Dobrodružství na jednu noc

Autor: Kew | 29.12.2022 | 9

„Městečko Palermo se probouzí… teda co to kecám, probouzí se středověká vesnička, kde se mezi počestnými vesničany skrytě plíží krvelační vlkodlaci…“

Vlkodlaci za úplňku navazují na historii blafovacích her, které známe z dětských táborů, školních družin apod. Jedná se stále o párty hru pro větší počet lidí („úplňkoví“ vlkodlaci zabaví 3–10 hráčů). Kromě vesničanů a vlkodlaků se v ní potkáme ještě i s dalšími zajímavými rolemi. Ale ani to není nic úplně nového. A tak tahle verze přináší ještě jeden zajímavý zvrat – hraje se pouhé jedno kolo! A to jako funguje? No… funguje :) A navíc celkem vtipně!

Obsah krabice

V krabici najdete poměrně stručná pravidla (jak uvidíte níže, moc jich není potřeba) zahrnující popis jednotlivých rolí. Navíc je přiložena ještě brožurka se stručným souhrnem nápovědy pro případného moderátora a diagramem pro vyhodnocení vítězů hry. Neméně důležitým materiálem jsou kartonové destičky rolí a kulaté žetony rolí – ty první slouží k rozlosování rolí, zatímco ty druhé zůstanou na stole a připomínají všechny role, které jsou momentálně ve hře. Karton jak destiček, tak žetonů je poměrně dost silný, což je rozhodně plus, protože zejména s destičkami se manipuluje dost intenzivně.

Příprava hry

Příprava hry se skládá z několika velmi jednoduchých kroků. Nejprve musíte zjistit, kolik vás chce hrát. Následně totiž vyberete scénář podle preferované úrovně náročnosti a počtu hráčů a připravíte kartičky a žetony rolí, které budou k dispozici. Pokud se vám scénáře nezdají nebo máte chuť experimentovat, samozřejmě můžete vybrat skladbu rolí i náhodně (jen je dobré nezapomenout u toho na vlkodlaky!). Následně vyberete vypravěče, nebo naťukáte potřebné údaje do zdarma stáhnutelné mobilní aplikace (té se ještě budu věnovat tady). Poté každému hráči rozdáte kartičku role, kterou si skrytě prohlédne, zbylé 3 role (vždy se připraví o 3 karty více, než hraje hráčů) necháte uprostřed stolu a spustíte aplikaci, případně požádáte vypravěče o započetí „noční sekvence“.

Průběh hry

Hra se skládá z noční a denní části.

V noční části nejprve všichni hráči zavřou oči. Poté se budou postupně v předem daném pořadí probouzet (a následně zase i usínat) všechny role, které mají na probuzení nárok, a budou provádět své kalé i nekalé akce. Nakonec se probudí všichni hráči (v noci v této hře nikdo neumírá) a začne denní část.

Denní část je klasicky domlouvací, přesvědčovací, vyjednávací a blafovací. Zatímco vesnička se horečně snaží odhalit vlkodlaky, ti se snaží buďto splynout s davem, nebo naopak vystupovat jako autority a obviňovat ostatní (to už záleží na jejich naturelu). Po uplynutí předem domluveného počtu minut (autoři hry doporučují 5–10 podle zkušenosti hráčů: čím zkušenější, tím méně času) dojde k hlasování. Po odpočtu každý hráč ukáže na jednu svou oběť a ten, kdo dostane nejvíce hlasů, zemře (při remíze může zemřít i více hráčů najednou). Pokud je mezi zemřelými alespoň 1 vlkodlak, vesničané (a spolu s nimi všechny „hodné“ role) vyhráli, pokud nezemře žádný z vlkodlaků, vyhráli naopak ti.

Role

Kořením her tohoto typu jsou mimo jiné role se zvláštními schopnostmi. Konkrétně zde můžeme narazit např. na jasnovidku (která si může prohlédnout 1 cizí roli), loupežníka (který si s někým svou roli vymění), lovce (který může poslat na smrt další osobu, pokud sám při hlasování zemře), zednáře (kteří jsou „hodnými“ obyvateli vesničky, a navíc to o sobě navzájem vědí) nebo koželuha, kterého už nebaví život, a proto si přeje zemřít (a vyhrává, pokud se mu to povede).

Některé role jsou určitě důležité: např. zmíněná jasnovidka, případně třeba sluha, který naopak pomáhá vlkodlakům a snaží se z nich setřást stopu; jiné slouží spíš ke zmatení, ať už cizímu (výtržnice, která vyměňuje dvě cizí role mezi sebou, aniž by se na ně dívala, nebo opilec, který si povinně musí vzít roli zprostřed stolu, ale vůbec netuší, za koho pak hraje). Zajímavé je, že ty později zmíněné se vyskytují v lehčích scénářích, přitom zahrát rozumně třeba za opilce vyžaduje poměrně dobré čtení hry (většinou je sice i v nové roli na „hodné“ straně, nicméně šance, že si vytáhl druhého vlkodlaka, pořád existuje).

Jaké to je?

Přiznám se, že jako letitý hráč klasického „Palerma“ (tj. s jedním vyšetřovatelem, který se ptá na role, jedním či více mafiány, kteří každou noc zavraždí jednoho nevinného občana, a zbylými nic netušícími ctihodnými občany) jsem byl ke konceptu hry na jedno kolo, kde člověk nemůže sledovat vývoj a rozpad spojenectví mezi jednotlivými koly, ani analyzovat úmrtí těch, kteří mají při obviňování ve dne „špatné“ nápady, celkem skeptický. Pravdou ale je, že i na jedno kolo hra funguje. Nicméně má pár „ale“ – ta sice nemusí být pro každého zásadní, nicméně by bylo dobré se jim trochu pověnovat.

Dovolím si zde nadnést jistou premisu, kterou mi snad hráči těchto her uznají – hra za záporáky je podle mě prostě složitější. V „úplňkových“ vlkodlacích je tato složitost zvýrazněna ještě dvěma prvky. Tím prvním jsou vítězné podmínky ve vztahu k počtu hráčů. Pro vítězství vesničanů standardně stačí, aby umřel alespoň 1 vlkodlak. Nemají žádnou penalizaci za to, když u toho zavraždí i nějakého toho nevinného. Tím pádem je pro vesničany mnohem výhodnější zabít více osob najednou, pokud si nejsou jistí. Pokud tedy hraje sudý počet hráčů, mohou se pokusit domluvit, že zabijí dvě osoby, které pak nemají příliš mnoho možností tomu zabránit, protože ať už budou oba hlasovat pro někoho třetího, nebo navzájem pro sebe, stejně zemřou (a pokud je mezi nimi aspoň 1 vlkodlak, pak… voilá!). Samozřejmě se dá namítnout, že ve hře může být druhý vlkodlak / sluha, který do hlasování nakonec hodí vidle, ale stejně bych doporučil hrát zejména ze startu spíše v lichém počtu hráčů.

Dalším bodem k zamyšlení je „paradox“ rolí. Vzhledem k tomu, že jednotlivé role nám přišly zábavné, zkusili jsme i variantu, v níž nebyli žádní vesničané (kteří jako jediní neumí „vůbec nic“) a všichni hráči měli alespoň nějakou roli. Velice rychle jsme zjistili, že jednotlivé role si navzájem umí aspoň částečně poskytnout alibi, navíc je pak pro vlkodlaky mnohem těžší předstírat, kdo jsou, protože musí včas vymyslet nějakou roli, která se ještě navíc v ideálním případě špatně vyvrací (typicky třeba bezesná, která si pouze na konci kola zkontroluje, zda jí někdo vyměnil roli). Tato varianta tedy také (alespoň za mě) nahrává „hodným“ obyvatelům.

Na druhou stranu je mi jasné, že problematičnost výše uvedených bodů bude hodně kolísat s ohledem na zkušenosti herní skupiny a také s ohledem na zvolenou konkrétní kombinaci rolí. Takže je berte spíš jako varování, pokud se do hry budete chtít pustit s nováčky v žánru.

Hlavně ale nechci, aby to vypadalo, že hra je špatná. To rozhodně ne. Rozhodně je výborné, že je rychle odehraná, a tak i když vás soupeři odhalí, můžete si příště nalosovat jinou roli (anebo opět vlkodlaka a vymlouvat se na to, že „to přece není možné, abych byl dvakrát po sobě, ne?!“). Také se mi líbí plejáda rolí s různými efekty (poslední rolí, kterou zbývá představit, je dvojnice, která se na začátku hry podívá na cizí kartu a pak za tuto roli hraje do konce hry). Výběrem kombinace rolí můžete rovnováhu i trochu posunout směrem k vlkodlakům, příp. směrem k vesničanům. Super je také kapacita hry z hlediska počtu hráčů (i když zejména vzhledem k maximu – jako minimum vidím osobně alespoň 5 hráčů, v menším počtu bych si asi radši zahrál jinou hru, protože za mě osobně v malých počtech ukecávání moc nefunguje).

Jednokolové vyhodnocení přispívá k intenzitě komunikace. Přece jen nelze příliš dlouho vyčkávat, když časomíra běží a ostatní hráči jsou naprosto slepí a hluší ke všem dosavadním argumentům, které jste tak precizně podali! Samozřejmě je výhodou, pokud se u stolu sejde banda extrovertů, aby byla zajištěna nějaká aktivní výměna názorů. Ale i pokud u stolu vládne po spuštění časomíry rozpačité ticho, zkušenější hráči určitě zvládnou popíchnout diskuzi nějakým směrem – nebojte se obvinit i naslepo, dost často se pak hráči ve víru vášní prořeknou.

Zároveň je super, že hra je snadno vysvětlitelná i nehráčům. Malá krabička je navíc snadno přenosná. A překvapivě je její velkou výhodou i přítomnost…

Aplikace

Sám sebe považuju za deskovkového puristu a ke hrám, které vyžadují pro hraní aplikaci, přistupuju velmi obezřetně. Podobně jsem to měl i s aplikací pro tuto hrou, která navíc není nezbytná, ale jen supluje vypravěče. První hru jsme tak odehráli se mnou jako vypravěčem. A vzhledem k tomu, že jsem měl zároveň roli, která vyžadovala poměrně větší údržbu (loupežníka), bylo po noční fázi celkem jasné, že tu obzvláště dlouhou pauzu, kterou jsem udělal, vyplnilo to, že jsem přehazoval karty rolí :) Proto jsem se rozhodl, že dáme hned v další partii šanci aplikaci – a můžu říct, že toho rozhodnutí nelituju. Aplikace nezapomene na žádnou roli (pokud ji nezapomenete do aplikace naklikat vy…), navíc dá každé roli rozumné (a vždy stejné) množství času. Tady je jen potřeba upozornit na jednu věc – času není zas tak moc, takže bude určitě dobré, pokud si už dopředu naplánujete, na které karty se budete chtít dívat, případně které budete vyměňovat mezi sebou apod. V mezičase hraje v aplikaci podkres, který trochu snižuje šanci, že uslyšíte souseda, jak šustí rukávem. Snad jen pokyny hlasu v aplikaci zní až zbytečně dramaticky, ale to je spíš k pousmání, než že by to vadilo.

Zahrát si nebo ne?

Budou tedy Vlkodlaci za úplňku hrou pro vás? Pokud máte rádi blafovací hry, ale unavuje vás, že se protahují do nekonečna a hráči, kteří postupně vypadávají, jsou pak pasováni do role pozorovatelského „záhrobí“, určitě se jedná o oživení. Rovněž tuto hru doporučím všem, kteří nemají zkušenost s pestřejšími rolemi ve hrách tohoto typu (mezi něž jsem se až donedávna řadil i já). Díky aplikaci odpadá i další neduh, a to ten, že hry se nikdy nebudou moci účastnit všichni. Vím sice o pár lidech, kteří si moderování hry užívají podobně jako její hraní, ale v takovém případě prostě aplikaci nespustíte a necháte řádit živého moderátora.

Někdo může namítnout, že se jedná vlastně jen o shrnutí lidové moudrosti do krabičky a její prodej (pokud si role vypíšete na papírky, můžete si zahrát i „jen tak“). Nicméně cenovka cca 300 Kč v dnešní době znamená téměř zanedbatelnou investici a v kombinaci s hezky fungující aplikací zdarma se mi i cena hry zdá přiměřená.

Pokud tedy sháníte hru, která zabaví opravdu dost hráčů najednou, a nemáte problém se případně trochu pohádat a křivě obvinit (resp. jste si schopni po hře opět odpustit – na komunikaci a tak trochu „splachovacímu“ přístupu hra dost stojí a padá), jedná se rozhodně o zajímavou variaci na klasické téma.

Sdílet s přáteli: