Hannibal: Rome vs. Carthage - recenze

Autor: StevensonJunior | 19.11.2015 | 8

Před dvaceti třemi lety jsme je museli požádat o mír. Přišli jsme o většinu loďstva, museli jsme vydat Sicílii, slíbit, že nebudeme utočit na Syrakusy, vrátit jim všechny zajatce a deset let platit reparace ve stříbře.

Před dvaceti lety využili vzpoury v našem vojsku a zabrali naši Korsiku a Sardinii.

Obsadili jsme Ibérii až po řeku Ebro. Založili jsme Nové Kartágo. Těžíme iberské stříbro, část posíláme do Kartága, zbytkem posilujeme naší žoldáckou armádu. Galové na sever od Pádu nenávidí Římany - dobře vědí, co je čeká. Makedonie je zneklidněna růstem Říma. Samotní Římané válčí v Ilýrii.

Nemůžeme se vylodit v Itálii. Půjdeme pěšky. Cestě na sever brání Saguntum. Je to spojenec Říma. Srovnáme ho se zemí. Řím vyhlásí válku.

Říkají, že Alpy nelze překročit. Překročíme je, dokážeme to. Já to dokážu.

Naplním slib, co jsem dal svému otci: Řím bude zničen.

Hannibal: Rome vs. Carthage je klasická wargame pro dva hráče z roku 1996. Autorem je Mark Simonitch, tvůrce řady strategických her a grafický designer. Posledním vydavatelem jsou kanadské Valley Games.

Jedna se o CDG, tedy kartami řízenou hru, která nabízí možnost vtělit se do role římských a punských  velitelů (Římané nazývali obyvatele Kartága Puny) z doby druhé punské války let 218 – 201 př. n. l., řešit strategické, operační, taktické a politické problémy, kterým museli čelit tito udatní muži zapomenuté doby.

Komponenty, funkčnost a vizuální dojem

Hra přichází v elegantní krabici 30,5 x 25 x 7 cm s vyobrazením Hannibala během pochodu přes nepřekročitelné Alpy. Za ním pomalu pochodují vojáci nepřivyklí na severské počasí, někteří zmožení hladem a chladem leží na zemi, aby se již nikdy nezvedli, na pozadí se do propasti řítí slon. Atmosféra, romantika.

Uvnitř najdeme pevnou mapu, která se, na rozdíl od moderních map skládá jako puzzle z deseti dílků. Velikost složené mapy je 81 x 55 cm, dílky skvěle zapadají do sebe a překvapivě i po opakovaném skládání a rozkládaní mapy nejeví známky opotřebení. Tvůrcům mapy se podařil vzácný kousek – nabídnout skvělé umělecké dílo s vyobrazením postav, výzbroje, mincí dávné doby a zároveň zachovat naprostou přehlednost pro strategické sousto.

Dále v krabici najdeme 14 generálů – pět pro Kartágo a devět pro Řím. Každý z generálů je vyobrazen na pevné kartičce, která se umisťuje do vertikálního plastového podstavce. Každý generál má svůj podstavec, na rozdíl od některých nejmenovaných her. Z jedné strany vidíte postavu generála čelně a na druhé zezadu. Možnost potěšení protivníka otočením generála zády k němu ponechám na představivosti laskavého čtenáře.

Následuje 64 strategických karet a 48 bojových karet. Karty vyobrazují různé historické a každodenní události nebo bojové manévry, jsou standardní velikosti a bez problémů pasují do běžných obalů.

K dispozici jsou politické žetony – z jedné strany červené římské a z druhé strany modré punské. Pokud dochází k přebrání kontroly nad územím, tak se žeton jednoduše otáčí na druhou stranu.

Žetony vojenských uskupení mají čísla od 1 do 10 a reprezentují zvlášť římské a punské jednotky, a také bojové slony, které Kartágo s oblibou používalo jako méně ovladatelné, ale o to více působivé antické tanky.

Menší skupiny pak tvoří žetony pro volby římských konzulů – ano, Řím byl tehdy republikou - a obléhací žetony pro útoky na města a svobodné nemírumilovné kmeny.

Všechny žetony jsou pevné, dostatečně velké a dobře uchopitelné třesoucí se rukou hráče.

I kostky nesou stopy uměleckého osobitého přístupu. Římská kostka má římské číslice, a punská – punské, pro které mají hráči jednoduchou tabulku a rychle se je naučí.

Hodnocení komponent: excelentní, přehledné a atmosféricky působivé.

Strategie, operace, taktika, politika, aneb jak se hra hraje?

Hra je rozdělena na 9 velkých tahů, první tři tahy se skládají ze 7 kol, další tři z 8 kol, poslední tři – z 9 kol. Každý hráč obdrží tolik strategických karet, kolik je kol, a začíná... rozhodování. Slovo rozhodování je klíčovým slovem, které odráží podstatu hry Hannibal, proto se s ním v této recenzí setkáme mnohokrát.

Na začátku každého tahu se římský hráč musí rozhodnout, zdali si přeje zahrát kartu Velká nebo Malá kampaň jako událost nebo na operační body. Pokud ji má a přeje si ji využit, začíná kolo. Pokud ne, začíná Pun.

Strategické karty mají zbarvení – červené, modré a červenomodré, a také operační hodnotu. Kartu s vaší barvou můžete využít na událost nebo na operační body, kartu obsahující pouze protivníkovu barvu pak jedině na operační body. Minimální hodnota karty je 1, maximální hodnota karty je 3. Některé karty mají název na hnědém pozadí a umožňují okamžité použití v případě splnění určité podmínky na kartě.

Události jsou různé a odrážejí historické nebo běžné životní strasti dané doby – přeběhlíky, zlé počasí, nové spojence, lidová povstání, politická rozhodnutí jednotlivých vůdců... A ano, jsme u rozhodnutí. Má význam teď vyvolat povstání na druhém konci světa? Odláká to nepřítele, dokážu využít vzniklé mezery? A co když vyvolám povstání v okamžik, kdy poblíž nebude mít žádné síly, až se odsune, aby reagoval na můj výpad jinde? Má význam spěchat do regionu, kde na mě čekají noví spojenci, ale není to po cestě ke strategickému cíli? Jak ho nalákám na území divokých kmenů, které napadnou jeho armádu?

Místo události však lze využít i body – na rozšíření politického vlivu, na pohyb generálů a na verbování nových válečníků. Problém je v tom, že je třeba se co?.. rozhodnout, zda chcete rozšiřovat svůj vliv blízko k nepříteli nebo na území, které určitě dokážete udržet, nebo byste si přáli pohnout generálem, jehož strategický rating je 2, tudíž k jeho pohybu potřebujete kartu v hodnotě 2 a více, a zároveň ty dvojkové karty mají pěkné události, které se vám hodí, nebo byste si chtěli naverbovat nové vojáky, ale to stojí vždy 3 operační body, kterými byste mohli získat tři žetony vlivu nebo pohnout toho pomalého generála s obrovským vojskem anebo se vydat na širé moře, což taktéž vyžaduje 3 operační body.

Mobilní telefony, internet, rádio ani telegraf tehdy neznali. Koordinace velitelů na různých koncích světa byla skoro nemožná. Musíte se s tím poprat.

Mapa se skládá z regionů, z kterých je každý tvořen propojenými poli. Jednotlivé regiony se propojují přes hraniční pole. Každé pole na mapě má svůj název a tento název je vyznačen dvakrát – nahoře směrem k hornímu hráči a dole směrem k hráči dolnímu. Jednoduché, přehledné. Některá spojení vedou přes hory, mezi Sicílií a Itálií nebo mezi Korsikou a Sardinií – přes moře.

Velitelé se pohybují maximálně 4 pole za kolo s tím, že průchod přes hory nebo průliv stojí body dva. Mořeplavba bere 3 pohybové body ze 4 a vyžaduje plavbu z přístavu do přístavu. Římané po první punské válce začali nazývat Středozemní moře Mare Nostrum, tedy Naše moře. Jejich loďstvo je nepřemožitelné. Punský hráč čelí obrovské výzvě – u každého přístavu je uvedeno číslo od -2 do +2. Musí sečíst obě čísla, přičíst nebo odečíst další modifikátory a hodit si kostkou. Pokud součet výsledku hodu kostkou a obou čísel je 2, plavba se nezdařila a musí se vrátit zpět. Pokud je součet 3 nebo více, celá výprava navěky zdobí dno Mare Nostrum.

Aritmeticky nadanému čtenáři nabídneme prostou hádanku: jaká je šance přepravit armádu z Kartága (-2) do Říma (+2), který je pod římskou kontrolou (+1)?

Římský hráč dostává 5 vojenských žetonů za kolo, z toho 3 v Itálii a 2 kamkoliv. Punský hráč dostává 4 vojenské žetony, z nichž jeden musí být použit v Africe, dva v Ibérii za podmínky, že hráč kontroluje Nové Kartágo a Baetiku a jeden kamkoliv. Nejen, že Kartágo dostává méně vojáků, ale také musí hlídat dvě od sebe vzdálená území - Ibérii a Afriku. Mořeplavba je náročná a nebezpečná. Má Kartágo vůbec šancí?

Ano, má. Jednak proto, že má samotného Hannibala, a pak také kvůli nejednotnosti římského vedení a častých změn na základě politických preferencí senátorů.

Ale začneme Římany. Římský senát každé kolo nominuje dva konzuly, Římané opravdu měli zároveň právě dva konzuly. Nominuje je náhodným způsobem vytažením žetonů a konzulové povedou Římskou republiku ke slávě nebo zkáze. Římský hráč si může nominovat jednoho prokonzula, který mu zůstane do dalšího kola. Znamená to, že v lepším případě má Říman na stole 2 konzuly a jednoho prokonzula, v horším případě – 2 konzuly, jelikož prokonzul byl nominován konzulem.

Konzulové musí velet velkým vojenským uskupením, pokud oba dva velí stejné armádě, tak se hodem kostky určí, který z nich velí v bitvě. Pokud jsou ve stejné armádě konzul (náhodně zvolený a zpravidla ne zcela dobrý velitel) a prokonzul (záměrně zvolený a zpravidla lepší velitel), tak velí konzul, protože si to přeje lid Říma a římský senát.

Skoro každý velitel má některou schopnost, která mu pomáhá nebo naopak překáží ve výkonu služby. Někteří lépe pronásledují ustupujícího nepřítele, někteří nesmí opustit Itálii atd. A většina římských velitelů jsou pomalejší než Hannibal: mají strategický rating 2 nebo 3, což znamená, že mohou být aktivováni kartami v hodnotě 2-3 nebo 3. Také ani jeden z nich nedosahuje bojového ratingu Hannibala – čísla 4, nejlepší římští generálové mají bojový rating 3, zpravidla méně. Až ve druhé polovině hry římské řády doplní pokořitel Hannibala – Publius Cornelius Scipio, jenž vstoupí do dějin jako Scipio Africanus.

Punové mají ve hře pět generálů. Někteří jsou schopní jako Římané, ale je jich více a mají Hannibala.

Bojový rating? Jak se vlastně bojuje? Systém boje je originální a svým způsobem unikátní. Hráči si spočítají množství jednotek, přičtou k tomu bojový rating generála, množství spojenců v daném regionu (Afrika, Ibérie, Itálie nebo jeden konkrétní méně významný region, ve kterém se bojuje), případné další bonusy a tak získají od 1 do 20 bojových karet.

Prostý příklad: Hannibal s 8 jednotkami utočí na Tiberia Sempronia Longa s 10 jednotkami. Hannibal kontroluje v Itálii jeden region, Říman kontroluje mnohem více, ale jako Říman, který vysává veškeré ekonomické a lidské zdroje z podrobeného území nemůže mít v Itálii více jak 2 spojence. Ve výsledku Hannibal má 8 + 4 + 1 = 13 karet, Longus má 10 + 1 + 2 = 13 karet.

Vyrovnaná bitva? Omyl. Na začátku Hannibal vypouští své bojové slony a musí hodit na kostce více, než bojový rating protivníka, tedy 1. Velice pravděpodobně uspěje, má jediný žeton slonů, a tak Longus přijde pouze o jednu kartu. Poměr je 13 na 12.

Začíná samotná bitva. Hráči se podívají do bojových karet, které vyobrazují frontální útok, útok na levém křídle, útok na pravém křídle, dvojitý obchvat, průzkum bojem a rezervy (žolík, který zastoupí libovolnou kartu). Nejvíce je frontálních útoků, nejméně je rezerv.

Útočník vyloží libovolnou kartu a obránce musí položit stejnou kartu nebo rezervu anebo akceptuje porážku. Pokud obránce není poražen, má právo pokusit se převzít iniciativu v bitvě – musí hodit stejně nebo méně než je jeho bojový rating. Hannibalovi stačí 1, 2, 3, 4, ale Longus musí hodit 1. Začínáme tušit rozměr katastrofy: Longus má veliký problém převzít iniciativu, kdežto Hannibal ji většinou hravě přebere. Hannibal má navíc sympatickou schopnost jednou za bitvu použit průzkum bojem jako jeden z křídelních útoků nebo dvojitý obchvat.

Hráč, jenž má iniciativu, se také může rozhodnout z bitvy organizovaně ustoupit. Musí hodit stejně nebo méně jako jeho bojový rating, jeho soupeř tomu může zabránit hodem vůči svému bojovému ratingu. Pokud se ústup nepodařil, iniciativa přechází na druhou stranu a bitva pokračuje dál. Porovnejte ratingy Hannibala a Longa, jak velkou šanci má Longus na úspěšný ustup?

Jakmile je bitva u konce, zjistí se ztráty během bitvy, které se odvíjejí od délky zápasu a následně ztráty poraženého při ústupu. Ztráty prchající armády jsou vždy vyšší, než prosté bojové ztráty, jak tomu bylo i v realitě.

Pokud poražený prohrál při dvojitém obchvatu, může být zničen do posledního muže. Na druhou stranu pokud dvojitý obchvat odrazí, přebírá iniciativu automaticky. Zkusíte obklíčit neschopného Římana s rizikem, že mu předáte iniciativu, anebo ho budete nelítostně dusit krok za krokem? Nebo zvolíte průzkum bojem? Pokud se dobrovolně nebo nuceně dá na útěk v takovém případě, utrpí menší ztráty. Tak proč mu nenabídnout možnost prohrát za výhodných podmínek, tím ho oslabit a dorazit v dalším kole? Rozhodnutí!

Na rozdíl od mnoha jiných her, tato věrně odráží nejenom strategickou, ale i politickou úroveň konfliktu. Smrtelný zápas dvou oligarchií sledují další vladaři a národy. Za každé dva padlé vojenské žetony poražený zaplatí odebráním jednoho politického žetonu z mapy. Zvolí si je sám, aby určil místa, kde jeho nadvláda není dostatečně pevná.

K čemu jsou vlastně ty politické žetony? Určují kontrolu nad regiony a tím ovlivňují množství spojenců v nich. Znesnadňují mořeplavbu Punům v případě římských žetonů. A na konci každého kola se porovná počet kontrolovaných významných regionů (Itálie - 7, Ibérie – 4, Afrika – 4, Korsika a Sardinie, Sicílie, Syrakusy) u obou hráčů. Ten, kdo má méně, ztratí rozdílové množství politických žetonů na místech dle své volby.

Pokud některý z hráčů nemá dostatek žetonů na odstranění, prohrál. Pokud na konci posledního devátého tahu má Kartágo stejně nebo více regionů jako Říman, vyhrálo. V opačném případě vyhrává Řím.

A co třeba taková intercepce? Můžu chytit nepřítele, který právě prochází kolem? Samozřejmě, pokud zrovna neprochází skrze jinou armádu, stačí hodit stejně nebo méně jako váš bojový rating, přičemž hod se zhoršuje o +1, pokud se snažíte chytit protivníka na jeho politickém žetonu. Můžete dokonce nalákat protivníka k útoku na svou slabší armádu, vedle které stojí schopný velitel, a ten pak může zkusit přijít na pomoc svému druhovi.

A co když protivník položí všude kolem po jednom vojenském žetonu. To budu muset bojovat s každým? Ani ne. Zaprvé na to nebude mít dostatek zdrojů, zadruhé osamocený žeton se automaticky zničí armádou o počtu 5 a více žetonů.

Dobývaní! Já chci umřít na hradbách jako první! Ano, prosím, pane, kupředu! Města a nepokojné kmeny se musí porobovat silou. Armáda, která se pokouší získat nesmrtelnost touto cestou, musí obsahovat alespoň tři žetony vojáků a mít generála. Ten musí být aktivován kartou a provede hod na speciální tabulce. Tabulka ukáže, jak úspěšná byla snaha obsadit město nebo porobit nepoddajný kmen. Budete ztrácet své vojáky a dlouhé měsíce, či léta, obléhat město s hrozbou hladovění v zimě, kterou reprezentuje konec tahu? Vynaložíte maximální úsilí a zdoláte ho opakovanými frontálními útoky za pomocí strategických karet? Rozhodnutí je na vás.

No a je to historicky věrné? Co variabilita?

Musí Hannibal vždy přes ty Alpy a skončí to vždy bitvou u Zamy? Nemusí, to záleží na hráčích a jejich důvtipu. Pokusíte se odlákat Hannibala zpět do Ibérie? Vytvoříte neproniknutelný štít v Itálii a prožijete si Kanny? Co odvážný výpad do Afriky? Kdo bude bránit Sicílii? Možností je obrovské množství a rozhodnutí je na každém z hráčů. Mají jednu nesmírnou výhodu oproti hrdinům starověku: nemusí se dopustit stejných chyb. Dopustí se svých vlastních.

Určitě je to nevyvážené! Vyhraje vždycky Hannibal! Nebo Říman?

Vzhledem k obrovské popularitě této hry a statistice mnoha tisíc každodenních zápasů přes Internet a mnoha desítek turnajů, se hra jeví být vyvážená.

Takže si dva dny čtu pravidla, abych je pak pět hodin vysvětloval?

Kdepak. Pravidla jsou překvapivě intuitivní a jejich shrnutí na 2 A4 obsahuje prakticky všechny informace, které ke hře budete potřebovat. Z vlastní zkušenosti rád dosvědčím, že úplného nováčka, který v životě nehrál žádnou stolní wargame naučíte pravidlům za 20-30 minut. 

Hodnocení strategické úrovně: fantastické množství rozhodnutí, řešení stejných problémů, jakým čelili velitele druhé punské války, hluboké, důvtipné, strategické.

Nedostatky! Já chci znát pravdu!

Nedostatek je subjektivní věc a krása je v oku pozorovatele. Za mě osobně bych upozornil na čtyři faktory:

Délka hry: s nováčkem cca 4-5 hodin, se zkušeným hráčem cca 2-3 hodiny. Tato doba může některým hráčům vadit. Osobně preferují delší hry, proto zde nedostatek nevidím.

Bojový systém: bojový systém tvoří určitou minihru ve hře, která některým hráčům může připadnout zvláštní. Na druhou stranu v průběhu bitvy prožíváte reálné napětí, snažíte se přelstít protivníka a vlákat ho do pasti, což může být lepší, než hodit kostku a říct: no jo, já mam jedničku, ty šestku, tak jsem asi prohrál. Bohužel nebo bohudík bojový systém také prodlužuje hru, tupým hodem kostkou by se hra zkrátila o 30-60 minut.

Jen dva hráči: druhá punská válka se vedla mezi dvěma hlavními mocnostmi a popravdě řečeno, pochybuji, že by dvojí velení dvou hráčů-konzulů Římanům pomohlo.

Těžko sehnatelná: Valley Games jako poslední distributor hry hlásí, že hra je vyprodána a ceny na E-Bay a Amazonu se pohybují od 2,5 tisíce Kč výše, což pro hru, která se odnepaměti drží v Top 10 žebříčku Wargames na BGG, je velká škoda.

Shrnutí

Hannibal: Rome vs. Carthage je klasika žánru historických wargames pro dva hráče, krásná hra a skvělá strategie jak pro začátečníky, tak pro veterány.

Nadešel čas skoncovat s postrachem Římanů. Již déle nehodlají čekat na smrt starce, který jim způsobil tolik starostí...

19. 11. 2015

© Stěpan Stěpanov

Sdílet s přáteli: