Je libo Stroganov?

Autor: dirtyfighting | 6.3.2022 | 14

Zadáte-li do vyhledávače heslo „Stroganov“, dost se naklikáte, než na vás vyskočí něco jiného než recepty. Kdybychom byli potomky úspěšného a cary milovaného rodu Stroganovů ze 16. století, po kterých je tato krmě pojmenována, asi bychom byli mírně zklamaní, že to, co po našich výpravách na Sibiř a bohatství, které z nich plynulo, zůstalo, je recept na hovězí s bramborem. I když tradičně polito vodkou a zapáleno, a to už má aspoň trochu grády. 

Potomci (a oni skutečně stále nějací žijí!) se nicméně mohou radovat, protože Andreas Steding (Hansa Teutonica, Firenze, Gugong) a vydavatelství Game Brewer (Paris, Gugong, Hippocrates), si právě jejich rod a jeho bohaté výpravy za Ural, vybrali jako ústřední téma své hry Stroganov, úchvatně ilustrované Maciejem Janikem. U nás, stejně jako ostatní hry Game Brewer vychází Stroganov pod hlavičkou Tlama Games.

Základní ingredience

Stroganov je strategická euro hra o dobývání Sibiře určená pro 1–4 hráče od 12 let. Během zhruba 90 minut (ale velice často i déle) se stanete jedním z členů rodu Stroganovů a vašim cílem bude během 4 let (herních kol) co nejlépe využít své akce, aby to byl právě váš Pavel Alexandrovič, kdo se bude těšit největší přízni cara, prodá mu mraky kožešin a oslavné písně o něm nikdy nepřestanou znít.

Stroganov okamžitě upoutá svou vizuální stránkou, která dost vybočuje z typického stylu pokročilých euro her, kde je zvykem jednoduchá grafika ve prospěch přehledného zpracování. Andreas Steding a Maciej Janik se ale nebáli výzvy a zvládli obojí – pohledy na rozlehlé sibiřské pláně v tlumených podzimních barvách jsou překrásné, ale neruší, takže můžete v klidu přemýšlet, jak to Nataši Ivanovně pořádně nandat. Výsledkem je silné propojení tématu s mechanikami, kdy ani na chvilku nezapomenete, že jste Stroganov a posíláte kozáky pro lasičky, ne panáček, který si jde pro body. 

Hra obsahuje velké množství karet, žetonů a destiček, a vše je, včetně hrací desky, jazykově nezávislé. Výrobní kvalita hry je bohužel průměrná až podprůměrná a hra by si rozhodně zasloužila o něco lepší péči. Krabice je vyrobena z měkčího kartonu, než je zvykem, takže by mohla pod tíhou jiných krabic utrpět, stejně tak herní plán, na kterém se již po několika hrách objeví vydřené bílé čáry a dost pravděpodobně dojde časem v řezech i k odlepování vrchní vrstvy.

Kvalita ostatních komponent je běžná, ale nijak zvlášť nenadchne. Karty jsou bez povrchové úpravy a jejich obalení je v tomto případě nezbytnost, protože jinak se lepí k sobě. Taky si neodpustíme zmínit žetony koní, na kterých není obrázek skutečných koní, jak by se dalo vzhledem k jinak realistickému grafickému stylu čekat, ale obrázek dřevěných žetonů koní. Celé to působí trochu jako reklama na deluxe verzi hry (kde dřevěné koníky najdete) nebo nedodělek. Ve své podstatě většinu těchto výtek nijak nepocítíte, ale pokud se vám po 10 hrách začne rozpadat herní plán, je to docela slušná nepříjemnost. 

Co si naopak zaslouží pochvalu, je návod, který je i přes vysokou komplexnost hry sepsán stručně a jasně. Skvěle ho doplňuje dobře zpracovaný herní plán, na kterém najdete piktogramy znázorněna všechna důležitá pravidla. A myslíme opravdu všechna – pořadí akcí, to, jaké akce vlastně existují, postup obchodování, a dokonce i závěrečné bodování. Po prvním rozložení vás sice množství informací trochu vyděsí, ale díky bohu za ně, protože bez nich by se člověk mezi svými akcemi lehce ztratil. A sžít se s touto pomůckou dá relativně rychle. 

Postup vaření

Jak už bylo řečeno, výpravy na Sibiř podniknete celkem 4, přičemž během jara, léta a podzimu se hráčův kozák pohybuje stále hlouběji a hlouběji do srdce Sibiře. V každé oblasti, kterou navštíví, může vykonat kombinaci mnoha akcí, a právě v efektivním řetězení akcí za sebe spočívá kouzlo hry. 

V základu se ve svém tahu můžete pohnout až o 2 pole, a pak udělat jednu základní (stříbrnou) a jednu hlavní (zlatou) akci. Pokud si ale během pohybu připlatíte koně, klidně se můžete pohnout mnohem dál. Pokud si jako základní akci vyberete lov a zaplatíte jednu minci, můžete lovit ještě jednou. Nebo si jako základní akci můžete zvolit posun zpátky a znovu aktivovat nějakou lokaci, do které byste se jinak dostali až další rok. A po odehrání kola můžete také zaplatit kožešiny za to, abyste mohli vykonat bonusovou základní nebo hlavní akci. Prostě během svého kola musíte dávat bedlivý pozor, abyste si udrželi přehled, co jste už udělali a co ještě udělat plánujete. 

Navíc téměř každá komponenta ve hře má více využití, což do hry přidává další úroveň rozhodování – využiji své koně na to, abych se dostal dál, nebo na to, abych ulovil medvěda? Věnuji kožešiny jako dar carovi, abych získal jeho přízeň nebo budu obchodovat se sibiřskými kmeny? Příjemné je, že pro každý zdroj najdete využití, ale finta je v tom, aby zvolené využití bylo co nejefektivnější. 

V zimě pak všichni kozáci spočívají v teple, užívají si privilegií, kterých se jim dostalo od cara, a poslouchají písně o všech medvědech, které ulovili. Mechanicky je zima vlastně rekapitulační fází, kdy se kozáci vrátí na začátek cesty, dostanou nové zdroje a na plán se doplní nové destičky různých akcí a nové, ještě neobjevené, regiony Sibiře (včetně dosud nevyrabovaného bohatství). 

Ha, Ivan!

Pro fanoušky sólového hraní se zmíníme v krátkosti i o sólové variantě Stroganova, ve které změříte své síly s obávaným lovcem Ivanem. Systém sólového hraní je založen na principu karet Automy, které určují, co bude Ivan v daném tahu dělat. Ivan má několik zvláštních pravidel, která je nutno se naučit a dodržovat, ale jinak funguje hra stejně jako ve dvou hráčích. Jde o velice dobře zpracované sólo, karty Automy lze upravit i tak, aby se Ivan zaměřil na konkrétní strategie a hra nabízí i možnosti, jak jeho obtížnost zvýšit. 

Výsledný pokrm – barva, chuť, zápach

Dobrodružným nádechem, povedenou grafikou a rozdělením hry do několika výprav Stroganov připomíná jiné hry o putování jako jsou nedávné Parky nebo Tokaido. Rondelovým výběrem akcí, kdy nemůžete kdykoliv hrát jakoukoliv akci, ale musíte se přizpůsobit lokaci, kde se zrovna nacházíte, pak hra připomíná hry Alexandra Pfistera Maracaibo nebo Great Western Trail. 

Čím se Stroganov naprosto liší od prvních dvou jmenovaných her, je obtížnost – i přes líbivý design není dobré zapomínat na to, že se jedná o hutný pokrm, který rozpálí nejen chuťové pohárky, ale taky mozkové závity. Zatímco v Tokaidu je vždy na tahu ten, kdo je nejvíce vzadu, protože se kochá a nespěchá, ve Stroganovu vám válení šunek neprojde a odměňován je ten, kdo se nejvíce dere kupředu. Od druhých dvou se zase liší u eurovek nezvykle propracovanou prezentací – ilustrací je v rámci hry nezvykle mnoho (žádná destička krajiny není stejná) a dokonale evokují historickou dobu a krásnou, ale nehostinnou Sibiř. 

Než si ale dovedete vychutnat hostinu všeho, co hra nabízí, je nutné prvně vytříbit svůj jazyk. Hra samotná není těžká na naučení a po jednom přečtení pravidel je možné ji odehrát. Je to ale jako jíst hovězí s bramborem a nezapíjet ho vodkou. Prvních pár zahrání hra působí solidně, ale neohromí, protože člověk stále trochu tápe a nedaří se mu formulovat jasný plán akcí. Po několikátém zahrání ale najednou něco zapadne do sebe a teprve dokážete ocenit, jak se různé chutě v rámci pokrmu prolínají. 

Možností, co ve vašem tahu dělat, je totiž opravdu hodně – jednotlivě sice akce působí jednoduše, není nic složitého na tom si pořídit nové koně, vzít si minci, získat lovem kožešinu nebo postavit nový tábor, ale hra po vás vyžaduje, abyste přemýšleli mnoho tahů dopředu. Jelikož Sibiří procházíte pouze v jednom směru a ke stejné akci se opět můžete dostat třeba až další rok, je naprosto zásadní dobře si ujasnit priority. Také musíte sledovat a odhadovat, co mají v plánu sestřenice Soňa, brácha Ivan a váš fotr. Právě schopnost chápat širší souvislosti je něčím, co si osvojíte až po větším počtu her. 

K tomu je nutné připočíst, že hra je pokaždé chuťové trochu jiná podle toho, jak si namícháte koření – před začátkem hry a na konci každé zimy na herní plán náhodně rozdělíte destičky krajiny, vesnice původních obyvatel, ruské osady a různé kožešiny. 

Téměř veškeré komponenty ve hře jsou rozděleny na kategorii „A“ (základní) a „B“ (pokročilé). Během hry se veškeré odebrané žetony, karty a destičky doplňují z hromádky „A“, až do chvíle, kdy odehrajete dva roky z celkových čtyř nebo do doby, kdy komponenty „A“ dojdou. V praxi to znamená hlavně jednu věc – hru si nejlépe vychutnáte ve větším počtu hráčů, protože různé možnosti rychleji rotují, rychleji se dostanete k pokročilým komponentám, a téměř vždy je z čeho vybírat. 

Z výše uvedeného také vyplývají největší negativa Stroganova – při hře 2 hráčů se jedná o solidní hru, ale její skutečná hodnota nevykrystalizuje. Opakovaně se nám při hraní ve dvou stalo, že hra tak dobře neplyne a je mnohem náchylnější k rozhodovací paralýze. Postup hry je totiž mnohem pomalejší a je náročnější nějak se specializovat. Na konci hry vám pak může připadat, že vzhledem k tomu, kolik mentálního úsilí jste celé 4 roky plodili, je jedno nehostinné léno, liščí kůže nad krbem a děkovný dopis od cara docela málo. Jednoduše – chutná to dobře, ale chybí tomu vodka. 

Potřebujete tedy 3–4 pokročilejší hráče, abyste si hru skutečně vychutnali, a optimálně doporučujeme vyhnout se těm vašim přátelům, kteří si v restauraci stále ještě vybírají z jídelního lístku, zatímco vy už dojídáte. V tomto počtu hra funguje neskutečně uspokojivě, ale je těžké přesně předat čtenáři, jak moc. Stroganov totiž nemá žádnou jednu geniální mechaniku, která by byla hlavním tahákem, na kterou by šlo ukázat a říct: „Tímhle se ta hra liší od všech ostatních“. Takový trik tu nenajdete. Naopak geniální způsobem kombinuje zdánlivě běžné mechanismy do jednoho uceleného a fungujícího celku. Prostě zde platí, že celek je více než jen suma částí. 

Celkově je Stroganov svěžím vánkem mezi eurovkami, na které jsme z posledních let zvyklí. Ať už se bavíme o grafické či mechanické stránce, byli autoři ambiciózní a povedlo se jim propojit známé herní principy s originálními nápady v dobře vyváženém poměru. Za nás se jedná o jedno z nejpříjemnějších překvapení roku 2021. 

Závěrečná bilance

+ velká variabilita

+ nádherné ilustrace dokreslující celkovou atmosféru

+ vaše rozhodnutí mají váhu, plánování je hlavolam, jehož řešení je velice uspokojivé

+ slušná míra interakce – je nezbytné sledovat, co dělají ostatní hráči

+ ve hře 3–4 hráčů je tempo hry perfektně vyvážené

+ hra má sólo variantu

– podprůměrná kvalita některých komponent

– hra 2 hráčů je prostě slabší než hra 3-4 hráčů

– mnohdy mentálně náročné udržet si přehled o vlastních akcích

– náchylnost k rozhodovací paralýze

– kontroverzní téma

Poznámka ke kontroverznosti

Záměrně jsme se v recenzi vyhnuli hodnocení historického kontextu. Výpravy Stroganovů dost pravděpodobně nebyly tak romantické, jak jsou zde znázorněny, nicméně nejsme historikové a netroufáme si hodnotit, zda dochází takovým zpracováním vyloženě k neodpustitelnému zkreslení historických událostí. Další otázkou je, jak moc by vlastně deskové hry měly s historií pracovat, ale na to si každý musí odpovědět sám. Je to nicméně otázka velice zajímavá a pro zájemce doporučujeme debatu na BGG, v niž se vyjadřuje i samotný Maciej Janik. 

Autoři: Veronika (Tizi) & David (dirtyfighting)

Sdílet s přáteli: