Hrdinové z Normandie

Autor: Strachkvas | 9.7.2024 | 7

Čistě válečných her s českým překladem je jako šafránu. Sem tam se ale nějakého titulu některé z tuzemských vydavatelství chopí, jako tentokrát Blackfire, který se rozhodl zdejším hráčům dopřát léty prověřenou taktickou hru z období 2. světové války.

Hrdinové Normandie vycházejí ve své druhé revidované edici s podtitulem „Edice velká červená 1“ a navazují tak na původní verzi z roku 2013, kterou posouvají po grafické i obsahové stránce zase o něco dále. Jak je z názvu patrné, hra se nezaměřuje pouze na taktické bitvy dvou nepřátelských vojenských jednotek tvořené bezejmennými vojáky. Naopak, přináší i konkrétní hrdiny se speciálními schopnostmi, kteří dokážou zvrátit nejednu bitvu na svou stranu. Autoři hry, potažmo celého systému her „Hrdinové“, jsou Yann & Clem, kteří mají na svém kontě i hry jako Kharnage nebo Warhammer 40,000: Heroes of Black Reach.  

Hrdinové (Normandie, Stalingradu) představují celý systém válečných her. V každé další krabici či malém rozšíření jsou nové jednotky, případně bojiště a jiné terénní prvky, které můžete do systému zařazovat a vzájemně kombinovat. Tím mají hráči na výběr nejen z velkého množství předem nadefinovaných scénářů, ale zejména obrovskou variabilitu při vytváření vlastních bojišť a sestavování jednotek (viz dále).

V rámci recenze se budu v  určitých aspektech této hry odkazovat na dalším dvě válečné hry, které v češtině vyšly – Odhodlaní: Normandie od MindOKu a Conflict of Heroes: Bouře oceli od Fox in the Box.

Obsah hry

Hrdinové Normandie: Edice velká červená 1 jsou základní krabicí z této série, obsahující šest oboustranných herních desek s různorodým rozmístěním terénních prvků, karty akcí, kostky a dřevěné žetony rozkazů. Hlavní část obsahu však představuje šest kartonových punchboardů s obrovským množstvím dílků. Ty představují jak další terénní prvky, jako zákopy, a domy, tak samozřejmě i samotné americké a německé jednotky. A těch je opravdu široká plejáda – nejen „obyčejná“ pěchota v podobě průzkumných nebo střeleckých týmů, ale i tanky, děla, džípy a jiná obrněná vozidla. Zapomenout nemůžu ani na nepřeberné množství vybavení, které lze jednotkám přiřazovat – od nožů, přes lepší munici a granáty, po bazuky či panzerfausty. A pochopitelně, nebyli by to Hrdinové, kdyby zde chyběly jejich žetony. Na německé i americké straně jsou 3 a namátkou zmíním například Ottu a jeho Panzer IV, nebo Vazouna s velkým kulometem.

Vizuální stránka a kvalita komponent

Po grafické stránce se mi Hrdinové Normandie velice libí. Jednotky, terénní prvky i vybavení jsou detailní a (na rozdíl od Conflict of Heroes, kde jsou jednotlivé obrázky na žetonech zachyceny z předního pohledu) je zde na jednotky pohled shora. Na herním plánu to pak vypadá velice hezky a vy si tak, s trochou nadsázky, připadáte opravdu jako generál hledící shora na své jednotky a udělující jim rozkazy. Žetony jednotek jsou také o poznání větší než právě u Conflict of Heroes, a přestože obsahují hodně údajů a informací, jsou tyto stále dobře čitelné a přehledné. Libí se mi i zpracování takových detailů, že když vaše jednotka o pěti mužích dostane zásah a žeton je otočen na druhou stranu, ze zmíněných pěti mužů zbydou jen tři. Nebo třeba žeton jednotky s těžkým kulometem MG42, který na jedné straně znázorňuje složený kulomet v přesunu, ale na druhé už je kulomet v palebné pozici s ležícími vojáky za ním. Autoři si dali na grafické stránce opravdu záležet a nemám jim co vytknout. I karty s obrázky různých dobových plakátů či fotografií, jsou velmi povedené.

Kvalitativně hra taktéž obstojí více než dobře. Jak jsem zmínil, žetony jsou velké, přehledné a natištěné na pevném kartonu. Už z tisku mají oblé rohy, a na rozdíl od spousty žetonkových válečných her tak není nutné jejich zastřihávání. Kartám rovněž není co vytknout, a tak jediné, co mohu hodnotit alespoň trochu negativně, jsou žetony rozkazů. Na dřevěných kvádrech jsou na jedné straně natištěná čísla a na druhé německý či americký znak. Bohužel ale právě tento znak, zejména u amerických rozkazů, není u všech natištěn přesně ve středu. To společně s tím, že barva na některých žetonech je lehce ošoupaná, způsobuje, že při opakovaném hraní protivník ví, jaký žeton rozkazu (jakou hodnotu) jste na jednotku umístili. Proč je to takový problém, vysvětlím v recenzi dále.

Příprava hry a její průběh

Než se pustím do popisu přípravy hry jako takové, rád bych se vyjádřil k herním režimům, které Hrdinové umožňují. Kniha scénářů totiž nabízí možnost zahrát si 2 běžné scénáře, jednu kampaň o šesti dílčích scénářích, anebo režim volné bitvy. Zatímco scénáře i kampaň vám předem nadefinují, jaké budou vaše cíle i jednotky, i jak bude vypadat mapa a terénní prvky na ní, v režimu volné bitvy si vše připravíte sami. A to je za mě opravdový hřeb celé hry. Byť i samotné scénáře či ty propojené do kampaně jsou zábavné, mě osobně zaujal nejvíc právě režim volné bitvy. V tom se nejprve rozhodnete, na kolik bodů armády budete hrát. Tabulka vám pak určí rozmezí, jak velkou máte zvolit mapu, kolik terénních prvků přidat a podobně. Můžete si zvolit modifikaci samotného střetnutí, tedy zda půjde o klasický střet dvou armád, nebo se jedna strana bude útočit a druhá bránit, či bude cílem například uniknout z přepadení. A hlavně, za zvolené množství bodů si kompletně poskládáte svoji armádu! Bude zcela na vaší odpovědnosti a zvolené taktice, jaké jednotky a vybavení pro ně budete pro danou bitvu považovat za vhodné. Zda si raději vezmete levnější pěchotu, vybavíte ji lepší municí, panzerfausty a granáty nebo zvolíte cestu těžké palebné síly v podobě tanků a děl (za vyšší bodovou cenu).

Podle zvoleného herního režimu si následně nachystáte herní mapu, žetony terénu, připravíte své jednotky a podle určené iniciativy je rozmístíte na herní plán. Každý hráč si také vezme žetony rozkazů ve své barvě a kostky na házení. Příprava není nikterak složitá. Nejvíc času zabere najít ty správné jednotky a vybavení ve vší té změti různých kartonových destiček. Hra totiž ve svém základu bohužel neobsahuje žádný insert (kartonovou vložku opravdu nepočítám) ani jiný úložný systém.

Každý herní tah probíhá ve třech fázích.

Nejprve hráči skrytě rozmístí dostupné žetony rozkazů na jednotky, které chtějí v daném kole aktivovat. Počet žetonů, které má hráč k dispozici, je dán jak samotným složením jednotek, tak i dalšími okolnostmi. Další rozkazy lze získávat hraním karet, nebo tím, že při náboru jednotek utratíte body za dílky s bonusovými rozkazy. Navazuje to tak na možnosti, které jsem popisoval výše. Hráči nemusí své dostupné body utrácet jen za jednotky a jejich vybavení, ale i za větší množství rozkazů a tím zvýšené bojové možnosti. Rozkazy obsahují čísla, která určují, v jakém pořadí se budou jednotky aktivovat.

Ve druhé fázi oba hráči (v pořadí dle iniciativy) vyhodnotí rozkazy s hodnotou jedna, pak dva atd. Aby ale taktických možností nebylo málo, existují i blafovací žetony rozkazů bez čísla, nebo jakési „žolíkové“, u nichž je na hráči, kdy je vyhodnotí. Zde už je všem jistě zřejmé, proč je takový problém popsané ošoupávání žetonů, případně špatný potisk. Protivník ví, jakou hodnotu žeton má a tím i kdy přesně daná jednotka bude hrát.  

V rámci samotné aktivace jednotky má pak hráč na výběr ze dvou možností – buď ji přesune, nebo s ní vystřelí. Některé jednotky pak s určitým postihem dokážou střílet i za pohybu. Zatímco k pohybu se asi nemá cenu příliš vyjadřovat, střelba už je jiné kafe. Každá jednotka má hodnotu obrany a boje proti různým cílům v závislosti na jejich pancéřování. Při vyhodnocování úspěšnosti útoku pak závisí nejen na úspěšnosti hodu kostkou (i když štěstí samozřejmě roli hraje), ale i na tom, jaký má útočící jednotka výhled na svůj cíl, s jakou zbraní bude útočit, zda se bude cíl ukrývat v lese a podobě. Puškou tank nesestřelíte, pokud ale svým vojákům dáte panzerfaust, už s ním pravděpodobně naděláte větší paseku. Shromáždil protivník dvě jednotky vedle sebe? Nic, co by nevyřešil jeden dobře mířený granát. Typů zbraní a tím i útoků je prostě hrozně moc, od obyčejných pušek přes děla až po plamenomety.

V poslední, třetí fázi, mohou hráči pohnout těmi jednotkami, které nebyly aktivované v kroku dva. Pokud nebylo dosaženo cíle dle zvoleného scénáře ani nebyla vyčerpána všechna kola, pokračuje se opět první fází dalšího kola.

 

Herní mechaniky

Jak to u taktických válečných her bývá, stěžejní mechanikou je, kromě posouvání jednotek po mapě, dice rolling. Házení kostkami je všudypřítomné a pokud jste zarytými odpůrci náhody, hra pro váš prostě nebude. Výpočet hodnoty útoku a obrany není nijak složitý a po pár vyhodnocených střelbách se dostane pod kůži. Další taktickou rovinu ve hře představují karty, které je možné hrát během všech tří výše popsaných fází. Ty umí opravdu hezky zahýbat se situací a jejich správným hraním si můžete výrazně pomoci.

Pravidla

Jednoduše řečeno: dají celkem zabrat. Hrdinové Normandie jsou podstatně těžší hra než například Odhodlaní a naučit se (a hlavně si uložit „pod kůži“) všechna pravidla už vyžaduje notnou dávku časové investice. Na rozdíl od Conflict of Heores pak pravidla bohužel neumožňují postupné učení, ale vše na vás vybalí naráz. Je to poměrně škoda, protože právě zvolený systém postupného nabalování dalších a dalších pravidel umožňoval do hry Conflict of Heroes výrazně lehčí vstup. Zde se však na víc jak 30 stranách musíte prokousat vším naráz (byť je pravda, že ne všechno hned v prvním scénáři nutně použijete). Pravidla jako taková jsou vcelku rozumně strukturovaná. I tak se ale člověk neubrání listování tam a zpět, neb se některá na sebe navazující pravidla nachází v různých částech sešitu. Byť je zde uvedeno i celkem dost příkladů, ocenil bych jich přesto krapet více. Musím však ocenit, že nechybí popis kompletních dvou tahů v rámci prvního scénáře. Díky tomu hráči získají hezkou představu o tom, jak hra probíhá.

Vhodné pro

Hru bych osobně jako vhodnou nepřekvapivě označil pro ty, kterým se nejen nepříčí vojenská tématika, ale také si již vyzkoušeli nějakou jinou válečnou hru. Ať už alespoň zmiňované Odhodlané, nebo jakýkoliv těžší kalibr. Nejsem totiž přesvědčen o tom, že by Hrdinové Normandie byli ideální vstupní hrou. Údaje na krabici tvrdí, že hra je určená pro dva hráče (a primárně to dvojkovka určitě je), pravidla ale pamatují i na hru ve třech a čtyřech hráčích. Pokud si tedy chcete užít tuto hru vetší skupince, není to problém. Doporučená věková hranice 14 a více let je podle mého názoru poměrně relativní a spíš záleží na herních zkušenostech. Hru jsem zvládnul odehrát i s mladším hráčem, který ale své předchozí zkušenosti čerpal právě z Odhodlaných. Časový údaj s délkou partie na 45 minut pak odpovídá pouze kratším scénářům s menším počtem jednotek. Čím větší mapu a více bodů na tvoření armád do hry přidáte, tím bude z pravidla partie delší a nebude problém se výrazněji přehoupnout přes hodinu.

Resumé

Hrdinové Normandie jsou velice povedeným válečným titulem se střední komplexností a velkou hloubkou. Líbí se mi, že pravidla pamatují i na takové věci, jako posouvání vraků vozidel nebo přejíždění pěchoty. Taktických možností, které hra nabízí, je opravdu hodně. Grafická stránka hry je skvělá, systém aktivace jednotek funguje velice dobře a zajímavě. Za mě nejsilnější stránkou Hrdinů je režim volné bitvy. Na rozdíl od jiných válečných her, jako třeba je třeba Conflict of Heroes, kde je partie zjednodušeně řečeno definována ve stylu: „Tady máš toto a udělej s tím tohle“ (zdůrazňuji, že tím hru nijak nehaním, jako taková je výborná!), mě možnost určit si ono „toto“ strašně zaujala. Jenže tím se logicky nabízí otázka směrem k vydavateli: „Co bude dál?“ Je záměr vydat další rozšiřující krabice? Je to vlastně vůbec – vzhledem ke krachu původního vydavatelství Devil Pig Games – možné? Pokud by byla odpověď „ne“, nemohu se ubránit zklamání a celé vydání hry to krapet degraduje. Nechápejte mě špatně, Hrdinové Normandie: Edice Velká červená 1 velice dobře obstojí i samostatně a přinesou vám hodiny a hodiny skvělého válčení. Ale představují jenom dílek do skládačky tvořící celý herní systém. Pokud vám to tak stačí, určitě s koupí hry neuděláte krok vedle. Jestli stejně jako já máte raději skládačku kompletní a nechcete vkročit do systému, u kterého visí otazník nad jeho budoucností, nákup z tohoto důvodu zvažte. Snad ale Blackfire najde cestu, jak přinést i další díly. Kdo by totiž nechtěl mít možnost zažít samotné vylodění v Normandii, zapojit letadla, nové hrdiny nebo britské a kanadské jednotky?

Sdílet s přáteli: