Autofarmer, aneb radosti a strasti drobných pěstitelů

Autor: Špatňák | 10.9.2018 | 8

Slovo úvodem:

Mám nulovou toleranci vůči drogám obecně, marihuanu nevyjímaje. Navíc kdo mě zná, ten ví, že raději budu sledovat záznam jednání z poslanecké směnovny, než abych hrál karetku. Přesto osud chtěl, že jsem ji měl otestovat a rád přiznávám - bavil jsem se. Pojďme se teď podívat, proč.

Co v krabici najdete:

V o něco větší krabičce (na poměry karetních her) najdete 2 balíčky karet. Jeden obsahuje semínka z rubu a naklíčenou rostlinku z líce. Na ní je vždy předdefinovaná hodnota 40 g konopí. Přesně tolik vynese na konci hry. Pokud ovšem nedojde k nějakému zvratu. A můžete si být velmi jistí, že těch se do herní doby 15 minut vejde opravdu požehnaně, mnohdy mimořádně vtipných. Vznikají díky hraní některých z 63 akčních karet.

Dále v krabičce najdete 2 standardní šestistěnné kostky, žetonky označující zvýšení či snížení výnosnosti rostlinky, 3 karty určující období (růst, květ a klizeň) a nakonec 4 karty nápovědy.

Příprava hry:

Stejně jako jakoukoliv jinou hru, tak i Autofarmera musíte připravit. Což jde opravdu velmi rychle. Určíte začínajícího hráče a pak si všichni postupně hodí dvakrát dvěmi šestistěnnými kostkami. Vyšší hod stanoví, kolik semínek dostanete na začátku hry. Druhý pak počet, kolik rostlinek vlastně vyklíčilo. Může se tedy stát, že budete mít tunu semínek a jen jednu rostlinku, nebo krásně velkou, kvetoucí zahrádku, kterou by vám i Flora Olomouc záviděla. Při první hře jsme měli pocit, že tato náhoda je pro další hru naprosto zničující, no opak byl pravdou. Čím více rostlinek, tím více závisti okolí a to si pište, že budete cílem hromady zlomysleného škození. Naopak ten, kdo na začátku vypadá jako chudák, se může na konci ukázat jako nejúspěšnější pěstitel. Ale k tomu se ještě dostaneme.

Jak se vlastně to konopí pěstuje? Eeee.... tedy Jak se hra vlastně hraje?

Jakmile přijde hráč na tah, dobere si do ruky 3 karty. Pokud se mu nelíbí, může jednu, dvě, nebo klidně i všechny 3 odhodit a dobrat si do ruky karty nové. Ty už si ale ponechá. (Případně může mít v ruce i karty z minulých období - limit karet na ruce není nijak omezen). Následně karty hraje. Má v zásadě 3 možnosti:

1) Kartu si ponechá v ruce na pozdější použití - buď se chce bránit negativním efektům, nebo čeká na správný moment k zaškození, případně kartu prostě nemůže zahrát. Může na ni být brzy, nebo pozdě - každá karta má totiž symbol, ve kterém období může být použita.

2) Zahraje pozitivní efekt na svou zahrádku. Jako příklad uvedu pohnojení semínka, čímž vyklíčí nová rostlinka, postřikem vyléčí nemocnou rostlinku, nebo své zahrádce dodá tolik potřebné živiny a minerály, po kterých začne vše utěšeně růst.

3) Nebo přijde na řadu ta opravdová sranda, kdy všem škodíte o sto šest. Není nad takovou plíseň, která, není-li během tahu hráče vyřešena, zlikviduje rostlinku a následně se rozšíří na nejtěžší rostlinku v zahrádce. Nebo svilušky, jenž sice nemají tak devastující účinek, ale snižují výnosnost rostlinky. Ale v zásadě se nebojte, že byste řešili jen jeden problém. Není vůbec neobvyklé, že vám nepřející protihráči nasadí oboje. Případně přidají ještě samce. To je pak radost, když na konci hry vidíte, že vám pěstitelské snažení zkrouhl na polovinu! Že to je ošklivá a škodicí hra? No to jsem ještě vynechal nedočkavého zloděje, který rostlinku prostě šlohne a přemístí ji do své zahrady. Případně o ni můžete přijít i díky falešnému kámošovi, který ukradne rostlinku až v období sklizně, tj. až poté, co jste si ji vypiplali a těšíte se na výsledky své práce. Když nepřijde ani jedno, tak je rostlinka alespoň zničena. I takové karty v balíčku najdete. Že to pořád nestačí? OK. Pak může přijít bouře, která pokope úplně všechny hráče a nejničivější je policejní šťára. Benga prostě přijedou a hráči sbalí vše, co má. Tedy pokud není „lúzr“ a nemá maximálně 5 rostlinek. Pak je tak malá ryba, že se s ním nebudou orgány (slušněji to opravdu říct nejde) obtěžovat. Ve finále se může ukázat, že mít malou zahrádku na začátku zase taková smůla nebyla. :)

Ještě bych zmínil, že ve hře je i karta pokos, která umožňuje ze zahrádky odstranit nežádoucí rostliny, nebo naopak sklidíte předčasně, což sice má většinou vliv na celkový výnos, ale zase už hezky sušíte doma a víte, že je vše chráněno před nenechavým a zlým okolím.

Jak teď asi tušíte, interakce mezi hráči je velmi intenzivní (řekněme si to na rovinu - jsou to krysy, sviňuchy svinuté a budou vám škodit - ostatně stejně, jako vy jim), o zvraty není nouze a pořád se něco děje. Hra opravdu odsýpá a jedno „malé kolo“ lze dohrát za čtvrt hodinky. Proč píšu „malé kolo“? Na konci hry si totiž sečtete, kolik gramů konopí se vám podařilo vypěstovat (vezme se v úvahu, co výnos rostlinky zvýšilo, co snížilo, samec v zahradě sníží celou produkci na polovinu a nemocné rostlinky se nevezmou v úvahu vůbec) a hraje se další. Kdo první vypěstuje 500 g, je vyhlášen za Pablo Escobara.... za vítěze.... a vše definitivně končí. Tedy pokud se nedohodnete na odlišné gramáži, případně nevyužijete jiný mód hry. Ale to je fuk. Bavit se budete pořád.

Dojmy z hraní:

Bavil jsem se. Všichni u stolu jsme se bavili. Vše rychle odsýpalo, do konce hry (dílčí i celkové) nebylo jisté, kdo vyhraje a jeden zvrat střídal druhý. Tam, kde by v jiných hrách přišla ke slovu zlost a vztek (opravdu si představte, že máte krásných 11 rostlinek, konopí tolik, že jeho sklizením seberete +/- 400 bodů a najednou policie vše, ale slovy jako ÚPLNĚ VŠE, zabaví a končíte s nulou), tam u Autofarmera přišel ke slovu hurónský smích, protože prostě víte, že to té sketě za pět minut vrátíte. Přičemž jsme se shodli, že tohle je věc, kterou je potřeba nebrat smrtelně vážně, ale naopak si ji užívat jako párty hru. Nejlépe v hospodě s „dvojkou v žíle“, případně tím, co se snažíte v Autofarmerovi vypěstovat (je-li to váš šálek čaje).

Plusy:

+ Krátká herní doba. Když se nedaří, nic se neděje. Za chvíli může být lépe.
+ Vedoucímu hráči lze snadno zaškodit a i outsider má šanci zvítězit. V naší hře byl rozdíl mezi prvním, druhým a třetím hráčem 20 bodů. Připomínám, že je třeba vzít v úvahu, že každého potkala nějaká pohroma, ať už v podobě špatného naklíčení na začátku partie, nemocí, zlodějů či jejich kolegů ve zbrani, policajtů (no dobře - ta karta je v balíku všeho všudy jen jedna, ale... :)
+ Skvělé pro hráče, které něco hned tak nerozhází a dokáží si hru užít.
+ Výborná párty hra, zvláště do hospody.
+ Velmi dobře zpracované téma - opravdu se cítíte, jako drobný pěstitel.
+ Snadná pravidla, která vysvětlíte do 5ti minut.
+ Intuitivní popis efektu karty, doprovázený jasným symbolem, ve kterém období ji lze hrát.
+ Grafika, která podtrhuje vtipnost celé hry. Sedí, takříkajíc, jako „zadnice na hrnec“.
+ Variabilita hry - podle počátečního naklíčení se mění podmínky.
+ I přes vyšší dávku náhody lze do jisté míry taktizovat. Nejste tedy tak bezmocní, jak by to podle popisu mohlo vypadat.
+ Opravdu vtipné stránky hry.
+ Máte-li kladný vztah k marihuaně, příčtěte si ještě jedno plus navíc.

Mínusy:

- Nelze hrát s hráči, kteří se snadno urazí, když jim zaškodíte. Obecně není hra vůbec vhodná pro ty, kterým ve hře vadí prvek škození.
- Určitě bych ji nehrál s lidmi, kteří chtějí za každou cenu vyhrát. Tady je důležitější se bavit, než být první. (No dobře. Úplně nejlepší je bavit se A vyhrát. :) )
- Nedoporučuji pro hráče, jenž chtějí mít vše pod kontrolou a vadí jim náhoda.
- Cena 500 Kč/20€ není úplně nejnižší.

Závěrem:

Hra se klukům povedla a nezbývá než říci: „Nemám rád lidi, co berou drogy. Hlavně policajty a celníky.“