Když dva dělají (téměř) totéž…

Autor: Kew | 2.6.2024 | 10

Budeme muset mírně klesnout doleva, abychom zmírnili vliv dnešního silného větru! Naštěstí jsme o postupu informovali vedoucího letového provozu, takže by naše trasa měla být volná. Ale přece jen bych možná poprosil letušku ještě o trochu kávy, teď to bude chtít pořádně se soustředit!

Sky Team je kooperativní kostková hra pro dva hráče, kteří se v roli pilota a kopilota snaží doletět a přistát s letadlem na těch nejzajímavějších světových letištích. Přitom musí letadlo na přistání vhodně připravit, domluvit si volný prostor s letištní věží a mimo jiné třeba letiště nepřeletět!

A vzhledem k tomu, že pravidla jsou přehledně představena v popisu hry, budu mít o to víc prostoru rozepsat se o tom, jaká hra vlastně je.

Je libo rozcestníček?

Komponenty a design | Herní princip a atmosféra | Komunikace mezi hráči | Moduly | Pravidla | Dojmy a shrnutí

Komponenty a design

Začněme od krabice. Sky Team do ruky dostanete v přiměřeně velké krabici, která není obalená plastovou fólií, ale drží pohromadě pomocí samolepek podobně jako nedávno recenzované Jízdenky, prosím! Paříž. Naštěstí se mi podařilo samolepky sundat bez poškození krabice, ale pokud byste měli obavu, že obalu ublížíte, nebude nic lehčího, než jen spoj proříznout nožem a průhlednou samolepku holt nechat na krabici. Každopádně oceňuju tento krok k omezení odpadu, který se začíná projevovat u čím dál více her. Ve stejném duchu pak všechny nekartonové komponenty (tedy ty dřevěné a plastové) najdete v papírovém sáčku. Ten jsem teda nahradil praktičtějším plastovým „zipákem“ z vlastní zásoby, ale i tak si myslím, že jde o rozumné řešení – přece jen mám doma z jiných hrabic těchhle sáčků přebytek, takže mi nevadí, když v krabici nejsou. Navíc si čím dál větší část lidí radši komponenty schovává do různých insertů, takže zipáky přidané navíc by pak skončily přinejlepším opět v šuplíku.

A když už jsme u krabice, pro jistotu zmíním, že na ní (a pouze na ní) najdete seznam všech komponent (abyste jej jako já nehledali pak zbytečně v pravidlech).

Jinak ke komponentám nemám zásadní výtku, pouze jsou některé z nich poměrně titěrné, takže hráči s většími prsty s nimi možná budou mít problém (týká se třeba kartonových, ale i dřevěných přepínačů klapek, podvozku a brzd).

Oceňuju rozdělení krabice na dvě části papírovým insertem – ten slouží zpočátku na oddělení „startovacího“ scénáře od materiálů z pokročilé hry, později si pak obsah rozdělíte podle potřeby.

Herní princip a atmosféra

Co se hraní samotného týče, bude potřeba proti sobě postavit dva aspekty hry: ten mechanický a ten flavorový. Z hlediska mechanik hra šlape dobře a využívá můj oblíbený dice placement – na začátku kola si hodím kostkami a podle toho, co mi padlo, musím rozmyslet, co kam dám, abychom se dožili dalšího kola. Na výběr mám dvě povinná umístění: motory (aby bylo jasné, jak rychle letadlo letí) a náklon (abychom zajistili správné naklonění letadla). Jak pilot, tak kopilot pak mají k dispozici i další pole, jejichž využití je situační, ale většina z nich musí být v průběhu hry využita alespoň (nebo právě) jednou – např. aby se letadlu např. vysunul podvozek nebo aktivovaly brzdy. Zároveň oba hráči žijí v nejistotě, jak bude hrát spoluhráč, protože navzájem své kostky nevidí (mohou se jen na začátku kola před hodem kostkami pobavit tom, čeho by v daném kole chtěli dosáhnout). Na scénu tak vstupují i takové detaily, jako to, v jakém pořadí odhalím své kostky, resp. na která pole je umisťuju přednostně. Ve hře je přítomný i poměrně vyšší podíl náhody (přece jen mrskáme kostky), kterému se ale přizpůsobují hráči až po samotném hodu, a musí tak takticky zvažovat optimální volby pro danou situaci. Navíc jedno z polí („káva“) umožňuje získat „žolíka“ – možnost později v průběhu hry kávu vypít a tím upravit hodnotu kostky o 1 (i opakovaně, celkem max. o 3, protože víc kávy prostě najednou neuvaříte :) ).

Herní princip je tedy velmi jednoduchý: na střídačku se spoluhráčem musíte umístit postupně po jedné každý celkem čtyři kostky. Co ale není jednoduché, je vymyslet priority, a v tom tkví hlavní zábava celé hry. Po umístění kostek na příslušné sekce vyhodnotíte stav letadla, tedy změnu náklonu (podle rozdílu kostek přiřazených na náklon), posun po trase (dopředu o 0–2 pole na trase letu podle součtu kostek na motorech a dalšího stavu letadla) a sestup ve výšce (vždy o 1 pole na konci kola – neboli 1000 metrů směrem dolů). Pak pokračujete dalším kolem.

Letadlo musí za pevně daných 7 kol doletět přesně na letiště (tedy nesmí nedoletět ani přeletět – Jiřík z pohádky o Zlatovlásce by o tom nejspíš něco věděl), musí dostatečně vysunout podvozek, klapky a přichystat brzdy, a navíc se nesmí nikdy v průběhu letu naklonit mimo povolený rozsah a přistávat musí dokonale „rovně“.

Proti mechanismům ovšem tak trochu stojí „pravdivost“ hry a to, jak moc vás vtáhne do role pilota. Hráči sice cítí tlak a zodpovědnost za osud letadla (a taky všech těch tleskajících mimoňů, kteří sedí naštosovaní za nimi), ale proč spolu proboha pilot a kopilot v průběhu přistání nemluví?? Ano, tak nějak tuším, že je to proto, aby hra představovala větší výzvu, ale asi bych potřeboval, aby mi někdo vysvětlil, jak si mám tenhle herní prvek „přetlumočit“ do reality létání. Tohle mě při hraní trochu vyvádělo z míry a představoval jsem si, jak sedíme s druhým pilotem bok po boku, zarputile koukáme každý přímo před sebe a nevydáme ze sebe ani hlásku. No co, třeba mi to někdo prozradí v komentářích. :)

Komunikace mezi hráči

Tím volně navážu kapitolkou o komunikaci. Samotná pravidla uvádějí následující:

Na začátku každého kola proberte svou strategii. Například: „Vážně se potřebujeme zbavit tohoto letadla.“ Nebo „Musíme postoupit o 2 políčka.“

O kostkách však diskutovat nesmíte. Říkat věci ve smyslu: „Když ti padne 6, dej ji sem.“ Nebo „Kostku s nejnižším číslem použij na tohle.“ není povoleno.

Přiznám se, že tohle nám celou dobu vrtalo hlavou. Pokud je letadlo na pozici číslo 2, pak věta „Musíme se zbavit tohoto letadla.“ je podle mě to samé jako říct: „Pokud ti padne dvojka, použij ji na odstranění tohoto letadla“. Nakonec jsme si tedy vytvořili vlastní úzus toho, co je povoleno říct a co ne. Možná jsme si hru trochu zjednodušili, ale většinou stejně šlo spíš o priority a očividné záležitosti typu: „Teď jsme naklonění k tobě a musíme se naklonit ke mně, takže na náklon dej pokud možno nízkou kostku a já se budu tam snažit dát nějakou vyšší“. A vám případně doporučuju dohodnout se dopředu taky takhle nějak.

Moduly

Jedním z taháků celé hry je podle mě možnost zapojit do hry i dodatečné moduly (které nám autoři servírují přímo v podobě ucelených balíčků jednotlivých „letišť“). Jedná se možná trochu o spoiler, ale vzhledem k tomu, že do modulů se podle pravidel máte pustit hned po úspěšném zdolání prvního scénáře (načež vás jich čeká dalších dvacet), nemá asi smysl hrát si na to, že vás mají překvapit. No a pokud byste si přece jen nechtěli nechat vyslepičit, co vás v krabici čeká navíc, přeskočte o kapitolu níže…

Jednotlivé moduly přidávají povětšinou další povinnosti, a to buď formou dodatečných pozic na kostky, které je nutné obsazovat/aktivovat, nebo dodatečnými podmínkami na hodnoty umisťovaných kostek. Z hlediska designu se mi líbí, že základní deska hry je na moduly nachystaná a většinu z nich přidáváte na předem definovaná místa, čímž vám „ovládací panel“ roste pod rukama.

Konkrétně hra nabízí:

• Manévry: Některými poli trasy je potřeba proletět v definovaném náklonu letadla, abyste nehavarovali.
• Palivo: V každém kole musíte obětovat jednu kostku na určení ztráty paliva, jinak vám hrozí, že vám vyschne nádrž příliš brzo a havarujete. Čím nižší číslo na kostce, tím nižší ztráta paliva.
• Únik paliva: Jiná modifikace paliva, kdy na pole nedáváte kostku, ale palivo vám klesá v každém kole podle toho, jak moc se číselně liší kostky obou hráčů na poli pro motory.
• Stážista: Zajímavý princip, kterým si můžete vyměňovat hodnoty kostek za jiné – je potřeba postupně aktivovat všechna jeho pole, které vám výměnou za libovolnou kostku přidají žeton chovající se jako kostka s předem danou hodnotou. Jako jeden z mála modulů vám může hru občas i trochu ulehčit.
• Speciální schopnosti: A rovnou zmíním ještě i ten druhý „pomocný“ modul, kterým jsou většinou kompenzovány ty „škodicí“: K některým letům si můžete vybrat na pomoc schopnosti 1–2), které vám mohou v průběhu letu pomoci (viz obrázek níže).
• Kostka provozu: Kromě předdefinovaných letadel na trase se vám občas mohou na radaru objevit i nečekaní kamarádi – na začátku kola, při němž je v aktivním poli symbol kostky provozu (nebo i více těchto symbolů) házíte a přidáváte na trasu letu nová letadla. Tenhle modul je zajímavý mimo jiné tím, že některá pole s kostkou můžete při dobré domluvě zcela přeskočit a tím se přidání dalších letadel vyhnout.
• Vítr: Tenhle vykutálený modul modifikuje sílu vašich motorů podle toho, jak moc se letadlo po trase naklání – zpočátku vás urychluje, ale chytrým manévrováním můžete zpomalit, což většinou budete na přistání potřebovat.
• Reálný čas: Dostáváme se k modulům, které už hráče celkem prověří – pokud hrajete v reálném čase, na odehrání všech 8 kostek máte celkem 1 minutu (kterou si musíte sami stopnout vhodným nástrojem).
• Brzdění na ledu: Tento modul je asi nejnáročnější na kostky, protože vyžaduje celkem 8 povinných přiřazení za hru navíc (což samo o sobě není málo, když za hru má každá hráč k dispozici celkem jen 28 přiřazení). Navíc se musí kostky přikládat po dvojicích se stejnými čísly. Ufff…

A jaké hraní s moduly je? Rozhodně se jedná o zatraktivnění základního principu. Bohužel za mě hra trochu trpí tím, že standardně má každý hráč k dispozici jen 4 kostky za kolo a z těch dvě musí vždy přiřadit na motory, resp. náklon. Velkou volností tedy nikdy moc netrpíte. Navíc jednu z hlavních výzev podle mě představují letadla na trase (ta je potřeba vhodnými hodnotami na kostkách odstranit dříve, než se s nimi při letu letadlo srazí), a o ta se stará hlavně kopilot (má na ně dvě akční pole, zatímco hlavní pilot jen jedno). Tím pádem se nám často stávalo, že kopilot řešil letadla a hlavní pilot se staral např. o palivo. Určitě je zajímavé využívat toho, že k posunu letadla, resp. změně jeho náklonu dojde ihned poté, co umístíte obě požadované kostky. Dá se tím trikovat třeba to, abyste si vhodný náklon nachystali dopředu a po posunu jej rovnou změnili, nebo se dají odstraňovat cizí letadla z trasy jak před pohybem, tak po něm (čímž se změní jejich pozice, a tedy i požadovaná hodnota na kostce).

Největší respekt jsme měli z hraní v reálném čase, ale nakonec jsme se úspěšně poprali i s tím – prostě jsme si trochu nafoukli „bojovou přípravu“ před samotným hodem: co nejvíc jsme si (v rámci vnitřně nastavených pravidel) rozvrhli, jak řešit různé situace pro různě naházené kombinace kostek (bez toho, abychom zmiňovali konkrétní čísla – spíše šlo o to, že jsme prioritizovali spouštění konkrétních polí a rozdělovali úkoly, o co se kdo postará). Samotné přiřazování už pak bylo poměrně mechanické a i s nutnou úpravou herní desky (posuny komponent, odstraňování letadel apod.) jsme se vždy vešli do zhruba 55 vteřin. Osobně jde pro mě asi o nejzajímavější mód, protože má potenciál partii zrychlit a zároveň se tím oživí fáze přípravy/domluvy před hodem kostkami. Na druhou stranu hra bez časového limitu má zase určité „šachové“ kvality, kdy si často před hodem kostkami řekneme jen hrubější obrysy a v samotném kole pak hráč po tahu spoluhráče přemýšlí, „co se mu jako snažil naznačit“ a snaží se s ním na jeho strategii spolupracovat.

Zajímavé jsou určitě i karty speciálních schopností, kterými si hráči mohou přizpůsobit daný scénář. Přišly nám ale různě silné, takže jsme některé využívali častěji a jiné spíše sporadicky (nejzajímavější byla asi možnost získat až 3× za hru kostku navíc, protože i kdyby to mělo být jen „na kafe“, prostě se to hodí). U některých scénářů ale nebylo kostek potřeba tolik, takže např. u úniku paliva bylo zase zajímavější vzít kartu, která přináší bonus za to, když jsou na motorech stejná čísla (o což se stejně hráči s ohledem na únik paliva snaží).

Pravidla

A tady jsme zase u klasického příběhu „BF překládá“. :( Možná jsem trochu ovlivněný vlastní praxí, ale bojoval jsem s tím, že na to, jak jsou pravidla jednoduchá, jsou vysvětlena až příliš žoviálně a s velkou porcí „domysli si sám“. Namátkou zmíním třeba:

• Popis akce Radiostanice: „Počínaje svou aktuální polohou zkontrolujte na ukazateli přiblížení všechna políčka a OKAMŽITĚ z nich, na základě hodnot umístěných kostek, odstraňte po jednom žetonu letadla“. Doteď nevím, jestli při každém přiložení kostky kontroluju i pole za všechny dříve přiložené kostky (celkem jsou totiž pole radiostanice tři). Pro jistotu jsme hráli, že ne, a že za každou kostku odstraňuju pouze jedno letadlo, ale chtělo by to jasněji formulovat (příklad v pravidlech bohužel ukazuje pouze přiložení první kostky a odstranění jednoho letadla, takže tam si nepomůžu). Přitom stačilo změnit na: „na základě hodnot všech kostek umístěných na polích radionstanice“ nebo naopak „na základě hodnoty právě umístěné kostky“… Achjo.
• Karta speciální schopnosti Mistrovství poskytuje za určitých podmínek žeton přehozu kostek „pokud je k dispozici“. Bylo by fajn vědět, jestli jsou „k dispozici“ standardně všechny tři žetony, které jsou v krabici (pro samotnou hru mátě většinou podle scénáře možnost získat 1–2, takže ten třetí je tam navíc, objevuje se až v pokročilém materiálu a asi je tam kvůli této kartě, jen to nikde není zmíněno). Také by pomohlo upřesnit, jestli se žeton po použití vrací zpět do zásoby (pravidla říkají „po použití odstraňte“). Tady jsme hráli pro změnu tu lehčí verzi (všechny 3 žetony k dispozici, pokud zrovna neleží na ukazateli přiblížení, a vracejí se do zásoby).
• Manévry: Na rozdíl od popisu kolize s cizími letadly tady není řečeno, že se opět vyhodnocuje pole, které se „schovává“ pod desku. Jde to naštěstí poznat z příkladu, ale bylo by fajn reflektovat to i v textu.
• Karta speciální schopnosti Synchronizace: Na většině míst v pravidlech se objevuje označení „pilot“ a „kopilot“. Když se pak na kartě Synchronizace objeví označení „druhý pilot“, je to celkem matoucí. Jde o kopilota, nebo se tím myslí „ten druhý“ oproti nějakému „aktivnímu“? Účinek karty ale přímo nedefinuje, kdo je „první“ a kdo „druhý“. Prostě zbytečný maglajz.
• Pravidla vůbec nedefinují, co dělat s neumístitelnými kostkami. Některé pozice jsou totiž striktně barevně odděleny podle toho, zda na ně může umisťovat kostky pilot, kopilot, nebo oba, a může se stát, že zejména na konci hry už není kam co dát. Uznávám, že jde o starost spíše v úvodních scénářích, ale bylo by fajn prohodit o tom aspoň jednu větu.
• Vítr: V pravidlech k tomuto modulu se objevují pojmy „fáze náklonu“ a „fáze motorů“. S ohledem na kontext se dá odvodit, o co jde, ale vzhledem k tomu, že v základních pravidlech tyto pojmy použity nejsou (a text se odkazuje právě na základní hru), dokážu si představit, že případní prvohráči budou zmatení a budou všude možně hledat, o jaké fáze jde (předpokládám, že tyto „fáze“ zahrnují kroky, které se provádějí po umístění obou kostek na příslušná povinná pole, tzn. pohyb letadla dopředu, resp. změnu jeho náklonu).

Samozřejmě některé nejasnosti mohly být takto už v originálu, ale vzhledem k tomu, že ho nemám k dispozici, neposoudím to a zbytečně mi to kazí dojem z pravidel, přitom minimálně část z těchto nejasností jde odhalit už při samotném čtení/překladu.

Dojmy a shrnutí

Sky Team je povedenou kooperativní hrou pro dva hráče. Je skladná a ani na stole nezabere moc místa, takže se dá klidně zahrát třeba na kafi…

…nebo u piva…

Zároveň je poměrně rychlá (při použití modulu Reálný čas jsme se pohybovali okolo 20 minut na partii, jinak většinou kolem 30–45 minut, a to i při poměrně intenzivním promýšlení tahů). A ani vysvětlení pravidel není složité (pokud si přizpůsobíte výše uvedená zaškobrtnutí tak, aby se vám dobře hrálo).

Jednotlivé scénáře umožňují jednoduché škálování obtížnosti s ohledem na výzvu, kterou si na sebe chcete naložit. Jen teda poznámka – některé moduly jsou poměrně háklivé na to, kolik musíte za hru umístit kostek (typicky moduly Palivo a Brzdění na ledu, částečně také lety s velkým počtem cizích letadel / kostek provozu). Může se vám tak stát, že pokud vám to nepadá dobře a musíte investovat více kostek do kávy, prostě to matematicky nevyjde a nemáte šanci vyhrát. Celkově ale hru hodnotím jako spíše jednodušší kooperačku – máme zatím zhruba 80 % výher, i když hlavně v prvních třech obtížnostech (celkem jsou scénáře rozděleny na čtyři kategorie obtížnosti).

Co se týče znovuhratelnosti, jsem nerozhodnutý – vzhledem k tomu, že ve hře mohutně úřadují kostky, budete i při opakování stejného scénáře pokaždé postaveni před trochu jiná rozhodnutí. Na druhou stranu: základní princip je stále stejný, takže i když budete hrát pokaždé s jinými moduly, je to pořád o tom, že musíte umístit 4 kostky, a to celkem sedmkrát za hru...

Zároveň je potřeba varovat, že Sky Team je hratelný striktně ve dvou hráčích (tzn. neobsahuje sólo mód).

Pokud chcete mít doma jednoduše vysvětlenou a rychle odehranou kooperativní hru, určitě není nad čím váhat, Sky Team je určitě povedeným kouskem ve své kategorii. Jen je potřeba určité samostatnosti při interpretaci některých pravidel a nastavování míry komunikace, která vám bude připadat fér (a vaše výhry vás budou těšit :) ).

Sdílet s přáteli: