Barevnější Splendor? Akorát, že vůbec…

Autor: kocici_tata | 23.3.2024 | 7

Ke Zboduj Město jsem se dostal naprosto nepolíben jeho předchůdcem Zbodni salát. Věděl jsem, že šlo o komerčně úspěšný filler s roztomilou grafikou, ale obtížnost 1,15/5 na BGG mě pořád nějak odrazovala. Automaticky jsem tak oznámení dalšího dílu přešel bez povšimnutí. Jaké překvapení mě čekalo, když se hra objevila na stole při pravidelném zkoušení chystaných novinek s mými kamarády z Planety Her. Ze čtyř her, které jsme za ten večer protočili, bylo Zboduj město jednoznačně nejmenší, působilo „nejrodinněji“ a bylo také nejlevnější. Navíc můj vnitřní deskoherní snob stále nezvládal překousnout, že to bylo „pokračování hry, která má na BGG obtížnost 1,15/5“ :) Možná právě tyto předsudky a malá očekávání zapříčinily, že mě hra moc mile překvapila a nakonec zarezonovala z celého večera nejvíc!

Nehrál jsem sice nikdy jejího předchůdce, přesto jsem měl pocit, že jsem tuhle hru už někdy hrál. Jasně, nejde o žádný revoluční koncept – engine/tableau building, kde sbírám zdroje, abych za ně mohl stavět a produkovat další zdroje. Ale ta veřejná nabídka, počty a barvy zdrojů, to vše na mě působilo nějak povědomě. A po pár tazích mě to trklo – to vypadá jako Splendor! Ale něco tu nehraje… Ve Splendoru jsem nikdy nedělal tak rychlý tahy, často jsem zamrzl a měl pocit, že ve svém tahu nemám vůbec co provést. A navíc tu nejsou ty obří kulaté žetony. Nebo jsou, ale vlastně mají úplně jinou funkci. Tak čím to, že je to na oko podobné, ale přitom to funguje o tolik líp?

Když jsem si večer zpětně přehrával první partii, nejvíc ve mně rezonovalo, jak chytře a elegantně hra řeší otázku jednorázových zdrojů, a o kolik to hru dělá svižnější. Nemusí se tu třídit žetony do komínků a v každém tahu přepočítávat, kolik si čeho mohu dobrat, co je čemu nadřazené, nebo snad vyskládávat kompletně oddělenou draftovací minihru, která se řídí vlastními pravidly (nechápejte mě špatně, Splendor Duel mám moc rád a konkrétně ten draft žetonů považuji za nejzábavnější věc na celé hře, jen po Zboduj město vidím, jak moc ten draft na dvou frontách zdržuje).

Ve Zboduj město je řešení draftu a jednorázových zdrojů tak jednoduché, že to působí pomalu až primitivně. Ve skutečnosti je to ale geniální! Karty jsou prostě oboustranné. :) Na rubové straně poskytují jednorázový zdroj, na lícové zase budovu, kterou můžete postavit. Pokaždé, když odeberete karty z nabídky, doplní se opačnou stranou, než jakou byly vyloženy. Žádné minihry a sekundární nabídky, žádná omezující pravidla, co dobírat můžete, a co ne. Vše je pohromadě na jednom místě a můžete si dobrat cokoliv, pokud na to máte.

Hra je díky tomu skladnější a příprava i údržba mnohem rychlejší. Navíc se nikdy nehraje se všemi kartami, ale část se vrací do krabice. Často se tak některé zdroje/budovy dostanou do hry ve výrazně malém nebo naopak velkém počtu. Ve dvou hráčích se nám dokonce stalo, že se budova konkrétní kategorie dostala do hry až ve druhé polovině. To nejenže přidává variabilitu a důraz na strategii a interakci, ale jednorázové zdroje se tak stávají esenciálními, protože co si nemůžete vyprodukovat, musíte si prostě uzmout z nabídky. Navíc žetony úkolů často odkazují na počty konkrétních zdrojů/budov, když je tak ve hře převaha některého typu budov, je i výrazně větší boj o žetony úkolů, které na ně odkazují.

Z předchozího odstavce by se mohlo zdát, že ve hře bude až nepříjemně přítomná náhoda. Jde však vidět, že nad hrou někdo hodně přemýšlel a vložil do ní několik drobných úprav, které ji navzdory náhodě v nabídce karet dělají až nevídaně strategickou. Jakmile po pár partiích začnete vidět ty vzorce, zjistíte, že náhody je ve hře vlastně úplné minimum.

První důležité pravidlo, kterým se hra výrazně odlišuje od Splendoru, je, že ve Zboduj město nikdy nestavíte budovu za zdroj, který sama produkuje. Energetické budovy se nikdy nevyrábí pomocí energie, ekonomické budovy nikdy nestojí peníze, fabriky nikdy nevyžadují ozubená kola apod. To pomáhá s plánováním nákupů. Pokud vím, že budu nutně potřebovat budovu určitého typu, vím automaticky, který zdroj na ni nemusím šetřit. Samo o sobě to nemá až tak strategický dopad na hru. Nicméně v kombinaci s dalšími dvěma drobnými pravidly do hry vstupuje výrazně víc strategie, než byste od filleru čekali. Na kartách totiž vždy koresponduje zadní strana s přední. Zelená karta zdroje (ekologie) vždy na opačné straně produkuje právě tento zdroj. Pokud tak uvidíte v nabídce hromadu zelených zdrojů, víte v tu chvíli, že ve hře bude málo budov tohoto typu. Logicky - jsou totiž všechny schované na opačných stranách těch právě vyložených karet :)

A tím se dostávám k malé, nenápadné funkci, která se může v začátcích zdát nepodstatná, ale po pár partiích může přinášet opravdu hodně ovoce – kdykoli je na začátku vašeho tahu některý řádek nebo sloupec kompletně vyplněný kartami zdrojů, můžete před dobráním libovolnou kartu otočit na její lícovou stranu. A jelikož víte, co bude na její zadní straně, a zároveň víte, jaké zhruba zdroje budete pro její postavení potřebovat, dá se tato mechanika otáčení karet dost efektivně využít. Stejné pravidlo pak platí i u karet inspirace – ty vždy na rubové straně poskytují žolíka na libovolnou surovinu, a na lícové straně mají vzácné veřejné budovy, které sice neprodukují žádný zdroj, ale poskytují často velké množství vítězných bodů (buďto přímo nebo získáním žetonu úkolů).

Simplicitní systém draftu, kdy máte před sebou vždy 16 karet a nic víc, tak skrývá mnohem víc strategie a variability, než se při prvních partiích zdá. Karty všech 3 úrovní jsou seřazeny za sebe do 1 hromádky, nikdo tak nemůže hned ze začátku hry našetřit na jednu extra silnou kartu 3. úrovně a válcovat díky ní soupeře po zbytek hry. Všichni se musí napřed prokousat těmi slabšími. Když se pak balíček překlopí do 2. a 3. úrovně, nové hráče čeká často studená sprcha v podobě obří ceny, a litují, že šli v první třetině po bodech a nebudovali si kvalitnější engine :)

Abych jen nepěl chvalozpěvy, hra má samozřejmě také své mouchy. Jednou z nich je ne zrovna dobře zmáknutý insert. To neříkám jen jako člověk, co své oblíbené hry rád obaluje (ano, opět jednou nám vyšla hra, kam bez vyhození základního insertu nenacpete obalené karty). Nicméně ani bez obalů není insert perfektní. Komínky s kartami jsou po okraj plné a ve hře není nic, čím by šly seshora zatížit, takže při trochu prudší manipulaci často cestují po krabičce. Ve hře jsou navíc 3 balíčky karet (plus 4 startovní a lama), ale v insertu jsou pouze 2 přihrádky, takže vždy musíte na začátku třídit. Ale to jsou drobnosti. Hru jsem si navíc natolik oblíbil, že bych i zvážil investici do 3D insertu :)

Co mě osobně (jako výhradně dvojkovkového hráče) trápí víc, je, že v různém počtu hráčů se z každého ze 3 balíčků vyřazují jiné počty karet. Před každou hrou tak koukáte do pravidel, kolik čeho máte vrátit do krabice tentokrát. Ve 2 hráčích jde zhruba o polovinu balíčku, což je při 150 kartách opravdu dost počítání. Je to škoda, protože ten čas, co ušetříte v průběhu hry její snadnou údržbou a svižnými, intuitivními tahy, pak naberete při každém nové přípravě. Chápu, že je to potřeba, aby hra fungovala, a sám lepší řešení nemám, ale stejně se na to vždy před novou partií netěším. Pokud však budete hrát převážně ve čtyřech hráčích, klidně tento odstavec ignorujte:)

Další výtka, která se často objevuje, je pravidlo doplňování karet do nabídky opačnou stranou, než jakou byly dobrány. Většinou budete vždy dobírat jednu rubovou a jednu lícovou stranu, musíte si proto pamatovat jejich původní uspořádání. Tento problém se pokusili autoři adresovat dvěma žetonky, které mají z jedné strany nápis ZDROJ a z druhé BUDOVA. Ty můžete položit příslušnou stranou na místo dobrané karty a řídit se jimi o pár sekund později při doplnění nabídky. U takto svižné a jinak intuitivní hry mi to ale přijde jako zbytečný stupeň manipulace a myšlenkových pochodů. Mnohem snazší je doplňovat nabídku okamžitě, a až poté karty vyhodnocovat, případně se domluvit s lidmi u stolu, aby vždy mimo své tahy dohlíželi na aktivního hráče a pomáhali mu si pořadí karet pamatovat.

To se mi zatím ve všech herních skupinách jevilo jako nejefektivnější. Tedy ve všech herních skupinách až na jednu – tu nejúžasnější a nejkrásnější pod sluncem, která mi však během mých tahů nestíhá nic kontrolovat. Ano, narážím tím na to, že hra jde hrát i sólo! :) Čímž se oklikou dostávám opět ke chvalozpěvům. Ač sám žádný velký fanda sólohraní nejsem, rozhodně to v dnešní době považuji za důležitou a vyhledávanou součást her, takže je super, že i v tomto hra nechává všechny své předchůdce (ty doslovné i inspirativní) za sebou. V solu navíc předem víte, jaké tahy plánuje automa dělat, takže na tom můžete postavit strategii a zase k plánování tahů přistupovat trochu jinak.

Komu bych závěrem hru Zboduj město doporučil? Rozhodně každému, koho doposud nechávala chladným. Já sám k ní přistupoval se snobskými předsudky a naprosto si mě získala! Opravdu to není dětská ani party hra, k čemuž by mohla svádět grafika nebo asociace s předchůdcem Zbodni salát. Několikrát jsem ji hrál v kolektivech náročných hráčů, kde se klade důraz na taktiku a minimum náhody, a vždy na závěr vyhrál ten, kdo lépe plánoval a stavěl efektivnější engine. Pro hráče je to tak velmi chytrý, svižný filler, který pravděpodobně otočíte víckrát za večer. Díky jednoduchým pravidlům, minimu počítání a půvabné grafice (velmi oceňuji, že u takto malé a levné hry si dali autoři práci s téměř 150 unikátními ilustracemi, barevná harmonie karet, zdrojů a vyobrazených budov navíc neskutečně lahodí oku) bude hra nejspíš skvěle fungovat i při hraní s dětmi a nehráči. Zároveň je velmi odolná vůči paralýze. S přítelkyní, která je extrémně soutěživá a je schopna propočítávat tahy i v Pásovci, jsme nikdy neměli tah delší než minutu. Většinou byla každá partie na půl hodinky. Navíc ani po několika prohrách přítelkyně hru nevzdává a chce ji zkoušet znovu. Pozitivní zážitek z prohrané hry je za mě věc, kterou na hrách velmi cením. Ten pocit, že se vám daří a vítězství vám vždy uteče o vlásek, což ve vás vzbudí touhu to zkusit znovu a líp, umí Zboduj město opravdu dobře :)

Obtížnost: 5/10 – Pravidla vysvětlená za 30 sekund, ale hodně prostoru k taktizování. Vyhrává kvalitní engine, ne náhoda! :)

Grafika: 9/10 – Samozřejmě je to subjektivní, ale jako člověk z umělecké sféry velmi cením barevnou harmonii, minimalismus a okolo 150 unikátních ilustrací!

Znovuhratelnost: 8/10 – Zde vstupuje do hry náhoda a je to k užitku. Díky losování karet je v každé partii jiný poměr zdrojů, navíc je ve hře 22 žetonů úkolů (+4 promo), které se nevyplatí ignorovat a je třeba jim přizpůsobit strategii.

Poměr cena:obsah: 10/10 – Tady asi nejde jinak. Za cenu jedné návštěvy kina máte hru na desítky a desítky večerů, kterou můžete hrát prakticky s kýmkoliv!