrát až v 6 hráčích vám rozšíření nic zásadního nepřinese. Nová vrstva bodování a výrazně komplexnější karty zvířat by mohly být na méně pokročilé hráče možná příliš. Pokud však kromě rodinného hraní máte i zkušenější hráčské skupiny, kde doposud Kaskádie neměla uplatnění, s tímto rozšířením by se z ní mohl stát velice příjemný, komplexní filler.
Na stole je totiž nová nabídka malinkých karet, které jsou jakýmisi jednoduchými osobními úkoly přinášejícími body na konci hry. Karty jsou seřazeny do pěti sloupců podle jednotlivých biotopů. V okamžik, kdy k některému z biotopů přiložíte 5. dílek, máte možnost si z příslušného sloupce vzít libovolnou dostupnou kartu. Má to však jeden háček. Na právě přiložený dílek nesmíte vyložit žádné zvíře! Namísto toho stvrdíte splnění podmínky pětidílného biotopu krásnou dřevěnou soškou stromu, hory nebo třeba rákosu. A právě tím vzniká pro mnohé velmi záživné, pro někoho nervydrásající dilema. Když přiložím 5. dílek lesa a je na něm liška, která mi pravděpodobně přinese 3–4 body, rád se jí vzdám za kartu Krajiny, která mi dá dvakrát tolik bodů. Co ale v okamžik, kdy spolu s kýženým 5. dílkem biotopu nadraftuju wapitiho, kterého krom mě sbírají i všichni soupeři a může znamenat rozdíl mezi 12 a 0 body? Tady nabývá úplně nové důležitosti startovní destička, která dříve sloužila pouze k tomu, aby měl hráč v každém tahu více možností umistění zvířat. Nyní je často jedinou záchranou, jak nemuset zahodit nadraftovaný žeton zvířete. Z toho důvodu se také během přípravy rozšiřuje o jeden dílek, nicméně samotná partie trvá stále 20 kol.
Jak jsem již zmínil, dobírání karet Krajin není povinné ani jakkoliv esenciální. Pokud je pro vás tato přídavná vrstva plánování už příliš, můžete se klidně soustředit pouze na bodování zvířat a třeba tak nahrajete více bodů než někdo, kdo cíleně spojoval biotopy, aby získal co nejvíc karet Krajin. Ten hlavní rozdíl je, že nyní máme my, „malíři půdorysů“, kteří na svou posedlost dříve často dopláceli, možnost být za ni náležitě odměněni, a vyrovnat se tak boduchtivým zoologům :) 
