Alea iacta est aneb Od Rubikonu k Valerii

Autor: Shark | 16.1.2023 | 6

„Vždyť lidský život je jako hra v kostky. Když ti nepadne, co jsi potřeboval, potom naprav uměním, co padlo náhodou.“

– Publius Terentius Afer

Království Valerie se vám dostává do rukou v krabici přívětivé velikosti, které dominuje dynamická malba Mihajla Dimitrievského, jenž se do povědomí českých hráčů zapsal především díky ilustracím trilogie Západního království. Po jejím otevření vám bude hned jasné, že jakmile roztřídíte karty a vyloupete kartonový materiál z archů, rozhodně nebudete mít problém s uskladněním herního materiálu. Krabice je totiž dimenzována na postupné doplňovaní dalších rozšíření, takže v současné době působí až smutně poloprázdně. Škoda, že do ní nebyly vloženy molitanové špalíky nebo nějaký jiný výplňový materiál. Ačkoli jsou totiž jednotlivé balíčky karet odděleny praktickými pořadači, jsou natolik malé, že všechny zaberou tak třetinu dostupného místa. A jestliže tedy nezvolíte nějakou alternativní možnost (já jsem si například dal všechen zbývající materiál do relativně velkých krabiček), po položení na bok či snad dokonce transportu v této poloze se můžete připravit na karetní mišmaš.

Kvalitě komponentů jako takové není co vytknout. Karty i pořadače jsou z kvalitního papíru, hráčské desky z pevného kartonu, dřevěné počítací žetony se pěkně drží a s oběma velkými kostkami je radost házet. A to je podle mě jen dobře, protože jestli si něčeho užijete do sytosti, tak je to právě manipulace s kostkami.

Základní koncepty

Ve hře se vžíváte do jednoho z vévodů fantastického království, kteří mají na starost jeho rozvoj a obranu. Za tímto účelem budete využívat nashromážděné zdroje (peníze, sílu a magii) k přilákání šikovných obyvatel, kteří vám budou vaše výnosy zvyšovat, stejně jako k nákupu cenných panství či odrážení nepřátel. Kdo si bude počítat nejzdatněji, stane se zasloužilým vítězem a panovníkovým oblíbencem.

Z hlediska herních mechanismů se jedná o kostkami řízený příjem zdrojů, který si vylepšujete získáváním karet obyvatel, a dosažené zdroje následně investujete vedle obyvatel i do porážení nepřátel a nákupů panství, což vám přináší žádané vítězné body. Kromě toho se zde uplatní i mechanismus sbírání symbolů, který upotřebíte jednak při pořizování panství, a dále při získávání bonusových bodů za své vévody na konci partie.

Na začátku připraví velké množství balíčků karet: Jedná se především o deset balíčků obyvatel, kteří jsou spojeni s tzv. aktivačními čísly od 1 do 12 (přičemž kombinace 9 a 10, resp. 11 a 12 přísluší vždy jednomu obyvateli). Pokud se domníváte, že tato čísla souvisí s házením kostkami, jste na správné stopě. Dále budete potřebovat pět balíčků s nestvůrami. Ty jsou rozděleny jednak podle svého oblíbeného prostředí (lesy, hory, bažiny, ruiny apod.) a dále podle síly (než se dostanete k nejmocnější potvoře, musíte se nejprve prosekat přes její slabé poskoky). Nakonec přidáte ještě pět balíčků panství po třech kartách, které vytvoříte náhodně po zamíchaní všech karet panství dohromady.

Co se týče vaší startovní pozice… inu, už bývalo lépe. Na začátku máte na své hráčské desce pouze 2 zlaťáky a 1 magii, ve svých službách jednoho herolda, jednoho rolníka a jednoho rytíře. Vaše herní alter ego představuje utajovaný vévoda, kterého odhalíte až na konci a který vám může přinést další body. Každý se zaměřuje na jiné symboly, které se objevují na kartách obyvatel, panství a případně nestvůr. A právě podle toho, zda budete jeho priority respektovat, budete sklízet i plody (tedy body) vítězství.

Průběh hry

Průběh hry je velmi jednoduchý. Partie se dělí na tahy, v nichž vystupuje vždy jeden z hráčů jako aktivní. Ten si na začátku hodí kostkami s tím, že výsledek se aplikuje na všechny hráče. Význam má vedle jednotlivých čísel i jejich součet. Hozené výsledky totiž říkají, jací vaši obyvatelé vám budou přinášet prospěch. Jestliže například padne 3 a 5, aktivují se všichni obyvatelé s čísly 3, 5 a 8. Určitě vás teď napadlo, jak se postupuje v případě, kdy padnou taková čísla, že nemůžete aktivovat nikoho (třeba když v prvním svém tahu partie hodíte 1 a 3). A tady mám pro vás dobrou zprávu: nevyjdete naprázdno, ale získáte jeden libovolný zdroj. Tuto možnost dostanete i tehdy, jestliže na obou kostkách padnou stejná čísla (jako bonus k běžné aktivaci). A jestliže máte takovou smůlu, že padnou stejná čísla, jež nemůžete využít, dostanete libovolné zdroje rovnou dva.

Jakmile se vyhodnotí aktivace obyvatel, má aktivní hráč k dispozici dvě akce, které může využít následujícími čtyřmi způsoby (jednu možnost smíte využít i dvakrát).

První akce již byla zmíněna. Získáte jeden libovolný zdroj. Tuto alternativu však budete využívat patrně zřídka, zpravidla ve chvíli, kdy právě jeden konkrétní zdroj potřebujete k tomu, abyste se v následující akci rozmáchli k velkému útoku či nákupu, přičemž hrozí, že by vás mohl předběhnout někdo jiný.

Asi nejfrekventovanější akcí na počátku hry bude najímání nových obyvatel. Každá karta obyvatele obsahuje několik charakteristik. Jedná se především o poskytované zdroje, přičemž většina obyvatel (neplatí to pro rolníky a rytíře) vám poskytuje odlišné věci podle toho, zda jste aktivním hráčem či nikoli. Zisky mohou sahat od přesně definovaného množství zdrojů přes možnost výběru (například u obchodníka si můžete jako aktivní hráč vybrat, zda si vezmete 2 peníze nebo 2 magie) až po možnost přeměňovat jeden zdroj na jiný (tato možnost se často uplatňuje ve chvíli, kdy zrovna aktivním hráčem nejste: takový žoldák vám třeba umožňuje změnit 1 sílu na 2 zlaťáky). Důležitá je i cena. Na rozdíl od her jako Sankt Petersburg, kde máte při koupi stejné karty slevu, ve Valerii se naopak zdražuje. Zákon poptávky je neúprosný: čím více je něco žádané, tím víc to stojí. A konečně jsou zde ještě profesní symboly, které hrají roli při zisku panství a případně bonusovém bodování za vévody.

Další možnost představuje lov nestvůr. Každá má svou sílu, resp. hodnotu síly, kterou musí hráč zaplatit, aby ji porazil (určité nestvůry navíc vyžadují i nasazení magie). Za porážku získáte jednak okamžitou odměnu ve zdrojích (rozumí se, že čím je nestvůra silnější, tím je odměna větší), a dále vítězné body.

A nakonec zbývá ještě možnost koupě panství. Každá karta panství má vedle ceny v penězích uvedené i požadavky na profesní symboly, jež musíte mít na svých kartách obyvatel. Zde je důležité připomenout, že symboly panství se počítají i pro bodování vévodů. A navíc má každé panství jedinečnou schopnost, která je buď jednorázová a aktivuje se při koupi, nebo se spouští opakovaně v předem dané momenty.

Po celou hru budete vedle kostek téměř neustále manipulovat s počítacími žetony na stupnicích své hráčské desky, přesněji řečeno se třemi stupnicemi zdrojů (peněz, síly a magie). Stupnice vítězných bodů se během celé partie nemusí vůbec měnit, protože většina bodů se přiděluje až na konci hry (a pak tedy začne počítací mazec). Za zmínku stojí i způsob počítání. Samotná deska obsahuje hodnoty od 0 do 10. Pokud získáte více jednotek daného zdroje, přikládáte na vyřezaný konec desky u příslušné stupnice šipkovitý žeton „+10“. Na tento způsob je třeba si podle mých zkušeností nejprve zvyknout, zejména pak při počítání přes desítku. A samozřejmě si musíte dávat pozor na nechtěná drcnutí ve chvíli, kdy máte dodatečné desítky u více stupnic. A nesmím zapomenout ještě na jednu důležitou věc týkající se magie. Ačkoli již bylo řečeno, že je zapotřebí pro likvidaci některých nestvůr, její hlavní úloha je žolíková. Magií totiž můžete nahradit chybějící peníze či sílu za předpokladu, že i přesto vynaložíte alespoň 1 zlaťák nebo 1 bod síly.

A kdy vlastně hra končí? Ve chvíli, kdy jsou buď poraženi všichni nepřátelé, vykoupena všechna panství nebo vyčerpáno dvakrát tolik balíčků obyvatel, než kolik je hráčů. Poté se partie dohraje na stejný počet tahů a hráči se vrhnou na počítání vítězných bodů a tím pádem i na „plusdesítkové“ žetony. Kromě výše uvedených bodovacích kategorií si ještě každý sečte nashromážděné zlaťáky, magii a sílu a vydělí je koeficientem uvedeným na kartě jeho vévody. Kdo má nejvíce bodů, připisuje si vítězství.

Herní varianty

Království Valerie nabízí kromě základních pravidel i řadu variant a modifikací. Jednu z nich představuje hraní bez vévodů, kdy všichni dostáváte bonusové body za symboly a zdroje podle stejného vzorce spolu s odměnami za nejvíce získaných panství, najatých obyvatel a poražených nestvůr. Tato varianta byla možná zamýšlena jako zjednodušení pro začátečníky, ale podle mého názoru nejsou pravidla natolik složitá, aby je přidání vévody nějak významně komplikovalo.

Daleko zajímavější je hraní s nepřátelskými událostmi. Pokud v základní hře vykoupíte obyvatele některého druhu, položíte na jejich místo kartu vyčerpání. Ta nemá jiný účel než upozorňovat na to, že se přiblížila jedna z podmínek konce hry. V této variantě přidáte navíc ke dvěma kartám vyčerpání za každého hráče jednu kartu nepřátelské události na hráče. To v praxi znamená, že první čtyři vyčerpané balíčky obyvatel nahradí nepřátelská událost. Ta se podobá nestvůře (a dá se stejným způsobem zlikvidovat), ale navíc má rovněž aktivační číslo, při jehož hození dochází k přidávání žetonů zdrojů k určitým nestvůrám. Manipulace se silou, magií a zlaťáky nestvůry posiluje a naopak hráče oslabuje. Tuto variantu doporučuji zavést co nejdříve, zejména pokud se vám stává, že se ve vašich partiích vyčerpávají balíčky obyvatel relativně rychle.

Další zajímavý impulz přináší možnost hry s náhodnými obyvateli. V tomto příkladě nepřiřazujete ke každému číslu jeden druh obyvatel, ale zamícháte všechny obyvatele s příslušným číslem dohromady a následně odpočítáte určitý počet karet podle počtu hráčů. Tato verze přidává partii na náhodnosti, ale pokud máte rádi napětí a nečekané zvraty, určitě se vyplatí ji alespoň vyzkoušet.

Nakonec jsem si nechal variantu pro pět hráčů a sólovou hru. Hra v pěti se v principu nemění, pouze se přidává do balíčků obyvatel a nestvůr jedna karta navíc. Kromě toho zde však funguje tzv. odpočívající hráč, tedy ten, kdo je na jeden tah odkázán k absolutní nečinnosti včetně toho, že nedostává výhody z hodů ostatních.

V sólové hře se vaším temným protivníkem stává jeden z vévodů. Jeho zásahy do hry probíhají tak, že každému balíčku nestvůr je přiřazeno jedno číslo, a pokud padne, odebere se z balíčků, jež leží pod ním, jedna karta obyvatele. Tu získá do svého vlastnictví váš hrou řízený protivník. Jestliže se pod danými nestvůrami už žádní obyvatelé nenachází, vrhne se temný vévoda na příslušná panství. Partie končí ve chvíli, kdy jsou oba balíčky obyvatel i balíček panství pod některým balíčkem nestvůr vyčerpané (v tom případě se porovnávají body jako ve hře více hráčů, přičemž temný vévoda získává body za symboly ze shromážděných karet obyvatel a panství a dále za uchvácená panství a přeživší nestvůry), nebo se vám podaří ještě předtím všechny nestvůry pobít (pak vyhráváte automaticky vy). Tato varianta není rozhodně špatná, ale hře ve více hráčích se prostě nevyrovná.

Dojmy ze hry a závěrečné hodnocení

Na začátek bych se ještě vrátil k obsluze hry s jedním užitečným tipem. Pokud nehrajete v pěti, doporučil bych vám při přípravě hry místo ponechávání jedné karty od každého vybraného obyvatele v krabici vzít celý balíček a spodní kartu otočit rubem nahoru. Jakmile se v průběhu hry tato karta vynoří, bude vám jasné, že daný balíček došel (podobně jako v Dominionu), a nemusíte vůbec vytahovat karty vyčerpání. Totéž se dá provést i s kartami nestvůr, kde otočíte kartu, která je v každém balíčku určena pro hru v pěti. Jak už jsem řekl, vzhledem k malému počtu karet v balíčků a velkému množství rozdělovačů se každá ubraná manipulace s kartami počítá.

A nyní již k samotnému hraní. Jak již bylo několikrát řečeno, hra stojí a padá na házení kostkami. Ale na rozdíl od her jako Osadníci z Katanu zde máte mnohem větší manévrovací prostor. Jednak se jedním hodem aktivuje více čísel (dvě až tři), a i když se vám zrovna nezadaří, neodejdete zcela s prázdnou. Dalším pozitivem je možnost nakupovat karty obyvatel a zvyšovat tak pravděpodobnost maximálního využití každého hodu. Patrně se budete co nejrychleji snažit získat karty s čísly 1–7, abyste pokryli výsledky jednotlivých kostek a nejpravděpodobnější součet, ale i vyšší hodnoty mohou mít smysl. Jednak patří mezi (nej)levnější, a pokud máte vhodného vévodu, mohou vám jejich symboly přinést zajímavé body. A to vůbec nemluvím o partiích, kde padne více desítek a jedenáctek než sedmiček…

Co se týče nestvůr, vždy je třeba zvážit, kdy s bojem začít. Na první pohled by se mohlo zdát, že je výhodnější pozabíjet v jednom balíčku slabší potvory a pak se pustit do těch silnějších, ale nezapomeňte, že větší obtíže při jejich zabíjení vedou na druhou stranu k větší odměně. Podle mých zkušeností se spíše vyplatí zabíjet postupně nestvůry z různých balíčků než systematicky eliminovat jeden. Pak totiž (zejména v závěru hry) může dojít k tomu, že se jako jediná možnost zisku bodů bude jevit lov nestvůr. Jestliže však své akce vyčerpáte na likvidaci těch menších, zpřístupníte tím ty bodonosnější svým soupeřům.

Obezřetnost se vyplatí i při nákupu panství. Zpravidla budete nejprve šetřit na obyvatele a až v určitém momentu se rozhodnete pro investice do rozšiřování území. První koupě panství může v některých partiích vyvolat doslova „pozemkovou horečku“.

Přímá interakce mezi hráči je v základní hře relativně omezená. Mezi obyvateli se vyskytuje pouze jedna postava (Zlodějka), která při své aktivaci bere zdroje jiným hráčům. Další možnost představují některá panství jako Přístav hrdlořezů či Katedrála sv. Akvily, ale vzhledem k poměru mezi všemi kartami panství a tím, kolik jich přijde do hry, je velká pravděpodobnost, že na ně vůbec nedojde. Daleko více narazíte na závody ve snaze vykoupit obyvatele, skolit nestvůry nebo si přivlastnit panství soupeřům před nosem.

Variabilita hry je podle mého názoru dostatečná, alespoň co se týče zapojených karet. V krabici základní hry se nachází ke každému aktivačnímu číslu s výjimkou 5 a 6 dva odlišní obyvatelé, což znamená dvě jedinečné sady, přičemž dále je můžete libovolně kombinovat, nemluvě o variantě s různými obyvateli v jednom balíčku. Stejně tak máte k dispozici osm balíčků nestvůr, přičemž jich vždy použijete pouze pět. Spolu s různými vévody, panstvími a případně nepřátelskými událostmi může být každá hra obsahově jiná. Druhou věcí ovšem je samotný průběh hry, kde budete opakovat neustále stejné postupy.

Království Valerie je proto hrou s několika odstíny. Na jedné straně jednoduchá pravidla, zajímavá kombinace herních mechanismů a poutavé grafické provedení, na druhé relativně monotónní průběh a značná porce štěstěny, případně omezený výběr karet. Mně osobně ani po přibližně třiceti partiích nepřestala bavit, i když nutkání k jejímu hraní už není tak silné. Každopádně se však zařadila mezi hry vhodné pro zasvěcování nováčků do deskoherního světa. A takových her, které dokážou tohle a zároveň mají co nabídnout i zkušenějším, zase tolik není.

Snad se v brzké době dočkáme i nějakých rozšíření, aby bylo možné tu velkou škatuli konečně smysluplně zaplnit.

Sdílet s přáteli: