Drákulova cesta

Autor: Strachkvas | 26.10.2022 | 4

„Jak jsem se na něho dívala, zahlédly jeho oči zapadající slunce a zášť v nich planoucí se měnila ve výraz vítězství. Jenže vtom se kmitla vzduchem Jonathanova dýka. Trhla jsem sebou, když jsem viděla, jak se zabořila hraběti do hrdla, a současně mu pan Morris ponořil lovecký nůž do srdce. Bylo to jako zázrak; ale přímo před našima očima a dřív, než jsme vlastně mohli vydechnout, rozpadlo se tělo hraběte Draculy v prach a zmizelo.“

– Bram Stoker, Dracula

Tímto úryvkem z knihy Brama Stokera by se dal popsat vytoužený cíl nejméně jedné z herních stran – lovců (Dr. Johna Sewarda, Lorda Godalminga, Van Helsinga a Míny Harkerové), snažících se jakýmkoliv způsobem utnout řádění hraběte Drákuly po Evropě. A tento (pro něj naopak neradostný) konec čeká právě hráče v roli Drákuly, pokud se mu nepodaří lovcům soustavně chytře utíkat, připravovat jim různá nehezká překvapení či pasti, a v případě svého odhalení jim nezvládne zanechat líbivý otisk svého chrupu na krku. Napínavý lov, krvavé souboje a mnoho dalšího nám slibuje hra „na motivy známého hororového příběhu“ se skrytým pohybem: Běsnění Drákuly od autorů Franka Brookse, Kevina Wilsona (Arkham Horror) a Stephena Handa, kterou v roce 2015 přivedlo na český trh vydavatelství ADC Blackfire Entertainment.

Obsah krabice

Odklopíme-li víko krabice klasické velikosti cca 29,5 × 29,5 cm, vykouknou na nás dva sešity pravidel, zmenšená herní deska v podobě malé papírové mapy pro Drákulu (aby nemusel při plánování pohybu sledovat herní desku a nikdo nemohl identifikovat, „kam se dívá“) a pět karet postav. Následuje herní deska – mapa Evropy, rozdělená na 7 regionů, na které jsou rozesetá města propojená cestami, případně v rozvinutější části i železnicemi. V krabici dále najdeme kartonové žetony různých tvarů a funkcí, ať už jízdenky rozličných hodnot (určují urazitelnou vzdálenost), žetony kousnutí či zranění, pastí a jiných překážek, které na herní plán kladou lovci nebo Drákula. Závěrem nám zbývají karty, které se dají rozdělit podle toho, kdo s nimi hraje, tedy zda lovci, či hrabě Drákula. Lovci mají vedle karet boje k dispozici karty předmětů (jako například krucifix, kůl či starou dobrou pušku se stříbrnými kulkami) a karty událostí, které zpravidla pomáhají vystopovat Drákulu či jsou lovcům jinak nápomocny. Drákula má k dispozici karty lokací, pomocí kterých se skrytě pohybuje po mapě a také karty boje. V neposlední řadě pak i karty střetnutí, jimž plánuje lovcům v lokacích, které již opustil, „příjemná“ překvapení a 5 karet moci, jenž přinášejí různé silné efekty, díky kterým může zmást pronásledovatele nebo si dobrat nové karty střetnutí. Zapomenout nesmíme na plastové figurky všech herních postav, představující lovce a Drákulu pohybující se po herní mapě (Drákula se pochopitelně nepohybuje, na mapu je umístěn pouze při svém odhalení). 

„Je tu někdo?“ Nikdo neodpovídal. Nechtěla jsem probudit maminku a raději jsem zase dveře zavřela. Potom se zvenku ze zahrady ozvalo nějaké vytí, podobné psímu, ale divočejší a hlubší. Šla jsem k oknu a vyhlédla ven, ale neviděla jsem nic kromě velkého netopýra, který zřejmě tloukl křídly o okno.“

Průběh hry

Po umístění herního plánu, přípravě karet a rozmístění lovců si svou startovní pozici skrytě vybere i hrabě Drákula a pátrání může začít. Herní kolo je rozděleno na denní a noční fázi, přičemž Drákula hraje pouze v noci. Přes den se lovci pohybují po herním plánu, zásobují se, obchodují, či vykonávají své speciální akce (jedinečné pro každého lovce). Jednoduše řečeno, snaží se přijít Drákulovi na stopu (odhalit jeho „cestu“), a být při tom dobře připravení na případný boj. Pokud přijdou do lokace, ve které se Drákula nachází či nacházel, musí hráč Drákuly na své cestě otočit příslušnou kartu lokace. Je tak zřejmé, že v dané lokaci byl například před třemi koly. Drákula se však samozřejmě snaží lovcům unikat, a proto do lokací, které navštívil, umísťuje pro lovce různá překvapení v podobě pastí nebo třeba nově vytvořených upírů. Tvoření nových upírů je pak jeden ze způsobů, jak hru za Drákulu vyhrát, neboť jejich prostřednictvím si zvyšuje svůj vliv a pomalu postupuje na stupnici vlivu až na cílové pole 13. Mezi další způsoby získávání vlivu pak patří porážení lovců v soubojích. Lovci zvítězí, pokud uštědří Drákulovi 15 zranění. Je třeba také zmínit, že lovce ve hře tlačí čas, a čím se hra déle protahuje, tím je Drákula silnější, a za poražení lovců získá více vlivu. Samotný boj pak probíhá za pomocí karet boje způsobem, který by se dal přirovnat ke hře kámen, nůžky, papír. Některé symboly na kartách přebíjejí jiné a tím pak působí protivníkovi zranění, které se dá pomocí efektů různých karet (např. předmětů) navyšovat. 

Pravidla hry

Kamenem úrazu této hry jsou dle mého názoru pravidla. Jak jsem již zmínil, jsou rozdělená do dvou sešitů – Průvodce hrou a Přehledu pravidel. Průvodce hrou má „naučit nové hráče“ jak hru hrát, zatímco přehled pravidel by měl obsahovat všechny pravidlové nuance. No, za mě se toto řešení tentokrát nesetkalo s úspěchem. Není těžké se naučit všechna základní pravidla, jak hrát a hru na stole rozhýbat, ale když pak nastane v průběhu hraní nějaká nejasnější situace, nejprve nevíte, v jakém sešitu najít odpověď, až nakonec zjistíte, že vlastně v žádném. Mnoho herních situací je popsáno až příliš nejasně, což vede k tomu, že jsem musel dohledávat odpovědi porůznu na fórech. 

Vhodné pro?

Běsnění Drákuly je dle vydavatelů hrou vhodnou pro 2 až 5 hráčů ve věku od 14 let. U obou těchto parametrů je třeba se zastavit. Ano, hra se dá hrát i ve dvou hráčích, ale bavit bude pouze jednoho z nich – Drákulu, a ani to spíše ne. Hráč, který bude mít to štěstí, že bude hrát za lovce, bude ovládat současně všechny čtyři postavy. Než vymyslí denní a noční akce pro každého z nich, tak aby současně dávaly smysl, nejen že u toho bude vyloženě trpět, ale druhý hráč – Drákula, se mezi tím unudí k smrti (což není ideální cesta, jak Drákulu zabít). Vede to k tomu, že lovec se bude snažit tahy co nejvíce urychlit, bude dělat nesmyslná rozhodnutí a ztrácet přehled o tom, jaká postava má které karty. Hru bych tedy doporučil hrát nejméně ve třech hráčích, kdy si hráči hrající za lovce postavy rozdělí, jejich ovládání nebude tak náročné a tahy příliš zdlouhavé. Ideální je pak samozřejmě plný počet hráčů i když i ten v mé herní skupině nese jedno úskalí – nikdo nechce hrát za Mínu. Současně to také může vést k tomu, že se někteří hráči nedostanou tolik do hry. V době objevení Drákuly se budou nacházet na druhé straně mapy a na finální souboj se již nestihnou přesunout. Na druhou stranu, hra v roli Drákuly je zhruba stejná v jakémkoliv počtu hráčů. A nyní k doporučovanému věku. Hranici 14 let příliš nerozumím a jediné, co mě napadá jako vysvětlení, jsou „hororové prvky“ hry. Hru jsem několikrát absolvovali i s mladším spoluhráčem a po herní stránce ji v roli lovce pohodlně zvládnul. Napomáhá tomu právě i spolupráce mezi lovci, kteří si mohou (a měli by) v průběhu hry radit a porůznu se domlouvat. Časové rozmezí uváděné na krabici, tedy 2–3 hodiny, pak zhruba odpovídá. 

A jaké nám z toho vychází resumé? Běsnění Drákuly určitě není špatnou hrou. Stěžejní herní mechanika v podobě skrytého pohybu je dobře napasovaná na téma, grafická stránka hry je povedená, a pokud se Vám podaří shromáždit vhodnou herní skupinu (primárně dostatek hráčů), nepochybně si hru i užijete. Nutno podotknout, že herní zážitek se bude trochu odvíjet od schopností hraběte Drákuly, neboť pokud nebude hrát „dobře“, lovcům se jej podaří relativně snadno vystopovat a zabít. Za pozitivum lze určitě zmínit i interakci mezi hráči, která je vysoká. Lovci by měli společně plánovat, domlouvat se a nakonec i společně útočit. Naopak Drákula s nimi interaguje nejen v souboji, ale i v rámci jejich přepadávání ve chvíli, kdy objeví část jeho cesty. Za negativum považuji určitě pravidla, která jsou místy lehce děravá či nejasná.

Sdílet s přáteli: