Dva tisíce slov o hře Desítka: Olympijské hry

Autor: mh | 27.8.2024 | 2

Deset prstů na rukou (i nohou). Deset božích přikázání. Deset malých černoušků. Deset stupňů ke zlaté… Číslo deset provází člověka od nepaměti. Desítka je uprostřed terče. Desítka je slangový název pro pokutový kop ve fotbale. Desítka je lidové označení piva. Ale Desítka je také originální kvízová hra, kterou českým hráčům již delší dobu přináší MindOK.

S Desítkou jsem se seznámil v roce 2018 na jednom předvánočním deskohraní. Hráli jsme ji tam pěkně dlouho, ale když jsem si ji pak chtěl koupit, najednou nebyla. Zmizela z obchodů, zmizela z e-shopů, takový to byl trhák, každý chtěl mít pod stromečkem Desítku. Myslím, že to tenkrát nejvíc překvapilo samotný MindOK. Když po nějaké době přišel dotisk, už jsem měl v hledáčku jiné hry a Desítka se tak tenkrát součástí mé sbírky nestala.

Monotematické edice

Mezitím vyšlo několik rozšiřujících balíčků otázek a několik různých edic, mezi nimi dvě monotematické — Harry Potter a nově Olympijské hry. A díky posledně jmenované a Recenznímu programu Zatrolených her si nakonec ke mně Desítka přece jenom našla cestu.

Obě monotematické edice se od svých standardních variant liší jednou zásadní věcí, skoro to vypadá, jako by si i na nich zařádily chobotničky z druhého patra s jejich heslem „všechno napůl“ — obsahují poloviční porci otázek, tedy pouze 100 na 50 kartách. S tím jde ruku v ruce i skutečnost, že tzv. Smartbox, který je klíčovým prvkem hry, má zhruba poloviční výšku. Jinak je plně kompatibilní s ostatními, takže si k němu můžete přikoupit i standardní rozšiřující balíčky, jen musíte počítat s tím, že se vám do něj celé nevejdou a budete si je muset rozdělit. Ale na funkci to nemá vliv.

Obsah krabice

Uvnitř krabice toho moc nenajdete. Uprostřed trošku zvláštně pojatého insertu dlí Smartbox, do něhož jsou již vložené karty otázek, to celé je přikryté dvěma trochu pomačkanými, možná až zbytečně velkými listy — na jednom jsou vlastní pravidla a druhý působí jako informační leták Českého olympijského výboru.

Kvalita výrobku zdá se být dobrá, jen mám trochu obavy z mechanismu otevírání a zavírání bočních dvířek, které slouží ke vkládání a vyndavání otázek. Protože to je činnost, která se při hře provádí neustále, a díly jsou celoplastové, bojím se, aby jednou někde něco neprasklo. Tím spíš, že na začátku, kdy byl mechanismus neochozený a my jsme s ním ještě moc neuměli (chce to totiž trochu cviku), nám to s ním moc nešlo. Teď už jsme se to naučili a vypadá to, že vše je vymyšlené poměrně dobře.

Každá edice má také jiné barevné provedení Smartboxu, zde je to bílý vršek a spodek, modrý bok a červené doplňky (žetony a kolečka počítadel). Dcera a manželka v tom hned viděly českou trikolóru, já sice ne, ale možné to určitě je.

Pravidla

Pravidla olympijské Desítky jsou stejná jako u všech ostatních. V každém kole se hádá jedna otázka, která je uvedená uprostřed karty. Každá otázka má deset podotázek, jejichž správné odpovědi jsou skryty pod deseti vyndavacími žetony. Hráč, který je na řadě, si vybere libovolnou z dosud nezodpovězených podotázek a vysloví svoji odpověď. Pak odkryje příslušný žeton — pokud byla jeho odpověď správná, vezme si žeton k sobě (ještě ovšem nic nezaznamenává na počítadle), pokud však byla špatná, přijde o něj i o všechny své dosud získané žetony a v tomto kole končí. Box si pak převezme další hráč v pořadí. Každý hráč má také možnost pasovat, což znamená, že v tomto kole již dál hádat nebude, ale zase mu zůstanou všechny doposud získané žetony. Kolo končí, pokud již není, kdo by hádal, nebo není co hádat (všechny varianty byly odhaleny). Pak si hráči na svých počítadlech připočítají jeden bod za každý získaný žeton, ty vrátí do jejich pozic ve Smartboxu, vymění otázku a pokračuje se dalším kolem.

Hra se hraje na předem dohodnutý počet bodů, v pravidlech je uvedeno 20. Kdo jako první těchto bodů dosáhne nebo je překročí, stává se vítězem. Pravidla bohužel nijak nespecifikují, kdo bude vítězem, když více hráčů ve stejném kole dosáhne na cílový výsledek, což se nám stalo hned při první hře — jeden z nás měl po posledním kole bodů 24 a druhý 20. Protože se má jednat o zábavu, je jen na vás, jak tuto situaci rozsoudíte. Můžete to vzít tak, že vyhrál ten, kdo nahrál nejvíce bodů, nebo to brát jako remízu, nebo si zahrát prodloužení na „náhlou smrt“.

Hra obsahuje několik typů otázek. V pravidlech jich je uvedeno šest, ale ve skutečnosti se jedná pouze o tři. U tzv. otevřených otázek musíte vyslovit správné slovo, případně jméno, nebo číslo (např. „V jakém sportu závodil na OH tento sportovec?“). U otázek pravda/nepravda musíte u každé varianty uvést, jestli je pravdivá, nebo nepravdivá (např. „Získal tento sportovec na OH zlatou medaili?“). A u otázek typu pořadí si musíte varianty v hlavě seřadit podle požadovaného kritéria a u zvolené uvést její správné pořadí (např. „Seřaďte tyto sportovce podle počtu olympijských medailí, které získali /1 = nejvíc/.“).

Počet hráčů

Desítku mohou hrát dva až čtyři hráči, při větším počtu se mají rozdělit do maximálně čtyř skupin. Tento počet se asi odvíjí od toho, že na Smartboxu jsou čtyři samostatná počítadla bodů. Nicméně přiznám se, že my jsme od jejich používání nakonec ustoupili a počítali si body bokem — při předávání boxu jsme totiž občas do některého počítadla nechtěně drcli a obávali jsme se, aby nedošlo k jeho náhodnému přetočení. Pak by mohlo hrát i více hráčů, ale zase víc jak pět bych nedoporučoval vzhledem k omezenému počtu variant odpovědí na každou otázku.

Počet hráčů má také vliv na celkovou dobu hraní, včetně počtu otázek potřebných na to, abyste dosáhli cílového skóre. Ve dvou nám stačilo něco mezi 15 a 45 minutami a potřebovali jsme 9 až 20 otázek (karet). V průměru jsme z každé karty získali 1,1–1,6 bodu. V plné sestavě čtyř jsme hráli jenom jednou, trvalo nám to 67 minut a při spotřebě 12 otázek jsme získali mezi 6 a 10 body. Kdybychom při tom tempu chtěli hrát až do dvaceti, asi bychom hráli přes dvě hodiny. Průměr bodů z jedné karty byl 0,5–0,8. Tedy, jak vidíte, hodnoty prakticky poloviční.

Myslím ale, že to má logiku. Když hrajete ve dvou, tak si podotázky poměrně dobře rozdělíte a není takový problém nahrát v jednom kole více bodů (pokud neuděláte hloupou chybu). Zatímco ve čtyřech na vás nepřijde řada tak často a stane se, že podotázky, na které jste znali odpověď, již rozebrali soupeři před vámi. O to větší význam má pořadí, v jakém v daném kole odpovídáte. Pravidla sice předepisují, že další kolo začíná hráč po levici toho, kdo začínal kolo předchozí, ale protože otázky nejsou stejně těžké, takže když budete na chvostu tohoto pořadí u otázky, u které většina z vás bude znát pouze jednu konkrétní odpověď, budou mít začínající hráči výhodu.

Push Your Luck

V klasifikaci herního mechanismu je na BGG uvedeno „push your luck“. Svým způsobem to je pravda, protože každá nesprávná odpověď vás připraví o všechny body dosud nahrané v tomto kole, takže je potřeba i trochu taktizovat — zariskuji, nebo budu hrát na jistotu a radši pasuji? Nicméně ale do toho výraznou měrou vstupují vlastní znalosti, takže pokud budete znát správné odpovědi, žádné štěstí pokoušet nemusíte a jednoduše správně odpovíte.

Stejně jsem se ale zaměřil na to, jestli hra poskytuje všem hráčům ve všech počtech stejné předpoklady a jestli třeba někoho nezvýhodňuje na základě pořadí, ve kterém hraje. Abych to mohl posoudit, vycházel jsem z hypotetického předpokladu, že všichni hráči znají odpovědi na všechny otázky a budou tedy vždy odpovídat správně. Za tohoto stavu opravdu při všech počtech hráčů skončí hra nakonec remízou, kdy v posledním kole všichni hráči dosáhnou právě požadovaných 20 bodů, a to bez ohledu na to, jaké bylo na začátku jejich pořadí. Neplatí to ale pro libovolnou cílovou hodnotu. Např. pro 15 bodů bude při hře čtyřech hráčů v nevýhodě ten, kdo v prvním kole začínal jako poslední. Ten totiž bude mít v šestém kole nahráno 14 bodů, zatímco první a třetí hráč 15 a druhý dokonce 16. Znovu zdůrazňuji, že se jedná o hypotetickou situaci, kdy všichni znají odpověď na všechno. V reálu tomu tak není, takže může vyhrát kdokoliv, pokud bude znát více správných odpovědí než soupeři. Ale přesto bych doporučoval držet se cílového stavu 20 bodů (případně 10, 30 a jiných dělitelných deseti), kdy hra opravdu měří každému stejně.

Otázky a obtížnost

Klíčovým prvkem všech kvízových her jsou ovšem otázky, nejinak je tomu i zde. Jak už název napovídá, tématicky je hra zaměřená na otázky týkající se olympijských her. Je jasné, že vzhledem k době výroby nemohly být zapracovány výsledky těch posledních, z Paříže 2024, nicméně i na ně v několika otázkách dojde. Sympatické je, že hodně otázek se zaměřuje přímo na české, resp. československé sportovce, i když nikoliv výhradně. Narazíte tedy na Emila Zátopka, Jana Železného, Věru Čáslavskou a další. Samozřejmě tam budou figurovat i Usain Bolt, Michael Phelps, Paavo Nurmi a další slavní cizinci.

Obtížnost jednotlivých otázek je, jak už to v kvízech bývá, různá. Některé nám přišly lehké a ve dvou jsme na nich měli skóre 5:5 (takové byly 4). A některé nám na druhou stranu přišly až příliš těžké, což byla většina otázek typu „pořadí“— kolikrát jsme byli schopni přesně určit první a desáté, ale na ty uprostřed jsme si už netroufali. Uznávám, že někdo s většími znalostmi by to nejspíš dokázal, ale pro nás tyto otázky byly spíše o náhodě. Oproti tomu u otázek pravda/nepravda se dá i relativně úspěšně tipovat, nicméně riziko špatné odpovědi je stejně velké.

V komentářích k základní edici Desítky jsem nalezl poznámku, že obsahuje nepřesnosti v odpovědích. Bohužel odpovědi neobsahují žádné vysvětlení nebo upřesnění, takže buď víte, nebo se musíte podřídit. Prošel jsem všech sto otázek a nenašel jsem nic, co by mi připadalo jako chyba (ale nemám v této oblasti žádné nadprůměrné znalosti).

Co ještě je potřeba mít na zřeteli (a co už jsem několikrát zmínil), je fakt, že edice Olympijské hry obsahuje pouze 100 otázek místo obvyklých 200. Dostanete tedy poloviční porci zábavy, přičemž cena bude nižší jenom nepatrně. Podobně je tomu i u Harryho Pottera. Tam chápu, že vymyslet 200 smysluplných otázek je asi nad lidské síly, tady by se to dalo spíš, takže je otázkou, proč je jich i zde méně.

Podle údajů na krabici je věk hráčů 10+. To je, myslím, dost podstřelené. Pro pochopení principů hry samozřejmě 10 let bohatě stačí, ale vzhledem k charakteru většiny otázek je to mimo mísu. Zkoušeli jsme hru i s dětmi 12 a 15 let a u většiny i jednodušších otázek se absolutně nechytaly. Podle mě je minimální věk aspoň 15 let, ne-li více.

A ještě bych zmínil jeden potenciální problém — aktuálnost některých otázek, a to těch, které se odkazují k rekordům, počtům medailí apod. Tyto údaje se totiž s každou další olympiádou mohou změnit. Zadání na to myslí poznámkou „platnost k roku 2022“, což je v pořádku. Jenže jak půjde čas, bude pro odpovídající stále těžší vzpomínat, jaká byla situace v roce 2022. Není to asi problém nijak zásadní, ale je potřeba počítat s tím, že některé otázky časem poněkud „vyvanou“.

Shrnutí

Desítka: Olympijské hry, která byla vydaná u příležitosti Olympijských her 2024 v Paříži, je speciální edicí dnes již klasické kvízové hry Desítka. Přebírá její osvědčené herní mechanismy a i jinak je kompatibilní s ostatními edicemi. Na rozdíl od standardu však za téměř stejnou cenu obsahuje poloviční počet otázek a i Smartbox má vzhledem k tomu poloviční výšku. Otázky jsou různorodé, některé nám však přišly až příliš těžké (hlavně ty seřazovací). Jejich soubor je tak vhodný především pro ty zájemce, kteří se o olympijské hry zajímají trochu hlouběji. Rozhodně bych ji nehrál s dětmi pod patnáct let, těm radši pořiďte edici Junior.

Sdílet s přáteli: