Jak syté je tohle jídlo?

Autor: Kew | 11.5.2024 | 5

Co tě žere? Je jednoduchá blafovací karetní hra, kterou s sebou snadno vezmete do hospody. Cílem je nenechat se sežrat svými spoluhráči, a naopak ideálně sežrat je. Co od ní čekat a co nečekat?

Komponenty

Pokud vás na této hře zaujme jen jedna věc, vsadím se, že to bude její vizuál. Ne v každé hře najdete mezi barvami jiskřivě oranžovou, kterou si doteď uzurpovali jen výrobci jízdenek MHD a podobných cenin. Tuhle dominantní barvy doplňují další neonově jasné barvy, ze kterých vám možná bude trochu přecházet zrak. A když se zakoukáte na samotné obrázky, uvidíte, že (přestože hra to nikde nezmiňuje), jejím hlavním hrdinou není vlastně žádné zvíře, ale houba!

Karty jsou vyrobeny z velmi pevného papíru (skoro by se až chtělo říct kartonu) a rovněž jejich rozměr je až přehnaně velký na to, že důležité je na nich vlastně jen číslo v rozmezí 1–5. Počítám, že to vše je součástí nějakého velkolepého designového nápadu, ale vzhledem k tomu, že hra je určena hráčům od 8 let a dokážu si ji představit i s mladšími, jsou podle mě karty nepraktické na držení v dětských rukou. Kromě samotných „hracích“ karet má každý hráč k dispozici ještě kartu s nápovědou (seznam čísel a odpovídajících zvířat).

S ohledem na velikost karet bylo potřeba hru opatřit i dostatečně velkou krabicí. V té je pak dost místa i na hrstku kulatých, opět zářivě oranžových žetonů potravy ( = vítězných bodů).

Jaké to je?

Přeskočíme přípravu a popis průběhu hry (obojí je dostatečně přehledně zmíněno v popisu hry) a budeme se věnovat tomu, co vlastně Co tě žere? Nabízí.

Hra samotná je velice jednoduše vysvětlitelná – dokonce bych řekl, že s ohledem na délku jedné partie je úplně nejjednodušší pravidla vůbec nevysvětlovat a v první partii prostě hráče donutit vybrat si nějakou z karet a na reálných situacích ukázat, jak se hra chová.

Z hlediska herního zážitku se pro mě motá někde na pomezí Milostného dopisu (k tomu má asi nejblíž, protože se snažíte odhadnout postavu/zvíře – vlastně tedy v obou případech hlavně číslo – soupeře) a pocitově možná i Safari Baru (různá zvířátka s čísly, i když chybí rozdílnost efektů).

Celkově na můj vkus obsahuje Co tě žere? příliš málo „hry“. Miner to tak měl s Pásovcem, já zase tady. Ano, je to v principu blafovací hra, kde můžete uvažovat, jestli se soupeř bude snažit spíš na jistotu přežít se silnějším dravcem (a sníst vás) nebo naopak zkusí zariskovat a protlačit zvíře s vyšší hodnotou (ale lépe sežratelné). A stejnému dilematu čelíte zároveň i vy. Asi se to dá do jisté míry prokouknout (a čísla částečně i spočítat, zejména, když jde herní kolo do finiše, a některé karty už leží na stole) – v naší herní skupince máme hráče, kterému tahle hra šla dost nadprůměrně. Já jsem si naopak připadal naprosto průhledně (a to mám rád třeba „městečko Palermo“ a podobné hry) a přišlo mi, že co se týče odhadu rozhodnutí protihráčů, nemám se moc o co opřít a prostě jen tipuju.

Nebyl jsem ale jediný, který finesy hry asi úplně nepobral, protože někteří spoluhráči začali po chvíli hraní experimentovat s tím, že karty zvířat místo pečlivého výběru zamíchali a naslepo z nich vybrali jednu pro aktuální kolo (resp. lov). Zásadní ovšem bylo, že takováto strategie fungovala – a leckdy i lépe než plánovaný výběr u ostatních. A to je pro mě známka toho, že s odměňováním nějaké taktiky/ strategie si hra moc hlavu neláme.

Téma hry je na mechanismy navázáno poměrně volně. Ano, rozumím principu potravního řetězce (i když si nemyslím, že funguje tak, jak ho hra zmiňuje, tzn. že např. medvěd žere vlky nebo sovy), ale stejně dobře by mohla posloupnost čísel fungovat i s jakoukoli jinou hierarchickou řadou. Navíc nevím, proč má při shodě výhodu hráč, který zahrál menší zvířátka (a ani pravidla to nijak tematicky nevysvětlují). Počítám, že jde o čistě mechanický balanc, který má ve hře zvýraznit dilema krátkodobého a dlouhodobého plánování, ale na téma vázaný nijak není. Pro zážitek ze hry ale zrovna tohle není klíčové, to už je podle mě důležitější ten dříve zmiňovaný vizuál.

Co se týče počtu hráčů, ve dvou je hra nejméně náhodná a taky se nejméně často stane, že vyložíte stejné zvíře. Tím pádem je větší prostor na odhadování soupeře. Zároveň je hra také nejrychlejší, protože kolo končí okamžitě po případném uhodnutí zvířete soupeře. Ve dvou bych ale nejspíš vytáhl na stůl nějakou jinou hru. Ve více lidech začíná z mého pohledu větší zábava, protože se častěji stane, že se nějaké karty zvířat potkají (pak tito hráči neloví nic) a naopak pokud lovíte, je větší šance trefit mezi zbylými hráči aspoň někoho. Z tohoto důvodu bych se – když už – klonil spíš k variantě více hráčů (klidně i plného počtu, tzn. 5 kousků).

Pokud vám jde o jednoduché zabavení se s partou přátel, může Co tě žere? zafungovat. Zároveň si dokážu představit, že hra bude díky své jednoduchosti a krátké herní době atraktivní i pro mladší hráče (a jejich rodiče). Pro mě je ale zásadním problémem, že stejně, ne-li lépe, bude na společné příjemné trávení volného času fungovat úplně cokoli jiného (včetně neherních aktivit). Na rovinu přiznávám, že nejsem ani příliš velkým fanouškem Milostného dopisu (jednu nebo dvě partie po sobě zvládnu, ale hrát ho dvě hodiny v kuse, jako už jsem to párkrát viděl, bych fakt nesnesl), ale přesto bych asi dal před Co tě žere? přednost jemu.

Jako hlavní devizu této hry bych tak viděl její přístupnost a vizuál, který má šanci nalákat nehráče a ukázat jim svět deskových her. Pokud potřebujete někoho „nakazit“ deskohraním, nejste ho schopni ukecat pomalu ani na Dobble a má doma menší děti, mohlo by Co tě žere? zafungovat. Jen teda pak to chce včas uhnout k nějakým „opravdovějším“ hrám :)