Jde o vaše štěstí. Je na vás, kterou cestou se vydáte.

Autor: Technorocker | 18.3.2022 | 1

Cesta za štěstím je přístupná rodinná hra, během které se hráči – jak už název napovídá – pokouší co nejšťastněji prožít celý život svých postav. Záleží přitom jen na nich, jakou cestou toho dosáhnou.

Hra vyšla již v roce 2015 u řeckého vydavatelství Artipia Games, v české podobě se objevila o několik let později díky REXhrám. Ačkoli ilustrace vzbuzují spíše dojem party hry, jedná se o poměrně nenáročné euříčko, které si užijí jak občasní, tak pravidelní hráči. Život v rámci hry stihnete prožít za hodinku, hodinku a půl. Vzhledem k tématu je zde nápaditě zpracovaný worker placement, kdy se během každé z osmi možných životních etap budete rozhodovat, ne kam umístíte pracovníky, nýbrž čemu věnujete svůj drahocenný čas. Druhou důležitou mechanikou je pak stejně jako v reálném životě udržování zdrojů, kterými jsou kromě peněz také znalosti, kreativita a komunikace. Cílem veškerého snažení je nasbírat co nejvíce bodů dlouhodobého štěstí. To vám bude komplikovat faktor stresu, jenž se jednoduše zvyšuje, když podnikáte moc věcí najednou.

Hrajeme

Pojďme se na hru podívat hezky od začátku. Samotná příprava hry nezabere mnoho času. Stačí rozložit hrací plán, roztřídit žetony, vylosovat karty životních cílů, které na konci hry mohou přinést také nějaké to štěstíčko, a přiřadit každému hráči jednu vlastnost, jež mu určí výchozí zdroje a na cestě za štěstím přinese určitou výhodu v nějaké oblasti. K dispozici jsou též přehledné lama-karty usnadňující plynulost hry. Vedle herního plánu jsou připravené karty plánů, věcí a činností, prací a partnerů. V prvním kole nás jako mladé nebude zaměstnání ani vztahy zajímat. Následně se počínaje nejstarším hráči střídají v jednotlivých akcích, kdy umísťují své přesýpací hodiny na pole herního plánu či na vyložené karty. Takto můžete získávat zdroje nebo je naopak utrácet například za účelem plnění plánů. Když vám vaše plány vycházejí, jste šťastní. A o to tady přeci jde. Kromě dlouhodobého štěstí, které se zaznamenává ukazatelem po obvodu hracího plánu, ve hře funguje i štěstí krátkodobé. To se s každým kolem resetuje na nulovou hodnotu. Posun do kladných čísel znamená úlevy při plnění plánů, možnost vyměnit karty v nabídce, a hlavně určuje začínajícího hráče pro další kolo. Samozřejmě platí, že ztráta krátkodobého štěstí vaši situaci lehce ztěžuje.

Jak už bylo řečeno, plány jsou jedním z prostředků, jakými lze dosáhnout štěstí. Jejich plnění však vyžaduje nějakou investici, ať už časovou, nebo ve formě poznatků, kreativity či například kombinace obojího. Dlouhodobý plán plníte krůček po krůčku a s každým splněným stupněm získáte nějakou odměnu. Pak jsou tu plány krátkodobé, na jejichž plnění máte právě jedno kolo a nemusíte je nutně plnit od nejnižší úrovně, a plány společné, na jejichž plnění se mohou podílet všichni hráči, za což budou také všichni na konci kola dle míry participace odměněni.

Známe to všichni, občas si člověk potřebuje udělat radost nějakým zážitkem nebo koupí něčeho pěkného. To přináší nabídka zelených karet. Přitom platí, že čím dražší věc, tím větší radost nebo prestiž. Záleží na vás, za jakou úroveň budete utrácet, jak si budete vaše cennosti vylepšovat, ale bacha, čím lepší věci vlastníte, tím nákladnější je se o ně starat. Abyste však mohli utrácet, musíte nejdřív vydělávat. Chodit na brigádu opravdu stačit nebude. Lepší je si vybrat z nabídky zaměstnání. Máte-li kvalifikační předpoklady, rozumějme zdroje, místo je vaše. A budete-li ochotni věnovat mu více času a schopností, čeká vás i povýšení a s ním pochopitelně vyšší přísun peněz. Na výběr je ze tří oborů, každý má tři stupně, a dokonce i vidinu důchodu. Stejně jako zmiňované věci má i zaměstnání své udržovací náklady, které budete muset být ochotni obětovat, abyste o něj nepřišli. K tomu se ale ještě dostaneme. Nejdříve si musíme představit poslední baliček karet – partnery. Jít na první schůzku je jednoduché, abyste však posunuli vztah na vyšší úroveň, budete muset splňovat partnerovy požadavky. Pochopitelně čím hlouběji ve vztahu jste, tím šťastnější můžete být, ale současně se od vás očekává, že mu věnujete více času. A tady už to začíná být zajímavé – rozvrhnout si svůj čas mezi práci, partnera a koníčky není jen tak, obzvlášť když při tom ještě musíte hlídat udržovací náklady.

Aby toho nebylo málo, musíte si při tom všem rozhodování a plánování hlídat hladinu stresu. To je totiž mechanismus, jenž vám může hru pěkně znepříjemnit. Podle toho, kde se váš ukazatel stresu nachází, tolik akcí máte k dispozici. A hlavně, stres má zásadní vliv na délku vašeho života. Může se tak klidně stát, že pokud si stres nehlídáte a nakládáte si toho na sebe moc, můžete zemřít dříve než ostatní. Každopádně s příchodem stáří se stres zvyšuje každému hráči. A co že člověka nejvíc stresuje? Když máte ve hře najednou více než tři karty plánů, práce nebo partnerů v libovolné kombinaci, když udržujete vztah s více partnery nebo když nemáte dostatek zdrojů na udržení si nějaké věci a přijdete o ni. Snížit stres není jednoduché. Můžete sice odpočívat, ale dostat se z vyšší úrovně stresu lze pouze v případě splnění plánu, který měl co do činění se zdravým životním stylem.

Jakmile zemře poslední hráč, hra končí. Ještě před závěrečným sčítáním bodů za splněné celoživotní štěstí se vypořádá dědictví každého hráče. To znamená jeden bod za každých pět žetonů stejného druhu. Z vítězství se pochopitelně raduje ten, komu se podařilo nasbírat nevíce bodů dlouhodobého štěstí.

Dojmy

Cesta za štěstím je rozhodně vydařená hra, jež ze svého tématu simulace běžného života těží maximum. A právě tématem, zábavností a jednoduchými pravidly by mohla být sympatická širokému spektru hráčů. Podobně jako v případě Ex Libris jsem si užíval vynikající a vtipný překlad. Bohužel obsah krabice se poměrně rychle ohraje. Již po několika partiích budete všechny karty znát nazpaměť. Vyhovovat hra nebude ani hráčům vyžadujícím jistou míru interakce. Spolupracovat se dá v podstatě jen při společných plánech a uškodit můžete maximálně sebráním karty, na kterou si brousil zuby hráč hrající po vás. I přesto podle mého sólo mód v této hře postrádá smysl, připravíte se totiž o legraci, kterou si ve vyšším počtu hráčů můžete užít. 

Jsem si vědom toho, že hra v našich končinách z nějakého důvodu poněkud zapadla, přesto je v mém seznamu těch, které neváhám doporučit ve chvíli, kdy se mě někdo zeptá na veselou, svižnou a jednoduchou deskovku.

Sdílet s přáteli: