Děkujeme, že alespoň zvážíte přestat blokovat reklamy na Zatrolených hrách.
Je to náš hlavní zdroj příjmů, ze kterých financujeme provoz Zatrolených her.
Autor: Strachkvas | 1.6.2023 | 19
České vydavatelství Mindok opravdu nelení, a na herní stoly nám přináší další horkou novinku hýbající světovými deskoherními žebříčky. Zelená planeta (v angličtině pod názvem Earth) zažila v únoru roku 2022 úspěšnou kickstarterovou kampaň a nyní, rok poté, se dostává ke svým podporovatelům a do prodeje. Hra vydavatelství Inside Up Games a autora Maxima Tardifa (BrilliAnts a Mini DiverCity) hráčům umožní vytvořit si vlastní provázaný ekosystém, který bude nejen funkční, ale na konci partie přinese i nejvíce vítězných bodů.
Vzhledem k podobnostem (v mechanikách a tématu) této hry s Archou Novou, Na křídlech, Marsem: Teraformací a Dobyvateli Vesmíru se v průběhu recenze nevyhnu (zcela záměrně) přímému srovnání s těmito hrami či odkazům na ně.
Zelená planeta obsahem opravdu překypuje. Po odklopení víka na vás vykoukne pěkná hromádka herního materiálu. Od desek hráčů (některé oboustranné – pro sólo a týmovou hru) a desku fauny, přes dřevěné kostičky výhonků a stohovatelné dílky kmenů a korun, kartonové žetony půdy a označovací lístky, po středobod celé hry – obrovské množství karet. Jednotlivé komponenty jsou kvalitně vyvedené, desky jsou na tvrdém kartonu, stohovatelné dílky do sebe (až na pár výjimek) hezky zapadají a karty působí kvalitním dojmem. Na stole pak vše vytváří opravdu příjemný, oku ladící barevný dojem.
Jednotlivé karty, vedle nezbytných údajů jako jsou typ, cena, bodovací symboly, vítězné body a případně bonusové akce, obsahují i doplňkový informační text a fotografii jednotlivých druhů flóry, krajin ekosystému atd. Po grafické stránce jsou povedené, i když kresleným kartám ze hry Na křídlech se nevyrovnají. Avšak na rozdíl od Marsu: Teraformace mají jednotný design. Celkově je hra, dle mého názoru, po vizuální stránce lépe zpracovaná než například Archa Nova, která kombinovala jinou grafiku na kartách a plánech.
Dvě herní komponenty, byť ne úplně v pravém slova smyslu, musím jmenovitě ocenit. Jsou jimi bodovací bloček (který je opravdu dobře provedený a výrazně ulehčuje závěrečné bodování) a list achievementů (ten zahrnuje na 23 různých úkolů, které můžete v průběhu partií plnit).
Zelenou planetu je možné zakoupit i s doplňky, které nahrazují kartonové žetony půdy a označovací lístky jejich dřevěnými alternativami a dále 12 kartami měsíců, které přinášejí nové bodovací podmínky či upravují jednotlivé akce. Tyto doplňky jsou příjemným designovým zpestřením, a karty navíc ještě zvyšují už tak vysokou variabilitu hry.
Příprava hry je jednoduchá činnost na pár minut, tedy pokud nepočítáme míchání více než 300 karet, které může být trochu náročnější. Na desku fauny je třeba nachystat: čtyři karty fauny s bodovanými podmínkami, jež se plní v průběhu hry, a dvě karty ekosystému s bodovanými podmínkami vyhodnocenými na konci hry. Hráči si dále vezmou svou desku, na kterou si umístí kartu ostrova (obsahuje zejména počáteční nastavení), kartu podnebí (unikátní akce při aktivaci) a kartu ekosystému s bodovací podmínkou pouze pro daného hráče. Poté už si každý dobere hrací karty a žetony hlíny podle karty svého ostrova a hráč, který umí nejlépe poznávat rostliny, může partii odstartovat.
Cílem hry je vytvořit co nejefektivnější ostrov ze 16 karet poskládaných do mřížky 4x4. V průběhu hry si aktivní hráč vybere jednu za čtyř akcí, které mu umožní získat karty či zdroje a následně aktivovat určité akce na již vyložených kartách. Výběr akcí je podobně jako ve hře Dobyvatelé vesmíru ozvláštněn tím, že danou akci (včetně následné aktivace karet) provedou i ostatní hráči, byť ve slabší podobě. Zelená akce výsadba slouží k umístění karet do mřížky ostrova a získání nové karty do ruky. Červená akce kompostování umožní získat hlínu (platidlo za výsadbu) a karty na kompost (mohou složit jako platidlo, nebo na konci hry jako vítězné body). Modrou akcí závlaha si hráči dobírají zelené kostičky výhonků, které umísťují na vyložené karty v mřížce ostrova (mohou být proměněny za žetony půdy, sloužit jako platidlo nebo přinášejí vítězné body) a nakonec žlutá akce přírůstky přidává kmeny a koruny, jež se opět ukládají na vyložených kartách (stejně tak mohou být utraceny jako platidlo, nebo přináší vítězné body). Po provedení libovolně barevné akce následuje aktivace vlastností vyložených karet stejné barvy. Karty samotné pak mohou přinášet další zdroje, karty či je vzájemně proměňovat. Přitom se hráči snaží co nejrychleji splnit podmínky na kartách fauny a obsadit tak co nejvyšší bodovací pozice, protože zde platí, že kdo dřív přijde, ten bere.
Hra má dvě stěžejní mechaniky, a to výběr akcí (action selection) a engine building. Hráči vybírají a provádějí akce na desce hráče, prostřednictvím kterých získávají nové karty a zdroje. Ty následně utrácí za vykládání vzájemně se ovlivňujících provázaných karet s dalšími akcemi. Z nich se snaží vytvořit fungující „engine“, jež bude poskytovat nejen vítězné body, ale i produkovat další zdroje a vytvářet místo pro jejich uskladnění, a tedy zisk dalších bodů.
Práce s kartami je důležitou součástí celé hry. Ve hře je jich opravdu obrovské množství, což na jedné straně přináší vysokou variabilitu, na straně druhé nižší šanci dostat na ruku kartu, kterou potřebujete. Celý jejich balíček se protáčí rychleji než například u Archy Novy, ale zároveň neexistuje žádná otevřená nabídka. Hráči tak dobírají karty naslepo. O to důležitější je tedy celé plánování vašich tahů a důmyslné vykládání karet do mřížky, v níž může být klíčové vše – poloha karet i jejich pořadí. Ve hře se totiž boduje téměř cokoliv: počty symbolů na kartách, jejich umístění ve sloupcích i řádcích mřížky, pořizovací náklady, počty uložených zdrojů na nich a tak podobně.
Na velice příjemných 16 stránkách (i se sólo a týmovou hrou) jasně a přehledně autoři vysvětlují celou hru, která je z nich po prvním přečtení snadno pochopitelná. Jsou hezky přehledná a strukturovaná. Po popisu přípravy hry následuje nejprve přehled průběhu hry – z toho si čtenář udělá jasnou představu, jak hra funguje v obecné rovině. Následující detailní rozebrání jednotlivých herních akcí včetně popisu druhů karet mu pak poskytne i hlubší vhled a pochopení všeho, co je ke hře třeba. Nechybí ani spousta obrázků, příklad kola i příklad bodování. A pokud vás vyděsilo výše uvedených 16 stránek, rozhodně nezoufejte, textu tolik není. Zelená planeta je pravidlově velice přístupná hra a vysvětlit ji nezabere déle než 15 minut.
Byť pravidlům pro hru více hráčů nic vytknout nelze, neplatí to pro pravidla sólové hry. Zde se vloudil šotek hned na několika místech. V popisu tahu hráče je například uvedeno, kam se při provádění akce kompostování mají ukládat žetony půdy. Vesna ale žádné žetony půdy při provádění této akce hráčem nedobírá (bere karty). Obdobně pak při Vesnině akci závlaha, kdy jí máte správně přidat 7+ tolik výhonků, kolik máte modrých karet (a trojbarevných), pravidla uvádějí jiný, chybný výpočet. To, ve spojení s chybějícím přesným popisem Vesniných akcí v tahu hráče, vytváří zbytečné nejasnosti a zmatky.
Podle údajů na krabici je Zelená planeta vhodná pro jednoho až pět hráčů ve věku od 12 let, a délka hry je 45-90 minut. Věková hranice mi přijde adekvátní, hra je hodně počítací a plánovací, tudíž mladší hráči by s ní mohli mít trochu problémy. Co se týče počtu hráčů a herní doby, Zelená planeta rozhodně netrpí tím, že by se výrazně zvyšoval čas s narůstajícím počtem hráčů. Za předpokladu, že všichni odehrávají své akce současně, i v pěti hráčích odehrajete partii v rozumném čase. Naše průměrná herní doba se pohybovala v rozmezí 50–70 minut. Na rozdíl od Marsu: Teraformace či Archy Novy je tak Zelená planeta výrazně rychleji odehraná a to i ve vyšším počtu hráčů.
Stejně jako v poslední době ve většině vydaných her nechybí ani v případě Zelené planety možnost zahrát si sólo verzi proti automatickému protivníkovi. Ten, respektive „ta“, se nazývá Vesna (slovanská bohyně, v originále Gaia) a je řízena šesticí karet, má svou vlastní hráčskou desku a čtyři úrovně obtížnosti. Současně její protivník musí využít jinou verzi hráčské desky, na které jsou nahrazeny akce „ostatních hráčů“ akcí Vesny. Základní koncept hry, kdy ostatní hrají i v tahu protivníka, je totiž stále zachován, a hráč tak po vykonání své akce musí odehrát Vesninu akci a přidat jí příslušné zdroje či karty.
V tahu Vesny se pak jednoduše otočí karta, která hráči nejprve určí akci, kterou v kole vykoná on a následně činnost,
kterou provede Vesna, přičemž se obvykle jedná o zisk určitého množství karet či zdrojů (výhonků či přírůstků), případně obsazení bodovací pozice na desce fauny. Hra končí buď tím, že hráč zaplní svůj ostrov 16 kartami, nebo se dvakrát projde Vesnin balíček karet. Ovládání automatického protivníka je jednoduché a intuitivní. Poměrně funkčně a hezky je nahrazen živý protihráč, a to za cenu minimálních zásahů do konceptů hry. Jednotlivé tahy se oproti hře ve více hráčích liší jen nepatrně.
Vytknout by se, kromě výše uvedené nepřesnosti v pravidlech, dalo pouze umísťování kostek výhonků a přírůstků na desku Vesny. Namísto vyskládávání značného množství jednotlivých komponent, které hru zbytečně zdržuje, by přitom stačila jedna či dvě očíslované stupnice, po kterých by hráč posouval dva ukazatele pro zaznamenání počtu výhonků a přírůstků. Jinak mě hra proti Vesně opravdu bavila a vyhrát (i na druhou obtížnost ze čtyř) chce trochu tréninku, taktizování a přemýšlení.
Zelená planeta je příjemnou a pozitivní hrou, která vám s vysokou pravděpodobností zprostředkuje veskrze kvalitní herní zážitek. Byť třeba nevyhrajete, faunou zaplněný ostrov hrající všemi barvami a vysoký bodový zisk z něj musí udělat radost i zarytému odpůrci přírody. Na druhou stranu, stejný prožitek jako u Archy Novy ze zastavěné ZOO či zvířat navrácených do přírody jsem po dohrání Zelené planety neměl. Hra je v tomto ohledu prostě jiná, budovatelsko/ochranářský pocit se zde nedostavil a musím říct bohužel, protože mi chyběl. Po mechanické stránce hře nelze nic zásadního vytknout, vše funguje, odsýpá, jednotlivé akce jsou tematické a člověk si dokáže představit, co ve hře dělá a proč. Velkým plus je vysoká variabilita a znovuhratelnost. Proměnných ve hře je tolik (od karet ostrovů, počasí, přes bodovací karty), že je téměř nemožné, abyste hráli dvakrát stejnou partii.
Byť to může znít trochu paradoxně, výše vychválené tempo hry je ovšem zachováno pouze, když hráči odehrávají své akce současně. Pokud to hráči dělají (což je za mě nevyhnutelné, aby nevznikaly dlouhé prodlevy) dostáváme s k tomu, co mi na Zelené Planetě nejvíce nesedlo. A tím je vysoká, ale opravdu vysoká míra solitérnosti (a to říkám jako sólohráč, kterému není cizí sednout k deskovce na hodiny sám). V různých herních skupinách, se kterými jsem hru odehrál, se opakoval stejný scénář. Hráč na tahu například zahlásil „hraju modrou“, on i ostatní hráči si na své desce v relativní tichosti, pohrouženi do hlubokého přemýšlení, vykonali příslušnou akci, aktivovali karty, a to až dokud další hráč na tahu nerozhodnul, že se například „hraje červená akce“. Každý si hrál pouze „na svém písečku“ a vzájemná interakce byla téměř nulová. Což je obrovská škoda, která by se například dala vyřešit nějakou otevřenou nabídkou karet. V Marsu: Teraformaci je společný plán, tituly, soutěže a škodící karty, Na křídlech má kostky v krmítku a Archa Nova disponuje společnou nabídkou karet, stupnicí přestávky atd. Při hraní Zelené planety jsou jediným důvodem, který vás nutí alespoň po očku sledovat, co soupeři hrají, vítězné body za plnění podmínek na kartách fauny a snaha nezvolit akci, kterou byste soupeřům úplně nahráli. Tím to ale končí, celá hra se může velice jednoduše zvrtnout v (byť příjemnou) hodinku ticha přerušovaného pouze slovním výběrem jednotlivých akcí.
Abych ale nekončil negativně, vyjma popsané solitérnosti je Zelená planeta povedenou hrou, u které je třeba zejména vyzdvihnout hezké téma, funkční, ověřené mechaniky, vysokou variabilitu, znovuhratelnost a krátkou herní dobu. Proto věřím, že své místo v herních sbírkách si určitě najde.
Moc pěkná recenze.
Ty chyby v pravidlech sóla teda zamrzí. Stále nevím, zda hru chci/potřebuju mít, a ani článek mě nepřesvědčil. Hra má obří hype, o tom žádná, ale když už mám Ark Novu a Wingspan (případně Expedici Ares), tak nějak nevím.
- - -
píšu o (nejen) sólohraní deskovek: www.instagram.com/solo_boardgaming
Pěkna napsaná recenze. Myslím, že i díky ní zatím s případnou koupí počkám, až si hru někde zahraju. Jsem na tom stejně jako Jonash, mám Na Křídlech, Ares. Archa Novu máme ve skupině.
Výstižná recenze! Naprosto souhlasím, že největším mínusem této jinak povedené hry je totální solitérnost při jejím hraní. Obzvláště u první hry člověk nezvedne hlavu od svého ostrova a teprve na konci hry si všimne, že okolo něj ještě někdo sedí…
Jo, solitérnost tu je. Ale už i při první hře člověk po očku sleduje, co ostatní plní za úkoly a kde má být šanci první. Obzvláště ve více hráčích je ten bodový rozdíl znatelný. No a jakmile má člověk hru lehce nahranou, už části vybírá akce i podle toho, co se ostatním hodí nejvíce - tedy, takové akce nevybírá a staví si komba proti nim. Tohle v prvních partiích určitě není, většinou je člověk rád, že ukočíruje sám sebe. Hra se ale postupným hraním za mě moc pěkně otevírá. Za letošek mám nějak 13 partií a každá mě baví víc a víc a čím dál více sleduju, co dělají ostatní :)
_________
Vláďa z Mindoku
Děkujeme, že alespoň zvážíte přestat blokovat reklamy na Zatrolených hrách.
Je to náš hlavní zdroj příjmů, ze kterých financujeme provoz Zatrolených her.
Jízdenky, prosím! Evropa
Akt. cena: 1774 Kč
Končí za: 1 den
