Havíři jsou černá chasa

Autor: Meeshab | 25.3.2024 | 3

Ve hře Horníci impéria se dostáváme do známého světa Settlerů. Nebudeme však zastupovat jednotlivé frakce a snažit se vybudovat co nejlepší vesničku, ale zavrtáme se pěkně hluboko pod zem. Vaším úkolem je totiž v průběhu 10 kol vybudovat takovou soustavu chodeb, díky které nasbíráte co nejvíce diamantů a naložených důlních vozíků.

Nejprve se pojďme podívat na to, co vám dojde v krabici. Pro každého z až 5 hráčů je tam deska se vstupem do podzemí, na které jsou naznačené 3 základní akce, ze kterých si hráči vybírají vždy na konci svého tahu, dále tři oboustranné desky pokroku a ukazatele hráčů, které se po deskách posouvají, 4 balíčky karet dolu (úrovně I–IV), karty událostí, žetony závalu a ozubených koleček a spousta drahokamů a dřevěných vozíčků, na které si před první hrou budete muset nalepit samolepky se zářivými poklady.

Jak se to hraje?

Ve stručnosti si řekneme, jak se hra hraje. Nejprve si náhodně zvolíte, které 3 desky pokroku budete ve hře používat a dáte je na dosah všem hráčům, každý hráč si vezme jednu destičku vstupu do podzemí, ukazatel své barvy a vybere si 4 karty podzemí do začátku hry. Zamícháte karty událostí a 10 z nich si náhodně vyberete – tyto karty vám odměří oněch 10 kol hry. Poté otočíte první kartu událostí, v závislosti na tom, zdali se její efekt hodnotí před začátkem kola, v jeho průběhu či po skončení, se zachováte a můžete všichni začít hrát:

1. Každý z hráčů umístí do svého podzemí jednu z karet tak, aby ležela ve správné úrovni a alespoň jednou ze svých polovin byla spojena s kartou vyšší úrovně. Staví se tedy do tvaru pyramidy – na každou „horní“ kartu mohou navazovat dvě karty hlubšího podzemí.
2. Za kartu zaplatí požadovaný obnos uvedený vlevo uprostřed vedle jejího názvu a pak může provést efekt, který daná karta poskytuje.
3. Poté se přesune o kartu výš, opět provede její efekt a tento postup opakuje tak dlouho, dokud se nedostane zpět z podzemí na povrch. Na závěr si vybere jeden z efektů předtištěných na desce se vstupem do podzemí (buď si vezme dvě mince, zaplatí za posun na desce pokroku nebo si dobere až 3 nové karty úrovně 1–3) a jedno kolo má za sebou.

Po deseti odehraných kolech hra končí a vítězí ten, kdo má více bodů. Body se získávají za dokončené vozíky se zlatem a za vykopané drahokamy.

 

 

Jak jsem již naznačila, i zde máte možnost zaměstnat horníky z různých národů. Nemusíte se však bát – horníci jsou kamarádská kopa a tak můžete mít ve svém dole všechny národy pěkně promíchány. Každý z nich se totiž specializuje trošku na něco jiného. A tak třeba zatímco máte-li v dole hodně Skotů, budete mít některé akce pravděpodobně levnější, s Atlanťany se dostanete k vynálezům, které vám dokáží nasbírat hodně zlata nebo drahokamů. Barbaři sice kopou až na krev, takže je občas v dole zasype zával, ale zase dokáží vytěžit tolik, že se to občas vyplatí. Zvlášť když pak najdete možnost, jak závaly odstranit.

Už jste zajisté pochopili, že se jedná o engine building, v němž se snažíte vybalancovat váš důl tak, aby vám vyprodukoval co nejvíce drahokamů a zlatých vozíků (které se na konci hry promění ve vítězné body), popřípadě peněz či postupu po deskách pokroku. Peníze potřebujete proto, abyste mohli stavět další karty, postup na deskách pokroku vám přináší různé bonusy – peníze, drahokamy, vozíky, karty, ale také velmi vzácné karty podzemí 4. úrovně. A o ty samozřejmě hodně stojíte, protože je nemůžete získat běžným způsobem. Umístění karty 4. úrovně vás nestojí žádné peníze, všechny z nich shodně přinášejí odměnu ve výši 2 drahokamů. Ale hlavně se hrabete zpět na povrch z té největší hloubky, což znamená, že spustíte tři akce nad sebou plus jednu na desce vstupu do podzemí… a to už je něco!

 

 

 

 

Naše dojmy

Hra Horníci impéria je snadná, svižná, komukoliv ji zvládnete vysvětlit během chvilky a zabaví široké spektrum (ne)hráčů. To „ne“ mám v závorce uvedeno schválně. Horníci totiž nejsou žádnou epickou hrou, kvůli které vám hard core deskohráči utrhají ruce. Skoro bych se nebála říct, že zatímco před pár lety by zajisté vzbudila „wow“ efekt, v dnešní době mi přijde svým způsobem překonaná. Ačkoliv téma hloubení tunelů je neotřelé (pominu-li například Břink) a engine buildingů zatím na trhu, v porovnání s jinými mechanikami, taky tolik není (jako příklad uvedu třeba oblíbený Gizmos), zde hodně narážíme na náhodu, kterou u tohoto typu her úplně nechcete. Balíčky karet podzemí jsou totiž poměrně obsáhlé a nalízat si karty, které spolu udělají vhodné kombo, není rozhodně samozřejmost. A pokud se vám kombo sestavit podaří, není jednoduché ho využít vícekrát po sobě, protože jej spustíte jedině tak, že umístíte novou kartu pod něj a aktivujete ho během své cesty nahoru k povrchu. A tím, že karty čtvrté úrovně získáváte obtížně, zpravidla se vám nepodaří postavit ideální tvar chodeb (pyramida), abyste efekty využili co nejvíckrát.

Celou hru tedy musíte opravdu přemýšlet, zda postavíte hodně drahou kartu, která má super efekt, ale může se stát, že ho využijete jen jednou, nebo půjdete raději do levnějších chodeb s tím, že se vám je snad podaří aktivovat vícekrát. Vymýšlení kombinací je na této hře asi nejzábavnějším prvkem. Někdy se vám to krásně poskládá a díky efektům jiných karet můžete třeba využívat i karty, které nejsou po cestě, odstraňovat závaly, získávat ozubená kola, která násobí efekty… Prostě někdy to sedne krásně a jindy to nejde, i kdybyste se rozkrájeli. S jednou kapsou prázdnou a druhou vysypanou musíte sahat po kartách první úrovně, se kterými moc parády nenaděláte a po deseti kolech zjistíte, že jako horníci byste si nevydělali ani na slanou vodu.

Postupy na deskách pokroku vám sednout můžou, ale také nemusí. Nemáte-li vhodné karty, jsou vám stupnice k ničemu, protože utrácet za postup po nich peníze zpravidla nebývá ten nejvhodnější krok. Pokud ale máte odpovídající karty podzemí, můžete si díky pokroku celkem slušně nahrabat. Alfou i omegou celé hry je tedy určit si vhodnou strategii, která bude odrážet jednak zvolené stupnice pokroku, ale také karty, které si na začátku hry vezmete do ruky. Pak už nezbývá než si držet palce a doufat, že další karty budou vaší strategii poplatné.

Ačkoliv je hra určená až pěti hráčům, jedná se spíše o multiplayer solitaire. Každý si hraje na svém písečku a to, co dělají spoluhráči, vlastně vůbec neřeší. Hrají všichni zaráz a tak máte partii odehranou za zhruba 20–30 minut a zpravidla hned zkusíte další, abyste viděli, jestli se vám to tentokrát podaří poskládat lépe.

Hru bych doporučila hráčům, kteří hledají vhodnou oddechovku nebo filler. Díky krásným kresbám se bude určitě líbit i dětem. Hranice 10 let mi ale přijde odpovídající, protože mladší děti by mohly mít problém se sestavováním vhodných kombinací. Snadná pravidla otevírají hru i pro nehráče (vysvětlíte je během pár minutek komukoliv), zároveň se ale nejedná o úplně elementární záležitost – mozkové závity se vám pěkně protočí, zvlášť pokud vám na ruce nepřistanou karty, které lze snadno zkombinovat.

Sdílet s přáteli: