Bloodborne: Desková hra

Autor: mart | 5.9.2021 | 16

Bloodborne je kooperativní dobrodružství, ve kterém se hráči zhostí role lovců, co se vydávají do města Yharnam bojovat s děsivými nestvůrami, odhalovat ukrytá mystéria a odkrývat pradávná tajemství. 

Tolik aspoň říká oficiální info. A nyní zbývá tohle interesantní souvětí dále rozvést. Bloodborne nabízí čtyři různé kampaně, každou sestavenou ze tří po sobě jdoucích misí, neboli kapitol. V průběhu hry, ale pouze při přechodu mezi kapitolami, lze uložit váš postup. Což se příležitostně hodí, protože jedna kapitola obnáší cca hodinu intenzivního hraní, během kterého vás čeká především boj s rozličnými a konstantně špatně naladěnými kreaturami. Zhusta přerostlých do parametrů, že by si antidopingoví komisaři zcela jistě přišli na své. 

Lovci jsou naproti tomu reprezentováni relativně malými figurkami – uvedenou disproporci zřejmě vyváží skutečnost, že s jejich povoláním zase souvisí velký respekt. Velký je koneckonců také plastový pořadač, v němž jsou všechny ty moc pěkně designované miniatury uskladněné. Ze stejné, tedy pochvalné kategorie musí přijít i zmínka o herní krabici s šikovným úložným prostorem pro  komponenty. Čili pro obvyklé žetony a karty se spoustou textu, který vás příběhově spoluprovází hrou.

Kapitola I. 

Zdejší kooperativní akce je určena pro 1–4 hráče, co si mezi sebou následně rozdělí čtyři unikátní lovce, s nimiž posléze prochází libovolnou kampaní. Nicméně přitažlivý dokáže být Bloodborne i v klasickém sólo režimu, kde bych však doporučil ujmout se aspoň dvou lovců, protože hraní je pak určitě zajímavější. Ostatně že se to ve dvou přeci jenom lépe táhne už věděli mnozí, jako třeba Bob a Bobek, králíci z klobouku, Čuk a Gek anebo slovutní Kolben s Daňkem. 

Vyjma nepřátelských monster tady bojujete i proti času, jenž má standardní kolový rámec. Přičemž pokud ve stanoveném časovém limitu (počtu kol) neuspějete se svým posláním, a to i během jakékoliv rozehrané kapitoly, čeká vás krutá povinnost opakování celé kampaně od jejího začátku. Jde patrně o impuls vycházející z herní předlohy – Bloodborne na konzoli PS4. Popravdě, nedomnívám se, že se s touhle ideou tvůrci trefili do černého (resp. do plastového). Navíc s přihlédnutím k dosti nečitelné konfrontaci s hlavními bossáky, kde na rozdíl od řadových oponentů příliš netušíte, s čím máte co do činění a tak se můžete lehce nadít hořkého konce. A ne všichni mají Fernet v oblibě, že.   

Pravda, právě pro tyhle potřeby se lovci v průběhu hraní postupně vylepšují. Ať již jde o jednorázové předměty znatelně usnadňující lov, či schopnosti pro boj. Ten je sice alfou a omegou Bloodborne, ovšem pak tu je ještě řada dalších aktivit, jako kupř. průzkum mapy, jejichž úspěšným zvládnutím významně zvyšujete své šance na přežití. Jakkoliv zde vlastně nemůžete zemřít. A opakované navracení se z alternativního prostoru známého jako Lovcův sen, kam lze zamířit nohama napřed, jakož i cíleným a pevným krokem, vám poskytuje status slavné rockové kapely, jejíž odkaz též neumírá. 

Kapitola II. 

V Yharnamu nenarazíte jenom na stvůry bažící po vaší krvi. Spousta střetnutí obnáší žádost o pomoc ze strany přeživších, kam může patřit jejich ochrana a doprovod nebezpečnými ulicemi do nějakého vzdáleného úkrytu. Třebaže se úkoly v rámci té které kampaně nijak nemění a není jich ani mnoho, občas se nadějete volby, jak se situací ve finále naložit. Což dílčím způsobem napomáhá k dějové rozmanitosti a znovuhratelnosti, byť její jádro tkví nakonec v něčem úplně jiném. Vše se totiž odvíjí od nápadu s generováním herní mapy. 

Herní plán se otevírá postupně a na základě toho, jakým směrem vykročíte. Další herní díl, rozšiřující vaše povědomí o situaci ve městě, se vybírá náhodně z množiny dostupných dílů pro danou kapitolu. Tudíž bude každá mapa jinak situovaná. A tak zatímco jste předtím přeživšího eskortovali do bezpečí, které bylo takříkajíc za rohem, při opakovaném hraní najednou stojíte před novou výzvou, neboť cesta vede přes půl města. A s ohledem na nepěkný obyčej, že se nepřátelé pravidelně navracejí na scénu, musíte býti velice čilí a rychlí. A také důvtipní, když víte, kdy a na jakém místě se monstra opět objeví. Jelikož chytrost nejsou žádné čáry, nepřekvapí, že vás čeká toliko fyzický boj.    

Neboli žádná magie, a navzdory střelným zbraním ve vašem držení ani žádné útoky na distanc. Tahle osudová setkání s nepřátelskými elementy se odehrávají zásadně tváří v tvář, kde pak do jisté míry připomínají drsný boxerský mač. Zúčastnění si vyměňují rychlé direkty či pomalejší, ale zase o to destruktivnější útoky, současně odráží či uskakují před výpady soupeře a v případě lovců profitují z atributů speciálních zbraní na blízko (jako je eventualita zranění další blízké stvůry, apod). Zmíněné atributy definují odlišný bojový styl lovců, s čímž se váže politování, že v základním boxu jsou tito pouze čtyři. Větší počet hrdinského plastu by zcela jistě oživil hru, jakkoliv chápu, že v takhle těžké době se nutně nacházejí v Červené knize ohrožených druhů.       

Kapitola III. 

Všechny vaše aktivity určují herní karty. Na začátku kola si každý lovec vezme (náhodně vylosuje) ze svého balíčku tři karty. V přeneseném smyslu znamenají tři dostupné akce, aplikované dle vlastního výběru a potřeby. Třeba pro pohyb po mapě, ať již její prozkoumané části, nebo pro riskantní, leč nutný vstup do neznáma. Nebo pro interakci, kam lze vedle přeživších zahrnout i často se vyskytující truhlice pro sebrání hezkých bonusů, ozvlášťnujících klíčovou soubojovou složku hry. Tato se od ostatních akcí odlišuje už jenom tím, že v daný moment zohledňujete důležitý text či symboliku na kartách. Což vede k posílení toho kterého útoku, který může být výrazně efektivnější.   

Variabilitu soubojové fáze umocňují různí nepřátelé, mající rozličné dispozice. Ačkoliv za sebe preferuji kampaň (takové jsou tady dvě ze čtyř), do níž si sami zvolíte favorizovaný typ monster, díky úsilí tvůrců se místní bestiář dočkal nového výcviku a s tím spojených nových karet vlastností (ve formě souboru ke stažení). Aktuálně jsou v angličtině, ale nemyslím, že jde o trvalý stav. Těžko odhadovat, co s tímhle vším následně udělají rozšíření, chystající se na trh. Navíc je dosud nezodpovězenou otázkou, zdali vůbec půjde o lokalizované projekty.

Bylo by dobré ještě zmínit, že byť je Bloodborne kooperativní hrou, chvílemi to vypadá, že každý lovec má spíše svou vlastní agendu. Rozhodně neočekávejte něco na způsob titulu Pán prstenů: Putování po Středozemi, kde mají jednotlivá povolání řadu dovedností, z nichž přímo profitují jejich kolegové ve zbrani. Samozřejmě, že se v Bloodborne nezřídka společně podělíte o nějaký ten skalp, kdy jeden z lovců citelně zraní nepřítele, aby jej druhý promptně dorazil. Přičemž je-li lovec dostatečně rychlý, monstrum pochopitelně nestihne reagovat nějakým svým protiútokem. Ovšem hromadu času můžete strávit v úplně jiné části mapy než zbytek lovců, kde budete na hromadu pokládat padlé, vzniknuvší vaší precizní prací s ostřím.   

Resumé: 

Bloodborne nabízí poměrně inspirativní hraní s primárním akcentem na boj. Dějové prvky nejsou nakonec až natolik zásadní, na druhou stranu zase oživují dění a napomáhají k vytvoření správně temné atmosféry. Lovci, i když se mohou zdáti křehcí, dokážou při správném vedení nevídané věci. K tomu všemu není nikterak obtížné si obtížnost navýšit či hraní modifikovat vámi žádaným způsobem. Což je další z mnoha kladů, vyjma těch zjevných, jako je skvělé dílenské zpracování a kompletní počeštění. 

Každopádně jakýkoliv váš krok a záměr má zřejmý taktický podtext, podtrhující význam tvůrci navrženého soubojového modelu. Ideální načasování průzkumu herní mapy. Vhodné vybuzení monster, reagujících na vaši blízkou přítomnost. Využití specifických vlastností zbraní při útoku, potažmo volba správného typu útoku při konkrétním střetu. Je pravdou, že karetní herní systém není bezchybný, ale brzy se do něj dostanete a pak vám nic nebude bránit, abyste si tenhle lov pořádně užili. 

Suma sumárum je Bloodborne kvalitní deskovkou, kterou si můžete užít napoprvé, jakož i opakovaně. V doprovodu ostatních lovců, ale i v sólo dobrodružství. A s přihlédnutím k příchozímu hernímu obsahu nezbývá než držet si navzájem palce, či přímo zbraně, aby tahle rozšíření dostala českou stopu. Už jen kvůli lepší vzájemné kompatibilitě a s tím souvisejícímu hernímu prožitku.

Sdílet s přáteli: