Sladká tečka: Klání cukrářů

hodnoceno 6x (Seznam vlastníků)

Což takhle dát si (Splen)dortík?

Autor: Caranthir | 1.5.2024 | 2

Pánové, dámy a všichni fanouškové sladkých potěšení! Dnes tu vítáme ty nejlepší cukráře ze všech koutů naší země, abychom určili toho nejlepšího či nejlepší z nich. A řeknu vám tedy, někteří mají šlehače zavěšené proklatě nízko! Čeká nás den plný pekelně horkého vzduchu z trouby, pevně zaťatých chňapek, naditých zdobítek a těsta, které koho chytí, toho už nepustí! Kdo na konci tohoto dne, zbrocen krémem, čokoládou a šlehačkou pozvedne nad hlavou trofej mistra cukráře? Je to jen a jen na vás!

Úvodem

Milí přátelé deskových her, vítám vás u další recenze. Tentokrát se mi do rukou dostala hra Sladká tečka: Klání cukrářů (v originále Sweet Mess: Pastry Competition), kterou pro nás do češtiny lokalizovalo nakladatelství Tlama Games.

Podle údajů výrobce se jedná o hru pro 1–4 hráče, s herní dobou 45–90 minut, pro hráče od 10 let.

Her s tematikou jídla v historii pár najdeme (Sushi Go!, Zbodni salát apod.), ale her vyloženě o vaření či pečení zase tolik není, ač v poslední době se mi zdá, že si tahle tematika nachází docela cesty i na herní stoly – napadá mne například Pivo a chléb, pro náročné hráče reedice Food Chain Magnate, svým způsobem Palírna, či samozřejmě nedávno vydaná Moje kavárnička, která zaměření Sladké tečky, tedy přípravu receptů z ingrediencí různých konkrétních druhů, připomene asi nejvíc.

What's in the box?

Nedá se říci, že by tam toho bylo málo. Už po prvním otevření na vás čeká hromada věcí na vyloupávání. Na první pohled zaujmou kruhové „mističky“ na přísady a také přísady samotné, které mají podobu kruhových žetonků z dvojnásob silného kartonu (to snad aby dodaly „váhu“). Zbytek věcí už má standardní tloušťku – penízky, různé pomocné žetony, žetony ocenění, desky kuchyňských linek sloužící jako hráčské, žetony uložených surovin – a v neposlední řadě tři „špachtloidní“ dílky na vycáknuté zbytky surovin, které slouží ve hře jako okraje herního plánu. V sáčku pak najdete čtyři dřevěné kolíky, které slouží jako indikátory vámi v tahu zvolené akce, a v krabici ještě několik balíčků karet – recepty, kuchyňské náčiní, karty cukrářů atd.

Papírový insert s potiskem dřeva vypadá sice na pohled hezky, ale bohužel významně redukuje vnitřní prostor, kde ponechává z půlky krabice k využití jen centrální žlábek. Dříve nebo později se jej tak asi budete stejně chtít zbavit, protože prakticky neexistuje způsob, jak do tak omezeného prostoru vyloupané komponenty rozumně dostat. Osobně jsem problém s uložením žetonků přísad a peněz vyřešil, inspirován kolegy z líšeňských deskovek, pomocí potravinářských mističek. Naskládány do krabice na „poličky“ vytvořené insertem se vejdou pěkně a zbytek se vám podaří nějak naskládat do žlábku. Když se ovšem pokusíte do krabice dát i hráčské desky a zbytek věcí, krabici už nebudete schopni úplně dovřít.  Do budoucna tak pravděpodobně budete chtít zvolit jiné řešení, ale žít se s tím dá.

Jak se to hraje?

Nechme krabici krabicí a pojďme si říci, jak na to. Hra se připravuje celkem intuitivně, v pravidlech je vše popsáno důkladně. Každý z hráčů obdrží svou desku, kolíček pro označení zvolené akce, nějaké peníze do začátku, kartičku náčiní. Pak je nutno připravit společný herní plán. Zde vás možná překvapí, kolik místa na hru budete potřebovat. Misky nejsou úplně malé, potřebujete z nich postavit čtverec 4 x 4 a ještě jej ohradit deskou s recepty a třemi postranními „prkénky“. Po ruce ještě musíte mít mističky s přísadami a dalšími žetonky. Long story short, jak vidíte na přiložené fotografii, už partii pro dva pojme standardní jídelní kuchyňský stůl opravdu jen tak tak.

A jak probíhá samotná hra? Podobně jako u již zmíněné Mojí kavárničky sbíráte suroviny, ukládáte si je, sbíráte recepty a dokončujete je. Zde ale podobnost končí, a Sladká tečka pojímá celou věc značně komplexněji.

Ve svém kole si vždy můžete v základu volit mezi třemi akcemi, z nichž každá je potenciálně dvojitá. Volíte si vždy jednu z vyobrazených akcí u zvoleného umístění kolíku, pokud chcete provést obě, musíte zaplatit zlaťák. Na výběr máte:

• Vzít si až 4 přísady z jedné misky, NEBO si vzít kartu náčiní.
• Vzít si až 4 přísady z jedné misky, NEBO péci (posunout všechny karty v troubě o jedna doprava).
• Vzít si až 3 přísady z jedné desky zbytků, NEBO připravit 1–2 recepty.

Přísady berete vždy z jediné misky. Pokud z misky odeberete (jakkoli a kdykoli) poslední žeton přísady, rozcáknete to, co v misce zbylo, a uděláte tzv. nepořádek – otočíte misku na její druhou stranu a na všechny pravoúhle sousedící misky a/nebo diagonálně sousedící místa na deskách zbytků přidáte po jednom žetonku přísady, která v misce byla před otočením. Takto se vám v průběhu hry budou přísady v miskách různě promíchávat a kombinovat.

Přísad je ve hře celkem šest: Čokoláda, šlehačka, těsto, ovoce, želé a bonbony. Kulička připomínající lolly cake je žolíková superpřísada.

Přísady musíte mít kam uložit. Na to máte vyhrazeno místo na desce hráče, ale pozor! Každý z oddílů má přesně určeno, co tam můžete položit. Jedno pole pro až 4 totožné, 4 pole, kde musí být vždy jediná přísada jiná než na třech ostatních, a konečně dvě pole po dvou totožných, ale navzájem rozdílných přísadách. Už zde vám začíná docházet, že naplánovat a uložit přísady tak, abyste mohli posléze připravit, co chcete, nemusí být úplně jednoduché.

Karty náčiní vám umí usnadnit život okamžitým efektem, nebo je můžete použít k rezervaci receptu.

Recepty, které připravujete, vybíráte z nabídky na centrální desce. Jak byste asi očekávali, příprava spočívá v zaplacení odpovídajícího množství přísad do banku a vzetí si karty k sobě. Karta cukráře, kterou si vylosujete na začátku hry, vám může usnadnit přípravu receptů (nahrazování surovin jinými apod.). Každý z receptů má předepsáno, co musíte zaplatit – buď suroviny konkrétního druhu, nebo sice dle své volby, ale splňující určité podmínky (nesmí být stejná jako jiná již v receptu použitá apod.) 

Výše jsem řekl, že si kartu vezmete k sobě. Jenže pozor – zde nastává další twist této hry. Jste přece jen cukráři a spousta těch věcí, co děláte, se musí skutečně upéci.

Kartu receptu tedy neumístíte rovnou mezi hotové, ale musíte ji prvně dát do trouby (pod vaši desku). Zde si můžete vybrat z pěti polí. Každé z nich vám přinese jiný okamžitý bonus, kromě pole č. 0 (v tomto případě recept dokončíte ihned po dalším posunutí). Čím dále od pole 0 ji umístíte, tím silnější bonus obdržíte, ale tím déle bude trvat, než se recept dopeče a dokončí. Na výběr máte tato pole: 4 – uložení libovolné suroviny ze zásoby (získáte permanentní žeton jedné suroviny, kterým můžete platit recepty, ale nespotřebuje se); 3 – karta náčiní; 2 – mince a 1 – karta superpřísady (žolíková přísada platící za libovolnou).

Kdykoli pak narazíte na symbol posunu (pro nás pamětníky ikonka „play“, trojúhelníček v kolečku), posunete všechny recepty v troubě o jedno pole doprava. Pokud se recept posune doprava z pole 0, je dopečen a můžete jej odložit mezi hotové. Pokud má na sobě symbol okamžité odměny (recepty úrovně 1), vezmete si ji. Vítězné body napsané na receptech získáváte až na konci hry.

Uprázdněné místo na desce receptů se ihned doplní z balíčku. Pokud se náhodou místo receptu dobere karta události, okamžitě se provede její efekt a doplní se další.

Poté, co provedete svou akci pro dané kolo, následují vždy další tři kroky. Nejdříve si můžete rezervovat recept z nabídky, aby vám jej nevzal někdo jiný. To provedete tak, že zahodíte kartu náčiní a dáte si recept do trouby na zvolené místo (a vezmete si bonus). V dalších kolech můžete v této fázi recept zaplatit surovinami a odstranit z něj žetonek rezervace. Pokud se vám stane, že vám recept v troubě dojede až na konec, aniž byste jej stihli zaplatit surovinami, je karta odhozena bez efektu.

Po rezervaci/zaplacení rezervovaného receptu provedete posun v troubě o jedna. A nakonec můžete vzít ocenění. Každý z receptů má na sobě jeden nebo více symbolů tří druhů: dort, koláč nebo cukrovinka. Každý hotový recept můžete jednou použít pro zisk ocenění.

Ocenění berete vždy z vršku dostupných hromádek ocenění (kdo dřív přijde, ten získá vyšší hodnotu VB). Musíte se ale hned rozhodnout, zda si je vystavíte na horní, nebo na spodní poličku své výstavky ocenění. Do horní poličky vás „stojí“ tři stejné symboly na kartách; každé z nich vám na konci hry přinese 5 bodů navíc. Do spodní poličky vás stojí pouze dva symboly. Na spodní poličku mohou přijít 2 různá ocenění – když se tak stane, vezmete si jeden z dostupných bonusů na desce se zlatou kuchařskou čepicí.

Jakmile některý z vás získá třetí ocenění, nastává finále hry. Hráči dohrají aktuální kolo a následně se odehraje jedno celé další kolo. Po něm se spočítají vítězné body za:

• dopečené recepty a připravené recepty ještě se pekoucí (dle údaje na kartě)
• stuhy s oceněními (+ 5 za každou na horní polici)
• uskladněné přísady (1 za každou)
• náčiní + suroviny + zlaťáky (součet/3)

Kdo získal nejvíce VB, vyhrál. Shoda se řeší posouzením píle jednotlivých pekařů (více receptů II. úrovně, pak více receptů I. úrovně, pak více receptů v troubě).

Moduly

Pokud vás základní hra omrzí, hned z krabice máte k dispozici dva volitelné moduly. A jak už je to u většiny nových her zvykem, nesmí chybět ani sólová hra.

• Modul rukou přidává další úroveň složitosti ve fázi výběru surovin. Namísto vybírání odkudkoli můžete vybírat jedině z misek / desek zbytků aktuálně sousedících s vaším žetonkem ruky. Tím pohybujete před každým braním.
• Modul výhod linek sestává z oboustranných karet, na jedné straně suroviny, na druhé výhody. Vyložíte vždy dvě surovinami nahoru a jednu výhodou nahoru. Pokud máte na konci kola na své desce 4 suroviny vyobrazené na dvou kartách se surovinami, získáváte výhodu třetí karty.

Sólová hra (aneb Cukrobot 4000K)

V této hře změříte síly s nejnovějším modelem robotického cukráře. Vedle hracího plánu umístíte dva žetony robotických paží a posléze provádíte Cukrobotovy akce pomocí karet dobíraných z jeho balíčku, v každém tahu jednu. Paže se pohybují podle předepsaných údajů na kartách a berou suroviny z misek. Další karty dokáží například brát suroviny přímo z vaší linky nebo umístit na jednu z misek silové pole, takže vám z ní znemožní brát suroviny. Pak se bot pokusí upéct recept a získat ocenění.  A tak dále, až do otočení karty s časovým limitem – ta bude vždy na 11–13. místě jeho balíku. Pak spočítáte body a dozvíte se, zda jste tento poslední výkřik gastronomické techniky porazili.

A jaké to tedy je?

Vizuální stránka a komponenty

Začněme od obecného dojmu. Vizuálně hra není ošklivá, na první pohled mi coby pamětníkovi velkého rozmachu facebookových her z přelomu nultých a desátých let připomíná vizuální designy různých FarmVille, CityVille, ChefVille, CaféWorld a jejich podobné mobilní následovníky, kde se svou postavičkou kuchaře, farmáře apod. obděláváte půdu, vyrábíte a prodáváte různé recepty, apod. Nebo, chcete-li, ilustrace z přebalu dětských hraček typu kuchyněk či kuchyňských spotřebičů, které byly svého času u našich holek doma v kurzu. Nic, co by mne osobně upoutalo, ale svou cílovku to určitě má. Prostě je to takové až prvoplánově „kjůůůt“ , jak by řekla moje desetiletá.

Co se komponentů týká, karty jsou tak akorát pevné, misky jsou tak akorát velké, aby se na ně pohodlně vešly žetony, oceňuji také výtvarně herní řešení, kdy jsou v každé misce vyobrazené zlomky surovin, kterou najdete na druhé straně. Za mne dobré. Prakticky samozřejmostí je už přehledný bodovací bloček. Desky jsou přehledné a lamakarty nepotřebujete, vše máte poměrně jasně nakreslené přímo na desce. 

Žetonky surovin vám na první dobrou připomenou Splendor. Osobně musím říci, že se mi ale silný karton zas až tak moc nezamlouvá, po několika hrách se žetonky začaly „ožižlávat“ a obávám se, že do budoucna už to bude jen horší. K dispozici na webu Tlamy je možnost zakoupit celý set plastových deluxe žetonů i s pořadačem – tím se ale „splendorový“ dojem ze hry jen posílí. Nicméně oceňuji, že tato možnost vylepšení existuje. 

Jednu věc ale u Sladké tečky postrádám, a to je hlubší „flavor“ – něco, co by vás kromě nakrásně roztomilé grafiky vtáhlo ještě hlouběji a dalo vám pocit, že opravdu pečete cukrovinky. Je to v podstatě drobnost, ale mrzí mne, že se například recepty nijak nejmenují. Cukrovinek a koláčů existuje nespočet, a pokud bychom zde vyráběli schwarzwaldské dorty, éclairy, ovocné americké „páje“, choco brownies, pavlovy, cranachany a bůh ví co ještě, hře by to určitě přidalo na celkovém vtažení hráče do atmosféry hry. Je to zdánlivě blbost, ale pomohlo by mi i jen to, kdyby se na kartách nějak jmenovali třeba i samotní cukráři.

Poznámka: Abych ale nebyl zbytečně krutý, recepty vypadají, že nejsou poskládané jen tak náhodně. Tak třeba třešňový koláč o tři obrázky výše skutečně vyžaduje třešně, těsto a jednu přísadu navíc.  

Herní stránka

Hru jsme doma odehráli několikrát v různém počtu hráčů a věku zúčastněných (42, 39, 10, 7). Pokud bychom měli nějak shrnout převažující dojem, pak je to… OK. Základní principy sbírání surovin a přípravy receptů jsou dosti jednoduché na to, aby je relativně bez problémů pobralo sedmileté dítě; desetiletá celkem ostřílená hráčka dokáže už ke hře přistupovat z taktického hlediska skoro jako dospělý, optimalizovat a plánovat. Hru v základu si tak obě holky vcelku užily, aniž by to na ně kladlo nějaké extra těžké nároky. Pro sedmiletou už ale byla hrací doba hodinu a více příliš.

Na druhou stranu, pokud jste dospělí a máte už něco odehráno, je dost možné, že celou eskapádu vedoucí k optimalizaci získávání co nejvíce bodů můžete shledat zase až zbytečně komplikovanou. Při promýšlení toho, jaké suroviny z misek nejlépe sebrat, kde je (vzhledem k značně omezujícím pravidlům pro sloty na vaší desce) vůbec dokážete uskladnit a jak si co nejlépe vybrat recepty, abyste šli na ta správná ocenění, už se to začíná tak trochu šmodrchat. Mechanika dopékání receptů jako cesta k dalším bonusům za cenu pozdržení receptu není v principu špatná, přidává ale další komplexitu zejména při vzájemném soutěžení o lepší ocenění. Na konci hry si řeknete, že vám to k tomu roztomilému designu vlastně možná zase až tak úplně nesedí.

Herní zážitek je také silně závislý na počtu hráčů. Ve dvou lidech máte pocit, že hrajete nejen v poslední době tak „profláklý“ multisolitér: prostě závodíte s druhým o body a maximum interakce spočívá v tom, že se můžete pokusit sebrat soupeři recept nebo surovinu, aby nestihl dosáhnout na určitý počet symbolů dříve. Zejména u surovin se vám to podaří jen dosti těžko – je jich dost pro oba. Ve třech to už je o něco lepší a ve čtyřech se hra proměňuje už v poměrně hrdlořezský boj o omezené zdroje.

Co se týká modulů, ty mohu opět osobně jen ocenit, vymyšlené jsou dobře – ale hru ještě o něco více cíleně komplikují. A znovu se sami sebe musíte ptát – chcete to opravdu od takhle vypadající hry?

Cukrobot 4000K je nicméně pecka. Tady někdo u designu sólomódu hodně přemýšlel. Hrát proti neustále se pohybujícím chmatavým robopažím umí být pořádná výzva, a pokud jej porazíte, máte opravdu pocit, že jste něco dokázali.

Z praktického hlediska pak musím opět zmínit prostor, který hra zabírá. Už pro dva hráče je docela náročná na místo a ve třech už bychom si ji doma jinde než na podlaze nezahráli, chceme-li hrát jen trochu komfortně.

Co tedy říci o Sladké tečce: Klání cukrářů na konec?

Rozhodně a za žádných okolností nejde o špatnou hru. Bere si různé herní ingredience z jiných her a pokouší se z nich pro vás upéci zákusek, ze kterého vás nebudou bolet zuby a ideálně ani hlava – a nedá se jí upřít ani určité sympatické snahy o odlišení se.  

Převládající pocit z této hry je ale takový, jako by vlastně nevěděla, pro koho má být. Je rozkročená v jakémsi podivném meziprostoru – má dětsky atraktivní grafiku, ale pro děti, ač v základu zajisté pochopitelná a hratelná, má tendence být příliš dlouhá a tím pádem nezábavná. Pro dospělé, kteří si chtějí užít herní zážitek, sice nabízí možnosti, jak si jej vytvořit, ale – principiálně vzato – s takovouto herní dobou už máte k dispozici pravděpodobně zajímavější a atmosféričtější varianty.

Poznámka: Právě zde by mimochodem plusové body bývalo určitě přineslo i hlubší vtažení hráče do tématu, leč nestalo se tak.

Leckdy platí, že v jednoduchosti je krása, a na tohle podle mne autoři Sladké tečky trochu zapomněli. Nebo ještě jinak – oni nezapomněli, ale z jednoduchých a komplexních prvků nám ušlehali cosi, co nakonec takzvaně není aní ryba, ani rak. Přičtěte k tomu místo, které hra zabere na stole, a ne úplně atraktivní komponenty (mám na mysli zejména suroviny, byť s možností upgrade za příplatek)…

…to mne ale na druhou stranu přivádí k jednomu obrovskému potenciálnímu kladu této hry – a tím je cena.  U obchodníků ji pořídíte za něco maličko přes 700 korun. To je přes všechny zdánlivé výtky, které jsem zde uvedl, za hru s těmito možnostmi bez diskuse cena naprosto fantastická, za kterou jsem ochoten odpustit i tu (pro mne mnohé nedostatky mající) produkci.

Pokud kromě ceny existuje další důvod pro koupi této hry, je to promyšlený a jako hodinky fungující sólový mód. Stále se ale bude jednat o hru, kterou bych si pravděpoobně sám nekoupil a ve sbírce ji mít nemusím.

Sladkou tečku bych tedy ve finále přirovnal k lehce připálenému větrníku koupenému na farmářských trzích od začínajícího, ale nebojácného pana cukráře, kterého už nebavilo jeho povolání IT specialisty nebo account managera a rozhodl se dělat v životě něco jiného. Je to hezky nazdobené a láká to k ochutnání, ale ten růžový pepř a lanýže, co použil do bio-krému s přídavkem kozího mléka, nemusí chutnat každému – nejlépe si jej asi vychutnáte sami. Na jazyku vám však zůstane lehounká chuť spáleninky a v hlavě hlodavý červík říkající, že k tomu, aby šlo o špičkový kulinářský zážitek, nechybělo mnoho.

Ale zase za ty peníze…