Děkujeme, že alespoň zvážíte přestat blokovat reklamy na Zatrolených hrách.
Je to náš hlavní zdroj příjmů, ze kterých financujeme provoz Zatrolených her.
Autor: Kew | 9.2.2023 | 8
„Tentokrát jsme strávili v pralese celý týden – pozorovali jsme několik druhů mloků a k tomu také exotické papoušky. Doufám, že vědecká komunita naše závěry řádné ocení…“
Recenze je tentokrát trochu rozsáhlejší, a proto nabízím čtenářům následující rozcestník:
Hra postaví účastníky do rolí přírodovědných badatelů, kteří rozhodli se po celém světě studovat živočišné druhy a své poznatky prezentovat v publikacích, jejichž spojením snad vznikne Encyklopedie – souhrn všeho, co lidstvo aktuálně ví o světě živočišném. Budou tedy na pomoc verbovat odborníky a podnikat expedice na jednotlivé kontinenty, kde budou pozorovat vybraná zvířata v jejich přirozeném prostředí a sbírat informace o tom, čím se živí či v jakém podnebí se jim nejvíc daří.
Z hlediska mechanik spočívá jádro hry v akcích aktivovaných kostkami, které hráči dostanou vždy na začátku kola (přitom mohou používat nejen své kostky, ale i kostky soupeřů). Cílem jejich počínání je sbírat sady karet zvířat a odborníků náležící jednotlivým kontinentům a sady kostiček představující poznání o jednotlivých druzích.
Krabice hry je vyrobena z bytelné vrstvy kartonu a má klasický čtvercový rozměr. Uvnitř najdete řadu kartonových žetonů mincí, expedic a pečetí, žetony bonusů udělovaných na začátku kola, dále kartonové desky hráčů, které mají po obou stranách výřezy – do jednoho patří čistě atmosférická destička s obrázkem postavy, kterou bude hráč představovat, do druhého pak nápovědní destička. Příjemným prvkem jsou krabičky na zmíněné první tři druhy žetonů, které představují hlavní zdroje ve hře. Kromě toho je přítomen samozřejmě i velký centrální herní plán, dvacet šestistěnných kostek pěti barev (a na ně plátěný sáček potištěný motivy ze hry) a pak ještě zásoba komponent pro každého hráče: dřevěné počítací kostičky (jejich účel si vysvětlíme později), násobiče těchto kostiček (kdyby hráčům došly), ukazatele věhlasu a vítězných bodů. Nesmíme zapomenout ani na další důležitou součást hry – karty. Ty jsou dvou formátů: velké, představující zkoumaná zvířata, a malé, představující odborníky, které vám budou s výzkumem pomáhat. Kromě toho hra obsahuje ještě i karty pro sólo hru (resp. pro přidání „umělé inteligence“).
Jak už byl zmíněno výše, karton je pevný, což je rozhodně plus. Rovnou ale zmíním, že hra na stole zabere poměrně dost místa, a proto mi jedna z komponent (ano, jsou to destičky postav) přijde trochu navíc. Rozumím tomu, že ve hře jsou pro potěchu oka a pro dodání atmosféry, ale herně jsou naprosto zbytečné (dokonce to píšou i pravidla), takže jsme je v rámci úspory místa vždy nechali v krabici.
Karty zvířat jsou originálně ilustrované a stejně jako karty odborníků je lze snadno přiřadit k odpovídajícímu kontinentu podle barvy jejich horní lišty. Možná je trošku škoda, že názvy na nich jsou pouze latinské, ale předpokládám, že to je ústupek autenticitě hry. Efekty odborníků jsou vyjádřeny symboly, za což má u mě hra malé (ale významné) plus. Ikonografie je navíc poměrně jednoduchá a opakuje se (s variací v barvách), a tak po prvním seznámení se symboly nebudete až na výjimky muset nic znovu hledat v pravidlech.
A když už jsme u pravidel – ta jsou sepsána přehledně a bez větších nedostatků (snad jen někdy trpí přílišnou volností, která postrádá pokyny pro některé krajní případy), až na jeden, který se týká stupnice věhlasu. Zároveň ale musím dodat, že jsem si s překladateli situaci vyjasňoval a vyplynulo z ní, že český vydavatel (Blackfire) pracoval s verzí pravidel, která se ještě před tiskem upravovala. Nedošlo tedy k opomenutí, ale pravidlo v té době prostě v příručce pravidel nebylo. Má ale praktický dopad na průběh hry, proto doporučuju mrknout níže a přečíst si, co se ve hře mění, pokud ji máte doma nebo její pořízení plánujete a chcete se vyhnout hraní s chybou.
Kromě toho pravidla obsahují přehled efektů odborníků, pravidla pro sólo hru (resp. použití umělé inteligence – protože tu můžete použít i při hře více hráčů) a také pravidla pro minirozšíření, které je součástí českého vydání hry. K těmto dvěma prvkům se také ještě vrátím.
Jak tedy probíhá příprava hry? Je potřeba každému hráči přidělit desku a komponenty jeho barvy, počáteční zásoby zdrojů (ty závisí na pořadí hráčů, takže je dobré už dopředu vylosovat začínajícího hráče). Zbytek zdrojů patří do úhledných krabiček, na herní plán je potřeba vyložit žetony bonusů jednotlivých kol, karty odborníků pro první kolo a karty zvířat pro přípravu hry. Pak se draftují počáteční karty zvířat (po dvou v pořadí od posledního k prvnímu hráči), a nakonec se doplní nabídka pro první kolo. A můžeme začít!
Hra trvá přesně 6 kol, která jsou odměřována žetony bonusů. Každé kolo se pak skládá z několika fází:
No a kde je teda schovaná ta hra? Samozřejmě ve fázi akcí. A jaké akce tedy mohou hráči provádět a k čemu jim jsou? Nejdříve byste se ale ještě měli dozvědět pár důležitých informací – již bylo řečeno, že všechny akce jsou prováděny pomocí kostek, přičemž často záleží na jejich barvě a/nebo hodnotě. Oba tyto parametry lze upravit pomocí žetonů zdrojů:
Všechny tři tyto fígle je samozřejmě možné v rámci tahu kombinovat.
A teď už k akcím:
Stupnice věhlasu představuje možnost, jak získat bonusové zdroje, někdy dokonce i mimo hráčův tah. Pokaždé, když hráč získá jako odměnu „hvězdy“ (ať už z akce, z karty odborníka nebo tím, že si jiný hráč vzal jeho kostku z patřičného pole), může si posunout svůj ukazatel věhlasu na stupnici. Na některých jejích polích jsou vyznačeny odměny – pokaždé když ukazatel vstoupí na takové pole, hráč dostane příslušnou odměnu. Stupnice umožňuje zisk jak všech tří druhů zdrojů, tak také karet zvířat a odborníků. A tady přichází na řadu to jedno „zapomenuté“ pravidlo: pokud karty příslušného druhu už nejsou na plánu, může si hráč vzít „naslepo“ horní kartu z příslušného balíčku. Zdá se to jako banalita (a taky se může stát, že tažená karta hráči vůbec k ničemu není), ale úplně o odměnu přijít nechcete. Zároveň ale nechcete brzdit svůj postup po stupnici čekáním na nové kolo, kdy se karty doplní, protože pokaždé, když dorazíte na konec stupnice, přesunete se na její začátek a odměny můžete sbírat znovu.
Hra končí po uplynutí šesti kol. K bodům získaným v průběhu hry hráči přičtou body za zbylé zdroje, body za „bodovací“ odborníky, a nakonec body za opublikovaná zvířata: bodují se sady kostek na stejných rysech a sady karet (zvířat, která byla opublikována a následně uložena do sbírky, a odborníků včetně těch, kteří jsou překrytí jinými kartami) ze stejného kontinentu – tedy stejné barvy. Čím je sada karet stejné barvy / kostek na stejném poli větší, tím více bodů hráčům přinese. No a jak už to bývá, hráč s nejvíce body je vítězem.
A jak to tedy funguje dohromady?
Výhodou hry je, že z hlediska strategie je poměrně přímočará: je potřeba získat zvířata, poté se vypravit na expedici, tam o chování zvířat zjistit co nejvíce (třeba i v několika navazujících expedicích) a zjištěné výsledky publikovat (čímž jsme pokryli význam 3 ze 6 akcí ve hře). A pak to celé opakovat. Aby to dobře fungovalo (protože potřebujeme kostky s vysokými čísly na publikování a expedice, případně na zisk více bodů věhlasu při shánění zvířat), bude potřeba zásobit se zdroji. Ty nám zajišťují akce Velvyslanectví a Banka. A abychom získali kompletní koktejl všech šesti ingrediencí, potřebujeme ještě deštníček (nebo třešeň na párátku, chcete-li) v podobě akce Univerzita, která plní jakousi žolíkovou úlohu v tom, že odborníci vám poskytují výhodu vždy v některé z výše uvedených oblastí. Tady se skrývá ještě jedno malé úskalí – odborníky můžete mít současně aktivní maximálně čtyři a jakmile některého překryjete jinou kartou, jeho efekt přestane platit (do konce hry už jej není jak získat zpět). Bodovací odborníky se tak vyplatí shánět spíše až ke konci hry.
Hra má z mého pohledu poměrně dost parametrů vstupní hry: je pravidlově poměrně nenáročná, neobsahuje škození (s výjimkou soupeření o karty v nabídce), akce dávají smysl v kontextu tématu, které je nekonfliktní a přístupné, hráči jsou téměř permanentně zapojeni do hry systémem odměn za to, když si někdo jiný vezme jejich kostku, a graficky/designově je vše moc pěkně provedeno (osobně mi styl ilustrací maličko připomíná starší hru Lewis & Clark).
Podle mě však bohužel ztrácí (trochu paradoxně) právě v tématu, resp. v propojení tématu hry, mechanismu publikování a bodování. Bodování totiž zohledňuje velké sady monotematických bloků – zvířat z jednoho kontinentu, zvířat, která jsou: všechna savci / všechna býložravci / všechna žijící v chladném podnebí atd. Pokud chce hráč maximalizovat svůj bodový zisk (a to chce, Encyklopedie je v tomto ohledu čistou eurohrou), sbírá tedy celou hru to samé. Můžeme si říkat, že přispěl k poznání světa tím, že se specializoval na svůj obor a objevil např. co nejvíc druhů plazů, ale minimálně mně by dávalo větší smysl, kdyby bylo ve hře více ohodnoceno to, že hráč měl nějaký „globální“ záběr z hlediska kontinentů i rysů zvířat (v řeči mechanismů hry – dávalo by mi smysl bodovat spíš sady různých znaků). Má to totiž poměrně významný vliv na průběh hry jako takové, jak uvádím níže.
Vzhledem k tomu, že chcete bodovat pořád ty stejné znaky, sbíráte pořád zvířata s nimi (a ideálně z jednoho kontinentu, abyste si je pak ještě schovali i na „barvičku“). Pokud se ale stane, že v některém kole nepřijde do nabídky nic vhodného pro vás, hra nenabízí žádnou mechaniku obměny nabídky, a dokonce i kdyby protihráči nabídku od nežádoucích kusů vyčistili, nic se nedoplňuje a (mimo odměnu ze stupnice věhlasu) nemůžete ani „gamblit“ a tahat karty z balíčku naslepo. Může se stát, že tak celé kolo pročekáte. Jako řešení by se nabízelo vrhnout se na jinou barvu, ale matematika je neúprosná: Za 2 sady 5 karet stejné barvy získám na konci hry 2×5 bodů, zatímco za 1 sadu 10 karet stejné barvy získám 28 bodů. Hra jasně škáluje směrem k větším sadám a pokud tedy některý z hráčů na začátku zvolí šťastněji a chodí mu karty stejných barev, zatímco soupeřům ne, bude mít skládání své „monstrsady“ jednodušší a závěrečnou porci bodů vyšší. Druhou možností je investovat v takovém „nepovedeném“ kole např. do sbírání zdrojů a přípravy následujícího kola. Vzhledem k tomu, že ale hra poskytuje hráčům omezený a předem daný počet akcí (typicky 24, což může být maximálně o 2 navýšeno bonusy na začátku kola a případně hraním pečetí na konci kola, tedy maximálně o dalších 6), každá neefektivně utracená akce zabolí.
Specializace na jednu barvu také znamená, že pokud ulovíte ty správné odborníky (typicky bodový bonus za expedice a bonus z hodnotě kostky uvedené barvy), budete se jich držet celou hru a díky nim budete získávat před ostatními navrch. Samozřejmě je taková strategie náchylná na přítomnost kostek správné barvy, ale hra je velmi štědrá na zdroje, takže pokud nebudete neumírněně rozhazovat, většinou budete mít v klíčovém okamžiku u sebe potřebný žeton expedice.
Dalším problematickým prvkem je samotné publikování. Ve hrách, které jsem absolvoval, vždy v závěrečném součtu dominovali hráči, kteří celou hru sbírali jednu barvu zvířat s podobnými rysy a publikovali jednou, maximálně dvakrát za hru. Na papíře sice hra nabízí možnost strategie častého publikování, ale ani ta není bez mráčku. Hráč sice za každé publikování získá pečeť, která se prakticky rovná automatické libovolné šestce (bonus +5 k hodnotě kostky a volitelná změna její barvy) nebo akci navíc na konci kola, ale pořád jejím provedením hráč utratí jednu ze svých cenných akcí (a obecně platí, že každou akci chce hráč vždy co nejvíc „vytěžit“). Takže se akce hodí spíš na konverzi slabších kostek, a i tam navíc existuje alternativa zisku 5 mincí přímo akcí Banky – navíc na publikování musí hráč sehnat kostku patřičné hodnoty a barvy, zatímco na Banku může použít jakoukoli kostku (Banka je tak spolu s Univerzitou asi nejlepším místem, na nějž odkládat „jedničky“). Sám jsem strategii vícenásobného publikování neúspěšně zkoušel – část neúspěchu možná spočívala i v tom, že jsem neměl k dispozici odborníky, kteří by tuto akci bonusovali, ale nemyslím si, že by to výsledek výrazněji změnilo. Z čehož vyplývá další varování – strategii hry je nutné uzpůsobit nabídce (zejména nabídce odborníků, v menší míře pak i zvířat). Chtěl bych ale zdůraznit, že zrovna tento prvek naopak považuji za klad hry… který však ocení spíše zkušenější hráči.
Pro někoho důležitým parametrem může být „footprint“ hry čili to, kolik místa zabírá na stole. V tomhle je Encyklopedie poměrně macek – i ve hře dvou hráčů nám zabrala celý stůl a pokud plánujete hrát ve čtyřech, bude to ještě náročnější. Potřebujete nejen místo na velký plán a na desky hráčů, ale i na poměrně velké množství karet zvířat, které v průběhu hry získáte (minimálně 8, pokud nebudete publikovat průběžně, ale můžete se dostat až k 15 kartám). S tím souvisí ještě jeden detail – prostorem nechcete šetřit na nesprávných místech, protože na karty zvířat musíte umisťovat kostičky vyzkoumaných rysů. A vzhledem k tomu, že každá karta má čtyři pole, která nebudou vždy všechna obsazena, nechcete si do ní omylem žďuchnout – nejenže budete kostičky sbírat po stole, případně po zemi, ale navíc si pak budete muset vzpomenout, jaké rysy jste kde měli vyzkoumané. V této situaci je ještě křiklavější, že hra obsahuje již dříve zmíněnou destičku postavy, která je naprosto zbytečnou komponentou.
Taky bych ještě stručně odbočil ke škálování hry: nejlépe asi funguje ve čtyřech hráčích, protože ve hře je nejvíce kostek, a tedy největší šance získat správnou barvu, popř. hodnotu. Přišlo mi, že to vyvažuje i relativně menší poměr počtu karet na hráče (odborníků je ve hře 6 nehledě na počet hráčů, zvířat pak 6/7/8 pro 2/3/4 hráče, z čehož si snadno dopočítáte, že ve čtyřech hráčích na vás zbude karet nejméně). Ve dvou hráčích hra trpí na statistiku jak v barvách kostek, tak v jejich hodnotách – stalo se nám, že z osmi kostek nám v kole padly jen dvě větší než „3“ a dané kolo tak bylo celkem chudé, případně nám nepřišla ani jedna kostka barvy, na kterou se jeden z hráčů celou hru zaměřoval. Samozřejmě je pak nabídka takto chudá pro všechny hráče, takže většinou nedojde k tomu, že by se mezi nimi vytvořil rozdíl. Ale celkově toho pak hráči za hru stihnou méně, což při pohledu na finální skóre zamrzí. A to mi připomnělo ještě jednu záležitost – hra na čtyřech ze šesti kostek odměňuje vyšší čísla. Nastává nám tady tedy tak trochu syndrom „Člověče nezlob se“, tzn. „vyšší hodnota = lepší hodnota“, což je pro mě prvek, který už mám ve hrách tak trochu za překonaný, zvlášť, pokud nižší hodnoty nemají nějakou mechanickou protiváhu (např. akce, kam se dá jít jen nízkými čísly, nebo kde jsou nízká čísla bonusována). Přitom by tento mechanismus šel do hry jednoduše zakomponovat tak, že by některá z akcí poskytovala vyšší odměnu naopak s klesající hodnotou kostky. Tím pádem by celá hra nestála tolik na závodu o kostky s vyšší hodnotou, a poskytovala by tak prostor pro větší taktické orgie.
Přestože jsem zachytil různé hlasy propagující Encyklopedii jako hráčskou hru, z důvodů zmíněných na začátku této kapitoly ji považuji za hru spíše vstupní. Otázkou ale zůstává, jestli budou zde uvedená designová zaškobrtnutí v rámci rodinného hraní přehlédnuta, nebo naopak povedou k větší frustraci těch hráčů, kterým se nezadařilo, zatímco ve skupině zkušených hráčů by došlo k rychlé analýze toho, že zrovna ta jedna proběhlá partie byla z hlediska karet nevyvážená, a případný neúspěch by hráče tolik nemrzel.
Hra obsahuje také dva moduly: umělou inteligenci (oproti klasické sólové hře lze umělou inteligenci zapojit i ve hře více hráčů) a minirozšíření v podobě karet zkamenělin. Začněme tím druhým…
Toto rozšíření/modul přidává do hry šestou barvu karet zvířat (resp. zkamenělin), která neodpovídá žádnému kontinentu. Tato zvířata se z nabídky získávají ne pomocí barvy kostky, ale pomocí konkrétní hodnoty (uvedené přímo na kartě zkameněliny). Při Expedici i Publikování se pak karty zkamenělin tváří jako karty libovolného kontinentu, při závěrečném bodování také (a hráč si je tedy logicky přidá k největší barevné sadě). Jejich další (a poslední) výhodou je, že obsahují vždy trojici všech možností jednoho konkrétního rysu. Nevýhodami jsou pak to, že vyzkoumání tohoto rysu je vždy o 1 „puntík“ dražší než u běžných zvířat a že u rysů vyšší úrovně hráč nedostává vítězné body za jejich vyzkoumání (které jsou zejména u vyšších úrovní nezanedbatelné). Celkově jde o velmi jednoduše zakomponovatelné rozšíření (kdyby nebylo uvedeno v pravidlech samostatně, bral bych jej jen jako jedno pravidlo navíc v rámci základní hry) a není důvod jej ze hry vynechávat (mimo hraní s umělou inteligencí, jak pravidla přímo doporučují).
Hra umožňuje přidat do partie „automatické“ hráče o různé úrovni obtížnosti. Každý „umělý hráč“ se skládá ze dvou karet – karty chování a karty bodování. Každá z těchto karet je ve hře ve třech exemplářích o obtížnosti 1–3 a hráči si tak mohou „vyrobit“ soupeře o obtížnosti 2–6, případně i více soupeřů tak, jak jim to kombinace karet dovolí.
Hra probíhá běžným způsobem, UI ve svém tahu vždy použije dostupnou kostku s nejvyšší hodnotou a provede tah podle instrukcí na její kartě chování (tam může dojít k mírnému pozměnění pravidel, např. nemusí respektovat barvu kostky apod.). UI nikdy nepublikuje, pouze sbírá karty a zdroje (které občas také utrácí za VB podle instrukcí na kartě chování) a na konci hry boduje jinak než hráči – podle karty bodování, která opět zohledňuje zbylé zdroje a nasbírané karty (zvířat i odborníků). Jednotlivé verze karet chování i bodování se liší zejména přepočtovými faktory (např. každá pečeť, kterou UI vlastní na konci hry, může mít hodnotu 4, 5 nebo 6 VB podle úrovně obtížnosti její karty bodování).
V sólohře jsem bohužel zachytil ještě jeden nedostatek pravidel (opět táhnoucí se už od originálu). Pokud UI dostane jako bonus na začátku kola pátou kostku, chybí instrukce pro to, kam ji umístit. V takovém případě jsem improvizoval, ale zbytečně to kazí dojem ze hry, protože si myslím, že tahle situace musela nastat když ne v prvním, tak nejspíš už ve druhém playtestu sólo hry. A bylo by fajn, kdyby byla v pravidlech (kde by to vyřešila jedna věta) zmíněna.
Blížíme se ke konci tohoto elaborátu a je na čase vynést verdikt. Stojí Encyklopedie za to?
Za mě jde o designově (a vizuálně) povedenou hru, která nabízí jednoduchý vstup do světa složitějších her vyžadujících plánování, a poměrně jednoduše představuje nutnost uvažování v logickém sledu navazujících operací. Herní doba je přiměřená tomu, co se ve hře děje (i když zde není přítomný prvek výrazného engine-buildingu a hráči de facto dělají pořád to stejné). Přesto jsou však všichni hráči zapojeni po většinu hry do dění, a tak hráč nemá v průběhu hry pocit, že příliš čeká (nepřišlo mi ani, že by hra nějak zásadněji trpěla na analýzu-paralýzu, zřejmě proto, že jednotlivé akce jsou opravdu poměrně jednoduché a jejich posloupnost a časování poměrně logické).
Mně osobně nesedlo spojení tématu s mechanismy a vadí mi některé prvky zmíněné výše (závod o kostky vyšších čísel, nemožnost obměny a doplnění nabídky zvířat, zaměření na monotónní sady).
Pokud ale hledáte výzvu, kterou představuje adaptace na to, jaké podmínky vám nastaví každé herní kolo (a to jak formou nabídky karet, tak v podobě kombinací barev a hodnot akčních kostek), je možné, že v kombinaci s líbivou grafikou a atraktivním tématem zkoumání zvířat (reálných druhů vyvedených poměrně zdařilými ilustracemi) vás Encyklopedie osloví.
Zatím nebyl přidán žádný komentář...
Děkujeme, že alespoň zvážíte přestat blokovat reklamy na Zatrolených hrách.
Je to náš hlavní zdroj příjmů, ze kterých financujeme provoz Zatrolených her.
Mice and Mystics + rozšíření
Akt. cena: 2700 Kč
Končí za: 3 dny
