Joyride

Autor: bobosik | 1.11.2024 | 2

Joyride je novinka pro 2–4 hráče, která vychází pod taktovkou Rebellion Unplugged a je první velkou hrou autorů Duncana Molloye a Petea Warda. Hra kombinuje mechaniky dice managementu, push your luck a variabilních hráčských schopností a to v podobě závodní hry z prostředí ve stylu desctruction derby.

Úvod

V této závodní hře se budete snažit dojet do cíle jako první a k tomu vám dopomůže správné načasování použití kostek rychlosti, využití řidičských dovedností a všemožných předmětů, ale především zdárné škození vašim soupeřům v podobě přímých střetů i útoků z bezpečné vzdálenosti.

V úvodu si nemohu odpustit zmínit jinou závodní hru Heat: Pedal to the Metal, která se před dvěma roky stala mým největším úlovkem z Essenu a postupně také jednou z nejhranějších deskovek v naší herní skupině. Když jsem pak minulý rok v Essenu narazil na Joyride, pod kterým jsem si před prvním zahráním vysnil bláznivější alternativu právě k Heatu, ale s mnohem vyšší mírou interakce a poťouchlé škodolibosti, očekávání narostla po prvním zahrání do enormní výše.

Hra vychází ve 3 různých edicích: Joyride Duel: Next Gen pro 2 hráče, mnou recenzovaná Joyride: Survival of the Fastest pro 2–4 hráče a pro fajnšmekry/kompletisty ještě all-in edice Joyride: Turbo, která kromě obou předchozích verzí přináší další obsah.

Zda hra splnila má vysoká očekávání, nebo se z ní stane jen jedna z dalších krásně vypadajících, ale postupem času zapomenuvších kousků na deskoherním trhu, vám řeknu v této recenzi.

Příprava hry a její průběh

Příprava hry je otázkou chvilky a během 5–10 minut můžete nastartovat motory. Každý hráč si vezme dřevěný žeton auta, hráčskou desku, řadící páku, žeton iniciativy, 3 žetony dovedností (generické nebo specifické pro dané auto) a 5 kostek (2× hodnoty 1–3). Následně si vybere „trať“, což je jedna ze závodních map s rozestavením startovních pozic, checkpointů, překážek, předmětů a dalších variabilních prvků, a hra může začít. Booklet s různými tratěmi je velmi bohatý, přehledný a u každé z nich je označeno, zda je daná trať vhodná, nevhodná či doporučená pro daný počet hráčů, na kolik kol se jede a její obtížnost.

Samotná hra se hraje na klasická kola s tím, že kdo dojede první, je vítězem (kolo se nedohrává, což přidává zajímavou dynamiku a podtrhuje důležitost iniciativy – pořadí hráčů v daném kole). Začíná náhodný hráč, který má na stupnici iniciativy svůj žeton nejvýše, odehraje celý tah a následuje v pořadí iniciativy hráč další a tak dále. Ještě předtím však všichni zařadí druhý rychlostní stupeň, hodí si dvěma kostkami a pohnou se o daný součet (podobně jako v Heatu u karet, i zde platí, že rychlostní stupeň = počet kostek, které určují vaši rychlost).

Závod pak může začít a vy ve svém tahu projdete několika fázemi:

• Start: Tato fáze slouží pouze pro případné využití řidičských dovedností nebo předmětů.
• Lock: V této fázi si z kostek, které máte k dispozici, vyberete, zda a kolik jich chcete „zamknout“ na své hráčské desce. O součet takto zamčených kostek se pohnete, a jedná se tak o jediný ovlivnitelný pohyb.
• Shift: Následně se rozhodnete, zda zůstanete na stejném rychlostním stupni, či se posunete o jeden nahoru či dolů (čímž získáte, případně ztratíte kostku) či se posunete dolů o 2 stupně, což vám ale způsobí poškození vozu.
• Roll: V této fázi hodíte zbývajícími kostkami a posunete se opět o součet.
• End: V poslední fázi hry pak jen přesunete všechny své použité kostky (bez toho, abyste měnili jejich hodnotu!) zpět na hráčskou desku a aplikujete případná poškození (výběr je na vás – poškození převodovky, lock slotů či míst pro uložení předmětů).

Zásadním elementem této hry je zatáčení  – můžete jej provést vždy před jedním z vašich pohybů, ale jen a pouze jednou za celý tah (s výjimkou zařazení na stupni 2, kdy můžete zatočit jak ve fázi Lock, tak ve fázi Roll). Není tak možné si celý pohyb v jednotlivé fázi rozdělit a zahnout v jeho průběhu.

V průběhu závodu projíždíte v pořadí checkpointy, dle zvolených tratí sbíráte předměty, které můžete používat pro vylepšení vašeho vozů, pokládání nástrah a pastí protihráčům, či vysílání dálkových projektilů s různými efekty.

Důležitým prvkem hry je pak samotná možnost kolizí, která hru dělá specifickou a výjimečnou. Ve svém tahu můžete (a chcete) narážet do soupeřů, čímž je šikovně vychýlíte z jejich plánované trasy (či jim naopak nechtěně pomůžete k ještě lepší výchozí pozici). Kolize jsou časté a vyhledávané, protože pokud střet neskončí nárazem do mantinelu, nedochází k poškození vašeho ani soupeřova vozu.

V neposlední řádě je velmi důležitým faktorem již zmíněná iniciativa, kterou získá hráč, který má nejvyšší zařazený stupeň na převodovce. V případě remízy se pořadí hráčů na stejném stupni nemění. Bude se tak velmi často stávat, že hráč, který hraje v daném kole poslední, může v tom příštím začínat, a mít tak 2 tahy po sobě, čehož se dá velmi dobře využít pro plánování kolizí nebo jejímu vyhnutí, získaní lepší pozice, nebo i samotné vítězství ve hře (jak již bylo zmíněno, kola se nedohrávají).

Tematičnost

Hra je velmi tematická a závody typu destruction derby na vás koukají z každého elementu hry. Kolize, předměty, hráčské dovednosti, poškození aut i poměrně značná přítomnost náhody navozují skvělou dynamiku a do hry vás hezky vtáhnou. Mapy, předměty i vozy (jednotlivé postavy) jsou hezky ilustrované a téma pěkně podporují.

Provedení hry

Věřím, že grafické ztvárnění nemusí každému sednout, ale mě si naprosto získalo od prvního momentu, kdy jsem hru na stole uviděl. Výrazné barvy a ulítlé kresby se k tématu dle mého skvěle hodí. Samotné provedení je na velmi vysoké úrovni. Materiály jsou z tvrdého kartonu, který se nekroutí a působí kvalitně (z něj jsou dělané i lama karty, či summary karty předmětů).

Auta jsou pěkné velké dřevěné kusy s kvalitním potiskem a ve hře není žádný plast, což v dnešní době oceňuji. Co však stojí za samotnou zmínku, je spousta detailů, se kterými si autoři hry dali práci. Hráčské desky jsou oboustranné, jedna strana výrazná a méně přehledná, druhá jednodušší a čistší. To samé desky a žetony iniciativy speciálně navržené pro osoby se špatnou schopností rozlišování barev. Hra nepůsobí přeprodukovaně, ale rozhodně jsem neměl pocit, že bych za své peníze nedostal odpovídající hodnotu. Herní deska je oboustranná se dvěmi mapami a ilustrace na ní jsou také povedené s množstvím vtipných detailů, které však nenarušují celkovou přehlednost.

Jako jediný nedostatek tak musím zmínit insert, kterým je v případě mnou recenzované verze pouze velmi jednoduchý kartonový pořadač. V tom se přehlednost ztrácí a po otočení krabice se vše sesype a promíchá. Nicméně je to určitá daň za non-plastic přístup a zkousnout se dá. Pokud byste však ke hře dokoupili jedno z menších rozšíření (auto a k němu patřící elementy + předměty a podobně), bude už nějaké rozumné rozdělení v krabici celkem problematické.

Znovuhratelnost a herní doba

Vzhledem k velmi široké škále tratí, předmětů a lehké asymetričnosti jednotlivých aut bude znovuhratelnost na vysoké úrovni. Pokud bude hra na trhu úspěšná, věřím, že se časem začnou objevovat i všemožné fanoušky vytvořené tratě. Po rozhovoru s autorem hry na letošním Essenu také pevně věřím, že jeho zapojení v budoucnosti nebude malé. Jedním z dalších prvků, který znovuhratelnosti přidává, je možnost týmové hry, kdy pro vítězství v závodu stačí, aby dojel jen jeden ze dvojice. Druhý se tak může plně soustředit na destrukci protihráčů.

Herní doba je příjemná na tuto kategorii her s nižší komplexností. Ve dvou hráčích jsme ji měli většinou odehranou okolo 45 minut. Při hře ve 3 a 4 hráčích délka o něco stoupla, ale nikdy nepřekročila 75–80 minut, což také kvituji.

Srozumitelnost pravidel a komplexnost

Pravidla nám přišla velmi dobře napsaná a pochopitelná. Hru jsem zpočátku hrál několikrát se svým osmiletým synem a neměl s ničím problém, naopak chtěl komplexnost zvyšovat (zapojením předmětů, pokročilých hráčských vlastností, složitějších map).

Jediné, co je třeba trošku dostat pod ruku, jsou jednotlivé typy kolizí a jejich vyhodnocení, ale nejde o nic záludného a v pravidlech je spoustu příkladů, které pomáhají. Pravidla jsou vůbec velmi dobře provedena, se spoustou postranních rámečků, které vyzdvihují důležité body a ve kterých se dobře orientuje.

Taktika a strategie

Hra je velmi taktická, protože musíte neustále reagovat na danou situaci, možné předměty, které získáte či které získají soupeři, nebo které se nacházejí a číhají na vás na trati, a na vlastnosti hráče, které máte k dispozici. Správné plánování a načasování je klíčové. Strategii však v této hře nečekejte. Situace na závodním poli se dramaticky mění každé kolo a nějaké delší plánování příliš možné. 

Práce s kostkami je velmi speciální a ve hře je poměrně velký podíl náhody. A to nejen díky přítomnosti kostek, ale také tím, že nikdy nevíte, kdo to do vás napálí či jaký předmět dostanete vy a jaký váš soupeř (když si v poslední rovince před cílem líznete nějaký zpomalovák pro soupeře, ale za vámi už nikdo není, zatímco váš soupeř dostane nitro, určité rozmrzení to způsobí). Nicméně to vše k tématu bláznivých závodů patří a několikrát se nám stalo, že hráč, kterého jsme už odepisovali, v poslední části hry ostatní dohnal a chytrým využitím iniciativy závod vyhrál. Tím zaplašil asi mou největší počáteční obavu, že pokud se vám v první fázi hry nepovede hod kostkami a napálíte to do stěny, závod pro vás skončil.

Závěrečné hodnocení

Problémem dnešní deskoherní doby je nadměrná přesycenost trhu novými a novými tituly, které velmi často recyklují již mnohokrát viděné. Joyride není revoluční hra, ale nabízí dostatek nápadů a prostředků na to, aby si zasloužila místo v mé kolekci. Od prvního momentu, kdy jsem hru uviděl a zahrál, jsem si nastavil určitá očekávání, která hra ve výsledku poctivě splnila. Po zhruba 15 hrách jsem sice nedostal nic převratně jiného či navíc, než jsem čekal, ale vzhledem k tomu, že má očekávání byla už tak dost vysoká a na hru jsem se těšil více jak rok (s čímž je často spojené i určité vyprchání zájmu), jsem velmi spokojený. Na mém žebříčku závodních her asi jen tak nevystřídá zatím neotřesitelnou pozici, kterou si drží Heat (a u kterého mám mnohem vetší pocit, že lepší hráč vyhrává a náhoda se dá lépe eliminovat), ale pokud budu chtít zažít trošku frenetické zábavy a podobného pocitu, který se mi dostává u PC her typu Mario Cart, tak je tato hra skvělou volbou. Co mě lehce mrzí, je nemožnost hru hrát ve více jak 4 hráčích, protože pro podobný typ her by bylo 5–6 hráčů vítanou možností. Je však možné, že se v budoucnu dočkáme nějakých módu, který tuto možnost přinese.

Pokud vám nevadí určitá míra náhody a hledáte něco odlehčeného a vysoce zábavného, měli byste Joyride určitě zkusit.

Celkové hodnocení: 8/10

Sdílet s přáteli: