Dnes v noci bude Lov dlouhý

Autor: dirtyfighting | 13.3.2023 | 12

„Vítej doma, udatný lovče.“ 

V roce 2021 nám vydavatelství ADC Blackfire přineslo na stůl deskovou hru Bloodborne, která, i přes některé menší a některé větší nedostatky, je v jádru skvělou taktickou řežbou se slušným příběhem a mohli jsme díky ní strávit mnoho nocí Lovem zatracených bestií. O mnoho krevních transfuzí později, když už se zdálo nevyhnutelné, že budeme muset naše krvavé řemeslo pověsit na hřebík, jsme se nyní dočkali ne jednoho, ale rovnou dvou rozšíření. A to pořádných. V krajině zimy stojí Opuštěný hrad Cainhurst, sídlo Ohavnokrevných a místo dávného masakru. V podzemí Yharnamu zase své dveře otevírají Katakomby Kalicha, kde tohle šílenství celé začalo a kde jsou pozůstatky pthumerianské kultury stále živé.

V této dvojité recenzi se postupně vydáme do obou nových destinací, nastíníme, co vás v každé z nich čeká, a zhodnotíme, jaké jsou jejich přednosti a slabiny. Na konci se dočkáte také srovnání, aby, pokud jste spíše opatrným lovcem a plánujete si prozatím pořídit jen jedno z rozšíření, vám bylo jasné, který Lov je právě pro vás.

Zároveň varování – tento text je určen zkušeným lovcům a budu předpokládat, že základy loveckého umění jsou vám dobře známé. Na slabé tu ohled nebereme. Kdo klopýtne, je potravou bestií. Takže nabruste břitvy a naládujte pušky, je čas znovu, tak jako už tolikrát, vyrazit na Lov.

Opuštěný hrad Cainhurst

„Místo vzdálené od dlážděných ulic Yharnamu. Daleký hrad, v zajetí syrového chladu a dávno opuštěný. 
Vidiny masakru… Šlechticů i služebníků, kdysi mocných a opilých krví, nyní poražených jako obyčejná kořist. 
Co je to za místo? A proč tě tak láká?“

Opuštěný hrad Cainhurst je rozšíření, ve kterém necháte Yharnam daleko za sebou a vydáte se místo toho na adrenalinovou exkurzi dobového hradu. Tematicky se jedná o slušný odklon od základu, protože Cainhurst má úplně jinou atmosféru než temné ulice města. Z hlediska pravidel vás ale moc nového nečeká, rozšíření se opírá o již známou a prověřenou hratelnost a „pouze“ dává nášup toho, co dobře fungovalo už v původní hře. Čekají vás nové mapové díly, nepřátelé (5 běžných a 2 bossové), předměty a hlavně dvě příběhové kampaně, ve kterých si veškerého obsahu budete moct do sytosti užít.

Vstup do neprobádaných vod je velice pozvolný. Není třeba se učit žádná nová pravidla a rovnou se můžete pustit do prvního scénáře, který se ještě odehrává v dobře známém prostředí prokletého města a ve kterém bude vaším úkolem získat pozvánku k návštěvě tajemného hradu. Když ji konečně vypáčíte z mrtvých rukou původního majitele, je před vás postavena důležitá otázka, ke které ze dvou frakcí se chcete přidat – Popravčím nebo Ohavnokrevným? Vaše volba pak ovlivní, kterou ze dvou možných kampaní budete dále pokračovat, s jakými nepřáteli se střetnete, z čí perspektivy uvidíte příběh a se kterým z bossů se na konci kampaně utkáte. V praxi je tedy 1. kapitola identická pro obě kampaně, zatímco 2. a 3. kapitola jsou unikátní pro každou z nich. A až tady začíná skutečná zábava.     

Co vás na hradě čeká?

„Dostavník se přiřítí ulicí jakoby z jiného světa. Kočár se otevírá, přestože v něm nikdo nesedí, a vábí tě nastoupit. Jakmile jsi uvnitř, tajemný kočár se rozjede a brzy i s tebou mizí za branami města.“

Od 2. kapitoly dále už při přípravě kapitoly použijete nové díly mapy, které znázorňují interiéry hradu. Oproti původní mapě jsou ilustrace příjemnou změnou, protože hrad je opravdu honosný a překvapivě barevný. Neubráním se však dvěma povzdechům – nové  dlaždice nelze, alespoň dle pravidel, kombinovat s těmi původními a také nenabízejí z hlediska hratelnosti nic moc nového. Světlou výjimkou je oboustranná, nadstandardně velká dlaždice, která slouží jako aréna pro boj se závěrečným bossem.

Zvolená kampaň určuje v prvé řadě to, s jakými nepřáteli se v nitru hradu utkáte. Přívrženci Ohavnokrevných budou bojovat proti Krvelizům, kteří jsou tím silnější, čím více u sebe máte ozvěn krve, a proti létajícím Ztraceným dětem dávnověku, které vás mohou popadnout a pustit přímo do hloučku nepřátel. Obě tyto mechaniky jsou příjemně originální a miniatury těchto nepřátel se opravdu zatraceně povedly. Pokud jste síly spojili s Popravčími, pak vám v cestě k vládkyni hradu budou bránit nemrtví sluhové a duchové zavražděných Ohavnokrevných. Oproti monstrům z první kampaně se jedná o zranitelnější nepřátele, které je snazší zabít, problémem ale je jejich vzájemná interakce. Bezbranně vypadající sluhové jsou schopni přivolávat nové duchy a, co je potenciálně horší, způsobovat vlastním útokem jejich dodatečné aktivace, což se může rychle vymknout kontrole. To, že v každé kampani potkáte pouze dva typy nepřátel, dodává každé z nich specifický charakter a atmosféru, ale taky je to docela škoda, protože to o něco snižuje zábavnost oproti klasickým 3 typům na kapitolu. 

Oba závěreční bossové nabízejí novou a zábavnou hratelnost. U mučedníka Logaria maximálně využijete velikost arény, když se budete snažit vyhnout se jeho plošným útokům. Zároveň Logarius z některých polí na plánu dělá smrtící pasti, na kterých se vám fakt nevyplatí stát. Annalise, jak se na královnu sluší, zase nebojuje sama, ale slouží spíše jako podpora pro svou osobní stráž – dva Ohavnokrevné rytíře. Rytíři sami o sobě postupně sílí a zrychlují, jak prolévají více a více vaší krve, zatímco královna je léčí a způsobuje jejich dodatečné aktivace. Souboj s Annalise a její osobní gardou je takovou variací na dřívější boje s hradními sluhy a duchy – na koho se zaměřím jako prvního?

Kromě běžných nepřátel, pro které jsou miniatury, se samozřejmě v rámci misí vhledu utkáte také s různými elitními variantami nebo speciálními příběhovými monstry. Mise vhledu jsou v rámci Cainhurstu docela kreativní a klasicky jsou hlavním způsobem, jakým jste seznámeni s příběhem jednotlivých aktérů a historií samotného hradu. Takže ať pomáháte nešťastným duchům najít klid a konečně spočinout nebo na vás ze tmy skočí vyhladovělý Krveliz, vždy vám to také prozradí něco nového o tom, co se na hradě vlastně stalo. 

Obtížnost je o trochu vyšší než u základní hry, což platí hlavně, pokud hrajete v méně hráčích – Cainhurst je totiž specifický tím, že ke hře nevybíráte pouze některé dlaždice, ale vždy použijete všechny. Tím pádem je hrad někdy pěkně rozlehlý a projít ho ve dvou hráčích je pak docela obtížné. Ještě více než u základu jsme naráželi na nutnost hrát opravdu efektivně, protože času nikdy nebylo nazbyt a snadno se vám pak může stát, že na poražení bosse už prostě nemáte dostatek prostoru. 

Zkrácená prohlídka hradu

„Cainhurst střeží mnohá tajemství a záhadné relikvie, ale od dob masakru je zamořený nespočtem bestií. Pokud se máme dostat k těmto pokladům, budeme je muset zlikvidovat.“ 

Nové lovecké náčiní, které v rozšíření najdete, rozhodně stojí za to. Mezi novými hračkami najdete třeba předmět, který vám umožní dobrat si do ruky tři nové karty, což vám efektivně umožní odehrát podruhé svůj tah. Nová Caryllova runa prohnilosti vás zase jedenkrát za kapitolu zachrání před smrtí a namísto toho vám kompletně vyléčí všechna zranění.

Ten nejzajímavější předmět je ale Obsílka z Cainhurstu, kterou zamícháte mezi spotřební předměty, a na kterou pak můžete narazit při hraní jakékoliv jiné kampaně. Pokud ji objevíte, pak máte v rámci zrovna hrané kampaně možnost si na jednu kapitolu krátce odskočit do Cainhurstu. Pokud opuštěný hrad navštívíte tímto způsobem, pak se připravte na zážitek, který připomíná bonusové skryté úrovně, jak je známe z počítačových her. Čeká vás řada jasně definovaných střetů a je jen na vás, jak daleko se vám podaří dojít, než vás monstra umoří. Za každé vyhrané střetnutí pak dostáváte krevní sraženiny, které po vypršení času (nebo výjimečně po dokončení mise Lovu) vyměníte za konkrétní lovecké nástroj nebo střelné zbraně.

Za sebe mohu říct, že se jedná o geniální způsob, jak se k rozšíření organicky vrátit při hraní jiných kampaní – získání Obsílky vždy překvapí a ozvláštní vám kampaň. Pokud budete úspěšní, máte možnost si velice cíleně nakoupit vybavení, které má synergii s vaším aktuálním stylem hraní. Zároveň se nestane, že byste si další kapitolu kampaně příliš zjednodušili, protože za poražené nepřátele v této bonusové úrovni nedostáváte ozvěny krve, takže váš balíček karet zůstane beze změn. Za mne se jedná o geniální způsob, jak si užít vše, co rozšíření nabízí, v koncentrované formě. 

Bilance

+ Cainhurst má hutnou a od Yharnamu velice odlišnou atmosféru
+ zajímavé mechaniky nových monster a bossů 
+ kreativní zakomponování rozšíření do jiných kampaní skrze předmět Obsílka z Cainhurstu
+ výběr kampaně přímo během hry skrze příběhové rozhodnutí
+ silné nové runy a lovecké náčiní

– nové dlaždice jsou hlavně kosmetickou změnou a mimo návštěvu hradu je nevyužijete
– první kapitola kromě příběhu nepřináší téměř nic nového a je stejná pro obě kampaně
– v každé kampani potkáte jen polovinu nových monster a pouze 2 typy monster na kampaň

Katakomby Kalicha

„Hluboko pod povrchem města Yharnamu se skrývají klikatící se štoly katakomb Kalicha, rozsáhlé podzemní ruiny obývané strašlivými bestiemi a ohavnostmi z jiného světa. V nich budou lovci čelit té největší zkoušce.“ 

Katakomby Kalicha jsou ve srovnání se všemi ostatními rozšířeními k Bloodborne, ať už vydanými česky nebo ne, jedinečné. Zaprvé, pokud někde neukořistíte bonusový box z Kickstarteru, je toto rozšíření vaší jedinou možností, jak do hry přidat nové Lovce. Zadruhé zde nenajdete žádné nové příběhové kampaně. Rozšíření namísto nich přináší nový herní mód, ve kterém je každá hra samostatným a velice intenzivním Lovem, který dovršíte porážkou bosse a který nijak nenavazuje na vaše příští hraní.  

Vzhůru do katakomb

Součástí rozšíření jsou nové dlaždice představující katakomby. Oproti Cainhurstu se zde vracíme k temnému stylu základní hry a množství dlaždic k objevení je klasicky určeno počtem hráčů. Kromě jednoduchých dlaždic s nepřáteli a předměty k sebrání zde však do hromádky zamícháte také tři speciální mapové díly: vstup do arény a dva místa s pákami, jejichž aktivací bránu do arény otevřete. Hlavní úkol vašeho Lovu je u tohoto módu vždy stejný – najít páky, otevřít arénu a porazit bosse, který v ní sídlí. Žádné vedlejší mise, žádné rozptýlení, jen snaha co nejrychleji prozkoumat katakomby a brutální řežba monster, která vám stojí v cestě.

Katakomby Kalicha jsou rozšíření, které dle mého názoru vůbec nejvíce přispívá ke znovuhratelnosti celé hry. Cíl hry je sice vždy stejný, ale vše ostatní je na vás. Pro hru si zvolíte libovolné Lovce, za protivníky si vyberete libovolná monstra a na konci čelíte libovolnému bossovi. Abyste neměli výběr tak jednoduchý, v krabici najdete bohatou nálož 6 nových monster a 5 (!) nových bossů, čímž se počet možných kombinací dostává do hodně vysokých čísel. Jen rovnou upozorním, že pokud chcete zkombinovat nepřátele z několika rozšíření, připravte se na dost úmornou přípravu – z každé krabice vytáhnout potřebné miniatury a další komponenty opravdu není zábava.

Kromě toho je hra určitým způsobem přístupnější – mezi hrami nemusíte nic ukládat, vaši kamarádi mohou přijít na jednu partičku bez závazku nějakého pokračování a také herní doba je o něco kratší než u klasických kapitol. Zahrajete si jednou a hotovo. 

Výzva zkušeným Lovcům

Dost v kontrastu s mými výroky o přístupnosti je však obtížnost tohoto rozšíření. Tu si sice můžete dost upravit, ale i při nejlehčím nastavení jsou katakomby prostě drsné. A to už je co říct u hry, kde i základní obsah byl spíše procházkou rudým peklem než růžovou zahradou. Tak zaprvé jste pod neustálým tlakem – katakomby chcete projít rychle, abyste měli dost času na bosse, ale někdy je třeba taktizovat a taky potřebujete nasbírat ozvěny krve, abyste proti bossovi vůbec měli šanci. A to vše vám zároveň komplikují i usnadňují rituály. 

Před začátkem hry si pro danou partii vyberete dle své volby 1–3 rituály z celkem 9 možných. Rituály jsou vlastně modifikátory, které zvyšují obtížnost, ale zároveň nabízejí možnost velké odměny, pokud je během hraní dokončíte. Odměna je vždy stejná (při příští návštěvě Lovcova snu si můžete zdarma vybrat 3 nové karty vylepšení), ale efekt rituálu a podmínka pro jeho dokončení jsou vždy jiné. Může se tak stát, že vás po katakombách bude nahánět sekundární boss, že všechna monstra jednoho typu budou mít zrychlené útoky a více životů nebo že páky hlídají nepřátelské postavy. Nebo může nastat vše výše uvedené, pokud si vyberete rovnou 3 rituály. Au.

I s jedním rituálem průchod katakombami vyžaduje od hráčů opravdu výborný výkon. A přiznám se, že se třemi rituály se pro mne hra stala prakticky neporazitelnou. Další novou mechanikou, které vám ztíží život, jsou pasti: při odhalení nové dlaždice vždy také otočíte kartu z balíčku pastí – ve většině případů se nic nestane, ale jindy na vás mohou vystřelit jedovaté šipky nebo vás ze zálohy přepadne nepřítel. S pastmi nikdy nevíte – párkrát se mi zdálo, že moc velký dopad na hru nemají, párkrát mne ale absolutně zničily. Když se na dlaždici s pákou hlídanou dvěma nepřáteli objeví permanentní efekt gilotiny, který vás při vstupu na ni nutí uskočit nebo utrpět 3 zranění, tak je to slušný průšvih.

Správně si nastavit obtížnost je naprosto zásadní. Velice jsem vnímal, jak tenká je hranice mezi extrémně napínavou hrou, kdy závodíte s časem a při tom vás po celou dobu neúprosně pronásleduje smrtící bestie, a frustrujícím zážitkem, kdy každé kolo chodíte nedobrovolně na návštěvu do Lovcova snu. Je rozhodně fajn, že hra nabízí výzvu i  pro geniální stratégy mezi námi, ale já raději prozatím zůstanu u svého jednoho rituálu, děkuju pěkně. 

Nové maso do mlýnku

Z nových nepřátel za zmínku stojí hlavně Zvoník, který neútočí, ale vábí nedaleké nepřátele směrem k vám. Když se Zvoník aktivuje v nevhodný moment, může způsobit, že na vás naběhnou nepřátelé téměř z celého podzemí. A pak tu máte krysy, psy, škorpiony… Variabilita je velká, ale schopnosti a útoky nejsou tak originální jako u obyvatel Cainhurstu. Podobně to cítím taky u bossů – ne, že by byli zaměnitelní nebo slabí, ale jejich mechaniky jsou spíše standardní bez velkých překvapení.

Naprostou peckou jsou noví Lovci. Lovkyně s Čikage se úskoky léči a při útocích může obětovat zdraví, aby útok zesílila nebo zrychlila. Lovec vyzbrojený Kolíkometem může jednou za čas plošně zranit a odhodit všechny nepřátele okolo. Lovec s Pařátem bestie je silnější a rychlejší, když je zraněný, a zabíjením se léčí. A Lovec vybavený Puškovým oštěpem dává větší poškození, pokud se před útokem pohnul, nebo může udělit zranění nepřátelům, kteří vstoupí na jeho pole. Osobně mám nejvíce nahráno právě za posledního zmiňovaného a mohu jej jenom doporučit. Představte si to: jste krvelačným monstrem, které si jen tak stojí v místnosti, když najednou uslyšíte válečný pokřik rozléhající se podzemím. V jedné z chodeb zahlédnete čím dál jasnější figuru sprintujícího Lovce, který Vás s rozběhem napíchne na kopí a pak, za stálého řvaní, sprintuje dál. Tak nějak vypadá boj proti Lovci s Puškovým oštěpem.

Nemohu dostatečně vyjádřit, jak velkou změnu do hry přinášejí nové postavy. Lovci jsou samozřejmě plně hratelní v jakékoliv kampani nebo herním módu, a tak se vám může vyplatit se vrátit i k tomu, co jste již jednou projeli. Nové schopnosti si zasluhují jinak postavený balíček karet a navádějí k úplně novým synergiím a otevírají nové strategie proti už známým nepřátelům. Schválně si vemte Kolíkomet proti cainhurstským duchům. Nemáte zač.

Ještě bych asi, pro úplnost, měl zmínit nový PvP mód „Lovec proti Lovci“, ale upřímně bych raději neplýtval místem. Nějak to funguje, ale prostě jde cítit, že je to nedotažené. Klidně si ho zkuste, ale rozhodně rozšíření jen kvůli němu nekupujte, protože se stejně rychle vrátíte ke klasickému kooperativnímu hraní. Myslím si, že je příznačné, že tento odstavec píšu ze stejných důvodů, pro jaké je ve hře PvP mód – aby se neřeklo, že tam není. 

Bilance

+ jediný finančně přijatelný způsob, jak se dostat k novým lovcům
+ nový koncentrovaný mód ve stylu „one-and-done“ („jednou-a-hotovo“)
+ nálož nových bossů a monster
+ prudce zvyšuje znovuhratelnost hry, má potenciál udržet hru naživu i po dohrání kampaní
+ rituály jsou kreativním způsobem, jak upravit hratelnost a zrychlit budování hracího balíčku

o možnost namixovat si nepřátele dle libosti je poskvrněná dlouhou přípravou

– nedotažený PvP slouží spíše jako kuriozitka
– brutální obtížnost nebude pro každého
– noví nepřátelé spoléhají hlavně na standardní mechaniky

Tak co si mám pořídit?

„Udatný Lovče, vedl sis dobře, noc je téměř u konce. Prokážu ti milost. Zemřeš, zapomeneš na svůj sen a probudíš se za vycházejícího slunce.“

Prvně si musíme nalít čisté krve – obě rozšíření staví na mechanikách základní hry, a proto sdílejí také její neduhy. Někdy hloupé resetování nepřátel, občasné nejasnosti v pravidlech, časový pres a frustraci a mohl bych pokračovat. Zároveň vysolíte spoustu peněz a většinu z nich dáte za hromadu plastu, který vypadá hezky, ale cenu hodně nafukuje.

Ale pokud jste dočetli až sem, tak budu předpokládat, že o nedostatcích základní hry sice víte, ale dokázali jste odkrýt také její krásu a mnohé silné stránky (jako je třeba její skvělý bojový systém). Dohráli jste ji a chcete více. Miniatury prostě žerete. A pokud to o vás platí, s klidným svědomím vám mohu ke koupi doporučit obě rozšíření. Každé vám nabídne něco hodně jiného, ale obě stojí za zahrání a miniatury jsou klasicky skvostné. Blackfire vybral velice dobře, protože přeložená rozšíření patří vůbec k tomu nejlepšímu, co pro Bloodborne vyšlo.

Složitější je rozhodování, pokud si chcete pořídit pouze jedno z nich. Opuštěný hrad Cainhurst je organickým dalším krokem po dohrání základní hry – formát je stejný, ale dostanete nové prostředí, nové nepřátele a vyšší obtížnost. Katakomby Kalicha vybočují ze zavedené šablony a nabízejí vysokou znovuhratelnost. Těžká volba, těžká. Pojďme to rozseknout.

Pořiďte si Opuštěný hrad Cainhurst, pokud…
… vám jde o příběh, atmosféru a prostředí odlišné od Yharnamu;
… preferujete spíše méně soubojů, ale zato s hodně originálními nepřáteli;
… chcete kampaně základní hry ozvláštnit o vedlejší misi a mocné nové předměty;
… očekáváte o něco větší výzvu než u základu;
… plánujete po dohrání všech kampaní celý Bloodborne prodat dále.  

Pořiďte si Katakomby Kalicha, pokud…
… vám jde primárně o zvýšení znovuhratelnosti;
… si chcete zahrát za nové a velice zábavné Lovce;
… chcete kratší, koncentrovanější a na souboje orientovaný zážitek;
… chcete pořádnou výzvu a nevadí vám, že hra k vám bude nemilosrdná;
… si plánujete Bloodborne určitě nechat a pravidelně ho hrávat. 

Autor: dirtyfighting & fotografka: Tizi

Sdílet s přáteli: