Dotkněte se bájného jednorožce!

Autor: Bluda | 12.10.2021 | 7

Vy nevíte, kdo je Kabo? Tomu nevěřím! Kabo je přeci jednorožec, který tu žije v lesích. Je to překrásný tvor a pokud budete opatrně po špičkách našlapovat, možná se vám podaří přiblížit až úplně k němu, což by pro vás byl určitě úžasný zážitek.

Kabo je rychlá karetní hra určená pro 2–4 hráče ve věku od 8 let, kterou na český trh přináší firma MindOK.

V malé krabičce naleznete sadu 52 moc hezky ilustrovaných karet s hodnotami 0 až 13. Každá hodnota je v sadě 4×, výjimku pak tvoří karty s nejvyšší a nejnižší hodnotou, ty jsou zastoupeny pouze 2×. Na kartách s hodnotami 7 až 12 naleznete kromě čísla také jméno akce – vždy dvojice sousedních hodnot sdílejí jednu z trojice akcí KUK, ŠPION a KŠEFT.

Dále zde najdete bloček pro zapisování bodů a čtveřici karet se stručným přehledem všech pravidel – přinejmenším při první hře je jistě oceníte.

Poslední jednorožec

Hra se hraje na několik kol, cílem je vždy mít co nejmenší součet hodnot na svých kartách. Skóre představuje vzdálenost, na kterou se vám podařilo přiblížit k jednorožci.

Na začátku kola každý z hráčů obdrží 4 karty, které si před sebe vyloží lícem dolů tak, aby nikdo – tedy ani on sám – nevěděl, o karty jakých hodnot se vlastně jedná. Na libovolné dvě z nich se pak smí podívat, ve výsledku tedy zná do začátku polovinu svých karet.

Zbytek karet se položí doprostřed stolu jako dobírací balíček, vrchní karta se pak otočí a vytvoří základ odhazovacího balíčku.

Hráči se pak postupně střídají v tazích – vždy si vezmou jednu novou kartu a nějak ji použijí. Kartu si mohou vzít buď z dobíracího balíčku, kde jsou karty lícem dolů, nebo z balíčku odhazovacího, kde přesně vidí, jaká je karta k dispozici.

Pokud si hráč vezme kartu z dobíracího balíčku, podívá se tajně, jaká je hodnota této líznuté karty, a pokud o ni má zájem, vymění ji za jednu za svých karet (opět ji dá lícem dolů) a svou původní kartu odhodí. Ve skutečnosti může odhodit i více karet, ale k tomu se dostaneme později.

Jestliže hráč nemá o líznutou kartu zájem, může ji ihned odhodit – pokud tato karta je zároveň kartou akční, může po odhození této karty provést příslušnou akci. Akce umožnují nahlédnout na svoji či cizí kartu a výměnu své karty za cizí.

Pokud se hráči hodí karta, která je nahoře na odhazovacím balíčku, může si namísto líznutí z dobíracího balíčku vzít tuto, tu ovšem již musí použít k výměně, nelze tedy aktivovat její případnou akci. Kartu z odhazovacího balíčku si ovšem hráč před sebou ponechá lícem nahoru, všichni tedy neustále vidí, jakou hodnotu tato karta má.

Pokud hráč chce, může k výměně použít více než jednu svou kartu – nezáleží na tom, zda bral novou kartu z balíčku dobíracího či odhazovacího. V tom prípadě musí nejprve ze své řady povysunout karty, o kterých si myslí, že mají stejnou hodnotu (mohou být dvě, ale může jich být klidně i více). Všechny tyto karty otočí lícem nahoru a pokud jsou skutečně stejné, všechny odhodí a na místo jedné z nich si dá kartu, kterou si předtím vzal z jednoho z balíčků. Pokud ale zvolené karty nebyly stejné, nesmí je odhodit a musí si je ponechat (lícem nahoru už zůstanou). Kartu, kterou si dobral, si ponechá také. Pokud se neúspěšně pokusil zahodit tímto způsobem více než dvě karty, musí si ještě dobrat jednu kartu z dobíracího balíčku, aniž by se podíval na její hodnotu.

Pakliže si některý hráč myslí, že by mohl mít na kartách nejnižší součet hodnot, namísto braní karty řekne ve svém tahu nahlas „KABO!“, čímž předčasně ukončí kolo. Sám se tím vzdá svého tahu, všichni ostatní hráči pak ještě postupně po jednom tahu mohou odehrát.

Hráči se ve hře střídají, dokud někdo hru předčasně neukončí zmíněným zvoláním, nebo dokud nedojdou karty.

Pak všichni odhalí své karty a spočítají si body, které zapíší do tabulky. Pokud některý hráč vyvolal předčasné ukončení hry a není ve hře jiný hráč, který by měl na kartách méně bodů, nezíská tento hráč žádné body. Pokud však někdo má menší skóre než ukončující hráč, dostane tento kromě hodnoty karet ještě 10 dalších trestných bodů.

Pokud na konci kola má některý hráč před sebou dvojici karet s hodnotou 13 a dvojici karet s hodnotu 12 (tedy nejvyšší hodnotu, jakou lze se 4 kartami dosáhnout), ignoruje se pro všechny hráče hodnota jejich karet a tento „kamikaze“ nedostane žádné body, zatímco všichni ostatní obdrží 50 bodů.

Hra se hraje tak dlouho, dokud některý z hráčů nezíská 100 nebo více bodů, vítězem se pak stává hráč s nejnižším skóre.

Jsem si vědom, že jsem zde prolétl prakticky celá pravidla, ale u tak jednoduché hry byste si jinak těžko mohli udělat ucelenější obrázek.

Hoši od Bobří řeky

Pokud vám to všechno přišlo nějaké dost povědomé, možná jste někdy hráli hru Bobří banda. Ta je pravidlově skutečně velice podobná, ovšem s několika zásadními rozdíly.

Zatímco v Kabu mají všechny karty nějakou hodnotu a některé mají navíc akci, v Bobří bandě mají karty buď bodovou hodnotu nebo symbol akce, akční karty se pak při počítání na konci hry nahrazují náhodnou kartou z balíčku. Navíc v Kabu je každá akce zastoupena 8×, u Bobrů se počty pro jednotlivé akce liší. Bobři mají místo akce nahlédnutí na cizí kartu akci „druhá šance“ (s efektem „pokud se ti nelíbí líznutá karta, zkus si líznout ještě jednu“), která mi přijde taková nemastná neslaná. Osobně tedy považuji pojetí akčních karet ve hře Kabo za lepší.

Ukončení kola v Bobří bandě neproběhne po dobrání balíčku, musí jej iniciovat některý z hráčů. Navíc tento hráč může normálně odehrát svůj tah a ukončením se k ničemu nezavazuje. V Kabu to znamená vzdát se svého tahu a vsadit si na své vítězství – můžete tím dost získat, ale i ztratit. Přístup v Kabu považuji rozhodně za zajímavější a hráčtější.

K ukončení hry v Bobří bandě dojde jednoduše po odehrání stanoveného počtu kol. U Kaba se hraje do dosažení celkového skóre, což sice otevírá zajímavé možnosti, jako třeba škrtnutí části trestných bodů při dosažení přesného skóre 100 bodů, ale v některých případech to může hru trochu protahovat. Nicméně hru lze ukončit v případě potřeby prakticky kdykoliv po odehrání kola.

Braní z odhazovacího balíčku v Bobrech má stejný efekt, jako braní z balíčku dobíracího – kartu si k sobě dáte lícem dolů a ostatní si to musí (či spíše mohou) pamatovat. V Kabu taková karta už bude do konce kola otevřená, což může být slušný trest za to, že jste šli na jistotu. Taková „nula“ lícem nahoru vám pravděpodobně dlouho nevydrží. Zároveň je to příjemný bonus pro lidi jako já, kteří mají co dělat, aby si zapamatovali svoje vlastní karty. V Bobrech je to tedy obtížnější, ale v Kabu je to podle mne zábavnější. Mimochodem, ve starší verzi pravidel toto bylo pouze jako volitelné pravidlo, v nové verzi je to ale již součástí standardních pravidel, což považuji za velice rozumné.

Výměna 1:n v Bobrech jedoduše není nijak možná. V Kabu je to podle mne právě ten rozdíl, který hru posouvá úplně jinam. I když nebudete třeba stíhat sledovat, jaké mají karty ostatní hráči, můžete si vylepšovat své karty tím, že budete postupně redukovat jejich počet. Zatímco v Bobrech jste si tak vzali vysokou kartu snad jen proto, abyste se okatě zaradovali v naději, že si ji od vás pak třeba vezme někdo jiný, tady si i vysokou kartu velmi rádi vezmete, pokud víte, že se vám hodí k jiné kartě, či dokonce k více kartám. Ostatní hráči tak opravdu nemohou tušit, zda karta, kterou jste si vzali, je hodnotově nižší, nebo ji berete právě ze zmíněného důvodu.

Kdybych tedy celkově měl říct, která z těchto dvou her se mi více líbí, přiklonil bych se určitě ke hře Kabo – ač se může zdát, že je to pravidlově hodně podobné, herní zážitek je někde docela jinde. Nicméně nemohu říct, že by Bobři banda byla špatnou hrou – především pro menší děti, které mohou preferovat hry více cílené na paměť, je to jistě dobrá volba. Hra je zkrátka trošku jinak zaměřená.

Bylo nás pět

Jak je asi patrné, hru považuji za povedenou. Je ale i něco, co mi třeba na hře trošku vadí?

Hra je prý o hledání jednorožce. Dobře, jednorožec je na kartách s hodnotu 0. A karty jsou opravdu pěkné. Ale jakožto manžel velké milovnice berušek více oceňuji berušky na kartách s hodnotou 1. Žádné téma prostě v té hře necítíte a kdyby byla hra o sbírání pětek v žákovské nebo chytání chroustů, bylo by to úplně jedno. Z mého pohledu to vlastně ničemu nevadí, protože hra funguje výborně, ale kdybych byl velký milovník jednorožců a na krabičce nějaké hry bych viděl napsáno, že je hra o hledání jednorožce, asi bych čekal víc, než že v balíčku bude dvojice karet s tímto tvorem.

Na krabičce je uvedeno, že hra je určena 2–4 hráčům. Abych však byl upřímný, hráli jsme ve dvou asi dvě partie a nebylo to úplně ono. Vlastně nevím proč, mělo by to být celkem jedno, protože ta herní mechanika je stále stejná, ale prostě to nějak nemělo šťávu. Od třech hráčů byla hra už ale velice zábavná. Naopak jsme zkusili jednu partii v pěti hráčích a hra i tak bezvadně fungovala – takže i v tomto počtu hráčů bych se hry vůbec nebál.

S rostoucím počtem hráčů samozřejmě klesá naděje, že vám přijde karta, kterou právě potřebujete, zároveň ale stoupá pravděpodobnost, že bude kolo ukončeno dobráním balíčku. Díky tomu se i ve větším počtu hráčů, kdy se hráčova sbírka karet trochu hůře vylepšuje, jednotlivá kola hry příliš neprotahují. Hra tedy pěkně odsýpá a ta necelá hodinka, kterou tak hra běžně trvá, vám uteče jako nic. Herní doba pochopitelně záleží na tom, jak moc opatrně budete hrát – pokud se budete bát iniciovat konec hry, budou kola trvat trochu déle, než když kolo ukončíte rychle. Zároveň budou všichni mít na kartách menší skóre, takže se k cílové stovce budete celkově blížit pomaleji.

Co mi ještě přijde jako takové přebytečné pravidlo, je možnost udělat „kamikaze“ s vysokými kartami. V celém balíčku jsou jen dvě karty s hodnotou 13 a tyto obě by musel hráč držet. Vzhledem k tomu, že z odhozených karet si můžete vzít pouze karty, které odhodí hráč před vámi, klesá s rostoucím počtem hráčů šance, že obě třináctky dostanete. Prakticky je tedy toto pravidlo smysluplné snad jen ve hře dvou hráčů, kdy máte hru nejvíce pod kontrolou a kdy spolehlivě můžete vzít jakoukoliv kartu, kterou protihráč odhodí. Možná je to ale právě takto myšleno, nevím. Prakticky se nám „kamikaze“ podařilo zatím zahrát pouze jednou – a to právě při hře dvou hráčů.

Návrat krále

Kabo je velice příjemnou a svižnou karetní hrou. Díky jednoduchým pravidlům ji vysvětlíte za pár minut a v klidu si ji zahrajete jak s dětmi, tak i s lidmi, kteří hrám příliš neholdují. Když jsem podle pravidel zjistil, že Kabo hodně připomíná Bobří bandu, byl jsem trochu skeptický (nic proti nim, ale nejsem zkrátka velkým přiznivcem her na paměť), ale musím říct, že výsledný zážitek z této hry je opravdu docela jiný – a pro mne tedy Kabo nakonec bylo velmi milým překvapením. Úplně bych vám hru nedoporučil, pokud ji hodláte hrát především ve dvou hráčích, pro větší počet hráčů ale není nad čím přemýšlet.

Pozn.: Tuto hru před časem propagoval deskoherní kanál JOUOB.cast. Když firma MindOK oznámila vydání této hry, objevila se na ZH petice, aby někde v české verzi hry byl tento kanál zmíněn, aby nebyl zapomenut jeho podíl na šíření povědomí o této hře. K dnešnímu dni má petice 77 podpisů. Ačkoliv i autor petice zmiňuje, že jde v podstatě o recesi, na krabičku hry se zmínka o propagování Kaba JOUOB.castem skutečně dostala. Nevím, zda je to na popud oné petice, nebo to byla jiná iniciativa, ale Mindok má za to ode mne jednoznačně palec nahoru. :)