Když v zahradě vznikne říše

Autor: sasa | 21.4.2024 | 2

Kdysi dávno v jednom lese existovala jednotná civilizace malých lidiček. Jak šel, čas postupně se rozpadla na čtyři samostatné klany – Elfeny, Mekasy, Pterygoty a Izagaje. Po nějaké době se objevil vážný problém – přelidnění. Klanům nezbylo nic jiného, než společně vyrazit hledat nový životní prostor. Jejich zvědové po usilovném pátrání objevili opuštěnou Zahradu plnou zajímavých věcí. Velký Exodus mohl začít.

Právě okamžikem příchodu čtyř klanů do Zahrady začíná vaše dobrodružství ve hře od vydavatelství TTGames Zahradní říše. Hra byla vydána v roce 2023. TTGames patří mezi mladá vydavatelství a má na svém kontě pouze několik titulů, které jsou však, alespoň z mého pohledu, velmi zajímavé. Ať už se jedná o ovládnutí podmořského města ve hře Abyss nebo tvorbu celého nového světadílu ve hře Ecos: První kontinent. Otázkou, kterou se pokusím zodpovědět v této recenzi, je, zda se Zahradní říše zařadí po bok zajímavých titulů, nebo zapadne jako mnoho jiných her současnosti. Jejími autory jsou Nathalie a Rémi Saunierovi, u nichž se jedná o první velkou hru. Ilustrátorem je Maxime Morin, který je podepsán pod tituly, jako jsou Příští stanice Londýn nebo Codex Naturalis.

Hra je určena pro 2 až 4 hráče od 10 let. Na rozdíl od spousty jiných her zde není sólo mód, což mně osobně nevadí. Hra je jazykově nezávislá a zvládnou ji i mladší hráči přibližně od 8 let. Délka hraní je vydavatelem uváděna jako cca 75 minut. Ve dvou hráčích jsme stihli Zahradní říši odehrát průměrně za 40 minut, a to i s novými hráči. Ve třech a čtyřech hráčích ji lze odehrát za 60–70 minut.

Vybudujme říši

Zahradní říše je fantasy hra, založená na principu ovládání území (area control). Čtyři klany se snaží vybudovat nové město rozprostírající se na sedmi územích Zahrady. Každé území se dále dělí na 7 oblastí. Každá z oblastí je tvořena jedním ze čtyř typů povrchu: zelená tráva, suchá žlutá tráva, červené spadané listí nebo fialové ostružiní. Ostružiní je zvláštním typem terénu, který je možné jedenkrát za hru přeměnit na jeden z předchozích tří typů.

Velmi zajímavým mechanismem je to, že oblast, v které hráč provede akci, určuje území, na kterém musí svoji akci provést další hráč v pořadí. Území způsobilé k vykonání akce je označeno Želvostrojem. A co že to je ten Želvostroj? Želvostroj je želva jménem Tvořislava, na jejíž krunýř inženýr Tom z klanu Mekasů připevnil jeřáb. Tvořislava nyní pomáhá lidičkám s výstavbou jejich města.

Hráči se snaží získat co nejvíce vítězných bodů, a to buď v průběhu partie plněním společných projektů, nebo na konci hry splněním svých tajných misí a body za velikost populace.

Příprava hry

Na začátku hry hráči sestaví plán Zahrady. Každé území je sice opatřeno číslem od 1 do 7, ale není nutné plán sestavovat dle těchto čísel. Tím je zajištěna velká variabilita herního plánu. Vedle plánu se položí balíček společných projektů a 4 z nich se vyloží lícem nahoru. Každý z hráčů dostane 4 karty tajných misí, z nichž si dvě ponechá a zbytek odhodí. V závislosti na počtu hráčů se připraví příslušný počet střech. Jejich vyčerpáním se spustí konec hry.

Příprava hry není vůbec složitá. Možná by jednotlivé dílky území při sestavování mohly do sebe lehčeji zapadat, ale předpokládám, že se s přibývajícími partiemi ohrají a budou se do sebe spojovat lehčeji.

Průběh hry

Herní kolo má tři fáze. První fází jsou akce hráčů, druhou je kontrola území a poslední je příprava na další kolo.

V první fázi hráči vykonávají jednu až dvě akce. Počet akcí je určen pozicí žetonu hráče na desce pořadí. Zde do hry vstupuje další zajímavý mechanismus. Začínající hráč umístí svůj žeton na pozici jedna. Po vykonání akce zvolí dalšího hráče, který umístí svůj žeton na pozici dva a vykoná dvě akce. Druhý hráč zvolí třetího atd. Poslední hráč v kole se stává začínajícím hráčem v následujícím kole. Ve dvou hráčích se hráči v tazích střídají a na rozdíl od hry tří či čtyř hráčů má každý z nich k dispozici dva žetony.

Pro každou svou akci má hráč k dispozici jednu ze dvou možností. Buď postaví novou budovu (popřípadě nové patro na stávající budově), nebo opustí jednu ze svých budov. Základním „platidlem“ jsou obyvatelé. Při stavbě si sníží příslušný počet obyvatel, naopak při opuštění si počet obyvatel zvýší. V případě, že hráč nemůže vykonat akci na daném území, musí se pokusit ji vykonat na území s o jedna vyšším číslem.

Během každé akce se hráč může pokusit dokončit jeden společný projekt. Na budovu, díky které dokončí projekt, je následně umístěna střecha. Střecha má několik účelů: předně budova se střechou nemůže být použita pro splnění dalších projektů – ať již společných, nebo tajných; navíc v případě, že dojde zásoba střech, je spuštěn konec hry.

Každý hráč může za celou hru využít 4 žetony triků. Jedná se vlastně o speciální úkony, které může vykonat ve svém tahu. Klan může přesunout střechu na jinou svoji budovu, hrát na jiném území, než je území označené Želvostrojem, nebo napadnout budovu jiného klanu.

Ve fázi kontroly území se postupně prochází jednotlivá území. Hráč, který má v daném území nejvíce pater, si zvýší počet obyvatel o 2. V případě shody si hráči zvýší počet obyvatel o 1. Otázkou je, zda je tato fáze nutná. Zvláště ve více hráčích je přírůstek obyvatel v této fázi nízký a ve srovnání s příjmem za opuštění budovy zanedbatelný. V první hře jsme dokonce ze začátku na tuto fázi zapomněli a nemyslím si, že by tím hra utrpěla.

Co nalezte za zdmi Zahrady?

Základem je herní plán, který jak již bylo uvedeno výše, je variabilní. Je tvořen rámem a 7 územími z velmi pevného kartonu. Ze stejného materiálu jsou i desky hráčů, žetony triků a ostružiní. Budovy, střechy a Želvostroj jsou krásné plastové miniatury. Žetony populace, hráčů a vítězných bodů jsou dřevěné. Jedinou výtku mám ke kartám a krabičce na ně. Zde autoři nepočítali s variantou, že se karty budou obalovat. Obalené karty není možné do dané krabičky dostat všechny. Vizuálně působí karty pochmurně, a jako by ani nebyly ze stejné hry. Území naopak působí stroze. Některé spoluhráče vizuál komponent příliš k hraní nelákal. Vyzdvihnout ale musím desky hráčů, které jsou funkční a za mě i graficky pěkné. Zvláště přínosná je tabulka zisku při opuštění budovy, která vám ušetří spoustu času při výpočtu.

Pravidla a fungování Zahrady

Pravidla nejsou složitá. Dají se vysvětlit během deseti minut. I když kniha pravidel má 19 stran, tvoří její velkou část úvodní příběh, příklady a obrázky. V pravidlech jsem nenalezl žádné překlepy a nejasnosti, až na nepřesný překlad tajné mise Klub/Pošta/Kasárna, kdy jsem musel vyhledat anglickou verzi pravidel. Hra je plně jazykově nezávislá. Projekty a mise jsou vysvětleny symboly. Dovedu si představit hrát hru i s hráči mladšími okolo 8 let, a to nejen díky absenci textů, ale i přístupností pravidel a mechanik.

Kdybych se měl zaměřit na mechaniky hry, musím vyzvednout určování pořadí, kdy hráč na tah určuje, kdo bude hrát po něm. Pro někoho možná frustrující záležitost, svádějící k velkým prodlevám mezi tahy; také jsem se bál, že když hráč přijde na tah bude dlouho přemýšlet o tom co zahrát. Ale buď jsem měl štěstí na spoluhráče nebo zde toto nehrozí, protože jednotlivé partie hezky odsýpaly.

Druhá s tím související mechanika je, že zahráním akce na jedné ze sedmi oblastí určíte území, na kterém se musí odehrávat následující akce. Obě mechaniky mi přijdou zajímavé, ale dělají hru méně předvídatelnou. Pokud máte rádi plnou kontrolu nad hrou a rádi plánujete X tahů dopředu, Zahradní říše není hrou pro vás. Vzhledem k tomu, že dopředu nevíte, kdy přijdete na řadu a kde budete moci hrát, je plánování složité a v dlouhodobém horizontu v podstatě nemožné. Většinou jste schopni naplánovat své dvě akce po sobě, popřípadě tři akce, když hrajete v kole poslední, a víte tedy, že v následujícím kole budete začínat. Jinak spíše reagujete na aktuální situaci a snažíte se příliš nepomoci soupeři hrajícímu po vás.

Závěrečný účet za Zahradu

Zahrada se směle může řadit k rodinným hrám s přístupnými pravidly a rozumnou hrací dobou. Nabízí i vysokou míru interakce mezi hráči. Interakce je dána jednak určováním pořadí v jakém jednotliví hráči hrají, což se může ukázat jako důležitý prvek. Zvláště když s konkurenčním klanem usilujete o ovládnutí některého z území, nebo splnění společného úkolu. Velmi často se stává, že vám soupeřící klan doslova „vyfoukne“ úkol o který usilujete těsně před nosem. Interakce je podtržena i možností napadnout budovu jiného hráče, a „přebarvit“ ji tak na svoji, čímž se změní situace na daném území. Pokud vám nevadí menší možnost dopředu promýšlet své tahy a jste ochotni přijmout skutečnost, že musíte reagovat na aktuální situaci, pak je to hra pro vás. Komponenty jsou kvalitní a i přes jistou ponurost karet a strohost herního plánu nepůsobí rušivě a dokreslují atmosféru hry. Hra obsahuje i zajímavé mechaniky, které ji odlišují od jiných area control her.

Za sebe ji osobně doporučuji pro rodinné hraní nebo pro hráče, hledající lehčí area kontrol hru. Hru je možné odehrát do hodiny, maximálně hodiny a půl. Pravidla se dají vysvětlit do 10 minut. Hra sice nabízí prostor pro taktické uvažování, ale vzhledem k ne příliš velké možnosti plánovat své tahy dopředu nevyžaduje tak hluboké soustředění a uvažování jako jiné eurohry. Hra obsahuje i jistou dávku konfliktu, ale dle mého v míře, kterou jsou schopni akceptovat i mladší hráči. Ze zkušenosti vím že mladší hráči (v tomto případě 8–10 let) hůře snášejí nejen prohry obecně, ale i „škození“ v průběhu hry. Takže pokud máte doma malého cholerika, kterého rozhodí i sebemenší zkřížení jeho plánů, sáhněte po jiné hře. V opačném případě se nebojte a ponořte se do dobrodružství za zdmi Zahrady.