Diamant

Autor: Waskez | 10.8.2017 | 3

Jednou z čerstvých letošních novinek od Albi je i jednoduchá desková hra o pokoušení paní štěstěny jménem Diamant. Prapůvodně to ale není žádný nový koncept, protože první německé vydání vyšlo již v roce 2005, o rok později následované mezinárodním anglickým. Celkem jsem vypátral dokonce čtyři různé edice hry, která se v zámoří prodávala pod změněným názvem Incan Gold (Zlato Inků).

Letos ovšem Albi dovezlo a přeložilo poslední verzi hry, kterou vymysleli dva zkušení bardi designu deskových her, a to Francouz Bruno Faidutti a Angličan Alan R. Moon. Faidutti již vyprodukoval celou řádku solidních titulů, jako je Citadela, Mystery of the Abbey či Mission: Red Planet. Alana R. Moona pak proslavila zejména vláčková série Ticket to Ride (v Německu Zug um Zug) a starší deskovka San Marco.

V Diamantu se hráči převtělí do rolí á la Indiana Jones (dřevěné figurky průzkumníků jej také připomínají), tedy neohrožených dobrodruhů, kteří se vydávají do temných jeskyň, aby tam sice ve skupině, ale každý sám za sebe, pátrali po drahocenných diamantech. Přitom se mohou spokojit s menší kořistí a včas z nebezpečných kobek utéci, nebo začnou trochu riskovat a vydají se hlouběji do podzemí, kde ale mohou o všechno přijít.

Základní informace:

Herní materiál: 

• 1 barevný herní plán tábora u jeskyní Tacora
• 15 karet pokladů (3 - 17 diamantů na kartách) 
• 3 karty pastí kutálející koule
• 3 karty pastí ostnaté klády
• 3 karty pastí lávového pole
• 3 karty pastí velkých pavouků
• 3 karty pastí jedovatého hada
• 5 karet relikvií
• 8 karet volby odchodu z jeskyně
• 8 karet volby postupu do jeskyně
• 60 rudých rubínů hodnoty 1
• 40 bílých diamantů hodnoty 5
• 8 dřevěných figurek dobrodruhů
• 8 kartonových truhlic na poklady
• 5 žetonů zátarasů pro označení prozkoumané jeskyně
• 1 přehledová destička
• 1 přehledový list
• 1 barevný obrázkový český manuál s 8 stranami

Diamantu předcházela tvorba prototypu hry s pracovním jménem Dragon’s Maze, na kterém si oba designéři zkoušeli systém „všechno nebo nic“, jak na svých stránkách vzpomíná Bruno Faidutti. Hráči totiž pokouší štěstí, a jak se noří stále více a více do hloubi jeskyně, můžou o všechny nasbírané diamantíky rychle přijít a z jeskyně tak odejít s prázdnou. První prototyp Dragon’s Maze prý nebyl špatný, ale hra nebyla tak atraktivní, aby se dočkala veřejného vydání.

Po několika dalších pokusech pak dvojice dosáhla finálního konceptu o průzkumu jeskyní, který, jak dříve přiznali, opravdu čerpá z inspirace filmovou sérií Indiana Jonese. Původní název pak zněl The Temple of Doom. Německé vydavatelství Schmidt, které se ujalo vydání první edice, ovšem název změnilo na prozaičtější Diamant. A to zřejmě z důvodu přílišné podobnosti s filmem Indiana Jones a Chrám zkázy (Indiana Jones and Temple of Doom), kdy si zákazníci mohli myslet, že The Temple of Doom je desková hra na motivy filmu.

První německá edice hry z roku 2005

Jak Bruno Faidutti vzpomíná, Schmidt vydal pouze jednu emisi hry a i když se prý prodávala solidně, další dotisk již neplánoval. Nicméně Faidutti posléze našel ještě dalšího ochotného vydavatele, tentokrát pro americký a asijský trh, kde hra dostala nový, více američtější název Incan Gold. V tomto druhém vydání Diamantu se poprvé objevil malý přídavek v podobě karet relikvií (jsou i v nové české edici), které mohou získat pouze jednotliví hráči při plánovaném odchodu z jeskyně. To je rozdíl od karet pokladu s diamanty, které si vždy rozdělují hráči rovným dílem.

Zámořská verze z pozměněným američtějším názvem

Nakonec v Brazílii autoři dokonce objevili neautorizovanou verzi hry pro místní trh, vlastně jasný plagiát, vydaný jako Risco Total a Tensao Total. Nicméně autoři se prý později s vydavatelem domluvili a ten si práva dodatečně zakoupil. Nyní ovšem mám na stole zcela poslední verzi Diamantu, samozřejmě v češtině, která vychází z aktuálního francouzské edice od firmy Iello. Diamant si zahraje 3 až 8 hráčů, kdy jedna partie zabere ani ne jednu půlhodinku. Krabička je příjemně kompaktní, takže hru snadno zabalíte třeba na cesty. Líbí se mi i luxusní provedení kreseb Paula Mafayona na krabičce, kombinující lesklé a matné plochy. Diamant má prakticky rozměrově shodnou krabičku s jinou novou hrou od Albi, s Kanagawou.

Brazilský fejk vydaný bez zakoupených práv se odehrává pod mořem

Diamant zobrazuje jeskynní komplex Tacora, který opravdu existuje na rozhraní Peru a Chile. V kolumbovské době se zde mnoho dobrodruhů pokoušelo zbohatnout hledáním drahých kamenů, protože místní krasový komplex byl na tyto horniny poměrně bohatý. Na začátku partie si tak malý tým průzkumníků rozloží svůj tábor (pěkně jej zobrazuje herní deska) vedle pěti vchodů do jeskyní Tacory, aby je v pěti kolech hry postupně prozkoumal. Každý tah hráče spočívá pouze v jediném rozhodnutí, jestli jít dále do hloubi jeskyně, či se raději bezpečně vrátit do tábora. Čím hlouběji proniknete, tím můžete získat větší bohatství, ale také o něj rychle přijít.

Hráči si svojí volbu skrytě nastavují na dvojici karet, kdy jedna karta znamená postup dále a druhá zase návrat do tábora. Přirozeně, jakmile jednou jeskyni opustíte, již se do ní nemůžete vrátit a čekáte tak na ostatní, až se vrátí i oni. Potom se zase všichni najednou vydáte prozkoumat další z celkových pěti vchodů. Výhodou Diamantu je, že se tady zpravidla nemusí na nikoho čekat. Hráči se rozhodují všichni najednou (najednou odkryjí svoji kartu postupu/návratu), takže partie probíhají velmi svižně, kdy pro celou hru kolikrát stačí dvacet minut.

Navíc partii nijak neprodlužuje, pokud hraje větší počet hráčů. Diamant je vlastně dost o psychologii a odhadu toho, co asi budou volit protihráči. Každé kolo se totiž odkryje jedna karta jeskyně, která může obsahovat různé počty diamantů (od 3 do 17), dále relikvii či kartu jedné z pěti druhů pastí. V případě diamantů si hráči rozdělí rovným a spravedlivým dílem drahé kamení mezi sebe a zbytek nechají ležet na kartě. Takto získané drahocenné šutráky ovšem ještě nejsou v bezpečí krásných kartonových truhel na poklady, které má každý hráč před sebou.

Karta relikvie zase značí, že pokud jde zpět JEDINÝ hráč, získá za ní tolik diamantů, kolik je na ní zobrazeno. Nejdůležitější jsou karty pastí s valící se koulí, padající kládou s bodáky, hady, pavouky a lávovým polem. Jakmile otočíte první kartu té které pasti (každý z pěti druhů pastí je v balíčku 35 karet zastoupen přesně 3 kartami), ještě se nic neděje. Ale druhá otočená kartička STEJNÉ pasti již znamená okamžitou stopku, ztrátu všech diamantů nasbíraných při cestě a trapný návrat do tábora.

Nicméně se samozřejmě můžete po každém novém otočení karty jeskyně rozhodnout, že raději balíte fidlátka. Pak ukážete kartu úniku z jeskyně, vrátíte se s figurkou po všech otočených kartách nazpět k východu z jeskyně a cestou seberete nepřerozdělené diamanty, které případně zbyly na otočených kartách jeskyně. A co je důležité, všechno dříve nasbírané drahé kamení si šoupnete pěkně do truhličky a již vám je nikdo nevezme. Po pěti kolech pak nastává konec hry a majitel největšího počtu diamantů nasbíraných v pěti jeskyních vyhrává hru.

Diamant má doslova triviální pravidla a naprosto jednoduchou hratelnost, kdy v každém kole podle otočených karet jeskyně pouze rozhodujete, jestli pokračujete, nebo berete nohy na ramena. Což jinými slovy znamená, že je hra pro dospěláky docela nudná, stereotypní a bez šťávy. Diamant sice lze hrát podle neoficiálních pravidel i ve dvojici (každý pak ovládá dva dobrodruhy, kteří sice putují samostatně, ale jejich pokládky se na konci partie sčítají), nicméně chce to opravdu nejlépe 4 a více účastníků, kdy je v pozdějších fázích už hra konečně solidně napínavá.

Diamant je ale naprosto skvělou hříčkou pro větší děti od osmi/deseti let výše, které si již dokážou uvědomit, co znamenají otočené karty na stole pro další průběh hry. Diamant jim vysvětlíte za minutu a každý je pak oslněn krásnými komponenty v čele s plastovými diamanty dvou barev a pěknými i praktickými bedýnkami pro jejich skladování. Výhodou je také ultra rychlá příprava hry, kvalitní komponenty, nižší cena pod šest stovek a jak jsem již předeslal, také kompaktní rozměry hry, vhodné pro cestování.

POZOR! Na kartách relikvií v rozích jsou také bílá čísla počtu diamantů jako na kartách pokladů, ale návod žádná čísla neuvádí. Za relikvie totiž nově hráč obdrží tolik diamantů, kolik je právě na čísle na kartičce a nikoli 5 či 10, jak uvádí neaktualizovaný návod u hry.

Tato recenze původně vyšla na autorově blogu GamesBlog.cz.

Sdílet s přáteli: