A teď tě rybko mňamko zbaštím!

Autor: Azz | 7.3.2024 | 3

V mrazivé vodě se prohání hejna tučňáků a snaží se nachytat co nejvíce potravy pro sebe a svá mláďata. K přežití v mrazivých vodách jsou dobře uzpůsobeni a dovedou se ponořit do úctyhodné hloubky, aby dokázali ulovit tu nejchutnější kořist. Ale tučňáci musí být opatrní, neboť i na ně číhají ve vodách predátoři…

Klofni rybku staví hráče do role tučňáků snažících se získat co nejlepší a nejpestřejší kolekci potravy za co nejvíce bodů. Hra je postavena na principu push-your-luck, tedy jedná se o hru s velkým podílem náhody. Body získávají hráči na základě mechaniky sbírání setů žetonů, tedy set-collection. 

Co je v krabici

Jedná se primárně o hru s žetony, takže těch najdete v krabici opravdu požehnaně. Jsou rozděleny do různých kategorií, respektive hloubek. Na žetonech je buď obrázek kořisti, nebo predátora. Kořist je vyvedena ve třech barvách – žlutá, zelená a růžová.

K tomu dostane každý hráč sadu tří dřevěných tučňáků, které bude ve hře používat.

Pravidla jsou přibalena v českém a slovenském jazyce. Jsou napsána dobře a během pár minut máte přečteno a můžete se pustit do hry.

Jak se hra hraje

Principem je hra velice jednoduchá. Na začátku nachystají hráči žetony podle kategorie/hloubky a vytvoří tak jednotlivé vrstvy oceánu, do kterých se budou tučňáci nořit pro svoji kořist. Stejně jako v moři i zde jsou vrchní vrstvy světlejší a nižší vrstvy ve větší hloubce tmavší. Z každé vrstvy se ještě odebere určitý počet žetonů, podle počtu hráčů, aby byla hra variabilnější. Každý hráč také dostane tři tučňáky a může se začít.

Ve svém tahu začne hráč v mělkých vodách, kde otočí žeton. Může se rozhodnout si ho nechat, nebo se pustit do následující hloubky a otočit další žeton. Ten si může opět nechat, nebo se vydat hlouběji. Pokud ovšem narazí na predátora, jeho tah končí a na žeton predátora umístí jednoho svého tučňáka, aniž by bral žeton. Pokud jsou polapeni všichni hráčovi tučňáci, vrací se mu zpět do ruky společně s jedním uloveným žetonem.

Při vstupu do kterékoliv hloubky může hráč také vzít již otočený žeton místo toho, aby otáčel nový a tím svůj tah ukončit. 

Hra končí ve chvíli, kdy v kterékoliv z hloubek dojde k otočení všech žetonů lícem vzhůru. Zahraje se ještě jedno celé kolo a následně se sečtou vítězné body. Každý žeton kořisti má svoji bodovou hodnotu – pokud máte set všech tří barev, dostanete plný počet bodů, jaký je uvedený na žetonech v setu. Pokud je set nekompletní, dělí se součet bodů z žetonů dvěma.

Jaká hra je

Klofni rybku, nebo – jak se u nás velice rychle vžilo – prostě „Tučňáci“ představují příjemný a rychlý filler. Jeho nachystání zabere pár minut, a ačkoliv otáčení a srovnání všech žetonků (je jich opravdu hodně) působí trochu zdlouhavě, je vlastně celkem rychlé. Samotný průběh hry bych také ohodnotil jako svižný. Hráči totiž nemají moc nad čím přemýšlet, buď berou žeton, nebo zkusí štěstí a jdou do větší hloubky za lepší kořistí. Během pár vteřin bere hráč žeton nebo je mu zablokován tučňák a hraje další. Ve svižnosti hry je určitě její velká síla. I v šesti hráčích jde hra rychle od ruky a dohrajete za cca 30 minut. 

Hra je postavena opravdu hodně na náhodě, tedy zde dostáváte hru z kategorie push-your-luck ve velmi čisté podobě. Pokud máte smůlu a otáčíte stále predátory, nic moc nenaděláte, zatímco protihráči může štěstí přát a loví jednu dobrou kořist za druhou. Je to něco, s čím ovšem musíte u takovéto hry počítat. Nicméně díky relativně krátké herní době nejspíš neupadnete do deprese a můžete zkusit své štěstí v další partii. 

Z her na podobném principu se mi hlavou honí populární Port Royal, ten je ale oproti Klofni Rybku sofistikovanější a nabízí možnosti, jak průběh hry více ovlivnit. Zde s moc velkou šancí na ovlivnění náhody nepočítejte. Určité mechaniky ale přeci jen nějaké možnosti poskytují. Pokud je jeden z hráčových tučňáků uvězněn predátorem, může hráč tuto hloubku přeskočit, a jít tak snáze za lepší kořistí. Paradoxně je tak ideální situace, kdy má hráč dva tučňáky polapené a může tak snáze vplouvat do větších hloubek pro lepší kořist. 

Druhou možností je využít žeton kamene – ten, pokud jej seberete, sice nepřidává body, ale v dalším tahu umožňuje začínat v kterékoliv hloubce. Nabízí tak trochu taktiky pro zisk již otočených žetonů, nebo zmenšení rizika potkání predátora při sestupu k hodnotnějším žetonům.

Zajímavý je i systém bodování: Hráči skládají vylovené žetony do sloupců podle barvy. Mají tak vedle sebe zelený, žlutý a růžový sloupec, a tak kompletují bodové sety. Nemohou tedy libovolně přeskládávat žetony, jak se jim to hodí, ale záleží na pořadí, kdy danou kořist v té či oné barvě chytí a zda se jim povede dorovnat set s dobře bodovaným žetonem. Zde přichází trocha rozhodování, jestli je následně lepší se snažit udělat opravdu dobrý set, nebo třeba ho jen dokončit za použití nízkobodových žetonů z vyšších vrstev. 

K žetonům obecně mám ale jednu výtku, a to konkrétně k volbě barev. Samotné rozdělení do hloubek není na pozadí zase tak výrazné a ačkoliv mají žetony puntíky, je potřeba nechávat mezi jednotlivými hloubkami větší mezeru, aby se nepletly. To není nic zásadního a je to spíše o zvyku, ale hra tak potřebuje až nečekaně dost místa. To by mi taky zase tak moc nevadilo. Horší je barevné rozlišení kořisti, které není zrovna dvakrát dobře rozpoznatelné. Růžová je ok, ale zelená a žlutá se opravdu pletou. Navíc ta žlutá je dost do zelena, takže hlavně v prvních partiích nebo pro někoho s horším barvocitem je rozeznávání těchto barev docela problém.

A ještě jeden poznatek ohledně žetonů, respektive jejich množství. Ideální je pro mě stav, kdy mám roztříděné žetony v pytlících podle jednotlivých hloubek a k tomu ještě rozdělenou základní sadu pro 1–3 hráče a pro více hráčů, tedy dohromady 10 pytlíků. Závěrečný úklid je tedy trochu zdlouhavý, než se to všechno roztřídí zpět – zvláště ve více hráčích.

A jak to tedy celé shrnout?

Hra Klofni rybku mě tématikou mne zase tak moc netáhla, jelikož nejsem zrovna fanoušek zvířátkových her, ale po zahrání jsem si ji dost oblíbil. Klofni rybku je hodně o náhodě, tudíž nemusí sednout každému, ale pro mne je velmi milým překvapením a s potěšením mohu doporučit jako příjemný filler na odreagování.

Sdílet s přáteli: