Autor: chilly | 31.7.2017 | 0

A povstal Gordian proti Maximu Thraxovi a druhého dubna roku 238 ho Senát prohlásil císařem. O deset dní později byl jeho syn a spoluvládce Gordian II. zabit v bitvě u Kartága a Gordian, když se to dozvěděl, spáchal sebevraždu. Maximus Thrax zatím vedl svou armádu na Řím, ale již město Aquileia mu odmítlo otevřít brány. Obléhání nebylo úspěšné a Maxima v květnu téhož roku zavraždili jeho vlastní vojáci. Vypadalo to tedy, že již nic nebrání ve vládě nově zvolené dvojici Pupienovi a Balbinovi. Nicméně senát jim přivolil za třetího císaře Gordiana III. a devětadvacátého července oba zavražila Pretoriánská garda. Gordian III. pak...

Je zjevné, že císařský titul v polovině třetího století nenaplňoval naši představu o perspektivním zaměstnání. Přesto bylo dost lidí, kteří byli ochotni vynaložit své peníze, nebo prolévat krev, ideálně cizí, aby jej získali.

Ve hře Time of Crisis se hráči ujmou rolí významných římských rodů, které se snaží dosáhnout ve vymezené době (v letech 235-284) co největšího věhlasu - ten je možné získat vítězstvím v boji, likvidací barbarských nájezdníků, ovládnutím provincií a samozřejmě prohlášením za císaře. Tím ovšem hra nekončí. Jak je naznačeno výše, císař v tomto období neměl dlouhou trvanlivost a brzy bude vystřídán jiným. Hráči mají možnost stát se i uzurpátory, tedy odtrhnout své provincie od Římské říše a buď se snažit svou nezávislost uhájit, nebo si podmanit i zbytek tehdejšího „civilizovaného“ světa.

Příprava hry:

Hra se odehrává na mapě znázorňující Římskou říši rozdělenou do 12 provincií a pět sousedících barbarských území. Každý z dvou až čtyř hráčů má k dispozici šest guvernérů (jeden je již ve hře a pět připraveno k náboru), šest generálů (stejně jako u guvernérů) a šest žetonů pro označení uzurpátorských území, včetně sídla uzurpátora. Hráči si obsadí jimi vybrané provincie svými guvernéry a do jejich hlavních měst nasadí svou první armádu. Do zbývajících provincií a do Itálie se nasadí neutrální guvernéři.

Průběh hry:

Jedná se o hru řízenou kartami, které jsou tří barev. Červené jsou vojenské, modré senátní a žluté civilní. Od každé barvy jsou čtyři typy karet, které se liší počtem bodů (1-4) a od dvojky výše navíc umožňují při zahrání využít speciální akce. Ze začátku má každý hráč k dispozici jen tři jedničkové karty od každé barvy, ale postupně si nakupuje karty lepší a ty horší může za poplatek odhodit. Karty si hráči z dobíracího balíčku vždy vybírají, v tomto ohledu tedy nehraje náhoda žádnou roli.

Hra se skládá z tahů jednotlivých hráčů. Na začátku svého tahu hráč hodí na krizi - tak se do hry dostávají karty událostí, nebo přicházejí nájezdníci. Hráč má pak na začátku svého kola k dispozici pět karet. Body, kterému poskytnou, může utratit za tyto akce:

1. Modré, senátní akce:
   
   • Nábor guvernéra: Každý guvernér má na rubové straně číslo 1-5, které představuje cenu jeho nasazení do hry. Jen takový senátor může být později zvolen prokonzulem/propreatorem v provincii, či císařem.
   • Volba guvernéra: Hráč zvolí provincii a hodí tolika kostkami, kolik modrých bodů se za akci rozhodl utratit. Dosáhne-li potřebný počet úspěchů, nahradí předchozího guvernéra svým.
   • Odvolání guvernéra: Je-li guvernér více zapotřebí jinde, může být hráčem odvolán a nahrazen neutrálním.
     
     
2. Žluté, civilní akce:
   
   • Zvýšení podpory: Pro každého guvernéra je klíčová podpora občanů dané provincie, která může mít hodnotu 1-4. Pokud podpora klesne na nulu, je guvernér hráče vytřídán neutrálním. Hráč může utratit tolik žlutých bodů, kolik odpovídá stávající podpoře +1, aby ji právě na tuto hodnotu zvýšil.
   • Umístit milici: Za dva žluté body může hráč umístit do hlavního města provincie, kterou ovládá, milici - pokud tam ještě milici nemá, nebo pokud v hlavní město neovládá nepřátelská armáda.
   • Pořádat hry: Za dva žluté body odstraní hráč jeden žeton davu.
   • Postavit budovu: Za tři žluté body může hráč postavit v jím ovládané provincii jednu ze tří budov. Tyto poskytují specifické výhody a navíc každá poskytuje hráči ovládajícímu provincii, kde je postavena na konci kola, jeden bod věhlasu. Od každého typu budovy může být v provincii postavena jen jedna.
     
     
3. Červené, vojenské akce:
   
   • Nábor generála: Analogie náboru guvernéra.
   • Nasazení armády: Za jeden červený bod hráč umístí generála, kterého má k dispozici, spolu s jednou legií do některé jím ovládané provincie.
   • Posílení armády: Hráč přidá legii do existující armády a zaplatí za ni tolik červených bodů, kolik bude činit počet legií v armádě po vykonání akce (za třetí legii tři body).
   • Výcvik legie: Za jeden červený bod otočí hráč jeden žeton legie z poškozené na plnou stranu.
   • Pohyb armády: Za jeden červený bod se armáda pohne o jedno území. Armáda nemůže nabírat ani opouštět své legie. Po boji se armáda ve stejném tahu nesmí pohnout.
   • Boj: Za jeden červený bot vyvolá hráč boj mezi jeho armádou a jím určeným protivníkem.
   • Rozehnat dav: Za jeden červený bod hráč odhodí tolik žetonů davu, terorizujících jeho provincii, kolik je jednotek v dané armádě. Stojí ho to ovšem jeden bod podpory.
     
     

Jakmile hráč odehraje všechny své akce, ať už koupené za body, nebo vyplývající z textu na kartách provede kontrolu podpory, tedy sníží podporu v každé provincii, kde řádí nájezdníci, rivalští císaři, či kde je přítomna nepřátelská armáda v hlavním městě. Císař navíc sníží svou podporu, pokud je ve hře uzurpátor, nebo rivalský císař. Pak hráč přičte ke svému skóre body získané v tomto tahu a nakoupí nebo zahodí karty, kde měnou zde je celková podpora ve všech jeho provinciích.

Konec hry:

Hra končí, když úřadující císař dosáhne 60 bodů, nebo je-li tažena karta události Dioklecián. Hráčům se ještě na konci hry započítá bonus za počet kol, po kterých byli nezpochybněným císařem a ten hráč, který dosáhl nejvíce bodů, vítězí.

Sdílet s přáteli: