Autor: Nikephoros | 14.1.2022 | 0

„Pobyt ve Francii mě naučil více si cenit svojí vlastní země.“

           Samuel Johnson

„Anglie má čtyřicet dva druhů náboženství, ale jenom dvě omáčky.“

                                                                                       Voltaire

Závěr 17. století ukázal, že ani po uplynulých dekádách vojenských střetů není Ludvík XIV. řečený Král Slunce stále spokojen se svými říšskými ambicemi. Na opačné straně Lamanšského průlivu se v mezičase chopil vlády Vilém III. Oranžský a události poukazující k nástupnické krizi ve Španělsku dávaly tušit, že nadcházející století rozhodně nebude stoletím klidným. Ani Francie, ani Anglie však nemohly předpokládat, že konflikt, jež mezi sebou budou svádět, se dotkne všech myslitelných aspektů tehdejší civilizace a svým rozsahem vůbec poprvé v historii pojme celý dosud známý svět. Jejich vojska a flotily se střetávala napříč Indií, Kanadou či Karibikem. V pařížských salonech a kavárnách se pomalu začalo tkát předivo globální politiky i ekonomiky. Závěr 18. století pak přinesl revoluci otřásající vším, co bylo do té doby chápáno jako pilíře, na kterých stála tehdejší společnost.

               Imperial Struggle je ekonomickou válečnou hrou zachycující soupeření Francie a Británie napříč celým 18. stoletím. Hru započíná letopočet 1697, kdy obě mocnosti netrpělivě čekají na to, až španělský král jmenuje svého dědice, a vše uzavírá dění roku 1789, kdy nový světový řád strhl k zemi Bastillu. Imperial Struggle se však neomezuje pouze na vojenskou dimenzi 18. století. Namísto toho musí každý z hráčů spravovat základy svého koloniálního bohatství, vypořádávat se s jinými evropskými mocnostmi a zápolit o slávu a uznání ve všech koutech dosud známého světa.

Příprava hry:

Středobodem hry je herní plán doplněný o balíčky karet událostí rozdělených v závislosti na trojici herních období. Dalším krokem k přípravě je náhodné vylosování dílků investic a jejich umístění na herní desku. Každý z hráčů si také připraví zásobu svých válečných žetonů. Následuje umístění britských a francouzských žetonů vlajek na předem určená místa na mapě a ve stejném duchu dojde i k rozmístění jednotlivých námořních flotil. V závislosti na daném tahu se připraví karta bojiště a náhodně se na ní rozdělí základní válečné žetony. Ukazatel herního tahu se umístí na pole „1“, zatímco žeton vítězných bodů je třeba dát na pole „15“. Dále náhodně zamíchejte šestici žetonů globální poptávky a umístěte je poblíž tabulky globální poptávky. Také zamíchejte osm žetonů dominance a umístěte je po dvojicích (lícem dolů) do každého ze čtyř herních regionů. Přípravu završuje vytvoření zásoby žetonů konfliktů, dílků výhod a žeton iniciativy, který v prvním kole náleží Francii.

Průběh hry:

Herní partie sestává ze šesti mírových tahů, jež jsou vždy v přesně daném pořadí přerušeny čtveřicí tahů válečných (konkrétně se tyto tahy odkazují k Válce o dědictví španělské, Válce o dědictví rakouské, Sedmileté válce a Válce o nezávislost). Již zmíněná šestice mírových tahů se dělí do tří po sobě jdoucích období – období nástupnického, říšského a revolučního, jež se od sebe liší vlastními (již zmíněnými) balíčky karet událostí.

V každém z mírových tahů se hráči střídají ve hraní akčních kol. Každé kolo sestává z výběru a použití akcí z dostupných dílků investic (jež je možno posílit skrze zvýšení státního dluhu), případně doplněných o hraní karet událostí. Všechny tyto akce zpravidla vedou k obsazování nových politických, obchodních a vojenských polí na mapě, tvorbě námořních flotil, budování armády, vytváření lokálních aliancí a především ke snaze bránit svému soupeři v tom, aby mohl činit totéž. V tomto ohledu jsou nepostradatelné balíčky ministerských karet, jež do každé z partií přidávají notnou dávku asymetrie a skrytých bonusů. Na konci mírového tahu dojde k vyhodnocení dominance každého ze čtyř herních regionů (Severní Amerika, Karibik, Evropa a Indie) a bonusů za převahu ve vlastnění těch komodit, jež jsou pro dané kolo předmětem globální poptávky.

Válečné tahy vyhodnocuje každý hráč individuálně na každém z jednotlivých bojišť. Pro vyhodnocení konfliktu každá ze zúčastněných stran odhalí své válečné žetony. Vítězem se stává ten hráč, jehož bojová síla (tedy součet válečných žetonů, aliančních území a námořních flotil) dosáhne vyšší hodnoty. Odměna pro vítěze se pak odvíjí od toho, jaký byl rozdíl v bojové síle mezi ním a poraženou stranou.

Konec hry:

Imperial Struggle nabízí tři cesty k okamžitému vítězství. Během fáze kontroly vítězství vítězí Francie, pokud je stav jejich vítězných bodů 30 a více. Oproti tomu Británie uzme vavříny, jestliže je její bodové skóre 0 anebo méně. Na poli válečném může vyhrát ta strana, která zvítězila na všech bojištích zrovna probíhající konfliktu a zároveň těchto vítězství dosáhla s nejvyšším možným bodovým rozdílem. Další alternativu představují jednotlivé mírové tahy. V těchto tazích ihned zvítězí ten, kdo získá dominanci nad všemi čtyřmi regiony a stejně tak má převahu ve všech položkách globální poptávky. Pokud nedojde k naplnění ani jedné z výše představené trojice vítězných podmínek, vítězí ten hráč, který má na konci šestého tahu větší množství vítězných bodů. 

Sdílet s přáteli: