Glory: A Game of Knights aneb Cesta mladého rytíře za slávou

Autor: Tharr | 3.8.2021 | 28

Zdravím vás ctihodní lordi. Zajisté znáte můj rod. No – ten co má v erbu stříbrného jednorožce na modrém poli. Ne, neznáte? Ani vy tam vzadu?  Aha, neznáte. Jak je to možné? Vždyť je náš rod tak bohatý, naše panství vzkvétá a věže našeho hradu jsou nejvyšší v širokém okolí… Musím s tím něco udělat, ale jak se proslavit? Mohl bych si najít slavnou ženu, nebo že bych si raději získal slávu v boji a připojil se ke křížové výpravě? Obojí zní dobře, ale už to mám! Vydobydu si slávu vítězstvím v rytířském klání. Třeba se mi podaří vyhrát, to už mě lidé určitě budou znát. Třeba se mi podaří porazit nějakého panovníka. Když pak přijedu na turnaj, tak si budou všichni říkat: „To je rytíř z rodu Jednorožce, to on porazil Henryho V., anglického krále.“ Takovou slávu mi už nikdo neodpáře. Dost bylo snění pro tuto chvíli. Jdu zahájit tréning, a asi by se mi hodila i nová zbroj, ať v den vítězství vypadám k světu.

Co a o čem že to je?

Hra Glory: A Game of Knights je titulem určeným pro 1–4 hráče a s dobou na partii (dle popisu na krabici) cca 30 minut na hráče, což je čas, který překvapivě i docela sedí. Bez dlouhého přemýšlení se dá hra zařadit do škatulky euro. Jejími hlavními mechanikami jsou workerplacement a kostkový souboj. Ano kostkový souboj v euru. Chápu, jak divně to zní. Hra ale nabízí několik možností, jak s kostkami pracovat a právě příprava na to, jak je zkrotit, je jedním z hlavních úkolů, které hra na hráče klade.

Partie probíhá v rámci 3 velkých kol. Každé z nich je vždy završeno rytířským kláním. V zásadě se dá říct, že se každé z kol skládá ze dvou částí. V té první – workerplacementové – se snažíte připravit a co nejlépe vybavit na část druhou, jíž je samotný turnaj, který je do jisté míry vyhodnocením právě probíhajícího kola. Po třech kolech hru vítězí hráč, který dosáhl největší slávy. Tu lze získávat třemi hlavními způsoby. Velkou část bodů, pardon…slávy, můžete získat za vítězství v turnajích, nemalý zisk obdržíte ale i za to, co o vás lidé říkají, a jakými tituly vás ověnčí, neboli jaké bodovací podmínky splníte. Třetím způsobem je doplňkový point-salát, kde nějaký bodík přihodí třeba porážka husitů, záchrana krásky v nesnázích, či nový hit královského minstrela opěvující vaše slavné činy.

Jak že se to hraje?

Jak už jsem zmiňoval dříve, hra je rozdělena do tří hlavních kol završených turnajem. Tato kola jsou členěna do celkem pěti fází.  A to akcí, cestování, úklidu, zápisu a turnaje. Pojďme se tedy na ně podívat blíže.

Fáze akcí je hlavní částí hry, zaměříte se v ní na dění na hradě a přilehlém okolí. Právě v této fázi budete umisťovat své workery, ve hře tematicky označené jako figurky akcí, na jednotlivá akční pole a vyhodnocovat jejich efekty. V rámci workerplacementu hra nepřináší nic moc objevného. Setkáte se zde s klasickými akcemi typu: změň pořadí hráčů, nebo vezmi si 2 peníze, 3 síly či kříže. Prostě suroviny užitečné dále. Ze zajímavějších akčních polí je zde možnost zajít na tržiště a koupit si zbroj či nového koně a tím si vylepšit pool kostek používaných v soubojích.

Na náměstí se můžete setkat s obyvateli království, které je možno přesvědčit, a to ať už s použitím pouze svého šarmu či za pomoci nějaké té mince, k tomu, aby se k vám přidali. Takovíto společníci následně přináší užitečné jednorázové či pasivní schopnosti. Jejich služby také přijdou vhod při turnaji, kdy pomohou s ovládáním kostek, posílí váš útok či zmrzačí protivníka.

Velmi cenným akčním polem je Nový cíl – dobrá buďme trochu tematičtí a řekněme třeba „palác“. Zde si můžete nabrat katry přízvisek, takříkajíc dozvědět se, co je v kruzích mocných in a čeho byste se měli snažit dosáhnout. A tak pokud si přejete, abyste byli známí jako Karel z rodu Stříbrného jednorožce zvaný Zbožný, bude vaším cílem mít ve svých službách jeptišku, vlastnit 3 předměty a 3 kříže. Ano, přízviska jsou bodovacími podmínkami, které si právě akcí v paláci můžete brát a snažit se z nich vytřískat body slávy.

Dalším akčním polem, které dokonce nese i své jméno, je návštěva herolda – ten vás může zapsat do turnaje. Zapsání sice normálně probíhá ve speciální fázi, která je dostupná všem, a tak toto pole může působit jako nepotřebný luxus, nicméně zapsáním v „předtermínu“ si můžete vyzobnout tu nejzajímavější pozici a to se často hodí.

Ve svých komnatách se můžete věnovat přípravě cest, které se ve snaze získat slávu budete snažit podniknout, tzn. dobrat si karty z nabídky se záměrem je v další fázi zahrát.

Poté co hráči rozmístí své figurky akcí, nastává fáze cestování. Jedná se o zajímavou mezihru, ve které hráči mohou vyložit až 3 karty. Tematicky se v této fázi vydáváte na cesty do okolí hradu. Na těchto výpravách se můžete jít dvořit dámám, která vám zdarma dají… suroviny, předměty či jiné užitečné věci. Můžete se vydat za obchodníkem a pořídit si zbroj, která není v městském tržišti k mání, najmout společníka a tak dále. Případně se můžete vypravit porazit nějakého zlosyna, zachránit jeptišku před útokem medvěda nebo chytit prchajícího lupiče. Za takový čin dostanete pochopitelně svou odměnu.

Po krátké údržbové fázi, ve které se kde co obnoví, dostane příjem a tak podobně, nastává konečně turnaj. Jednotliví rytíři, kteří to doposud nestihli, se zapíší na startovní listinu a začíná samotné klání. Turnaj může probíhat ve dvou variantách. To, která bude hrána, se rozhodne ještě před partií. První variantou je Pas d´armes, ve které se konají turnaje ve třech různých městech. Hráči se v minimálně dvou z nich utkají právě s jedním protivníkem. V této variantě je velmi časté, že nedojde k souboji mezi hráči navzájem. Druhá varianta je Joust á plaisance, teda klasický pavouk, ve která vítězové postupují dál a dál, až dokud se nerozhodne o absolutním vítězi.

Jednotlivé souboje jsou v rámci obou variant turnaje řešeny stejně jako v případě bojů při cestování. Jedná se o určitou sekvenci akcí, která vede k závěrečnému porovnání sil. Bojovník s větší silou ve střetu vítězí. V rámci cestování stačí protivníka porazit jednou, zatím co v turnaji se každé střetnutí hraje „na dvě vítězné“.

Před bojem lze nejdříve využít schopnost společníka, který svou schopností ovlivní celý souboj. Následně oba hráči zaplatí určité množství žetonů síly – to určí, kolika kostkami síly bude který rytíř házet. Ke kostkám síly jsou přidány kostky zbroje a koně v závislosti na jejich úrovni. Tímto poolem se následně hodí. Hod lze dále upravovat, a to přehozem za spotřebování žetonu kříže, až dvěma dalšími společníky a jedním předmětem. Po všech těchto úpravách je známa konečná síla a jak už bylo řečeno, rytíř s větší silou vítězí. Hráč shrábne svou odměnu, případně postoupí v turnaji a jde se na další střet.

Na úplný závěr hry jsou obodovány karty přízvisek, které si jednotliví hráči nabrali, stejně tak jako přízviska veřejná, přičtou se k bodům získaným v průběhu hry a nejslavnější rytíř se stává vítězem celé hry.

Tak jaká je to hra?

Glory: A Game of Knights je hrou, která na první pohled nadchne vzhledem a materiálovým provedením celkově. Veškerá ikonografie je dobře zřetelná a jasně viditelná. Ilustrace na kartách jsou skutečně krásné a je radost se na ně dívat. Silně podporují téma a navíc je na nich k vidění několik zajímavých detailů, které budete postupně objevovat. Když jsem si konečně všiml útoku křižáků na husitskou vozovou hradbu, byly to téměř druhé Vánoce. Ilustrace jsou navíc silně spjaty s efekty karet, a tak odměnou za záchranu jeptišky před útokem medvěda je, jak by se dalo čekat, přidání oné jeptišky do vaší družiny.

Celkově hra klade silný důraz na tematičnost a atmosféru. Dosahuje ji bez jediného slova tematického textu, pouze za pomoci mechanik a ilustrací, což hodnotím velmi kladně. Při partii je skutečně cítit, že se připravujete na turnaj, chodíte trénovat, modlit se do kostela, pořizovat lepší vybavení, pěstovat rytířské ctnosti a následně vyrazit na klání samotné. Atmosféra a napětí je pak při turnaji ještě větší. Tím jak postupujete do další kol, ve kterých využíváte vaše společníky a utrácíte žetony síly, je vidět, jak je váš rytíř kolo od kola unavenější, jak klesá ochota porotců přimhouřit oko ve váš prospěch (využívání žetonů prestiže). To vše tvoří silnou atmosféru a napětí.

Pokud se na hru podíváme z čistě mechanického pohledu, moc převratného nepřináší. Workerplacementová část je velmi prostá, většina míst je dostupná pro všechny hráče a ta unikátní mají spíš formu bonusu pro prvního, než vyloženě něčeho speciálního. Výsledkem je ale velmi pohodový průběh akční fáze, hra na vás nijak netlačí a v zásadě vše, co chcete udělat, tak nějak dokážete. Není ale pravdou, že by šlo o pouhé rozházení pracantů. O vítězství ve vyrovnaném turnaji mohou rozhodnout i drobnosti a tak pečlivá volba toho, kam a kdy pracanta pošlete, je důležitá.

Vyhodnocení turnaje je sice kostkové, a tak by se mohlo zdát, že bude silně náhodné. Opak je ale pravdou a v boji zpravidla vítězí ten lépe připravený. Mechanizmů na ovládání kostek je zde mnoho a tak spoléhat na to, že to prostě padne, není možné. Kostky jsou tak spíš základem pro další práci než výsledkem. Význam kostek sráží už jen to, že pro postup v turnaji musíte zvítězit dvakrát.

Abych jen nechválil, je třeba zmínit, že aby hra netrvala věčnost, je nutné některé fáze jako například hraní karet cestování, ale hlavně turnajové souboje odehrávat najednou. Toto hráčům, kteří chtějí mít o všem přehled, nemusí vyhovovat. Dvojnásob to platí, máte-li u stolu hráče, který má tendence odklánět se od ctností rytířských a pravidla si vykládat volněji.

Jak už je v současné době téměř povinností, i Glory má solitérní mód, který funguje stylem Automa, tzn. automatický protivník je řízen pomocí ovládacího balíčku, který určuje jaké akce provede/zabere. Ovládání protivníka tím pádem není nijak otravné a partie ubíhá rychle. Za pochvalu určitě stojí to, že si můžete pro sólo vybrat z 3 módů: v jednom se budete snažit zvítězit ve všech turnajích, v dalším bude vaším cílem dosáhnout na určitou bodovou hranici a ve třetím se postavíte plně automatizovanému hráči, kterého se budete snažit prostě porazit. V každém z těchto módů si ještě navíc můžete zvolit jednu ze 3 obtížností. I hraní sóla vás tak na nějaký čas zabaví – i když je fakt, že se hodí spíš jako trenažer, než že by šlo o plnohodnotnou sólovou hru.

Co tedy říct závěrem? Glory je pravidlově velmi přístupnou, pohodově plynoucí, silně tematickou hrou o cestě za slávou jednoho až čtyř ctižádostivých, doposud neznámých rytířů. Nejedná se o titul, který by byl po stránce mechanik nějak převratný, nicméně tak příjemně jako Glory se mi už dlouho žádná hra nehrála.

Sdílet s přáteli: