Když dva jsou příliš mnoho… tam, kde je místo pro jednoho.

Autor: Shark | 10.12.2023 | 5

Aldebaran je nejjasnější hvězda v souhvězdí Býka a jedna z nejjasnějších hvězd na noční obloze vůbec. V roce 1972 odstartovala sonda Pioneer 10, která by mohla kolem Aldebaranu proletět přibližně za 2 miliony let. My však díky počinu vydavatelství Dino tak dlouho čekat nemusíme.

Vladimír Suchý patří mezi zkušené herní designery a jeho hry tematicky sahají od středověku až do vzdálené budoucnosti. A právě do časů, kdy budou lidé schopni putovat do hlubokého vesmíru, nás zavádí i jeho Aldebaran Duel. V této hře každý z hráčů představuje vládce jednoho kosmického impéria, který se snaží efektivním využíváním svých karet rozšiřovat svou produkci, prosazovat se v galaktických vztazích, a především bodovat. Hra probíhá po dobu tří etap a na jejich konci vítězí ten, komu se podařilo nashromáždit více bodů.

Herní materiál

Po rozbalení krabice vám rukama projdou dva herní plány, silný balíček karet, dřevěné komponenty ve dvou barvách a několik kartonových archů, z nichž musíte vyloupat potřebné žetony a destičky, jež se však rovněž nazývají karty. Kvalita tohoto materiálu je ucházející, potěší zejména dvouvrstvý karton na herním plánu se stupnicemi. Snad jen klasické karty by mohly být ze silnějšího papíru, ale vzhledem k tomu, že je budete pouze brát do ruky a vykládat, se zase tolik neděje.

Jak už jsem zmínil výše, hra obsahuje dva herní plány. Jeden z nich budete potřebovat v průběhu každé etapy, zatímco druhý se uplatní během jejího vyhodnocování. Prvnímu plánu dominují vedle počítadla bodů především stupnice. Čtyři z nich jsou produkční (potraviny, kov, energie, věda a vítězné body), tři vlivové (diplomacie, vojenství a obchod). 

Karty se dělí jednak podle etap (karty 1. až 3. etapy) a pak také podle toho, co představují. Může se jednat o produkční stanice, raketoplány, planety, kolonizační karty a kolonizační koráby.

Mechanismy a průběh hry

Hra pracuje s mechanikou víceúčelového využití karet. Hráči se postupně střídají v tazích, přičemž v rámci tahu si smíte vzít určitý počet karet z nabídky, zahrát některou kartu z ruky, nebo pasovat. Jakmile pasují oba hráči, etapa končí a následuje její vyhodnocení.

Karty lze použít dvojím způsobem: buď jako platidlo, nebo ji po zaplacení příslušné ceny přidat do hry. Ano, podobně jako například v Dobyvatelích vesmíru nebo ještě lépe Světě divů. Každá karta má hodnotu jedné suroviny, a navíc lze při placení využít slevu danou produkcí požadovaných surovin v poměru 1 stupeň produkce = o 1 surovinu méně. Tento princip můžete zase znát třeba ze Splendoru až na to, že v Aldebaran Duelu vždy musíte zaplatit alespoň 1 surovinu (v případě, že vaše produkce pokrývá celou cenu, se může jednat o jakoukoli surovinu). V nouzi smíte uhradit cenu i v poměru dvě karty za jakoukoli potřebnou surovinu. A vzhledem k tomu, že obvykle můžete mít v ruce nanejvýš sedm karet, se i k tomuto kroku budete muset dříve či později stejně uchýlit. Je proto třeba pečlivě zvážit, jaké karty si vezmete a na co je použijete, protože se vám pak klidně může stát, že zatímco jeden bude sypat karty jako z rukávu, druhý bude muset pracně odhazovat po dvou, aby si vůbec něco vyložil.

Co se týče samotného vykládání karet, nejsnazší je to v případě produkčních stanic a raketoplánů. Zde opravdu stačí zaplatit požadované suroviny, kartu přidat do hry a získat odpovídající benefit. Ten vedle postupu na příslušných stupnicích zahrnuje i okamžitý zisk vítězných bodů či žeton univerzální suroviny, jímž můžete nahradit jakoukoli surovinu kromě vědy.

S planetami je to složitější. Při vyložení planety sice platíte požadovanou cenu, ale její přínos nemůžete čerpat hned. Nejprve je totiž zapotřebí ji zcela kolonizovat. Každá planeta je rozdělena do čtyř sektorů, z nichž jeden až tři jsou dosud lidskou rukou netknuté. Aby se to změnilo, musíte k takové planetě přiložit (a pochopitelně zaplatit) kolonizační karty. Každá patří k jednomu ze čtyř druhů a cílová planeta udává, zda je zapotřebí konkrétní nebo libovolný druh kolonizační karty. Kromě výše uvedených výhod z planet získáváte i žetony vesmírných objektů, jež vám v závislosti na počtu přináší další body na konci partie. 

A úplně nakonec přichází ještě kolonizační koráby, které smíte vyložit teprve tehdy, když už vlastníte zcela kolonizované planety (platí zde poměr 1 kolonizovaná planeta = 1 kolonizační koráb).

Jakmile skončí epocha (zpravidla ve chvíli, kdy už nejsou vyložené žádné karty dané epochy a hráči pasují), nastává její vyhodnocení spojené s bodováním. Nejprve však hráči provádí výzkum. K němu se používají kartonové karty vědy, jichž si každý hráč na začátku partie nadraftuje pět. Vyžadují platbu pouze ve vědě, takže nelze použít žeton univerzální suroviny (resp. lze ho odhodit spolu s jinou další kartou, jak bylo popsáno výše). Karty vědy vám poskytují jednorázové a/nebo permanentní výhody, z nichž můžete těžit po zbytek hry: od zvýšeného limitu karet v ruce, resp. vylepšeného braní karet z nabídky přes vykládací slevy až po bonusové bodování.

Poté se vyhodnotí převaha ve vesmíru, k čemuž se použije druhý herní plán. V závislosti na svých pozicích na stupnicích diplomacie, vojenství a obchodu se po něm posouvá ukazatel převahy vodorovně, svisle a případně úhlopříčně. Podle toho, kde nakonec skončí, můžete získat další body, a sice buď pevně daný počet, nebo podle množství svých planet. 

Na konci třetí etapy navíc následuje ještě závěrečné bodování, při něm se uplatní i produkční stupnice. U každé z nich se totiž na začátku hry určí pomocí zvláštních destiček odměna pro toho, kdo na ni postoupí dál (v případě shody získají odměnu oba). Například na obrázku prvního plánu výše hráč, který je dále na stupnici produkce potravin, získá 2 body za každý svůj stupeň v produkci vědy. Dále se vyhodnotí symboly vesmírných objektů na žetonech a kartách (tentokrát se nepočítají planety ani kolonizační karty, ale pouze raketoplány, produkční stanice a kolonizační koráby). Bodová hodnota každého žetonu je přímo úměrná počtu stejných symbolů na uvedených kartách, jež se vám podařilo nashromáždit (podobně jako u žetonů farem, zdí a věží ve hře Reavers of Midgard). Na závěr si přidáte 2 body za každou svou plně kolonizovanou planetu. 

Aldebaran Duel obsahuje i sólovou variantu, v níž se snažíte dosáhnout co největšího počtu bodů. Soupeř je představován zvláštní herní deskou a kartonovými destičkami, které udávají, které karty váš imaginární sok odebere z nabídky a na kterých stupnicích se bude posouvat. Jedná se o pravidlově nenáročný mechanismus, který se hodí jak ve chvíli, kdy zrovna nemáte po ruce žádného soupeře, tak jako vhodná platforma pro seznámení se s pravidly a obsluhou hry.

Trénink pevných nervů aneb když jsou generálové po bitvě…

Z hlediska kvality materiálu nemám hře prakticky co vytknout. Karton je dostatečně kvalitní, body navíc si zaslouží dvouvrstvá deska se stupnicemi, žetony jsou masivní a s kartami se dobře manipuluje. Působivé jsou i obrázky na kartách, zejména vesmírná plavidla a základny. Planety a kolonizační karty jsou na tom už poněkud hůře, protože zde vstupuje do hry kromě estetického i faktor herních mechanismů.

O poznání slabší je použitá ikonografie. Když se člověk podívá na karty, intuitivně hledá základní informace v levém horním rohu, protože tam se zpravidla začíná se čtením. Ale ouha, zde se nachází pouze symbol pro planety. Produkční stanice a raketoplány mají svůj identifikační symbol vpravo dole, kolonizační karty vpravo nahoře a vrcholem jsou pak kolonizační koráby, jež mají symboly dokonce dva – jeden vpravo dole, ale druhý ještě vlevo nahoře, jenž je ale totožný se symbolem planet. A teď babo raď, co s tím. Po několika zahráních si člověk zvykne, ale nemohu se ubránit dojmu, že kdyby se nad tím tvůrci ještě hlouběji zamysleli, šlo by to ošetřit lépe.

Další kámen úrazu mohou představovat symboly surovin. Ty jsou sice barevně odlišené, ale bílý tvar v barevném poli bych například u žlutých potravin nahradil černou konturou. Větší problém nastává u ceny, kde jsou všechny symboly vyvedeny v červených kruzích s tím, že červená barva je jinak vyhrazena pro univerzální surovinu. Tady už je opravdu obtížné i na relativně malou vzdálenost odlišit kov od potravin, nemluvě o malých číslíčkách značících potřebný počet. A přitom by stačilo dát například symbol „mínus“ k cenám a „plus“ k ziskům, nebo si jednoduše zapamatovat, že cena je ve svislém sloupci a zisk ve vodorovné řádce. Pak by mohly původní barvy klidně zůstat.

Ostatní symboly jsou sice po pročtení sešitu pravidel vcelku srozumitelné, ale přesto bych uvítal nějaký přehledový list, aby nebylo zapotřebí neustále listovat. Ideální by bylo předposlední dvě strany pravidel umístit na jeden list a ve dvou kopiích ho přiložit. Takový přehled by mohl obsahovat i průběh tahu a etap, aby tyto mechanismy přešly hráčům snáze do krve. Hra sice obsahuje dvě nápovědní karty, ty se však vztahují pouze k závěrečnému bodování.

Přehled vyhodnocení převahy ve vesmíru se zase nachází na desce se stupnicemi, a bohužel i v tomto případě je výsledek přinejlepším polovičatý. Popis posunu ukazatele převahy na základě stupnice pro diplomacii se nachází vedle stupnice vojenství a obchodu, navíc místo univerzálnějšího střetového „X“ je použita oboustranná vodorovná šipka, která by byla daleko vhodnější pro vyjádření převahy na stupnici obchodu. Kdyby se odstranilo logo vydavatele a schéma vyhodnocování diplomacie se posunulo dolů, vznikl by prostor i pro zbylé dvě převahy ve vojenství a obchodu. 

Co se týče pravidel samotných, jsou napsána podrobně a snaží se myslet na vše, ale přesto bych v nich ještě několik bodů uvítal. Například vysvětlení toho, jak postupovat v případě, kdy hráči pasují, ale v nabídce zůstávají ještě karty z předchozí epochy. Nebo co se stane, jestliže mají hráči na svých vlivových stupnicích stejné hodnoty, a ukazatel vlivu se proto neposune. Na koncích středového kříže jsou totiž uvedeny symboly 2 bodů, ale není jasné, jestli tyto body hráči získají, nebo je to pouze připomenutí toho, že pokud ukazatel opustí herní plán, získá příslušný hráč po dvou bodech za každé pole mimo desku. 

Stejně tak by stálo za to dotáhnout do konce mechanismus získávání žetonů vesmírných objektů. Ten funguje tak, že pokud přiložíte k planetě kolonizační kartu s určitým symbolem, získáte jeden žeton tohoto symbolu za každý symbol, který se na této planetě nacházel předtím. To je vcelku srozumitelné, a přesto se ve hře nachází dvě karty planet, kdy získáte jeden žeton již za jejich pouhé vyložení. Myslím, že i tohle by šlo vyřešit elegantněji – buď úpravou samotného mechanismu, nebo odstraněním těchto karet (stejně mě „namíchly“ i nedodělky podobného rázu ve Voidfallu).

Máte nervy přinejmenším z ocele? Připravte se na to, že budete muset s největší pravděpodobností „pálit“ daleko více karet na suroviny, než by vám bylo milé. Sice kolonizační koráb za jednu surovinu přímo láká k vyložení, ale mějte na paměti, že ho můžete zahrát až poté, co kolonizujete alespoň jednu planetu, tedy po zahrání průměrně dvou dalších karet. Vybudovat si silnou produkční základnu co nejdříve by mělo stát na vašem seznamu priorit velmi vysoko, protože s každou etapou vzrůstá počet surovin potřebných pro vykládání (1-3 suroviny v první, 4-6 ve druhé a 6-9 ve třetí etapě) a vždy musíte zaplatit alespoň 1 surovinou. 

Frustrujícím způsobem může působit, pokud se vám tohle nedaří. Nesmíte také pustit se zřetele, že si zpravidla smíte vzít nanejvýš 2 karty a máte limit 7 karet v ruce. Navíc s každým odebráním se cena zbývajících karet snižuje, takže se před vámi bude rýsovat dilema, zda si brát více levnějších karet, kdy ale zbývající pro soupeře zlevníte, nebo si vezmete jednu nejdražší, ale pak vám zase jedna karta bude chybět. 

Řada momentů v průběhu partie někdy připomíná svět podle Murphyho. Třeba když soupeři půjdou vhodné suroviny jako na běžícím pásu, zatímco vy se skřípějícími zuby budete vyhazovat karty v nevýhodném poměru 2 : 1, protože zrovna ta zatracená energie ne a ne přijít… Nebo jediné vyložitlené karty budou představovat vojenské, obchodní a diplomatické raketoplány, zatímco vy nutně potřebujete produkční stanice…

Vyplatí se rovněž myslet na hodnocení epoch a možnost vyložit si kartu vědy, jež vám poskytuje více či méně použitelnou výhodu. Zejména bych upozornil na karty, které zvyšují produkci bodů za pozice na stupnicích vojenství, obchodu a diplomacie. Stačí být na některé z nich alespoň na 2. stupni, získat příslušnou kartu a ejhle: produkce bodů poskočí o 6. A jestliže se vám to podaří hned po první epoše, máte jistých minimálně 18 bodů, a to už za to stojí. 

Suma sumárum, i přes všechny výše uvedené výhrady je Aldebaran Duel ve své kategorii podařenou hrou. Přináší velkou variabilitu, širokou škálu taktických i strategických rozhodnutí, tematický vizuál, a to vše v  příjemné herní době a za relativně přijatelnou cenu. Zmínku si zaslouží i zdařilé kombinování herních mechanik známých z jiných her, které jsou zde plynule provázané. V této souvislosti stoprocentně platí parafráze výroku Jaroslava Uhlíře z pořadu Hitšaráda, jenž se původně vztahoval k hudbě: „Hra musí být hráči povědomá, jinak si ji neoblíbí. Ale než si uvědomí, odkud ji zná, musí designer uhnout jinam.“ A to se Vladimírovi Suchému v tomto případě povedlo na jedničku. Škoda jen, že díky nedotaženému vývoji se jinak výborná hra řadí pouze mezi ty dobré, resp. když dokážete překousnout nepřízeň Štěsteny, tak klidně i mezi ty velmi dobré. Ale pokud vás baví vesmírná tématika a chybí vám ve sbírce kousek právě pro dva hráče, s Aldebaranem určitě nešlápnete vedle.

Sdílet s přáteli: